Krajty rodu Python

Rod Python (Daudin, 1803) není zrovna příliš početný, ale jeho zástupci se vyskytují jak v Africe, tak i v Asii až po Indonésii. Celý taxon zahrnuje jen asi sedm druhů s dvanácti či třinácti poddruhy, ovšem jejich skutečný počet se vzhledem k neustále se upřesňující taxonomii stále mění, takže rozhodně ještě není konečný. Herpetologové považují rod Python za tzv. “pravé“ krajty, vyznačující se mohutným svalnatým tělem, chápavým ocasem a půlenými podocasními štítky. Všechny krajty snášejí vejce, které samice většinou obtáčejí svým tělem a pečují o ně až do vylíhnutí mláďat. Je prokázáno, že svalovým třesem při inkubaci vajec dokáží zvýšit svojí teplotu až o několik stupňů. Na horním rtu mají tepločivné jamky (termoreceptory), jimiž dokáží lokalizovat kořist i v naprosté tmě. Jde totiž zpravidla o hady s noční aktivitou. Krajty jsou silní škrtiči, upřednostňující teplokrevnou kořist jako jsou savci a ptáci přiměřené velikosti, některé druhy však nepohrdnou ani ektotermními živočichy (ještěry či jinými plazy), a zřejmě ani rybami, především vyloženě akvatické druhy. Krajty rodu Python mají své zástupce nejen mezi největšími hady světa (Python reticulatus), ale patří mezi ně i malé druhy, jako je Python regius. Pro svoje vzorování a atraktivní zbarvení jsou krajtí kůže vysoce ceněny a na černém trhu jsou velmi žádaným artiklem. Díky intenzivnímu nelegálnímu lovu (navzdory zákonné ochraně ve většině zemí výskytu) jejich stavy ve volné přírodě povážlivě klesají, úbytek populací mají však na svědomí i mizející přirozené lokality a znečištění životního prostředí.

Afrika:

Krajta písmenková – Python sebae, GMELIN, 1876
Je to mohutná, poměrně štíhlá krajta, která může dorůst až 5 metrů, obvykle však nebývá delší než 3,5–4 metry. Největší změřený jedinec měl údajně přes 7,5 metru. Vytváří dva poddruhy, z nichž nominotypický Python sebae sebae se vyskytuje hlavně na západě Afriky a zasahuje až do Zaire, Súdánu, Ugandy a Etiopie. Naproti tomu menší a pestřeji zbarvená subspecie Python sebae natalensis (syn. Python saxuloides) je známa především z jižní části Afriky (Zambie, Mosambiku, Angoly, Malawi a Natalu). Vyhledává sušší lokality v lesích případně na savanách, mláďata ale dávají přednost blízkosti vodních zdrojů, ač vodu přímo nevyhledávají. Loví obvykle v noci, převážně přiměřeně velké druhy ptáků a savců, až do velikosti menších antilop. V teráriu bývá často velmi kousavá, proto se hodí jen pro zkušené chovatele a manipulace s ní by měla probíhat jen za přísných bezpečnostních opatření. Každý škrtič delší 3,5 metru je už totiž člověku potencionálně nebezpečný a u agresivní krajty písmenkové to platí dvojnásob!

• Python sebae

Krajta angolská – Python anchietae, BOCAGE, 1887
Krajta angolská patří mezi malé, ale robustní druhy. Její velikost jen zřídka dosáhne dvou metrů, obvykle ale nepřesáhne 180 cm. Z celého afrického kontinentu se vyskytuje na poměrně omezeném území (v Angole a Namibii), kde je chráněná a její vývoz je tak značně omezen. Vzhledem ke ztížené dostupnosti a poměrně vysoké ceně se s ní proto v teráriích setkáme jen zřídka. Nejsou známy žádné poddruhy. Miluje suché vyprahlé svahy s minimem srážek, kde se horké dny střídají s mrazivými nocemi. Živí se převážně drobnými myšovitými hlodavci. Přes svojí relativní vzácnost není její chov v teráriu nijak složitý, navíc je známá svojí velmi mírnou povahou, podobně jako její blízká příbuzná - krajta královská, se kterou má společnou nejen malou velikost, ale i obranné stáčení do pevné koule s hlavou uprostřed.

• Python regius

Krajta královská – Python regius, (syn. Python bellii), SHAW, 1802

• Python reticulatus

Jedná se o nejmenší africkou krajtu, její tělo však přesto působí velmi mohutně. Mívá mírnou povahu a připočteme-li atraktivní vzhled, malou velikost a dobrou cenovou dostupnost, není divu že je velice rozšířená v bytových teráriích. Obzvlášť v posledních letech její oblíbenost vzrůstá a stává se stále častěji domácím „mazlíčkem“, chovaným jako PET. Dosahuje jen okolo 120 cm a jen zcela výjimečně doroste až 150 cm, případně o něco víc. Kouše obvykle jen nerada, ačkoliv i mezi těmito krajtami se najdou jedinci s nevrlou povahou. To však bývají výjimky. V nebezpečí se raději stáčí do pevné koule, díky níž si vysloužila i svoje anglické pojmenování – Ball Python. Obývá pobřeží západní Afriky a střední Afriku od Senegalu na západě po Súdán a Ugandu na východě. Začíná lovit až po setmění, ve dne odpočívá v úkrytu. Tyto krajty někdy odmítají přijímat potravu, často nebývá výjimkou ani víc jak půlroční hladovění. To úzce souvisí se střídáním období sucha a dešťů v jejich domovině, a tuto vlastnost si často uchovávají i v teráriích. Její potravou jsou drobní hlodavci, do velikosti středního potkana. Upřednostňuje řídké suché lesy, savany, případně křovinatý buš. Poddruhy nevytváří, ale chovatelé (především v USA) už vyšlechtili a podchytili celou řadu barevných mutací, jejichž ceny jsou bohužel zatím závratné a pro řadové teraristy prakticky nedostupné.

Asie a Indonésie:

Krajta mřížkovaná – Python reticulatus, SCHNEIDER, 1801
Tato krásně vzorovaná a relativně štíhlá krajta se považuje za absolutně nejdelšího hada světa. V délce jí může konkurovat snad jen jihoamerická anakonda velká Eunectes murinus (Boidae), která však bývá při stejné, nebo dokonce menší délce až dvakrát tak těžká. Největší doložená délka krajty mřížkované byla 9,75 metru, u jedince uloveného na ostrově Celebes, což je zatím největší oficiálně potvrzená délka hada vůbec. V teráriích však dorůstá jen něco přes 5 metrů. Je obyvatelkou vlhké džungle, mokřadů a vodních toků, miluje vodu, a velice ráda a dobře plave. Vyskytuje se v jižní Číně a Indonésii, v Thajsku, Laosu, Kambodži, Vietnamu, na Barmě a na Filipínách. Vzhledem ke své síle a velikosti dokáže zdolat i hodně velkou kořist. Běžně loví např. menší jeleny či divoká prasata, často také pytlačí v blízkosti vesnic, kde „krade“ místním domorodcům domácí zvířectvo (slepice, kozy, dokonce i psy). Jako silně akvatický druh, zdržující se podstatnou část svého života ve vodě či alespoň v její blízkosti, loví i kajmany a nepohrdne zřejmě ani rybou přiměřené velikosti. Je to jeden z mála hadů, kteří mohou v dospělosti pozřít i člověka a tyto případy jsou skutečně známy. Má prchlivou a agresivní povahu, snad jen jedinci odchovaní v péči člověka mohou být mírnější. Manipulace s tímto hadem je obzvlášť riziková, to znamená, že by měla probíhat za účasti alespoň dvou nebo ještě lépe tří i více lidí. Subspecie nevytváří, ale její variabilita je už v přírodní formě velmi vysoká. Proto má tendenci tvořit menší formy (především na ostrovech) a také barevné mutace, kterých už trh nabízí několik.

• Python molurus bivittatus – Krajta tmavá

Krajta tygrovitá – Python molurus, LINNAEUS, 1758
Navzdory své velikosti má krajta tygrovitá poměrně mírnou povahu a proto se stala snad nejběžněji chovanou velkou krajtou, především její poddruh – krajta tmavá Python molurus bivittatus. Vytváří celkem tři poddruhy:

• Nominotypická subspecie – Python molurus molurus, nazývaná také někdy jako krajta světlá.

Nominotypický Python molurus molurus, vyskytující se v Indii, Pákistánu, Nepálu a na Srí Lance, největší poddruh Python molurus bivittatus žijící v Číně, Barmě, Laosu, Malajsii a Indonésii, a nejmenší z poddruhů Python molurus pimbura (do 3,5 metru), který je znám pouze ze Srí Lanky. Krajta tygrovitá dorůstá průměrně 4–6 metrů, největší doložený jedinec krajty tmavé však měřil bezmála 8 metrů. Krajta tygrovitá není příliš vybíravá na prostředí a lze jí tak nalézt jak v otevřené kulturní krajině, v horských lesích, tak i ve vlhkých džunglích pralesního typu. Živí se teplokrevnými živočichy (ptáci, savci), až do velikosti středního selete. V terarijních chovech je k dispozici již několik barevných mutací, asi nejoblíbenější a nejrozšířenější jsou mutace albino, granit apod. Především nejrozšířenější krajta tmavá se v teráriích snadno množí a cena mláďat základní formy je na trhu prakticky lidová, proto je pro většinu teraristů ze všech krajt asi nejdostupnější. Přesto je na místě malé varování. Při dobrém krmení tento had rychle přeroste bytové možnosti a tak jsou pro chov v domácích teráriích vhodná hlavně mláďata. Vzhledem k své velikosti a obrovské síle stisku se jedná o potencionálně nebezpečného hada, který může v dospělosti snadno usmrtit i člověka. Při manipulaci s ním by tedy měla být (navzdory jeho relativně klidné povaze) dodržována všechna již zmíněná bezpečnostní opatření.

• Adultní jedinec Python curtus brongersmai (Red Blood Python).

Krajta pestrá – Python curtus, SCHLEGEL, 1872
Je určitě nejpodsaditější a nejtlustší ze všech krajt, její mohutné, avšak nepříliš dlouhé tělo si lze proto jen těžko splést s jinou krajtou. V průměru dorůstá jen okolo 150 cm, ojediněle však může mít i přes dva metry. Někteří autoři udávají maximální délku až 3 metry (Kocián 2000). Jejím domovem jsou podmáčené až močálovité lokality jihovýchodní Asie, kde z tlejícího spadaného listí číhá na kořist – ptáky a drobné savce. Je známa z Malajsie, ze Sumatry, Bornea a částečně i z jižních částí Vietnamu. Vytváří tři poddruhy lišící se především zbarvením a vzorováním, případně i velikostí v dospělosti. Také u této krajty bylo již vyšlechtěno několik barevných mutací. V teráriu jde o poměrně choulostivého chovance, vyžadujícího vyšší teplotu a hlavně zvýšenou vlhkost. Je známá tím, že odkládá trus ve velmi dlouhých intervalech, někdy může tato přestávka trvat tři až čtyři měsíce.
Python curtus curtus (SCHLEGEL 1872)
Nominotypický poddruh, žijící na Sumatře a v Indonesii.
Python curtus breitensteini (STEINDACHNER 1880)
Asi nejběžněji chovaný poddruh v teráriích, pochází z Bornea.
Python curtus brongersmai (STULL 1938)
Je rozšířen ve východní Sumatře a v Malajsii.

Krajta timorská – Python timoriensis, PETERS, 1876
Patří mezi tzv. „malé“ krajty, neboť běžně dorůstá jen okolo 150–180 cm, výjimečně snad až ke třem metrům. Jejím domovem jsou ostrovy Flores a Timor v Indonésii. Vyhledává řídké lesy či otevřené zatravněné oblasti, kde číhá na drobné hlodavce, případně na ptáky. Bývá poměrně kousavá a svojí agresivitu obvykle neztrácí ani při dlouhodobém chovu v teráriu. Navzdory přiměřené velikosti tedy není mezi chovateli příliš oblíbena. Malému rozšíření v teráriích přispívá i její vyšší cena a nesnadnost odchovu.

Měl bych ještě zmínit tři druhy krajt, a to krajtu Boelenovu – Morelia boeleni Brongersma, 1953 (syn. Liasis boeleni, Python boeleni, Lenhoserus boeleni), krajtu ametystovou – Morelia amethistina Schneider, 1801 (syn. Liasis amethistinus, Austroliasis amethystinus, Python amethistinus), a krajtu jihoaustralskou – Morelia oenpelliensis Gow 1977 (syn. Liasis oenpelliensis, Python oenpelliensis, Nyctophilopython oenpelliensis.) Tyto krajty mají někteří herpetologové snahu začlenit do taxonu Python, ačkoliv morfologicky i geneticky mají blíže spíš k austro-papuánským krajtám rodu Morelia, do kterého jsou také většinou v současnosti řazeny. Přesto se lze se zařazením těchto krajt do rodu Python občas setkat, a to i v odborné literatuře. Zjištění, že rod Python nezasahuje jen do Indonésie po ostrov Flores a Timor, ale až na Papuu – Novou Guineu a kontinentální Austrálii by bylo tak převratné, že celá řada některých konzervativnějších vědců by ho asi stejně odmítla přijmout. Jak už jsem v úvodu článku naznačil, názory na členění krajt nejsou dodnes ani zdaleka jednotné, a celá systematika podléhá zejména v poslední době dramatickým změnám. Je pravděpodobné, že se v taxonomii krajt můžeme v blízké době dočkat ještě mnoha překvapení.

Literatura:
Hroznýši a krajty – Miroslav Kocián, 2000
http://www.adreptile.com – Aleš Doskočil