Podnětem k napsání tohoto seriálu článků bylo nepřeberné množství nápadů, které se mi povedlo v průběhu minulého roku posbírat. Touto cestou bych ch...
Podnětem k napsání tohoto seriálu článků bylo nepřeberné množství nápadů, které se mi povedlo v průběhu minulého roku posbírat. Touto cestou bych chtěla inspirovat laiky, kteří se chovem ptáků zabývají jen pro svou radost, začátečníky i zkušené chovatele.
obr. 1
Náhoda tomu chtěla a já se přibližně před rokem seznámila s mladou grafičkou, paní Petrou Vokjan. Na jejím příkladu bych chtěla ukázat, že i naprostý laik dokáže svým přirozeným talentem, citem a smyslem pro přírodu vytvořit pro živá stvoření prostředí, ve kterém se cítí spokojeně a dokáží se zde i rozmnožovat. Chtěla bych se podělit o to, co dokázala vytvořit jemná ženská ruka.
Paní Petra Vokjan má v jednom pražském ateliéru zařízenou voliérku, ve které chová drobné exotické ptáky. Voliérka má přibližné rozměry 2×1×1,5 m (šířka, hloubka, výška). V ní poletuje párek astrildů rákosních, astrildů bělolících, amad nádherných (gouldových) a zlatoprsek. Dokázala jim vytvořit krásné prostředí, výhradně z přírodních materiálů.
obr. 2
Voliérka je bednového typu, tzn. že ze všech stran má pevné boky, strop a podlahu, jen přední stěna je vyrobena z drátěného pletiva. Na zadní a bočních stěnách jsou nalepené různě velké a barevné kameny doplněné samorosty. Viz obr. 1, 2, 3 – detaily boků a zadní stěny.
obr. 3
Na stropě voliérky je připevněná zářivka s bílým denním světlem, která je chráněná drátěným pletivem. Podlaha je vysypaná čistým bílým křemičitým pískem, který se používá v akvaristice. Na podlaze jsou též krmítka a napáječka. Aby ptáčci nerozhazovali krmení, zvolila paní Petra Vokjan hlubší kameninové misky. Viz obr. 4 a 5 – detail stropu a dna.
Konečnou výzdobu voliérky tvoří další přírodní materiál – suché větvičky, ze kterých jsou vyrobena bidélka, různé suché trávy a rákosí. Bidélka jsou zavěšena volně v prostoru na tenkých drátcích, které jsou ke stropu a stěnám voliérky přilepené silikonem.
obr. 4
Na různých místech voliérky jsou připevněny košíčky a hnízda, které jsou také vyrobeny z přírodního materiálu. V loňském roce v nich vyvedli její astrildi bělolící a
Amady nádherné několik hnízd mláďat.
Nakonec jsem paní Petru Vokjan trochu vyzpovídala, protože jsem byla zvědavá, jak přišla na nápad chovat zrovna drobné exotické ptactvo a co ji inspirovalo k výrobě voliérky. A tady jsou odpovědi.
Od malička měla kontakt se zvířaty. Doma chovali andulky, jen tak pro radost. Když se provdala za pana Vokjan, stýskalo se jí po živých tvorech. Vedli dlouhé rozhovory na téma akvárium, paní Petře se však stýskalo po ptačím švitoření. Přesvědčila proto manžela, aby si pořídili voliérku na drobné exotické ptáky.
Nápad ozdobit voliérku kamínky a samorosty vznikl podle lepených dekorací v akváriích. Vše je lepené silikonem. Měla však strach, jestli není silikon toxický pro ptáky, a tak prosím zkušené odborníky o vyjádření k toxicitě silikonu.
obr. 5
Po nalepení všech dekorací nechala paní Petra Vokjan voliérku přibližně 6 týdnů prázdnou, aby se případné výpary ze silikonu odpařily. Delší dobu přemýšlela, jaké ptáky si má do ní pořídit. První nápad byl zebřičky, protože zatím netušila, že existují i jiní drobní exotičtí ptáci vhodní do těchto podmínek, a protože ve zverimexech měli hlavně nabídku chůviček, kanárků a právě zmíněných zebřiček.
Po shlédnutí několika výstav a přečtení odborné literatury se rozhodla chovat jiné exotické ptáky než zebřičky. Ve Fauně si našla několik inzerátů, nabízejících drobné exotické ptactvo. Mezi nimi si vybrala jednoho chovatele – pana Jaroslava Moravce, od kterého si chovné ptáky pořídila. Na jeho radu vytvořili i takovou skladbu drobotiny, která si navzájem neubližuje a nijak si nepřekáží. Tento chovatel je jejím poradcem dodnes.
Pro ostatní začínající chovatele mám radu: než se rozhodnete jaké ptáky chovat, zajděte se podívat na výstavy (zde můžete i nakoupit), navštivte burzy a zkušenější chovatele. Kontakty na chovatele vám poskytne například Klub exotického ptactva v Praze,
www.kpep.cz.