Jak již napovídá nadpis tohoto příspěvku, ten se bude skládat ze dvou částí. V části první – výživě – se seznámíme s jednotlivými látkami, důležitým...
Aminy (dusíkaté látky bílkovinné povahy)
Mezi živinami mají bílkoviny zvláštní postavení – jsou nejdůležitějšími živinami. Tvoří základní složku všech orgánů, tkání, enzymů, hormonů i obranných látek v těle. Z hlediska krytí potřeby bílkovin je významná jejich biologická hodnota. Ta je dána schopností organismu vytvářet tělní (somatickou) bílkovinu v rámci svého metabolismu. Rozhodujícím faktorem pro biologickou hodnotu bílkovin je obsah jednotlivých aminokyselin, které tvoří základní stavební složku bílkovin.
Aminokyseliny dělíme z nutričního (výživného) hlediska na esenciální (nepostradatelné), semiesenciální (částečně nepostradatelné) a neesenciální (postradatelné).
Toto hodnocení aminokyselin je různé pro různé skupiny živočichů. Obecně mezi nepostradatelné (esenciální) aminokyseliny pro ptáky patří: lyzin, tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, izoleucin, treonin, metionin, valin, arginin, glycin a kyselina glutamová. Tyto nepostradatelné aminokyseliny organismus neumí vyrobit, nebo je schopen jen syntetizovat, ale pouze ve velmi nedostatečné míře. Proto musí být dodávány v krmivu. Toto je dobré vědět například pro eventuální nutnost zakoupení preparátu s obsahem aminokyselin (Glutamin, Aminosol apod.), aby obsahoval esenciální aminové kyseliny pro ptáky.
Neesenciální (postradatelné) aminokyseliny jsou alanin, serin, cystein, tyrozin, prolin, hydroxiprolin, kyselina asparagová.
Semiesenciální (částečně nahraditelné) aminokyseliny, mohou být v organismu nahrazeny (částečně) postradatelnými aminokyselinami. Sem patří například cystin.
Pro zajímavost si zde uvedeme zastoupení jednotlivých aminokyselin v prosu. Jde o jejich % podíl z dusíkatých látek v průměrné sušině (88 % sušina, 12 % voda). V uvedeném množství sušiny je celkově asi 13 % dusíkatých látek. A z tohoto množství je uveden procenticky obsah aminokyselin: arginin – 3,7, glycin – 2,9, histidin – 2,0, izoleucin – 4,8, leucin – 12,2, lyzin – 2,6, metionin – 1,6, cystin – 1,5, fenylalanin – 4,6, tyrozin – 3,7, treonin – 3,1, tryptofan – 0,9, valin – 5,5.
Účast, eventuelně obsah jednotlivých aminokyselin určuje biologickou hodnotu krmiva z pohledu bílkovin.
Mohlo by se zdát, že tedy ideálním krmivem by bylo to, které by obsahovalo všechny esenciální aminové kyseliny, eventuálně i v optimálním obsahu. Toto je jednak nereálné z hlediska existence takovéhoto druhu krmiva, ale i z hlediska potřeb organismu, které kolísají podle momentální zátěže, cyklu apod. Jako příklad si můžeme uvést období přepeřování, kdy se v organismu musí vytvořit látky potřebné pro vytvoření nového opeření. Zjednodušeně řečeno, k takovýmto látkám patří i sloučeniny síry. Je tedy zřejmé, že v tomto období (nebo těsně před ním) bude v organismu stoupat poptávka po aminokyselinách s obsahem tohoto prvku ve své molekule – metionin, cystin, cystein. V době jiné zátěže (hnízdění, stres apod.) stoupá či klesá poptávka po jiných aminokyselinách. Více si k tomuto řekneme v kapitole o metabolismu jednotlivých nejdůležitějších živin. Z výše uvedeného vyplývá, že aminy (bílkoviny) jsou pro existenci živých organismů nepostradatelné.
Bezdusíkaté látky
Vláknina
Je složitá látka složená s celulózy, hemicelulózy a ligninu. Ve výživě astrildů nemá vláknina pro svoji velmi nízkou stravitelnost žádný praktický význam.
Glycidy (škroby, sacharidy, cukry)
Jsou hlavní energetickou živinou. Dodávají ptákům okamžitou energii pro fungování všech životně nutných procesů (dýchání, trávení, pohyb apod.). A to není malý úkol. Alespoň u astrildovitých ptáků. Lze obecně říci, že čím menší ptáček, tím je jeho spotřeba energie větší. To je způsobeno metabolismem, který je u těchto malých druhů velice prudký. Například u kolibříků tak, že potřebují noční spánkovou letargii, aby byli vůbec schopni přežít. A to je jejich hlavní potravou energeticky velice vydatný nektar (bohatý na jednoduché cukry). Obecně lze říci, že čím menší tělesný rozměr, tím je i vyšší spotřeba energie pro udržení tělesné teploty. To je dáno poměrem mezi objemem a plochou těla, který je u malých živočichů (teplokrevných) širší, než-li u větších.
U glycidů je mimo energetickou funkci poměrně důležitá i funkce regulační v metabolismu dusíkatých látek. Udržení poměru mezi dusíkatými látkami a glycidy je základním předpokladem pro využití dusíkatých látek (především bílkovin). Pro ptáky by tento poměr mezi N-látkami a glycidy měl představovat asi 1 : 2–3 ve prospěch glycidů.
Přebytek glycidů v krmné dávce (pokud nastane) se kromě relativně malé rezervy (glykogen – živočišný škrob), transformuje na rezervní tuk. Při nedostatku glycidů je naopak zásobní tuk převáděn na energii.
Zdrojů glycidů je celá řada. Pro astrildy je nejdůležitějším zdrojem rostlinný škrob (složený sacharid – polysacharid) obsažený v obilce semen, jako jejich zásoba energie. V omezené míře pak živočišný škrob v živém krmivu nebo krmivech živočišného původu (vaječné směsi).
Okrajovým zdrojem pak mohou být monosacharidy (jednoduché cukry) – glukóza, manóza, fruktóza – obsaženo v dužnatém ovoci a z cukrů složených pak sacharóza v mrkvi.
Lipidy (tuky)
Jsou sloučeniny glycerolu a mastných kyselin. Patří k nejvíce koncentrovaným zdrojům energie (oproti glycidům a bílkovinám obsahují více než-li dvojnásobné množství energie).
Tuky se uplatňují při tvorbě vaječného tuku, ale především při tvorbě zásobního tuku. A to jak tělního, tak i tuku strukturálních buněk, kde jsou právě při tvorbě „ochranných polštářů“ některých orgánů nezastupitelné.
Ve funkci energetické mohou lipidy zastupovat glycidy i bílkoviny a z tohoto pohledu (přísun energie) nejsou nepostradatelné.
Určité množství tuků v potravě je ale nezbytné. Jsou zdrojem esenciálních (nepostradatelných) mastných kyselin (linolová, linolenová, arachidonová). Některé lipidy mají zvláštní význam, jako nosič lipofilních (v tucích rozpustných) vitamínů – A, D, E, K. Pokud jsou v potravě zastoupeny ve větší míře, mohou působit negativně. To se projevuje tloustnutím, se kterým se u ptáků chovaných v omezeném prostoru a s malou intenzitou pohybu setkáváme velmi často. Ztučnění (obezita) pak způsobuje řadu poruch – plodnost, metabolismus, ale i onemocnění – krevní oběh, játra apod.
Lipidy se také působením některých faktorů (teplo, světlo, vlhkost, působení mikroorganismů, plísní) mohou rozkládat. Oxidační procesy způsobují jejich rozpad, stoupá podíl volných mastných kyselin, zvyšuje se koeficient kyselosti tuku, dochází ke žluknutí, spojenému s tvorbou rozkladných produktů – aldehydů a ketolátek. Takto „vybavené“ krmivo tuky ztrácí nejen svoji hodnotu, ale působí negativně např. na metabolismus lipofilních vitaminů. Bývá také často příčinou alimentárních (trávicích, zažívacích) poruch. Obecně pro krmení astrildů je lépe nepoužívat semena s vyšším obsahem tuku, nebo pouze jako velmi malé doplňky krmné dávky. Také při jejich zkrmování je nutné dbát na jejich hygienickou nezávadnost.
Pro ukázku zde uvedu obsah tuku v některých nejčastěji používaných semenech: obsah je uveden v g / 1 Kg hmoty. Travní semeno – 15-20, rýže neloupaná (Paddy) – 20, proso (průměr) – 40, lesknice – 55, řepka – 380, lněné semeno – 330, niger 404.
Jak je vidět, obsah lipidů v jednotlivých semenech se velmi výrazně liší. Navíc i mezi jednotlivými odrůdami (proso) mohou být znatelné rozdíly.
Minerální látky
Minerální (anorganické) látky jsou pro výživu astrildovitých další nepostradatelnou živinou. Jsou to látky neenergetické (nespalitelné). Mají nezastupitelnou úlohu při stavbě kostí a tkání, velmi důležité jsou pro udržení osmotického tlaku v buňkách a koloidního stavu látek. Jsou součástí krve, tělních tekutin a v organismu mají i elektrolytickou funkci. I jako katalyzátory mají nezastupitelnou úlohu. Jejich určitou výhodou proti biokatalyzátorům (vitamíny) je schopnost organismu alespoň částečně minerální látky skladovat – mít je v zásobě.
Z hlediska podílu na tvorbě živého organismu rozdělujeme minerální látky do svou skupin:
1) Makroelementy – jsou základní biogenní prvky. Patří sem vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík, síra a chlór.
2) Mikroelementy (stopové prvky) zahrnují železo, měď, kobalt, mangan, zinek, jód, molybden, selen, fluór atp.
(Pokračování příště.)