EXOTIČTÍ HOLOUBCI, HOLUBI A HRDLIČKY (11. část)

Holoubek tamburinský pochází z jižní Afriky. Žije jižně od řeky Zambezi a Kunene. Má dva poddruhy. Geografická rasa Tympanistria frasei Bonaparte obývá tropickou Afriku severně od uvedených řek až po Siera Leone, území okolo Čadského jezera, severní Ugandu, jižní Etiopii a ostrov Fernando Poo. V přírodě obývá pralesy a galériové lesy, podél povodí řek. Hnízdí na stromech i v křoví.
Je to holoubek velmi bohatý na kontrasty mezi bílou barvou, kterou má na čele, hrudi i bříšku a černohnědou, kterou má na temeni hlavy, šíji, křídlech a ocase. Zobák je červenavý a nohy červené. Celková délka těla je v rozmezí 22 až 24 cm.
Holubička se liší od holoubka příměsí šedé barvy v partiích, které má holoubek čistě bílé.
Tyto krásné holoubky chovám od roku 1988. První chovná sezóna dopadla neúspěšně, poněvadž jsem podcenil v krmné dávce zastoupení olejnatých semen. H. Dathe ve své knize Príručka pre chovatelov vtáctva – všeobecné zásady chovu – Papagáje – Holuby, kterou vydalo nakladatelstvo Príroda Bratislava v roce 1978 uvádí, že tito holubi mají mít až 80 % krmné dávky semen semenec.
Tento údaj jsem si ověřil v další sezóně. Po obohacení předkládaného krmiva o semenec se dostavil úspěch. Oba chovné páry, které jsem v té době choval nasedly a odchovaly celkem jedenáct mladých.

Jeden pár šest a druhý pět mladých holoubků. Obdobně dopadla i další sezóna v roce 1991.
V roce 1992 zdařilé odchovy pokračovaly, ovšem začala s tímto druhem v mém chovu smůla. Koncem léta jsem přišel o jednoho chovného holoubka. Uhynul po zápase, který absolvoval s holubem zelenokřídlým. Od jara, kdy jsem je společně umístil do venkovní voliérky o rozměrech 150×100×180 cm se oba páry naprosto dobře snášely a oba vyváděly mláďata. Tato snášenlivost byla ovšem jednoho dne z důvodu, který neznám narušena a když jsem po zaslechnutí „bitvy“ se přišel podívat, tak už bylo pozdě.
Tamburinový holoubek byl poškubaný v rohu voliérky na zemi a zelenokřídlý holub ho kloval, dokud jsem nezasáhl. Tato událost byla těžko pochopitelná, poněvadž zelenokřídlé holuby považuji za velmi snášenlivé a nikdy před tím jsem se s něčím podobným nesetkal. Dokonce se stalo, že právě u tohoto páru, kde se holub zachoval tak drasticky, v předchozí sezóně vyvedli mláďata v jednom hnízdě holubi zelenokřídlí a holubi kapští.
Smůla byla dovršena na jaře roku 1993, kdy mi uhynul, patrně v důsledku stáří i druhý chovný tamburinový holoubek. Tito holoubci totiž pocházeli z odchytu a zde nelze určit stáří těchto ptáků.
Tyto holoubky chovám, jak jsem již uvedl, přes chovnou sezónu ve venkovních voliérkách. Sem je umísťuji podle počasí koncem dubna a do zimní ubikace je dávám zpět v říjnu a to opět podle počasí - do příchodu prvních mrazíků.
Výkyvy počasí snáší celkem dobře, nepozoroval jsem na nich změny v chování ani při citelnějším ochlazení.
Hnízdí v malých drátěných košíčcích, které jim vystýlám jemným, nakrátko nastříhaným senem. Aby měli při hnízdění pocit většího bezpečí, tak jim před hnízdo umísťuji dřevěnou laťku, za kterou je sedící holoubek ukryt.
Holubička snáší dvě krémově zbarvená vajíčka. Inkubace trvá 15 dnů. V sezení se střídají oba rodiče, tak jako u většiny holubovitých. Holoubátka opouští hnízdo přibližně za 14–15 dnů po vylíhnutí. Rodiče je nejméně ještě 14 dnů krmí, později přikrmují. Jsou zbarvena spíše jako holubice a přepeřovat začnou přibližně ve stáří 2 až 3 měsíců, někdy i později. Závisí to na roční době. Zpravidla holoubata líhnutá koncem sezóny přepeřují déle.

(Pokračování příště.)

text: Zdeněk Říha, foto: Pavel Horký