Výživa a krmení astrildovitých pěvců

Makroelementy

Vápník (Ca)
Je nejrozšířenějším prvkem v organismu. 99,5 % je uloženo v kostech, vazech a šlachách, 0,5 % v lymfě, krevní plazmě a měkkých tkáních, kde ale koncentrace vápníku kolísá. Funkční postavení Ca v organismu je mnohostranné. Jednak mechanicko-statické, ale především fyziologické.
Tvoří společně s fosforem hlavní složku kostry. Je nezbytný pro normální fungování nervů, srdce a svalů, pro regulaci permeability (propustnosti) buněčných stěn. Má význam pro standardní koagulaci krve. Ve formě uhličitanu vápenatého tvoří základ vaječné skořápky. Velmi důležitý je vápník pro udržování acidobazické rovnováhy. Tato rovnováha se udržuje regulací příjmu a výdeje vodíkových a hydroxidových iontů a jejich vzájemných poměrech. Dále je vápník přímo či nepřímo účastný na všech fermentativních pochodech a nepostradatelný při asimilačních, disimilačních a resorpčních dějích v organismu.
Vápník se vstřebává ve střevech a krví je přenášen do kostí, kde se ukládá. V případě potřeby je pak uvolňován.

Astrild rudokrký – Emblema picta

Fosfor (P)
Podobně jako vápník i fosfor je zastoupen hmotnostně ve značném rozsahu. Největší část (asi 80 %) je obsažena v kostech, asi 10 % ve svalech. Značné množství fosforu se ve formě fosfatidů nachází v mozku, játrech, plicích, srdci a žlázách s vnitřní sekrecí. Ve třech tělních tekutinách a buňkách jsou rozpustné kyselé fosforečnany, které se aktivně účastní regulace acidobazické rovnováhy. Fosfor je důležitou součástí nukleoproteidů (buněčných jader). Je nedílnou součástí fosforylačního a transfosforylačního procesu při metabolických pochodech, kde působí při přenosu energie. Tento základní proces, pro jehož existenci je kyselina fosforečná nezbytná, je spojen především s metabolismem glycidů, ale i bílkovin a lipidů.
Kyselina fosforečná se aktivně účastní metabolických procesů rovněž prostřednictvím vitaminů skupiny B.
Fosfoproteidy tvoří významnou skupinu látek, které mají přímý vztah k reprodukci, především u samců.
Využití fosforu a vápníku závisí nejen na jejich obsahu v krmivech, ale i na jejich správném vzájemném poměru. U ptáků by se měl poměr Ca : P pohybovat běžně 1,5–2 : 1, ale např. v době snášky může být až 4 : 1 ve prospěch vápníku. Asimilaci vápníku a fosforu v organismu řídí vitamin D3. Za přítomnosti toho vitaminu, není poměr Ca : P zcela rozhodující veličinou a naopak při správném poměru obou prvků, klesá potřeba vitaminu D3.
U astrildů chovaných v kleci je akutnějším nebezpečím nedostatek vápníku, protože semena jsou dostatečným zdrojem fosforu.

Sodík (Na)
I sodík je pro život ptáků nepostradatelný. Jeho význam spočívá především v regulaci osmotického tlaku krve a udržování acidobazické rovnováhy. Sodík tvoří asi 90 % celkových zásad krevního séra a extracelulární (mimobuněčné) tekutiny a má proto hlavní podíl na udržení osmotického tlaku.
Dále udržuje roztok globulinů, které jsou v čisté vodě nerozpustné a má vliv i na ostatní koloidy. Je důležitý při tvorbě kyseliny solné (chlorovodíkové) v žaludku (žaludeční šťávě). S bílkovinami tvoří ionty, které mají závažnou úlohu v metabolismu a procesech růstu. Jeho nedostatek má negativní vliv na reprodukci. Zvláště intenzivně se uplatňuje v metabolismu některých dalších minerálních látek, především chloru a draslíku, ale i vápníku. Právě k vápníku a draslíku má antagonistický poměr (působí protichůdně).

Draslík (K)
Představuje nejdůležitější kationt intracelulárních (nitrobuněčných) tekutin. Je uložen hlavně v buněčné platoplazmě, kde je hlavní zásadou, podobně jako sodík v mimobuněčně tekutině.
Další funkcí, na které se draslík podílí, je ukládání glykogenu v játrech. V kostní tkáni je vázán jako bikarbonát a může se odtud uvolnit bez porušení kostního krystalu. Asi 75 % celkového obsahu draslíku se nachází ve svalové tkáni. Pokud vstřebávaný draslík převyšuje momentální potřebu organismu, netvoří se zásoby, ale je ihned vyplavován.

Hořčík (Mg)
Obsah hořčíku v těle je asi 0,05 % celkové hmotnosti těla. Je významný pro tvorbu kostní tkáně, i když výrazně méně než-li vápník nebo fosfor. Má podíl na regulaci přeměny vápníku. Zasahuje do metabolismu, především sacharidů, protože je součástí enzymů působících při změně cukrů. Je aktivátorem i dalších enzymů účastných v energetickém metabolismu buňky. Napomáhá snižovat nervovou dráždivost.

Chlór (Cl)
Má význam při tvorbě krevního séra i červených krvinek. Zásadní je jeho význam při tvorbě kyseliny solné v žaludku a tím příznivě ovlivňuje trávení. Účastní se regulace osmotického tlaku, aktivizuje řadu enzymů. Na jeho přítomnost (NaCl) je vázána aktivita amylázy a podobně ovlivňuje i inzulín. Existuje určitá korelace mezi fosfáty a chloridy.

Síra (S)
Je podstatnou složkou některých bílkovin a tělních buněk. Je také důležitou součástí inzulínu, základní součástí vitaminu B1. Ve formě aminokyseliny cystinu ji nacházíme v každé buňce. Velmi bohatý na síru je kreatin.
Pro ptáky je tento prvek velmi důležitý, především z hlediska tvorby opeření, protože při nedostatku aminokyselin se sírou ve své molekule (cystin, metionin) dochází k poruchám opeření.

Mikroelementy

Železo (Fe)
Je pro život ptáků nepostradatelný. Vyskytuje se v organismu jak v anorganické, tak i v organické formě, převážně ve sloučeninách s bílkovinami (hemoglobin, nukleoproteidy). Nachází se ve svalovině, játrech, slezině a ledvinách. Jak již bylo uvedeno, je důležitou součástí hemoglobinu (červené krevní barvivo).
Železo je katalyzátorem při oxidačních procesech. Tvoří součást peroxidáz a je i součástí buněčných jader.

Louskáček červenoprsý – samec

Měď (Cu)
Je pro živý organismus nezbytná, zejména při tvorbě hemoglobinu, i když není jeho přímou složkou, ale vyskytuje se v krvinkách a je nezbytná pro využití železa při jeho syntéze. Měď je aktivátorem některých enzymů (oxidáz, tyrozinázy apod.). Její přítomnost v různých enzymatických systémech napovídá, že má i další zásadní funkce v metabolismu. Je důležitá pro růst.

Kobalt (Co)
Kobalt tvoří společně se železem a mědí skupinu krvetvorných minerálií. Je také součástí vitaminu B12, který je nutný k dozrávání červených krvinek.
Má spolu s vitamínem B12 značný vliv na látkovou přeměnu bílkovin, především metabolismu aminokyselin bohatých na síru (metionin, cystin). Kobalt také inhibuje účinek pepsinu.

Mangan (Mn)
Mangan se poměrně těžko vstřebává ze zažívacího traktu. Je přítomen ve všech orgánech. Působí, podobně jako měď, na krvetvorbu tím, že mění chemické a fyziologické vlastnosti buněk, ale neovlivňuje množství hemoglobinu v krvi. Pravděpodobně působí kladně na retenci (zadržování) a ukládání vápníku v kostech.

Jód (I)
Jód zasahuje především do činnosti štítné žlázy. Ta vylučuje hormony s obsahem 65 % jódu. Zde se přeměňují jodidy na sloučeniny cyanické, které se účastní metabolismu. Ovlivňuje funkci cévní, dýchací a trávicí soustavy. Podílí se na normalizaci metabolických procesů. Má vliv na opeření a průběh pelichání.

Selen (Se)
Vyskytuje se ve všech buňkách a tělních tekutinách. Existuje úzký vztah mezi selenem a vitaminem E.
Metabolický význam selenu spočívá v jeho antioxidační funkci, chránicí buněčné membrány a tkáně proti peroxidaci. Pravděpodobně také mění distribuci vitaminu E ve tkáních.

Zinek (Zn)
Je součástí všech organismů. Největší část se nachází v epidermálních tkáních (kůže). Je přítomen v játrech, pankreasu a štítné žláze. Má vliv na množení tělních buněk a na činnost některých žláz s vnitřní sekrecí.

Fluór (F)
Nachází se ve všech orgánech, je obsažen ve vejcích a spermatu. Fluór působí antagonisticky na metabolismus vápníku a jódu. Pravděpodobně má inhibiční (utlumující) vliv na intermediální metabolismus sacharidů.

Molybden (Mo)
Pravděpodobně ovlivňuje látkovou přeměnu mědi. Je součást některých enzymů a pro některé funkce působí jako spouštěč. Má význam pro syntézu kyseliny močové.

(Pokračování příště.)