AGAMY – na pokračování

3. Chov

Terárium (konstrukce, větrání)

Ačkoliv konstrukce terária i materiály použité na jeho stavbu mohou být různé, nejoptimálnější pro chov agam se jeví ubikace tvaru ležatého nebo stojatého hranolu. Jako materiál pak bezkonkurenčně vede silikonem lepené sklo. Třebaže zhotovení takovéto nádrže je vcelku jednoduché, popsané v řadě publikací, je v současnosti nejefektivnější zakoupit terárium hotové, respektive si nechat jeho korpus nebo celou nádrž zhotovit na zakázku u sklenáře. V podstatě se totiž jedná o to, že koupě skla, lepidla a pomůcek vás vyjde stejně draho, jako u sklenáře pořízená celá nádrž. Její cena se odvozuje většinou od objemu v litrech, respektive v dm3 a pohybuje se mezi 7–9 Kč / dm3.

Podle mých zkušeností stačí jen navrhnout tvar a rozměry podle svého požadavku, určit si jestli se dvířka mají otevírat na pant nebo být zasouvací a naznačit velikost a umístění větracích ploch. Například takto:

Cena takového terária, samozřejmě bez elektro-vybavení a vnitřního zařízení, bude vycházet z rozměrů 80×45×40 (v) cm. Převedeno pak 8×4,5×4 dm = 144 dm3×8 Kč = 1152 Kč.

Z hlediska chovatele, či s ohledem na chovaná zvířata, je důležité umístění dvířek a způsob jejich zavírání. Já sám jsem dlouhá léta trval na otvírání na pant, které se mi z hlediska obsluhy zdálo lepší. V poslední době však si nechávám vyrábět i terária s dvířky zasouvacími, která se pohybují v lištách směrem přes sebe, tak jak to známe z knihoven a prosklených sekretářů. Volný prostor mezi oběma skly je vykryt úzkou skleněnou lištou přilepenou na jednu část dělených dvířek.

Vedle dvířek je na konstrukci terária nejdůležitější umístění a velikost větracích otvorů. Vnitřní zařízení a vybavení totiž můžeme změnit, ale jednou slepenou nádrž už jen s nemalými obtížemi přelepíme na jinou. Proto věnujme tomuto problému dostatek pozornosti. Já sám upřednostňuji asi 10 cm široký větrací otvor uprostřed stropu a menší otvor 10×10 cm přes horní roh jedné z bočních stěn. Podle mého názoru a letitých zkušeností je tohle větrání takřka dokonalé. Hodí se pro terária pouštní stejně jako pro ubikace tropické, u kterých pak stropní otvor uzavírám položením vhodně velkého krycího skla.
Někteří chovatelé doporučují boční větrací otvor umístit dole u podlahy terária, což podle mého názoru vede ke zvýšenému proudění vzduchu, jež se hodí jen pro některé druhy terarijních zvířat. Navíc zde dochází ke komínovému efektu odvodu tepla z vnitřního prostoru chovatelského zařízení a tím ke zvýšeným nárokům na vytápění. V mnoha směrech ovšem záleží i na umístění terária a podmínkách v místnosti, kde se chov nachází.

Pokud se rozhodneme pro výrobu lepeného terária od základu, nejde o nic až tak složitého. Zvláště pak u menších ubikací do 200 litrů je práce vcelku jednoduchá a nebudeme potřebovat zvláštních pomůcek ani pomocníka.
Připravené a předem odmaštěné (běžným ironem, okenou, apod.) okenní sklo nařežeme na požadované rozměry. Musíme přitom pamatovat na přídavky materiálu o šířku spojů, jež se rovná tloušťce použitého skla. Zde je na místě poznamenat, že sklo lze použít i starší, např. z vyřazených oken, která se teď velmi často vyměňují za okna plastová a končí pak rozbitá v kontejnerech. Někdy sice velmi staré sklo, zvláště z jižních oken, vlivem únavy materiálu při řezání praská, ale mně samotnému se osvědčilo a neměl jsem s ním žádné zvláštní problémy. Navíc i sklenáři někdy toto vyřazené sklo sami používají a rozdíl není vůbec patrný.

Nařezané tabulky skla pečlivě na hranách obrousíme brouskem na kosy a znovu přečistíme přípravkem na čištění oken. Pak už přistoupíme k samotnému lepení.
Rozložíme si stěny pozdějšího terária do kříže, v jehož středu bude dno. Pak naneseme pomocí pistole silikon určený k lepení skla, např. univerzální silikon v černo-modré tubě, 300 ml (k dostání asi za 80 Kč v Globusu). Silikon naneseme po obvodu celého dna a na zadní stěnu po obvodu bočních hran. Pak uchopíme zadní stěnu a jednu z bočních stěn, přimáčkneme je do lepidla na dně a zároveň k sobě v jejich spojnici. Ještě pečlivě urovnáme hrany, tak aby nedocházelo k přesahu a máme základ hotový. Silikon dobře sklo drží i když je stále ještě čerstvý a můžeme tak provádět drobné korekce. Stejně tak ovšem může dojít i k jeho nechtěnému posunutí.
Dále uchopíme druhou boční stěnu a obdobně ji vmáčkneme do lepidla na dně i na zadní stěně. Znovu zkontrolujeme hrany, jestli nedošlo k posunutí. Pak už jen naneseme lepidlo na boční kraje přední polostěny, která bude pod dvířky bránit vypadávání substrátu a bývá zpravidla 10 cm vysoká. Tuto skleněnou tabulku pak zepředu přimáčkněme na hrany boků a do lepidla na okraji dna. Ještě pro jistotu znovu zkontrolujeme všechny hrany a pak necháme lepidlo schnout do druhého dne.
Druhý den následuje přilepení stropu, dvířek na pant, krycí mřížky, případně vlepení skleněného teploměru, kovových držáků větví, apod. Jak už jsem předeslal, nejde o nic složitého a základním předpokladem úspěchu je pravouhlé nařezání tabulek skla a klid při práci, protože lepidlo schne pomalu a nemusí se tedy zbrkle pospíchat.

Osvětlení a vyhřívání
(zářivky, žárovky, top. kabely a kameny, UV,)

Instalaci vytápění a osvětlení musíme věnovat neméně pozornosti než samotné výrobě nádrže. Jde totiž o to, že agamy, jako studenokrevní a slunce milující tvorové, vyžadují prakticky vždy vyšší intenzitu světla i tepla, včetně možnosti lokálního vyhřátí.
Co se osvětlení týká, bude u agam, na rozdíl např. od gekonů, nezbytné použití zářivek. Ty umístíme mimo prostor ubikace, nejčastěji přímo na krycí sklo nádrže samotné. U terárií do velikosti 200 litrů vystačíme s jednou až dvěma trubicemi délky 60 cm (18 W), u větších chovných zařízení, pak dáme přednost zářivkám 120 cm dlouhým o příkonu 36 W. Místo těchto světelných zdrojů můžeme samozřejmě použít i zdroje jiné, např. výbojky, apod., tím však neúměrně zvyšujeme pořizovací a především pak provozní náklady. Taková zařízení se hodí spíše pro specialisty a profesionální chovatele.

Vytápění je v malých chovech možné řešit různě.

Základním a popravdě nejúčinnějším je vytápění pomocí reflektorových žárovek umístěných v krytu z pálené hlíny, zavěšené u stropu nad nehořlavou podložkou, např. kamenem, cihlou, apod. Baňka žárovky by měla být asi 15 cm nad povrchem vyhřívaného kamene, což zajišťuje u 40 W reflektorové žárovky teplotu v centru světelného kužele přibližně 45 °C. Se vzdáleností od zdroje pak teplota klesá a dává zvířatům možnost vybrat si právě tu optimální teplotu, která jim vyhovuje. Předností těchto zdrojů je i to, že stejně jako v přírodě, je teplota nejvyšší v místě největší intenzity světla, navíc pořizovací náklady žárovek jsou poměrně nízké a je vždy možnost měnit výkon tohoto zdroje pouhou výměnou žárovky za jinou.

U větších nádrží přidáváme k žárovkovému vytápění ještě topný kabel umístěný pod dnem terária nebo zabetonovaný přímo v nádrži samotné. Samozřejmě tento způsob vytápění může být použit i namísto výše uváděných žárovek a někteří chovatelé mu dávají přednost. Topné kabely se vyrábějí v různých délkách, jimž odpovídají různé výkony topného kabelu.
Předností kterou nelze pominout, je možnost nočního přitápění, bez současného rušení zvířat světlem. Topné kameny jsou v podstatě obdobou topných kabelů zabetonovaných do dna nádrže a svým použitím se od kabelů nikterak neliší.
Vedle těchto zdrojů tepla je nutné jmenovat ještě použití různých topných podložek a rohoží, které jsou jen modifikacemi topných kabelů. Vnitřní vytápění terária by vždy mělo být synchronizováno s vytápěním místnosti, kde chov zřizujeme a samozřejmě také s místem, kde terárium stojí. Není totiž nic horšího, než kvalitně seřízené vytápění, které udržuje v teráriu požadovanou teplotu 28 °C, ale umístěné v blízkosti okna, kam po desáté hodině dopolední, když jsou všichni v zaměstnání, svítí slunce a vyžene teplotu na 50 °C.
Závěrem je nutné se zmínit o UV záření. Ačkoliv se mu někteří chovatelé vyhýbají a jeho nedostatek řeší zvýšeným použitím medikamentózně podávaných vitamínů a minerálií, je UV záření právě u ještěrů velmi důležité. Z hlediska instalace je nejjednodušší použití zářivky s UV složkou spektra, kterou instalujeme jako jednu ze dvou trubic zářivkového osvětlení (viz výše). V současné době není problémem sehnat zářivky přímo za tímto účelem vyráběné, např. Reptile D-light 3 %, Reptile Daylight, Sun Glo, aj. Vedle zářivkových trubic jsou v současnosti na trhu i o poznání levnější žárovky s UV složkou spektra, např: Sun Glo Neodymium Daylight Lamp, apod. Jejich instalace je možná do běžné žárovkové patice.

Vnitřní vybavení
(vyzdění, substrát, větve, kameny, rostliny, napáječka)

Když už máme koupené, případně podomácku vlastnoručně vyrobené, terárium, je dalším krokem jeho zařízení. To se bude lišit podle druhu chovaných zvířat, nicméně některé jeho součásti mohou být univerzální. Mezi ty patří vyzdění či obklady stěn.
Jde totiž o to, že vyzděním zadní, případně i obou bočních stěn ubikace jednak vhodně zvětšíme využitelný povrch – rozšíříme zvířatům možnost pohybu, ale také dotvoříme celkový vzhled nádrže a mnohdy i zabráníme průhledu z jednoho terária do druhého, čímž zvýšíme chovancům pocit jejich bezpečí.
Pro úpravu stěn můžeme použít klasický beton, který naneseme ve vrstvě asi 1 cm na vodorovně položenou stěnu, kterou chceme takto upravit. Beton navíc posypeme pískem a dlaní udusáme. Po vytvrdnutí, které je nutné provázet občasným mírným zvlhčením, aby betonová vrstva nepraskala, je možné přebytečný písek omést. Na pohled pěkná a trvanlivá součást zařízení je hotová, ubikace tím však přibrala na váze několik kilogramů.

Další možností je použití lepících a spárovacích hmot, jako je Bakol, lepidlo na dlaždičky. Naneseme jej na vodorovně ležící stěnu terária ve vrstvě asi 2–3 mm, také posypeme pískem udusáme a necháme jeden až dva dny vytvrdnout. Vzhled je prakticky stejný, váha o poznání nižší. Bohužel někdy může, zvláště u trvale vlhkých pralesních terárií, docházet k jakémusi „osliznutí“ takto upravené stěny. Otázkou je, jestli jde o povolení vrchní vrstvy lepidla, nebo jen jeho větší nasávací schopnosti a bujení mikroorganismů. Pro pouštní a polosuchá terária je však tento způsob jedním z nejvhodnějších.Obdobně lze použít i Duvilax, případně Duvilaxem nastavený beton. Práce s touto hmotou je stejná a jak se ukazuje i problematika užití v trvalém vlhku je totožná jako u Bakolu.
Další možností je pouhé natření stěn zdravotně nezávadnou a po zaschnutí vodě odolnou barvou nebo lakem. Tento povrch, dokud je ještě mokrý, také zasypeme vrstvou písku a po zaschnutí, obvykle za 24 hodin, můžeme terárium postavit a přebytečný materiál omést. Takto upravené nádrže mají univerzální použití do sucha i vlhka a i vzhled je naprosto špičkový.

Samozřejmě, je možné stěny, ještě před nanesením shora uvedených materiálů předem vytvarovat za použití např. polystyrenu či pomocí montážní pěny na bázi polyuretanu. Zde musíme pamatovat na to, že některé materiály se vzájemně nesnáší, například na stěnu vyřezanou z polystyrenu nemůžeme použít syntetickou barvu, která by polystyren rozpustila. Také mějme na paměti, že polystyren i polyuretan jsou materiály hořlavé a nesmí být v těsné blízkosti budoucích výhřevných lamp a topných kabelů.
K tomuto tématu se ještě hodí dodat, že někdy bývají různými autory doporučovány k lepení kůry, písku a kamenů např. silikon a lepidlo Herkules. Oba tyto materiály není možné na uvedenou výzdobu chovných zařízení použít. Silikon se hodí pouze pro lepení nesavých povrchů, je tedy ideální k lepení sklo – sklo, kov – sklo, kov – kov, ale nebude držet na dřevě ani porézním kameni jako je pískovec. Herkules je zase lepidlo, které je i po vyschnutí znovu vodou ředitelné, čehož se hojně využívá např. v entomologii k lepení brouků na nalepovací štítky. Za sucha sice skvěle drží, ale při pozdějším navlhčení se uvolňuje a dá se i smýt.
Další vybavení pak už budeme nuceni dotvářet podle biotopu, v němž ten který druh ještěrů žije. Hodně zjednodušeně můžeme chovatelská zařízení rozdělit na následující tři typy:

Terárium suché pro pozemní agamy
Patří sem hlavně zástupci chovatelsky oblíbených rodů Agama, Laudakia, Trapelus, Pogona a Phrynocephalus. Dno takového terária pokrývá hrubý říční písek ve vrstvě 3–5 cm, pro větší druhy 5–10 cm. Jedna část ubikace, zpravidla v blízkosti kameninové napájecí misky, by měla mít spodní vrstvu substrátu stále mírně vlhčenou, to bude místo vhodné pro případnou snůšku vajec. Jinak je písek udržován suchý nebo večerním či ranním rosením jen mírně vlhký ve svrchní vrstvě, která brzy přirozeným způsobem vysychá. Zařízením je stabilní kamenná skalka zpravidla z pískovcových kamenů, pro větší druhy jen několik různě rozmístěných těžších kamenů ukotvených v substrátu. Jako úkryt pokroucený kus korkové kůry. Ve větších chovech a v rozmnožovacích stanicích se dobře uplatňují rozpůlené květináče z pálené hlíny, případně střešní hřebenáče z téhož materiálu a pod žárovkou volně položené cihly sloužící jako expoziční místo pro vyhřívání.

I v takovéto nádrži by neměla chybět silnější, šikmo zapřená větev či kus kůry, kterou můžeme v horní části vyzdobit trsem umělé rostliny. Ubikace pak vypadá o mnoho lépe a připomíná výsek přírody. Denní teploty se pohybují mezi 26–30 °C, přičemž na vyhřívacím místě, u velkých terárií jich může být i několik, by měla teplota vystupovat až na 40–45 °C. Noční pokles teploty na 18–22 °C. Vždy vyšší intenzita osvětlení, mnohdy i s UV složkou světelného spektra. Individuální odchylky je možné odvodit z areálu výskytu a z biotopu, v němž ten který druh v přírodě žije, případně pak ještě upravíme teplotní a vlhkostní podmínky podle chování a aktivity zvířat. I u vyloženě pouštních terárií by neměla chybět již zmiňovaná miska s vodou a večerní porosení, jímž se, tak jako v přírodě, zvyšuje na noc přirozená vlhkost vzduchu.

Terárium suché pro stromové agamy
Je obdobou předchozího typu, jen bývá o něco vyšší a prostor je více rozčleněn větvemi.

Síla větví by měla být přibližně taková, jako je síla těla chovaných zvířat. Pro teplotní, světelné a vlhkostní podmínky platí totéž, co bylo napsáno výše. Chováme v nich některé zástupce rodu Calotes, některé Draco, Caimanops, apod.

Terárium vlhké pro stromové agamy
Sem patří především oblíbené agamy rodu Physignathus, Hydrosaurus, Acanthosaura, Gonocephalus, některé druhy rodu Calotes, Draco, apod. Dno pokryjeme vrstvou vlhké rašeliny nebo lignocelu, vhodná je i větší miska s vodou a to i přesto, že některé druhy z ní údajně nepijí. Buď jak buď, možnost k napájení zde je a navíc voda zvyšuje odparem i vzdušnou vlhkost uvnitř nádrže. Prostor rozčleníme větvemi, které můžeme bohatě přizdobit umělými rostlinami. Nelze zavrhnout ani použití rostlin živých (které by z hlediska mikroklimatu a přirozeného prostředí byly možná i vhodnější), ačkoliv je nutné upozornit na to, že je velmi nesnadné sladit nároky rostlin a živočichů tak, aby všichni zdárně propívali. Podle mých zkušeností to rostliny dříve či později odnesou.
Intenzita osvětlení nemusí být až tak vysoká jako u druhů pouštních, přesto je alespoň krátká zářivková trubice o výkonu 18 W vhodná. Denní teploty udržujeme mezi 24–28 °C s možností vyhřátí na 30–35 °C, u některých druhů postačuje stálá teplota kolem 28 °C bez možnosti vyhřátí, ale to je už specifikum druhu, které odvodíme podle výskytu a aktivity. V noci klesá teplota na 18–22 °C a rosením se zároveň zvyšuje již tak dost vysoká vlhkost vzduchu.

text a foto: Vladimír Cerha