Okrasné kachničky a husice na jaře

Většina obyvatel naší země se těší na jaro a o chovatelích okrasné vodní drůbeže to platí dvojnásob. Zkušení chovatelé již na začátku listopadu odčervili všechna zvířata přípravkem zakoupeným ve veterinární lékárně. Ve stejném období rovněž uskutečnili veterinární zkoušky na výskyt salmonel. Chovný kmen musíme v přípravném snáškovém období udržet v dobré kondici. Předpokladem toho je především suché ustájení s dobře ošetřenou podestýlkou, dostatek pohybu ve výběhu a hlavně pestrá krmná dávka, odpovídající jak množstvím, tak i živinami. V kachníku nebo husníku je třeba udržovat suchou podestýlku. Proto po vypuštění ptáků z objektu nejmokřejší části podestýlky odstraníme a nahradíme suchou. Ostatní podestýlku vidlemi natřepeme, aby během dne proschla. Dobře se osvědčilo dávat asi 30 cm vrstvu škváry a na ni asi 10 cm vrstvu písku, které udržují podestýlku stále suchou. Chováme-li větší hejno ptáků, je nutno občas silně zatrusenou vrstvu písku seškrabat a po poprášení vápnem nahradit novou vrstvou písku. Nesmíme zapomínat na čerstvý vzduch a řádné větrání. Ptáci snáze snášejí suchou zimu než vlhký vzduch. Proto do oken dáváme síť nebo pytlovinu. Jsou-li ptáci nuceni za nepříznivého počasí pobývat i během dne v objektu, je třeba navečer přistlat suché stelivo nebo nějakou náhražku – rašelinu, hobliny, jehličí, řepkové plevy apod. Jarní období rozdělujeme na přípravné a rozmnožovací. Přípravné období má z hlediska krmení veliký význam, protože se v něm drůbež připravuje na snášku. Ošetřování a krmení drůbeže musí být v tomto období zvláště svědomité. Má-li drůbež pravidelný přístup na rybníčky a potůčky, může si za příznivých okolností nahledat až 40 % potravy, nejen rostlinné, ale i živočišné, která je obzvlášť důležitá. Drůbeži velmi prospívá možnost přístupu na vodu a v době snášky se zlepší i oplození vajec. Vodní řasy je vhodné podávat drůbeži v čerstvém stavu, posypané otrubami nebo je přimíchat do krmných směsí, které obsahují velké množství uhlohydrátů. V neposlední řadě je možné řasy i sušit. Krátce pořezané řasy, řádně uložené, lze udržovat v čerstvém stavu i po dobu 30 dní. Vodní řasy obsahují 12,2 % bílkovin, 1,8 % tuku, 11 % vlákniny, 30 % minerálních látek a 45 % bezdusíkatých látek. Kromě toho obsahují různé vitamíny a značné množství karotenu. Odborníci doporučují seno z vodních řas přidávat do vlhkých míchanic, kde hlavní složku tvoří pařené brambory. Podle jejich zkušeností zvyšuje se u sušených vodních řas procento bílkovin o 17,8 %, ale naproti tomu obsah minerálních solí klesá na 15 %. Kopřivy obsahují značné množství karotenu a vitaminu C. Svou výživnou hodnotou se vyrovnají mladému jeteli.
Sušené kopřivy jsou důležitým podnětným krmivem pro vodní drůbež, neboť svým vysokým obsahem minerálních látek a vitamínů velmi příznivě působí na činnosti vaječníků a urychlují tvorbu vajec, zvláště v jarních měsících. Neméně důležité je i to, že v kopřivách obsažené barvivo xantofyl má vliv na syté zbarvení žloutků a na kvalitu vajec. Kopřivy jsou nejlepším krmivem, pokud jsou mladé, křehké a lehce stravitelné. Stářím velmi ztrácejí na výživné hodnotě. Proto je musíme sekat a sušit pro zimní krmení již na jaře. Sušíme je v tenkých svazcích zavěšené ve stínu. Na slunci sušené kopřivy hnědnou a ztrácejí hodnotu. Usušené kopřivy lze snadno rozdrobit. Uchováme je v suché místnosti, nejlépe zavěšené v plátěných sáčcích. V zimě jimi nahrazujeme mletou vojtěšku. Zelené krmivo musí být získáno z míst, kde nebylo používáno postřiků a poprašků proti plevelům a která nezasahují průmyslové exhalace. Před snáškou a v období snášky prospívá vodní drůbeži předkládání poloviny zrnin ve stavu naklíčeném. Klíček nemá přesáhnout délku 2 mm. Zrniny jsou složeny ze 2 dílů pšenice, 1 dílu ječmene, 1 dílu ovsa, popřípadě 1 dílu kukuřice. Někdo může namítnout, že kukuřice klíčí oproti ostatním zrninám pomaleji. Nemusí však být naklíčená, stačí, je-li jen měkká. Nedoporučuji používat žito, které se neosvědčilo. V zimě jsme vodní drůbeži předkládali pařené nebo vařené rozmačkané brambory, krmnou řepu, tuřín, mrkev, krmnou kapustu, nadrobno rozkrájené hlávkové zelí, oves, otruby, mletou vojtěšku, sušené kopřivy, sušený okřehek, kedlubny Gigant a nadrobno rozřezaný a spařený lopuch. Mezi doplňková krmiva, jejichž podíl má velký význam v krmné dávce a zvláště při přípravě toku, patří všechny plody a ovoce. Lze je sušit tam, kde je dobrý tahu vzduchu a skladovat na vhodném místě. Patří sem především všechno spadané ovoce ze zahrádek, které nesmí být nahnilé, dále jsou vhodné borůvky, brusinky, plody bezu černého (Sambucus nigra), což jsou červenofialové tmavé peckovice, malvice hlohu jednoblizného (Crataegus monogyna) a jeřabin, bobule dvou druhů pámelníků, šípky aj. Jejich krmná hodnota je podtržena vysokým obsahem vitamínů a stopových prvků. Osvědčilo se podávat bukvice, kaštany a žaludy. Po usušení lze z těchto plodů upravit hrubší šrot a přidávat do míchanice, která může nahradit obilní šroty. Na zkrmování kaštanů je nutno ptáky zvolna přivykat a je mnohem lépe kaštany uvařit ve dvojí vodě a pak teprve zkrmovat. Objemová krmiva by měla vydržet až do pozdního jara, kdy je již dostupné zelené krmivo, které nadrobno pokrájíme, můžeme jej také pohodit na hladinu vodní nádrže. Velmi příznivě působí na hodnotu násadových vajec, podáváme-li drůbeži část krmiva drožďovaného. Drožďováním zlepšujeme nejen chuť krmiva, ale obohacujeme jej o důležité vitamíny. Drožďované krmivo zvyšuje snášku a líhnivost. Pokud nemáme sušené kvasnice, můžeme použít normální droždí, které necháme v nádobce předem prokvasit. Do míchanice je přidáváme rozmíchané ve vlažné vodě.

Odstředěné mléko můžeme přidávat do míchanice nebo podávat jako nápoj. Velmi nutný je přídavek klíčkového oleje do míchanice v dávkách vyznačených na obalu. Obsahuje vitamíny A, D, E, F, K. Můžeme přidat několik kapek rybího tuku. Rovněž jsou velmi vhodné minerální a vitaminózní preparáty. Krmivo předkládáme v podobě míchanice dvakrát denně, zrno navečer celé. Housery a kačery je dobře přikrmovat v době snášky ovsem. Při nedostatečném krmení ztrácí drůbež na hmotnosti i na životnosti, naproti tomu při krmení příliš vydatném tuční. V obou případech klesá snáška i líhnivost. Snesená vejce jsou malá a schází v nich látky pro správnou výživu zárodku. Neméně důležité je i napájení. Drůbež potřebuje poměrně hodně vody, aby se podle chuti mohla kdykoliv napít. Jinak přijímá méně potravy (ztrácí chuť k žrádlu) a špatně tráví. Kachny téměř každé sousto rády zapíjejí vodou a přitom mnoho vody kolem napáječek rozstřikují. Proto je dobré umístit napáječky na rošty, aby se zbytečně nerozmáčelo stelivo v kachníku. Také ve výběhu je třeba pečovat o čistotou okolo krmítek a napáječek, např. vysoušením vápenným prachem. Ptáky připravujeme na tok a snášku především krmnou dávkou a její vhodnou úpravou, skrytým pozorováním však můžeme zjistit jejich vzájemnou snášenlivost na omezeném prostoru, stavbu hnízd, snášku vajec a všechno potřebné, co s chovem souvisí. Tak i v průběhu toku a snášky můžeme ještě mnoho zdokonalit a zlepšit a tím pomoci k úspěšnému chovu. Složení a kvalita krmné dávky pomáhá prodloužit tok chovných ptáků. Náhlá změna krmiva působí na drůbež, zejména na snášku, velmi nepříznivě. Proto v nutném případě při snížení kvality nebo skladby krmiva musí být přechod na jiné krmivo poznenáhlý. Míchanici podáváme hlavně za chladných dnů na jaře vlažnou. V chladných jarních dnech podáváme drůbeži mrkev a řepu, pokud jsme ji nepřidali do míchanice, přes den samostatně, a to nastrouhanou. Drůbež ji s oblibou přijímá. Pokud jsme si nezakoupili speciální krmené směsi, musíme si vypomoci pšeničnými otrubami, do kterých přidáme asi 50 % šrotu (ječného, ovesného, kukuřičného). Brambor nemá být nikdy více než jedna čtvrtina hmotnosti veškeré míchanice.
Dále je zapotřebí vytvořit podmínky pro hnízdění. Některé druhy hnízdí v přírodním prostředí v trávě, například v ostřici. Mnoho druhů hnízdí v dutinách stromů a různých kotlinách. Připravíme jim proto dostatek budek, které mohou být z dutých kmenů nebo i z prken. Rozmístíme je různě vysoko, aby si ptáci mohli vybrat. Musíme však ze silné větve udělat přístup ke vstupnímu otvoru. Husice většinou hnízdí v norách a ty je nutné předem připravit. Pro vchod použijeme kameninovou nebo betonovou rouru o vnitřním průměru 200 mm a délce 1000 mm. Kotlinku můžeme vytvořit ze soudku, nejlépe z plastové hmoty. Ve dnu však musí být otvory, aby mohla vytékat voda, která se tam může dostat při dešti. Pokud máme větší bazén nebo rybníček, je vhodné zde vytvořit ostrůvek pro hnízdění, na který umístíme budky, popř. osázíme rákosovými rostlinami. Kachny zde rády hnízdí a cítí se zde bezpečně. Na větších vodních plochách lze vytvořit plovoucí ostrov, který bude zakotven. Použijeme dřevěnou desku, pod kterou můžeme dát jako plováky nádoby z plastů o obsahu 40–50 litrů. Na podložku položíme drny tak, aby na všech stranách přepadávaly do vody. Tím se usnadní výstup na podložku. Uprostřed promáčkneme mělký důlek, pohodíme trochu sena, slámy, suchých vodních rostlina, další vystýlku na hnízdo rozhodíme do vody. Podložku připoutáme ke kůlu zaraženého do dna nebo ji zakotvíme kamenem uvázaným drátem. Někdy je na této plující podložce nutné upravit kryt pro hnízdo z rákosu, jehličnatých i listnatých větviček. Pro kachničky mandarínské a karolinské musíme připravit hnízdní budky. Mohou být z kmenů s dutinou o průměru 250 mm nebo z prken se čtvercovou základnou opět 250 mm. Budky z prken je vhodné pobít alespoň zčásti kůrou. Vletový otvor má kruhový tvar o průměru 120–150 mm a je umístěn 150–200 mm nad dnem budky. Výška budky bude asi 400 mm a stříška je odklápěcí. Jako vystýlku dáváme krátce nastříhané seno nebo jemnější slámu. Vletový otvor směřuje k vodní hladině. Všechny úpravy prostředí a chovná zařízení musejí být připraveny nejméně tři týdny před tokem. Potom je nutné dopřát okrasné vodní drůbeži potřebný klid. Dnes je již zcela běžné chovat okrasnou vodní drůbež kupírovanou na jednom křídle ve větších ohrádkách s nízkým plotem. Kupírování není nic jiného než odstranění konce křídla před prvním kloubkem. Pro ohrazení chovatelského zařízení postačí půtek vysoký 1000 mm. Obranu proti škodné můžeme zajistit natažením lanka na horním okraji plůtku a na noc zapojit elektrický ohradník, který je používán při pasení skotu. Veterináři doporučují chovatelům okrasných kachniček, aby v důsledku výskytu ptačí chřipky zabránili s pomocí sítí umístěných a upevněných nad chovatelským zařízením styku s volně žijícími ptáky, především s labutěmi velkými (Cygnus olor). U těch se totiž ptačí chřipka vyskytuje nejčastěji. Rozmnožovací období je obdobím toku a snášky vajec u většiny druhů vodní okrasné drůbeže. Závisí to však na počasí. Prodlouží-li se zima, opozdí se tok i snáška vajec. Organismus drůbeže je v této době vystaven nejvyššímu fyziologickému zatížení. Drůbež proto musí být v dobré kondici, kterou jí zabezpečíme po všech stránkách vydatným krmivem. Hlavně je třeba dbát na to, aby byly v krmivu zastoupeny ve správném poměru stravitelné živiny s obsahem potřebných vitamínů. V době toku a hnízdění vznikají větší či menší potyčky. Husice pronásledují vše živé i při pastvě, jsou velmi hbité, kdežto velká většina kachen se pohybuje na suché zemi poměrně těžkopádně a neobratně. Při společném chovu několika druhů okrasné vodní drůbeže je tedy dostatečná plocha výběhu i hladiny nutná. Považuji za důležité si všímat toho, zda houseři a kačeři pojímají všechny své družky, jinak se totiž můžeme dočkat neoplozených vajec.

Oba překrásné druhy husic, tj. husice liščí (Tadorna tadorna) a husice rezavá (Tadorna ferruginea) začínají s tokem a snáškou vajec koncem května a začátkem června. V přírodě hnízdí v děrách v zemi po jezevcích, liškách i divokých králících. Samy nemají možnost si podobnou noru upravit. Je vhodné připravit pro jeden pár dvě nory. Nad hnízdem upravíme drny tak, aby bylo možné je snadno odstranit a zvednutím víka kontrolovat snášku vajec a líhnutí mladých. Nory a umělá hnízda je nutné umístit tak, aby do nich při dlouhotrvajících deštích nemohla vniknout voda. Plná snáška u husice liščí se pohybuje mezi 7 až 15 vejci, která zahřívá jen samice po dobu 24–26 dnů. U husice rudé je snáška 8–12 vajec, která jsou zahřívána 29–30 dnů. Zbarvení skořápky je u obou druhů žlutobílé. Samci hlídají opodál hnízda a podílejí se až na odchovu mladých. V zajetí i v přírodě jsou jim odebírána vejce, která patří mezi pochoutková. Není vzácností, že samice nanese až 30 vajec, nebo když přijde o první snášku, začne se snáškou další. Oba druhy nejsou na kontrolu hnízda příliš citlivé, často je nutné sedící samici z hnízda vypudit. Lépe je však počkat, až sama vyjde na pastvu nebo k vodě. Samice husice liščí ve svatebním šatě se liší od samce bledším zbarvením (ne tak lesklá hlava a krk, užší a bledší pruh na hrudi), na jaře nemá čelní hrbol na zobáku, někdy má kolem kořene zobáku bílý proužek. V době toku je slyšet kvákavé ek-ek-ek. Od husice rezavé uslyšíme v době toku zvučné a-honk. Všechny druhy okrasné vodní drůbeže mají předpoklad vysedět a odchovat s velkou pečlivostí svá mláďata, což je nejvhodnější. Líhnivost vajec pod vlastními rodiči je ve většině případů značně vyšší, ztráty při odchovu mladých jsou minimální, pokud se chovatel nedopustí nějaké chyby. V některých případech se stane, že samice na snášku nenasedne nebo ze snášky po kratší či delší době zahřívání seběhne. Časté a vytrvalé pozorování umožní zjistit každou změnu a nepravidelnost a učinit včasné opatření. Můžeme-li podložit vejce vzácnějších druhů méně vzácným, této možnosti využijeme a vejce méně vzácných druhů podložíme jinam nebo do líhně. I při výměně je však nutno zachovat určitý postup. Uskutečňujeme ji jen tehdy, opustí-li samice své hnízdo, kam chceme vejce podložit, dobrovolně. Každé násilí by mělo nepříjemné následky. Dále je nutno znát délku líhnivosti podkládaných vajec a dobu zahřívání vajec toho druhu, kterému jsou vejce podkládána. Je nutné vědět, jak dlouho jsou podkládané vejce nasezená. Jeden až tři dny nehrají velkou roli, měl-li by být rozdíl větší, nemusí se vždy podložení a vylíhnutí podařit. V každém případě pak hnízdo pravidelně kontrolujeme. Chovatel se musí velmi často rychle rozhodnout, která možnost bude nejlepší, aby nedošlo ke dvojí ztrátě. Odchov mladých pod adoptivními rodiči příbuzných druhů nečiní mnoho potíží. K vylíhnutí nebo dolíhnutí je však možno použít i kvočen. I v tomto případě je nutno dbát na délku líhnutí podkládaných vajec, a délku nasezení, aby kvočna vydržela zahřívat podložená vejce až do konce. Přitom je nutné kontrolovat, zda kvočny pravidelně větrají. V poslední třetině inkubace je třeba vejce lehce kropit vlažnou vodou, několik dnů pak máčet 2–3 minuty v teplé vodě. Vodní drůbež totiž potřebuje k líhnutí vyšší procento vlhkosti než drůbež hrabavá. Kontrolu vajec ve vodní lázni provádíme 3–4 dny před předpokládaným líhnutím. Voda musí být teplá 37–38 °C. Nedoporučuji zkoušet teplotu jen rukou, ale použít ke kontrole dobrého teploměru. Vejce mohou být při této kontrole ponechána ve vodní lázni maximálně jen 3 minuty, aby nedošlo k jejich podchlazení, které by mohlo způsobit značnou škodu pří líhnutí. Mimo kontroly zárodků ve vejcích a odstranění vajec se zárodky odumřelými slouží vodní lázeň také k tomu, že se skořápka a pod ní uložená vaječná blána odpaří a tím se usnadní líhnutí. Vejce vracíme po zkoušce pod biologickou matku, kvočnu nebo do líhně, mokrá. Otíráním by mohlo dojít k ucpání průduchů ve skořápce vajec a tím k omezení přístupu vzduchu a udušení zárodku. Vejce tmavá, nejevící ve vodní lázni žádný pohyb, jsou zpravidla s odumřelými zárodky, a proto je vyřazujeme. Ve vodní lázni je pohyb vajec s živými zárodky zpravidla dobře patrný. Vejce se trhavě pohybují a pohupují. V menší míře se setkáváme s tím, že se živá vejce pohupují málo nebo je pohyb stěží pozorovatelný. Pokud má chovatel pochybnost, může u sporných vajec provést ještě kontrolu, zpravidla druhý den, neboť ukvapenost bez důkladné kontroly, na druhé straně však i nerozhodnost, mohou způsobit mnoho škody. Chovatel by měl dát rozhodně přednost líhnutí pod rodiči nebo podložit vejce blízce příbuzným druhům. Ztráty jsou nejmenší a odchov mladých nečiní potíže. Mladé kachničky se musí naučit přijímat potravu, což nedovedou bez pomoci. V případě, že je vodí vlastní matka, je vše v pořádku. Jestliže ale kachničky vyseděla kvočna, nedokáže je ani při nejlepší vůli naučit přijímat potravu, mnoho kachniček zahyne hlady i při plných miskách. Určitých úspěchů je možno dosáhnout, použijeme-li jako kvočnu japonskou hedvábničku. Vodí-li malé kachničky vlastní matka, pak k nim hovoří srozumitelnou řečí a mladá zvířata instinktem napodobují její chování. Velmi dobře se osvědčuje na povrch vodní nádrže nasypat čerstvé mravenčí kukly, stará kachna je z povrchu sbírá a mladé kachničky, které jdou hned první den do vody, ji napodobují. Odborníci doporučují, aby v první dny bylo v nádrži nebo v nádobě na koupání jen tolik vody, aby se zde kachničky mohly jen postavit. Až tehdy, když si samy promašťují opeření, může být voda hlubší. Důležité je, aby byla dobře prohřátá sluncem. V prvních dnech dobu koupání omezujeme. Celý problém spočívá v tom, že vlastní matka ihned po vylíhnutí promastí mláďatům prachové peří (chmýří) vlastním tukem, tuková žláza se totiž mladým vyvíjí až za několik dnů. Nedojde-li k promaštění prachového chmýří, nasákne v krátké době vodou, voda se dostane až na tělo, které v krátké době prochladne, mládě se stává méně pohyblivým a nakonec i utone. Mláďata přirozeně vyhledávají ve vodě potravu, a na to mnoho chovatelů zapomíná a předkládá potravu jen na suché zemi. Tuto vrozenou vlastnost je nutné respektovat, abychom se vyvarovali opět ztrát. Jakmile se k činnosti probudí kostrčná žláza a vylučuje olejový maz, kachňata si jím promašťují peří tak, že jej zobákem roztírají po celém těle. Voda promaštěným peřím neprolíná až ke kůži a tělo je tak chráněno před velkými tepelnými ztrátami. Pobyt ve vodě jde kachňatům k duhu. S chutí žerou, dobře tráví, otužují se a rychle rostlou. Často ve vodě nalézají značnou část své denní potravy. Je dobře navyknout kachňata při podávání krmiva na nějaký signál, např. píšťalku, aby sama přišla ke krmítkům. Prvních 24 hodin po vylíhnutí, podle některých chovatelů až 36 hodin, mláďatům nepředkládáme žádnou potravu. Následně krmíme kachňata alespoň šestkrát denně, vždy asi po třech hodinách. Jen noční přestávka je delší, což není na závadu k řádnému vytrávení a ke zlepšení chuti k žrádlu. Tuto přestávku ale nesmíme zbytečně prodlužovat, aby kachňata příliš dlouho nehladověla. Při nepravidelném krmení s příliš dlouhými přestávkami kachňata žerou hltavě a snadno se přežírají. Jako první krmivo předkládáme vařenou prosnou kaši (jáhly) s přídavkem drcených sušených kopřiv. Dobře se hodí i bílkovinná směs s kukuřičným šrotem a sušenými kopřivami. Kachňata s oblibou přijímají natvrdo uvařené a jemně pokrájené vejce. Možno přidávat ovesné vločky, strouhanku z pečiva, pšeničné otruby, ječný šrot, krmnou mouku. Velmi prospívá a kachňata ráda přijímají rozdrobený tvaroh, starší chléb, malý přídavek rybího tuku a minerální směsi. Již druhý nebo třetí den můžeme krmivo mírně navlhčit, ale jen tak, aby se nelepilo na zobáček, a podáváme je ve formě jemné drobenice. Zvlhčení dosáhneme mlékem, kyškou, podmáslím, strouhanou mrkví, ale i vodou. Od 4. nebo 5. dne přidáváme na drobno pořezanou zelenou píci, jako kopřivy, vojtěšku, tři druhy mléčů, smetánku lékařskou, salát, špenát, osení apod. Velmi vhodným krmivem jsou zpočátku vodní rostliny a řasy, na nichž uvázlo spoustu drobných vodních živočichů, broučků, plžů. Kachňatům prospívají živočišné bílkoviny, vařené masité odpadky, krev aj. Mravenčí kukly, mouční červi, přídavek rybího tuku a vápenité přísady jsou prostředky urychlující růst. K posílení kostry a vůbec zdravotního stavu prospívá přídavek vařené zlomkové rýže, pšenice, ječmene a naklíčené obilí s klíčkem do 2 mm. Od prvních dnů bychom měli zkrmovat dva druhy okřehku a podávat jen na nízkých miskách s vodou. Zkrmování okřehku s jeho krmnými hodnotami není v chovech okrasné vodní drůbeže zdaleka doceněno. Na tichých hladinách vytváří okřehek doslova silný koberec. V době jeho dostatku by měl být pro malé kachničky základním krmivem.
K pití jim předkládáme sladké mléko (ne nakyslé) nebo kyšku, více jim jde k duhu mléko plnotučné i odstředěné. Samozřejmě budeme podávat také čerstvou odraženou (ne příliš studenou) vodu. Napáječku nebudeme dolévat, nýbrž vodu vyměníme. Každý večer napáječky a krmítka řádně dezinfikujeme horkou vodou. Na noc je třeba zavírat kachňata a mláďata husic do chráněné místnosti, kam nemá přístup škodná, především potkani. Tito ukrutní a nenasytní hlodavci bývají často příčinou velmi trpkého zklamání, když za jedinou noc odtahají i hejno nejen malých, ale i odrostlejších opeřenců. Přístup na prohřátou vodu můžeme za teplých dnů umožnit již po 14. dnech. Zpočátku však mláďata nenecháme na vodě příliš dlouho, aby nezeslábla. O potomstvo se většinou stará jen kachna a pouze v menšině pomáhá kachnám při odchovu mladých i kačer. U husic se podílejí na odchovu většinou oba rodiče, v tuto dobu jsou zvláště samci vůči všemu cizímu velmi nepřátelští a útoční, a ani samice v útocích nezůstanou pozadu. V některých případech samice samce v útocích podněcují. Samci i samice většinou zuřivě brání s nesmírnou odvahou svá mláďata, štípání a rány křídlem jsou bolestivé. Děti by neměly mít v době odchovu mladých přístup do odchovného prostoru, aby nedošlo k jejich poranění. Chycení mladých odchovaných pod vlastními rodiči není snadné. Jednak nejsou důvěřivá a snaží se uniknout a rodiče je navíc brání. Chytit mláďata husic vyžaduje značnou rychlost, zručnost i dost odvahy. Při chytání drobných okrasných kachniček může dojít k nemilému překvapení. Mláďata nejsou zvyklá na lidi a mohou se při chytání tak silně leknout, že zůstanou ležet jako mrtvá, teprve po chvíli se vzpamatují. V jiném případě se pokoušejí pomocí ostrých drápků a máváním křidélek přelézt ohrazení. To se jim často podaří a přelezou i dva metry vysoký plot. Hledat mládě mimo vymezený prostor v trávě je namáhavé a zpravidla bezvýsledné, uvážíme-li, že mláďata drobných okrasných kachniček mají hmotnost jen několik gramů. Vzácně se podaří přilákat staré kachně mládě zpět do své blízkosti, většinou se o to nepokouší, protože jí stačí, když slyší jeho hlas. Pohlaví kachňat se dá rozeznat již ve stáří asi 6. týdnů podle hlasu, a to nejlépe, když zvířata před sebou mírně ženeme. Kachničky zřetelně kvákají, hlas kačera je oproti tomu chraptivější. Ve stáří asi 15. týdnů pak pohlaví již snadno rozeznáme, u kačerů se objeví typické zvlnění per nad ocasem a také barva opeření je živější. Popsaný rozdíl v hlase je pak ještě zřetelnější. Nenáročnost na složení krmné dávky, levné zdroje krmiv, v mnoha případech i nenáročnost na zařízení a ustájení, rychlý růst, barevná krása a mnoho jiných předností chovu okrasné vodní drůbeže si zaslouží mnohem více pozornosti a zájmu než dosud.

Jedním ze zakládajících členů Klubu chovatelů bažantů a okrasného vodního ptactva, jehož podpis nalezneme na Zakládací listině, byl Václav Dlabač z Újezda nad Lesy. Chovu kachniček a bažantů se věnoval až do 20. 11. 2005, kdy zemřel ve věku 70. let. Byl dobrý člověkem a chovatelem.