Chov rýžovníka šedéhon (Padda oryzivora)

Rýžovníka šedého každý jistě zná a dost se již o tomto druhu, stále uhlazených a trochu robustních ptáků, psalo. Nerad bych se tedy rozepisoval o jeho vybarvení. Jeho původní vlastí jsou ostrovy Jáva a Bali, odkud se přičiněním člověka rozšířil na Havajské souostroví, do východní Afriky, jižní Číny a jihovýchodní Asie.
Není to tak dlouho, co jsem tyto amadiny choval a zažil jsem s nimi mnoho hezkých chvil. Chtěl bych se o ně podělit s chovateli, kteří je ještě nechovali a připomenout je těm chovatelům, kterým také připravili mnoho pěkných zážitků.
Chov těchto rýžovníků je snadný a nenáročný. Některý chovatel mi možná dá za pravdu, že je snazší odchov bílé formy rýžovníků než původních rýžovníků šedých. Již jsem se s tímto názorem setkal. Domnívám se, že úspěch chovu všech zvířat záleží především na pestrosti a hodnotě podávané potravy a potom teprve na prostředí. Rýžovníci šedí mi hnízdili spolehlivě a nikdy jsem u nich nenašel neoplozené vajíčko. Snůšky dosahovaly 5–8 vajíček, které samička zahřívala 14–18 dní. Doba zahřívání je závislá na teplotě prostředí, ve kterém hnízdí. Choval jsem je ve venkovní voliéře a když připadla doba sezení na druhou polovinu května až začátek června, kdy bývají poměrně horké dny, líhli se mladí za 14 až 15 dní od nasednutí, přičemž samička nasedá na 3.–4. vajíčko. Pokud ale zahnízdí v době, kdy je deštivé a chladnější počasí, líhnou se mláďata za 17–18 dní. Protože se líhnou postupně, stane se někdy, že při počtu 7–8 mláďat bývá to nejmladší mládě umačkáno, protože mezi prvním a posledním je značný rozdíl ve velikosti. I bez kontroly budky se celkem snadno pozná, kdy se rýžovníci líhnou, protože pískání mláděte starého 24 hodin už je slyšet.

Od tohoto stáří spotřebují značné množství měkké potravy (vaječné míchanice). Tu je dobré dělat vždy tak, aby potrava byla čerstvá. Krmil jsem je kromě zeleného krmení hlavně neloupaným ovsem, běžnými druhy pros a travními semeny, pastuší tobolkou, jitrocelem, jílkem – prostě podával jsem všechno, co jsem našel na zahradě kolem voliér. Dával jsem jim také semenec a rozdrcenou slunečnici.
Rýžovníci šedí přijmou každou budku pro andulky. Řekl bych, že vhodnější je typ ležatý. Staří prostor od hnízdní kotlinky k otvoru vyplní, takže k mladým sejdou a nemusí do hnízda skočit, jako tomu je u budky vysoké. Jako hnízdní materiál používali pomačkanou slámu a hrubší seno, na konečnou úpravu hoblinky, trochu jemného sena a peří. Rýžovník je při hnízdění trochu plachý. K úspěšnému hnízdění je tedy nutné ptáky připravit – při přezimování je umístit na poměrně frekventované místo, aby ztratili svou plachost a zvykli si na svého ošetřovatele.
Je až neuvěřitelné, co vydrží mládě rýžovníka v prvních dnech svého života a kde bere tolik energie. Jsem přesvědčený, že dospělí ptáci by nikdy nevydrželi takové podchlazení organismu. Nechci však tvrdit, že toto vydrží všechna ptačí mláďata.
Na závěr bych chtěl jenom říci, že s rýžovníky mám ty nejlepší zkušenosti a mohu je tedy doporučit každému ze začínajících chovatelů.

Vlastimil Kytnar