Agamy – na pokračování

Koupě zvířat, karanténa

Pokud máme vyhlédnutý druh a pro něj připravené terárium, bude naší hlavní starostí, jak zvíře sehnat. Zde jsou v podstatě dvě možnosti – inzerát a burza.
První z nich, inzerát, ať už půjde o inzerci na internetu nebo v tisku, má tu nespornou výhodu, že si můžeme zvíře odebrat přímo u chovatele. Zasílání vlakem nebo poštou je totiž dnes již prakticky nemožné. Zde pak vidíme nejen chovatelské zařízení a způsob chovu, jež pro nás může být inspirací, ale také zvíře v jeho domovském (druhotně přirozeném) prostředí. To nám dává možnost posoudit jeho aktivitu, zdravotní stav, ale mnohdy i odhadnout pohlaví podle chování jedince uvnitř skupiny, apod. Navíc můžeme navázat s původním majitelem užší kontakty a v budoucnu tak mít možnost dokoupení dalších zvířat, výměny jednotlivých kusů, apod.

Druhou alternativou je burza, ta sice postrádá výhody předchozího stylu nakupování, ale máme zde možnost výběru od různých chovatelů i obchodníků. Navíc právě zde můžeme nalézt dovozové, raritní a v zajetí se sporadicky množící druhy, jež u chovatele jen ztěží seženeme a pokud, tak jen proto, že se jich chovatel z toho či onoho důvodu hodlá zbavit. Bohužel velkou nevýhodou burzy je fakt, že zde jen ztěží odhadneme zdravotní stav plazů, kteří jsou zdejším prostředím vystresovaní a zpravidla i podchlazení. Špičková zvířata tu pak vypadají skoro stejně, jako ta v posledním tažení.
Ať už si ovšem své agamy (nebo jiné živočichy) koupíme kdekoliv, vždycky bychom je měli chovat po nějakou dobu odděleně od ostatních zvířat, v tzv. karanténě. Nejde o nic světoborného. Vlastně jen o to, abychom si do chovu nezavlekli nějakou chorobu, o níž nemusel nic tušit ani předchozí majitel (zvlášť v případě zvířat z dovozu). Pro ten účel můžeme použít nějaké jen stroze zařízené terárium, či vyřazené akvárium. Na jeho dno rozprostřeme zpočátku obyčejný balící papír, později nízkou vrstvu substrátu, do rohu dáme misku s vodou a do protilehlého koutu pak polovinu květináče coby úkryt. Teplotu, osvětlení i vlhkost nastavíme podle požadavků druhu.
Tuto karanténní ubikaci umístíme v jiné místnosti, než máme své chovy a po dobu nejméně dvou, raději však čtyř týdnů sledujeme chování zde ubytovaných agam. Na pravidelně obměňovaném papíře kontrolujeme stav trusu a případné vnější i vnitřní parazity. Ty tak můžeme včas diagnostikovat a vhodným přípravkem je zlikvidovat. Je to sice práce navíc, ale uchrání nás řady nepříjemností, z nichž tou nejméně závažnou, ale přesto velice nepříjemnou, může být zavlečení parazitických roztočů.

Provoz (regulace teploty, osvětlení, vlhkost, zimování)

Jak už bylo uvedeno výše, tím nejdůležitějším při chovu ještěrů jsou teplota, vlhkost a osvětlení. Na tomto místě se však nebudeme zabývat hodnotami, jež jsou částečně uvedeny v kapitole o teráriích a zčásti pak u každého druhu samostatně. Tady je na místě zmínit provoz chovného zařízení jako takový.
Teplotu udržujeme na požadované výši jednak vhodným umístěním terária v místnosti. To znamená, že podle toho, jaká je teplota v místnosti, přístup přímého slunečního záření, větrání, apod. se bude měnit teplota v ubikaci a to i tehdy, když budeme mít trvale zapnuté topné kabely a výhřevné žárovky. Na to je potřeba pamatovat a nejlépe to vyzkoušet pravidelným pozorováním na teploměru ještě před umístěním zvířat v teráriu.
Specifickou pro každou nádrž pak bude navolená teplota podle výkonu topného kabelu a výhřevné žárovky. To znamená, že pokud v místnosti s víceméně stálou teplotou budeme mít dvě terária s různými vnitřními zdroji, bude každé z nich mít jinou teplotu a tudíž bude vhodné pro jiný druh živočicha. Jestliže terária umístíme do jedné terarijní stěny, musíme vzít v úvahu i fakt, že jedna nádrž, zpravidla ta spodní bude stoupajícím teplem ovlivňovat nádrž nad sebou.

No a teď již k samotné regulaci. Pokud tedy máme terária s vnitřními zdroji, pohybuje se teplota uvnitř i bez regulace v určitém rozsahu, např. mezi 26–28 °C. To je zpravidla dostačující. Pokud však přesto potřebujeme stabilizovat teplotu na určitých hodnotách, např. při problémech s vytápěním bytu, apod., hodí se zabudovat do terária termostat, např. RT 2. Toho se však u samotných terárií příliš nevyužívá a je to vhodné spíše pro inkubátory, terária nemocniční, karanténní, apod.
Naproti tomu automatická regulace osvětlení, respektive regulace délky světelného dne automatickým vypínáním a zapínáním, je při chovu ještěrů téměř nepostradatelnou. Realizuje se zpravidla zásuvkou s časovým spínačem a to buď mechanickou nebo elektronickou. Cena obou je prakticky srovnatelná a pohybuje se u těch nejběžnějších v rozmezí 90–150 Kč. Dostupná jsou v každém větším supermarketu a proto není její pořízení problém. Někteří chovatelé používají i stmívače, které vyloučí u zvířat stres z náhlého rozsvícení či zhasnutí. Tyto přístroje nelze zavrhnout, zvláště u zvířat z odchytu, v běžné praxi jsou však vcelku zbytečné.
Regulace vlhkosti bývá obyčejně řízena pouze postřikem vnitřních prostor terária ručním rozprašovačem a to většinou ve večerních nebo ranních hodinách. Tento způsob je vcelku vyhovující a jen pro některé náročnější druhy bude zapotřebí jednak samotné měření vlhkosti vlhkoměrem, jednak použití mlžících a rosících automatů (např. ultrazvukový mlžič Exo Terra Fogger). To se týká druhů z velmi vlhkých, deštných a mlžných pralesů.
Pro některé druhy zvířat bude nezbytné snížení teploty během zimních měsíců. Jde o odpočinek a přípravu na nadcházející chovnou sezónu, bez níž se mnohé druhy nemnoží, jiné zas přímo strádají a některé druhy se bez zimování prostě neobejdou, umírají. Toto klidové období by mělo trvat přibližně 2–3 měsíce, rozhodně by však nemělo být kratší, než 4 týdny.
V zásadě rozlišujeme dva druhy zimování, zimování při teplotách 4–10 °C, které se praktikuje u druhů z mírných až středně subtropických pásem, a zimní klid probíhající při 12–18 °C u druhů ze subtropických až hraničně tropických pásem. U některých druhů z tropického pásma se pak ještě zavádí klid při 18–22 °C, který má spíše nahradit rozdílnost klimatu v období sucha a dešťů.

Po praktické stránce volí chovatelé jednak snížení teploty v místnosti s terárii a vypnutí vnitřních zdrojů. To je asi nejlepší způsob, který umožňuje poměrně přesné nastavení teploty, na druhé straně však předpokládá, že v místnosti a tedy v soustavě chovatelských zařízení máme jen druhy s podobnými nároky.
Druhým způsobem je převedení zvířat do prozatimní ubikace (polystyrenem obložené akvárium, apod.) umístěné v jiné místnosti, např. ve sklepě, spíži, na půdě, apod.
Poslední možností pak je umístění zvířat v dolní části chladničky v plastové dóze s dostatečným větráním.
Ať tak či tak, zvířata by měla mít k dispozici mírně vlhký substrát na dně a přirozený úkryt, např. natrhané noviny, suché listí, mech, apod. Při zimování musíme pak hlídat jednak teplotu, která nesmí příliš kolísat od té „naordinované“, jednak vlhkost, která třeba v ledničce velmi rychle klesá a bývá v řadě případů hlavní příčinou smrti – doslovného vyschnutí zvířat.
Další nezbytnou pomůckou při chovu je inkubátor. Jde v podstatě o samostatnou nádrž (terárium, akvárium, vyřazená mikrovlnná trouba, vyřazená mraznička, apod.) s omezeným větráním a s vyhříváním v dolní části prostoru. Nad topným kabelem nebo žárovkou je pak umístěn výparník, tedy plechová miska s vodou, nad níž jsou na mřížce umístěna buď volně na molitanu, nebo lépe v plastových krabičkách na speciálním vlhkém substrátu (vermikulit, lignocel, písek) inkubovaná vejce. Ta je dobré přikrýt ještě rašeliníkem, který jímá kapičky vody padající sem z víčka a brání nadměrnému namáčení vajec. Nad prostorem s vajíčky se pak nachází čidlo termostatu, přes který je spínán již zmíněný ohřev dole pod výparníkem.