Vrabec hnědohřbetý a jeho chov - Auripasser luteus

Tento ptačí druh je rozšířen ve východní Africe a v Súdánu. Žije v menších společenstvech, hnízdí v koloniích na nízkých stromech, v křoví nebo v rákosí. Hnízda si staví velká kulatá, ale nepořádná, s postranním vletovým otvorem.
Popis: 1,0 hlava, krk, hruď a břicho žluté. Záda, kostřec a loketní letky rudohnědé. Velké krovky křídelní, ruční letky a pera ocasní černohnědá se světlými okraji. Malé krovky křídelní šedožluté, zobák a nohy světle hnědé. 0,1 se podobá samici našeho vrabce domácího, ale peří na spodině má žlutavý nádech. Mladí se podobají samici, spodina je bělavá. Délka cca 13 cm.

Vrabci hnědohřbetí jsou vytrvalí a odolní ptáci, které je možno přezimovat v nevytápěné místnosti. Dokonce se píše, že zimu vydrží i ve venkovních voliérách.
Chovatel V. choval pár vrabců hnědohřbetých v zahradní voliéře ve společnosti převážně drobných exotů (astrildů). K postavení hnízda si vybrali krychlovou budku o straně 12×12 cm s přední stranou do poloviny otevřenou. Jako staviva použili slabé větvičky, provázky, seno, prosné klasy, na výstelku různé peří. Stavba byla velice nepořádná. Samička snesla dvě vejce. Ve vysezování se střídala se samečkem. Za 10 dnů se vylíhla dvě mláďata. Kromě základního krmení, prosa, lesknice a zeleného, dostávali mnoho mravenčích kukel a vaječnou míchanici. Samička pilně odchytávala veškerý hmyz, který vlétl do voliéry. Mláďata dobře prospívala a po uplynutí 15 dnů budku opustila. Německý publicista Dost H. uvádí, že vrabci mají dostávat ke krmení především moučná semena, proso, senegalské proso, lesknici, dále trochu máku, nigru a zralá i polozralá semena různých plevelů. Chybět nesmí zelené krmení, vaječné krmivo se sušenými nebo čerstvými mravenčími kuklami, moučnými červy, housenkami, mšicemi, pavouky aj., toto vše zvláště v průběhu prvních 5–6 dnů po vylíhnutí, později je třeba dávat zrniny, zvláště naklíčené.
Chovatel Dost píše, že hnízdění je úspěšné především ve voliérách. Hnízdo si vrabčí samička staví jen ojediněle volně v křoví, ale především v polobudkách nebo harcských klíckách. Stavivo: seno, kořínky, kokosová vlákna, bavlněná cupanina, peří, zvířecí chlupy.
Snůška čítá 3–4 vajíčka, doba vysezování je 9–10 dnů, mláďata krmí převážně samička. Mláďata opouštějí hnízdo za 9–13 dnů.

Doporučuje se, aby každý, kdo by se chtěl pokusit vrabce hnědohřbeté odchovat, si nejlépe na podzim koupil 1–2 páry a přezimoval je při teplotě 15 °C. Na jaře lze ptáky přemístit do voliéry 2×1,20×2 m (dך×v) vybavené snítkami kručinky a samozřejmě také polootevřenými budkami. Soužití párů je bezproblémové, vždyť i v přírodě žijí vrabci v koloniích.
Jakmile se dostaví hnízdní aktivita (samci přebarví dosud rohově zbarvený zobák načerno), samec tančí okolo samičky se svěšenými křídly a načepýřeným peřím. K páření dochází obvykle na větvi. Místo pro založení hnízda vybírá samec a také do něho přináší stavivo, především suchou trávu, jemné snítky (např. vřes), listí, kokosová vlákna, na výstelku buď peří nebo oblíbenou bavlněnou cupaninu.
V průběhu 14 dnů snese samička 2–4 vejce, ze kterých se po inkubaci trvající 11 dnů vylíhnou mláďata. Jejich odchov není snadný, protože vyžaduje mnoho živočišné potravy. Denně např. 90–100 bílých, právě svléknutých moučných červů, mšice zelené a černé, svinky, muší larvy, octomilky, šneky. Chovatel zkoušel dávat vrabcům také škvory a vaječnou míchanici, ale o to neměli zájem. Hotovou míchanici (suchá vaječná směs) brali jen v malém množství. Je nutno připomenout, že když nedostane chovný pár dostatečné množství živočišné potravy, přestane se o mladé starat a většinou je vyhází z hnízda.
Mláďata, ačkoliv nebyla ještě letu schopna, opouštěla hnízdo již za 14 dnů a první dva dny se zdržovala a nocovala na zemi. V hnízdě krmila mladé převážně samička, po vylétnutí se o ně staral sameček. Asi po třech týdnech byla mláďata soběstačná a mohla by být od rodičů odstavena. Ovšem není nutno spěchat, protože je rodiče tolerují, neodhánějí a jsou mírumilovní i v případě, že už mají v hnízdě další mladé.
V dobách, kdy jsem s chovem cizokrajných ptáků prakticky začínal (okolo r. 1935), byli vrabci hnědohřbetí v zooobchodech pravidelně a za přijatelnou cenu nabízeni. Pro svoji nenáročnost byli u chovatelů oblíbeni a často vyhledáváni. Vyzývám chovatele, kteří by se chovem vrabců hnědohřbetých zabývali, aby své zkušenosti evidovali a potom je zveřejnili na stránkách Fauny.

Použitá literatura:
Dost, H. (1969): Fremdländische Stubenvögel (2. vyd.)
Urania-Verlag, Berlin
Gefiederte Welt č. 3/1988
Rutgers, A. (1970): Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vögel (2. vydání)
Neumann-Verlag, Radebeul
Veger, Zd. (1971): Kapesní atlas cizokrajných ptáků SPN, Praha

Rudolf Vít