Agamy – na pokračování

Krmení

Až na malou část převážně býložravých (Uromastyx) a všežravých (Pogona) agam, jsou všechny druhy víceméně hmyzožravé. Některé z nich (Moloch) jsou pak v tomto směru dokonce úzkými potravními specialisty.
Z hlediska chovatele je tedy důležité zajistit si včas dostatečný přísun živého krmení, a to buď pravidelným odběrem krmných živočichů z chovných farem (např. Terins Třebíč), případně vlastním chovem.

Z chovné farmy si můžeme nechat cvrčky, červy a šváby zasílat vlakem i poštou, případně si závazně domluvit jejich odběr na pravidelně pořádaných teraristických burzách.
Vlastní chov pak můžeme uplatnit v malém jako společný chov všech vývojových stádií v jednom insektáriu, případně jako produkční chov oddělených vývojových stádií.

Pro chov v malém se u cvrčků i švábů dobře hodí samostatné terárium s větším větracím otvorem ve stropní části, případně vyřazené akvárium zakryté rámem se síťkou z mušího pletiva. Pod dno takovéto nádrže stočíme topný kabel, který nám při zapnutí bude prostupem tepla skleněnou stěnou vyhřívat chov odspodu a tím i vysušovat exkrementy a zbytky stravy.
Dosáhneme tak rychlejšího vývoje nymf, rychlejší obměny generací a zamezíme výskytu plísní a roztočů, kterým se v suchu a teple hůře daří. Naproti tomu je nutné pamatovat na napájení cvrčků a přidávání zelené potravy, protože jinak vyschnou i oni.

U jedné strany nádrže nasypeme na dno hromádku psích granulí, položíme papírovou krabičku od slepičích vajec, na kterou budeme klást zelené krmení a do rohu umístíme kladiště s vlhkou rašelinou a napáječku. Zbylý prostor insektária rozčleníme nastojato umístěnými proložkami od vajec, mezi které můžeme namačkat i novinový papír. Zde budou mít cvrčci dostatek úkrytů jeden před druhým a navíc nám novinový papír bude signalizovat stav chovu. Bude-li papír na omak vlhký, je nutné přitopit a větrat, případně nádrž vyčistit a celou nově zařídit. Bude-li papír suchý a zároveň rašelina v kladišti, vatový tampón v napáječce a zelené krmení v krmítku vlhké, pak je vše v pořádku. Cvrčci se zde přirozeným způsobem množí a třebaže jsou ztráty vzájemným požíráním vajec i svlékajících se nymf patrné, přesto je produktivita takového chovu v závislosti na teplotě dostatečná pro 4–6, při občasném dokupování pro 8–12 chovaných ještěrů. Obdobně zařízených insektárií pak můžeme mít několik a třebaže nepůjde ještě o oddělený chov vývojových stádií, můžeme postupným „vyjídáním“ jednotlivých ubikací dosáhnout v zásobování potravou určité soběstačnosti.
Od uvedeného způsobu chovu je pak již jen krůček k tomu, že budeme v jedné či dvou ubikacích chovat dospělé cvrčky a postupným přemisťováním kladiště v intervalu 1–2 týdnů do samostatných menších akvárií, budeme produkovat takřka beze ztrát víceméně stejně stará vývojová stádia, stejné velikosti cvrčků. Tento způsob je však o poznání pracnější a podle mého soudu se vyplatí jen opravdu zapáleným teraristům a nadšencům s velkým množstvím chovaných zvířat.
Při chovu švábů postupujeme obdobně, jen s tím rozdílem, že švábům dělá společný chov velkého množství jedinců různého stáří vyloženě dobře.

Čím větší bude kolonie chovaných švábů, tím lépe se jim bude dařit a tím větší bude i produkce takového chovu. Jinak se chov v podstatě od výše uvedeného neliší. U některých druhů švábů je vhodné použít na dně terária substrát, např. mírně vlhkou rašelinu, což je však z části problematické pro zachování určité hygieny chovu, protože pak musíme substrát pravidelně měnit a krmné živočichy z něj oddělovat prosíváním.
Dalším hodnotným krmivem jsou larvy potemníků druhu Zophobas morio, jejichž chov v domácích podmínkách se zpravidla nevyplácí. Naproti tomu dlouhodobé uchování nakoupených červů v předem připraveném plastovém škopíku s vrstvou ovesných vloček, několika hrnky šrotu a několika proložkami od vajec, je naprosto bezproblémový. Na proložky jim pokládáme skrojky jablek, kousky čínského zelí a další vlhká krmiva. Červy pak postupně odebíráme a zkrmujeme a to i po několik týdnů až do dalšího nákupu nové živé potravy.
Obdobně lze chovat i potemníky moučné a plesnivce. Oba tyto druhy se v substrátu i pravidelně množí a tak máme brzy různé velikosti larev. Bohužel např. potemník moučný – Tenebrio molitor není jako krmivo příliš doporučován a hodí se spíše pro překlenutí momentálního nedostatku jiného vhodného krmiva.

Některé větší agamy přijímají rády i mláďata obratlovců, v zajetí ponejvíce myšata a novorozená krysata.
S tímto krmením bychom však měli zacházet opatrně, protože vede ke ztučnění zvířat a z toho plynoucích nemocí – dna, jaterní poruchy, apod. Obratlovci se hodí jen k občasnému zpestření a měli by být vyváženi vhodně začleněným půstem. Odůvodnitelné je jejich zkrmování pro gravidní samice s velkou produkcí vajec (Physignathus, Pogona, apod). a to především při rekonvalescenci po snášce.

Řada druhů, ačkoliv se ve větší míře živí hmyzem, je ochotna občas přijmout i květy pampelišek, listy plevelných rostlin, případně kousek ovoce, oblíbené jsou v tomto směru např. rozinky. Jde o zpestření krmné dávky, jež bychom zvířatům měli dopřát podle jejich chuti kdykoliv. Chutě jsou však mnohdy velmi individuální a do značné míry závislé i na zvycích jedince z období mládí.