Myš zebrovaná (Lemniscomys barbarus, Linnaeus, 1766)

V cizojazyčných publikacích ji nalezneme pod názvy:
anglicky – Barbary Striped Mouse,
Zebra Mouse,
německy – Strifengrasmaus.

Čeleď: Muridae (myšovití), podčeleď: Murinae (pravé myši).
Rozšíření: od Maroka po Tunisko, od Senegalu po Sudan a Tanzanii.
Velikost: délka těla 100–140 mm, délka ocasu 101–155 mm, délka zadního chodidla 19–21 mm, délka ušního boltce 15–18 mm, hmotnost 38–95 g (horní údaj = březí samice).
Gravidita a věk: 28 dní. Počet mláďat: 2–5 (12). Porodní váha mláďat se pohybuje okolo 3 g, rodí se holá a slepá. Oči otevírají okolo 14. dne, osamostatňují se po 3 týdnech. Samice dospívají pohlavně po 8 týdnech, fyzicky asi po 4–6 měsících. Dožívají se 2–3, vzácně i 5 let.
Popis: zbarvení je velmi nápadné. Na vrchní straně těla se střídají žlutošedé proužky s tmavohnědými, spodek těla je žlutošedý nebo šedobílý. Kolem očí je světlý kroužek. Srst je u zdravých zvířat lesklá a přiléhavá. Ocas je víceméně lysý, pokrytý větším počtem kroužků z tmavě zbarvených šupin. Uši jsou okrouhlé, téměř lysé, růžovohnědé barvy.

rozšíření myší zebrované

Život v přírodě a chov: myši zebrované jsou terrestrické, šplhají jen málo. Jsou značně pohyblivé, velmi dobře skáčou a proto potřebují značně velké (alespoň 1 m dlouhé), dobře větrané terárium. Nejvhodnější je celoskleněná vitrína, otevíratelná zepředu, v nouzi poslouží i rozměrnější lepené nebo rámové akvárium přikryté perforovaným plechem. Jako substrát se nejlépe osvědčila směs rašeliny, písku a hrubých pilin. Myši zebrované obývají v přírodě velmi různorodé biotopy, od mokřadů a stepí až po horské lesy v nadmořské výšce okolo 2100 m. Většinou však dávají přednost sušším místům. Samy téměř nehrabou a proto buď obsazují opuštěné nory jiných hlodavců nebo si staví ze suché trávy kulovitá nadzemní hnízda. Na to je nutné pamatovat i při jejich chovu a poskytnout jim dostatek sena. Zařízení je vhodné doplnit většími kameny a větvemi, mezi kterými si myši rády budují své stavby. Chov je možný v párech nebo ve skupinách, které však nesmějí být příliš početné. Při větším počtu zvířat v nádrži bývají slabší jedinci utlačováni a někdy mohou být i zabiti. Krmíme klasy trávy, obilnin, zeleným krmením, ovocem, zeleninou a směsí různého (spíše měkkého) zrní. Důležitým doplňkem je hmyz (mouční červi, cvrčci), nebo alespoň kousky vařeného masa nebo tvarohu, které zajistí přísun živočišných bílkovin. Při šťavnatém krmení nemusíme napájet, jinak podáváme denně čerstvou vodu v automatických napáječkách.
Poznámka: v rodu Lemniscomys je v současné době rozlišováno celkem 8 druhů, které se liší pruhováním. Kromě uvedeného druhu je často chována ještě myš páskovaná (Lemniscomys striatus), která bývá s myší zebrovanou často zaměňována. Má světlé proužky užší a často se jí rozpadají na řady jednotlivých světlých skvrn.

text a foto: Vladimír Motyčka