BUDNÍČCI

(pokračování)
Z celého rodu Phylloscopus, který nese české jméno budníček, se na našem území běžně vyskytují tři druhy ptáků, o kterých jsme si říkali v první části našeho vyprávění. Tento rod je však dosti rozsáhlý, třeba v systému, který byl použit pro nové české názvosloví je uvedeno 56 různých druhů. Tak, jak tomu v klasifikaci bývá, v jiných systémech může být uveden zase jiný počet druhů. Třeba proto, že druh, který je v jednom systému považován za samostatný, je jinde považován jen za zeměpisnou formu jiného druhu. Ta hranice je skutečně velmi tenká a zatím nemáme žádnou metodu, která by tyto spory rozhodla jednou provždy. Dokonce ani současné metody zkoumání DNA nevedou vždy k nějakým jednoznačným výsledkům. Vždyť u drobných ptáků v současnosti neexistuje ani spolehlivá metoda k určení pohlaví. Nebo dalším důvodem k jinému počtu druhů stejného rodu je dělení rodu na dva různé rody. Je tomu tak i u rodu Phylloscopus, z kterého může být vyčleněn rod Herbivocula, který uvádí některá ruská literatura a kam patří budníčci tlustozobí a pokřovní. Další druhy, které by eventuelně patřily do tohoto rodu bohužel uvádět nemohu, protože tak hluboce jsem to nestudoval. Jen jsem tuto skutečnost zachytil v některých knihách.

BUDNÍČEK HORSKÝ

S budníčky rodu Phylloscopus se můžeme setkat od Afriky, přes Evropu a Palearktickou oblast, dále přes Orientální oblast až po oblast australskou. V severní části oblasti svého rozšíření jsou to ptáci tažní, kteří v západní části zimují v Africe, z oblastí východních pak v Indii a v jihovýchodní Asii. V oblastech blízkých našemu území, ať již ve směru jižním nebo i jihovýchodním, ale hlavně ve směru východním se vyskytuje několik dalších druhů budníčků, u kterých se předpokládá, že se sporadicky vyskytují na našem území. A dokonce tady mohou i hnízdit. Zdá se, že se tak děje v mnohem větší míře, než je všeobecně doloženo. Má to však háček v tom, že tyto druhy budníčků zná u nás jen málokdo a v naší literatuře prakticky nejsou popisovány. Nejsnáze s nimi mohou přijít do styku jen kroužkovatelé, to je velmi omezená skupina lidí, kteří až dosud jako jediní měli povolení chytat ptáky. Ale i tato skupina lidí se může dopustit chyby. Zhruba dvojího typu. Buď ptáka, kterého není schopen spolehlivě určit, pustí bez kroužku. Což se děje nejčastěji nebo jej zařadí k některému našemu obvyklému druhu budníčků s tím, že byl sice poněkud netypicky zbarvený, ale jinak se blížil k popisu běžných druhů. Jistá potíž, kvůli které se mnozí vyhýbají určení neklasického druhu je i v tom, že takové určení schvaluje tak zvaná faunistická komise. Ta mnohdy nepracovala vůbec, jindy mnoho netypických hlášení zamítla, čemuž se však nelze divit. Lidé jsou totiž nádoby křehké a mnohdy falšují takové věci, které by většinu z nás ani nenapadly. Další potíž je i v tom, že ostatní druhy budníčků jsou v naší literatuře popsány jen opravdu velmi povrchně, tudíž je lze určit jen s velkými problémy. Pokud pak chcete takové určení ještě i nezvratně doložit, musíte mít nejen dokonalou fotografickou dokumentaci, ale musíte takového ptáka i velmi pečlivě změřit. Anebo musíte být v ornitologii nositelem tak zvučného jména, že se nikdo neodváží pochybovat.

BUDNÍČEK HORSKÝ

Jedním z budníčků, o kterém se předpokládá, že může na našem území hnízdit je

BUDNÍČEK HORSKÝ – Phylloscopus bonelli (Vieillot, 1818)
Již Jirsík ve své knížce Jak poznám naše ptáky, která vyšla v nakladatelství Vesmír v Praze roku 1946 píše toto: Pozor! Pravděpodobně žije u nás také místy, hlavně v horách, budníček horský západní, Phylloscopus bonelli bonelli (Vieill.), svrchu olivově zelený, naspodu čistě bílý (na rozdíl od sýkavky i hrdlo!), který za zpěvu nesedí na místě, kterého ovšem ani triedrem nelze bezpečně rozeznati. Letky a pera ocasní světle žlutě lemovány, smetanový nadoční proužek málo znatelný, ohbí křídla sírově žluté. Podle pozorování nelze bezpečně prokázati! Tolik Jirsík. Jméno horský je převzato z němčiny a je nutné podotknout, že na hory ve skutečnosti nijak vázán není. Již Makatsch jeho výskyt uvádí v pahorkatinách, v horách do 1700 metrů. Svrchu olivově zelený nebude s největší pravděpodobností nejlepší slovní popis jeho barvy. Podle slov Dr. Peškeho, který je viděl v Alžírsku ze vzdálenosti asi 3 metrů, jsou to takoví šediváci. V Alžírsku se vyskytuje v době hnízdění pouze budníček menší a právě budníček horský. I jiné prameny uvádějí jeho celkový vzhled jako výrazně šedivý. Tyto odstíny jsou však natolik nevýrazné, že se nám budou jevit v rozdílném osvětlení jiné. To, co můžeme vidět v silném alžírském slunci dostatečně výrazně, se nám může u nás zdát sotva pozorovatelné, přičemž na vině může být jen mnohem pošmournější počasí. Daleko důležitějším znakem zdá se být světlá až bílá spodina těla, především v okolí ohbí křídel. Na zádech má být budníček horský šedivý, olivově zelený má být kostřec.

NEURČENÝ BUDNÍČEK

Fauna ČSSR, Ptáci 3 / I, K. Hudec a kol. píše: O žádném jiném druhu není z území ČSSR v literatuře tolik zpráv, jež je možno považovat za neprokázané a někdy i mylné. Druh patrně zřídka zaletuje na území ČSSR, hnízdění nebylo nikdy potvrzeno a prakticky dosud neexistuje ani dokladový kus. Následuje výčet různých zpráv. Hudcův popis je poněkud odlišný. Svrchu světle zelenavě šedohnědý. No, to si můžete vybrat prakticky cokoliv, ale šedý tón se tam již vyskytuje. Letky hnědé, výrazné žlutozelené lemy. Tohle hledají všichni, ale nemusí to být v každém období roku stejné. Letky jsou zřejmě výrazněji dožluta na vnějším praporu, lze tedy předpokládat, že v období před pelicháním nebude tento znak tolik výrazný jako v jiném období roku, vzhledem k tak zvanému otěru. V Národním muzeu je uložen jeden jediný kus původem z Alžírska, datum odchytu si nepamatuji. Druhá letka byla výrazně kratší než šestá, což odporuje údaji z Hudce, který říká, že 2. letka je plus minus stejná jako 6., tedy stejný poměr letek jako u budníčka většího. Pozor na zpěv. U nás existují záznamy od fi. Biofon Ing. Pelze. Ovšem nahrávka zpěvu pochází z Turecka! V tom případě jde buď o jinou zeměpisnou formu budníčka horského, anebo o jiný druh. Třeba systém použitý pro nové české názvosloví jej považuje za samostatný druh Phylloscopus orientalis Brehm, 1855 = budníček balkánský. Lze předpokládat, že jeho zpěv může být odlišný od budníčka horského.

NEURČENÝ BUDNÍČEK

Budníčka na prvních dvou snímcích pokládám za budníčka horského. Z těchto důvodů. Budníček menší to není, protože mu chybí bílý srpek pod okem a má příliš světlé nohy. Budníček lesní to také není, ten má zcela odlišné zbarvení na hlavě a prsou. Zobák připomíná spíše budníčka většího. Ten je ovšem v opeření spíše nahnědlý. Vzhledem k šedivému tónu celého opeření a především velmi světlé spodině těla, hlavně v oblasti ohbí křídla a po stranách krku, jakož i na bocích, mi vše ukazuje na budníčka horského. Vidím rovněž i zbytky žlutého zbarvení v křídlech na ručních letkách a rovněž rozdíl ve zbarvení kostřece, který jde do olivově zelené. Pták byl fotografován u hnízda, což je viditelné i na fotografiích a to poměrně v pozdní době. Bylo to 13. srpna 1986. Hnízdo bylo v katastru obce Chřenovice v blízkosti Ledče nad Sázavou. Umístění hnízda nebylo zrovna typické pro naše budníčky. Bylo uprostřed svahu smrkového lesa, k nejbližšímu jeho okraji bylo asi tak 80 metrů. Nade dnem malé, asi 2 metry hluboké strže ležela sražená špička smrku prorostlá různou vegetací. Hnízdo bylo v její horní části. Názor, že jde o budníčka horského jsem před dvěma lety nechtěl publikovat, protože jsem nemínil jakkoliv ovlivňovat rozhodování faunistické komise, které jsem sadu diapositivů zaslal k posouzení. Ztratily se! Dnes se dá říci, po více jak třech letech, že asi definitivně. Mám snad znovu žádat o posouzení? To přeci mohu udělat i prostřednictvím Fauny, kde si je může prohlédnout každý čtenář a udělat si závěr sám.

NEURČENÝ BUDNÍČEK

Mám však další problém, který mi nedá klidně spát. V loňském roce, bylo to právě na svatého Jiří, jsem nebyl zrovna v optimální kondici. Nicméně bylo hezky a tak jsem si na zahradě natáhnul síť. Drobných ptáků je v okolí minimum, jelikož krahujci hnízdí jen asi 200 metrů daleko, sojek je v okolí jako lidí na jarmarku, strak jakbysmet. V brzkém odpoledni jsem se šel podívat k síti a z dálky vidím něco výrazně žlutého! Říkám si, zvonohlík, kde se tady vzal? Když jsem přišel k síti, nevěřil jsem svým očím. Byl to budníček! Zkoumám obvyklé znaky, ale nic nehraje dokonale. Jasný případ, kdy se používá metoda puštění ptáka bez kroužku. Nebuď srab, domu to máš jenom do prvního patra a aspoň ho vyfoť. Jako z udělání si šupléru půjčil včera mladej! Chtělo to venkovní světlo, tam pták zrovna zářil, žluť a zřetelně zelená vrchní strana těla. Křídlo se mi povedlo jen zevnitř, zvenku jsem si ho omylem smazal sám. S digitálem to byl teprve druhý pokus. Věřil jsem tomu, že určení druhu bude nakonec možné, proto jsem ptáka okroužkoval a pustil. Posléze se však ukázalo, že ten pták bude tvrdším oříškem, než jsem si myslel. Budníček menší to není! Neměl žádný bílý srpek pod okem, což jsem zkoumal ze všech možných stran. Poměr délky ručních letek měl jako u budníčka většího, ovšem zúžení až na šesté letce, což budníček menší má, větší nemá. Nohy světlejší, což budníček menší nemá, větší má. Žlutý pásek nad okem je spojen nad zobákem, pták má žluté čelo. Spodina těla je výrazně žlutě flekatá, což se ukázalo jako o hodně výraznější ve špatném světle, na přímém světle vypadala spodina těla jako jednolitě žlutá. Na spodku křídel byl výrazně žlutý, nejen ohbí křídla, ale celé spodní krovky křídelní. Budníček lesní to rovněž není. Celkový výraz hlavy budníčků lesních je na první pohled jiný, lze to srovnat s fotografií v předešlé části, křídelní formule je rovněž naprosto jiná a první letka je kratší než krovky křídelní. Tenhle ji má delší.

NEURČENÝ BUDNÍČEK

Strávil jsem ještě dnes v Národním muzeu asi 3 hodiny studiem různých podkladů, mají jich tam více než mám já, to dá rozum. Jsem přesvědčen jen o tom, že to není žádný z našich obvyklých tří druhů budníčků. Ruské prameny potom asi z 50 % zdůrazňují jako důležitý znak žlutozelenou vrchní stranu těla, což tenhle budníček má, pro druh Phylloscopus nitidus Blyth, 1843 = budníček žlutavý. Ostatní znaky se rovněž shodují, kromě jednoho, který uvádějí další prameny. Tím znakem je světlý pásek přes křídlo, což tenhle budníček nemá. Jediným dalším budníčkem, který pak rámcově odpovídá vzhledu toho chyceného ptáka je budníček velehorský = Phylloscopus affinis (Tickell, 1833). Ten přes křídlo žádnou pásku nemá, ale na dalších dostupných fotografiích je na horní straně těla spíše našedlý. Jinak je ovšem zatraceně podobný.

NEURČENÝ BUDNÍČEK

Mám tedy budníčka, s kterým si nevím rady a se mnou asi i více lidí. Dřívější ornitologie by se asi zachovala jinak. Nejspíš by byl zachován jako tak zvaný dokladový kus. Ten je však neživý. Z čistě etických důvodů odletěl živý a je zachován pouze na fotografiích. Podle mého názoru teď nezbývá nic jiného než čekat na někoho, kdo má více zkušeností z jiných oblastí než kam se já vůbec kdy mohu na skok podívat. Třeba na nějakého ruského ornitologa, který je někde na Ťan – šanu jako doma a ke kterému se nějakou shodou okolností donese naše Fauna. A on se podiví. Vždyť je to přeci …?, jak se tam asi dostal?