Klubová výstava retrievrů probíhala jako obvykle v krásném prostředí pod zámkem na Konopišti. S příslibem příjemně stráveného dne uděláte veškeré kr...
Klubová výstava retrievrů probíhala jako obvykle v krásném prostředí pod zámkem na Konopišti. S příslibem příjemně stráveného dne uděláte veškeré kroky k tomu, aby jste motivovali co největší počet chovatelů svých odchovů k účasti na této prestižní přehlídce. Uděláte pro své psí miláčky první i poslední, aby obstáli v silné konkurenci. Rekordní účast letošní klubové show, čítající 194 zlatých retrievrů, byla velikým příslibem nádherné podívané.
Přijde den D a těšíte se na setkání lidí, kteří trpí stejnou diagnózou jako vy, tedy láskou a obdivem k tomuto výjimečnému plemeni. Jste ochotni brzy ráno vstát a vydat se třeba přes celou republiku ukázat svého psího svěřence světu a dosáhnout co největšího ocenění. Je třeba zůstat však oběma nohama na zemi a uvědomit si, že vyhrát může jen jeden.
Někde hluboko v koutku v nás je přání, aby to byl právě ten náš psí krasavec. A ať si kdo chce co chce říká, pro každého je ten jeho pejsek nej.
Konečně jste na místě. Počasí se tváří aprílově, sluníčko občas vykoukne ven na to lidské hemžení. A je na co koukat. V osm hodin, kdy má dle propozic začínat přejímka psů, ještě nejsou vyznačené výstavní kruhy. Asi proto se přejímka zdržela o více než půl hodiny. Poslušně si vystojíte frontu u vchodu, rozložíte zázemí pro své hafany a s očekáváním vyhlížíte své odchovy. Dostavili se všichni. Jste sami ze sebou spokojeni, že jste si našli ty pravé lidičky pro svá psí mimina. Den tedy začal báječně.
Slavnostní zahájení výstavy se opozdilo. S ohledem na rekordní účast labradorských a zlatých retrievrů to není dobrý začátek. Ale nebuďme hned na počátku netolerantní. Výstava se pozvolna rozjíždí. Pozvolna je nesprávný výraz. Správně by bylo velmi pomalu. S ohledem na zpoždění a počty psů v kruzích usoudíte, že máte před sebou velmi náročný a dlouhý den. Ale stále jste plni očekávání, jak se bude ten váš pesan paní rozhodčí líbit. Jdete se podívat ke kruhu psů a zažijete první ledovou sprchu. V kruhu zlatých retrievrů - psů, ve třídě mladých téměř samé velmi dobré. Stoupnete si tedy co nejblíže ke stanu pro rozhodčí a napínáte uši, abyste co nejvíce slyšeli. Neslyšíte nic, ať děláte co děláte.
Když přijde na řadu právě váš odchov, visíte překladatelce na rtech, abyste slyšeli alespoň útržek diktovaného hodnocení. Smůla, opět jste nic neslyšeli. Překladatelka cosi drmolí do posudku a vy neumíte odezírat ze rtů. Co však slyšíte naprosto přesně z úst paní rozhodčí je verdikt: „excellent – výborný“. Poskočíte radostí a nakukujete zapisovatelce přes rameno, abyste se ujistili, že jste se nepřeslechli. Jak se zdá, tak ano. V posudku máte známku „velmi dobrá“. A to i přes to, že jste pár vteřin před tím jasně viděli, jak si vedoucí kruhu zapisuje do katalogu výbornou. Seberete tedy veškerou svoji odvahu a slušně se zeptáte, co dostal poslední posuzovaný pejsek. Se zlou se potážete. Nejste tady totiž jediní, kteří se pořád na něco ptají. Čím to asi bude? Vedoucí kruhu není žádná informační kancelář, zapisovatelka a překladatelka v kruhu tam také nejsou pro vás. A vůbec: „Neobtěžujte je svými přihlouplými dotazy, proto tady nejsou!“ Nejprve se stáhnete, ale potom začne červíček nahlodávat. Jak je možné, že velmi dobrá, když jste slyšeli výborná? Povzbudíte svého chudáka chovatele a vyšlete ho, aby se zeptal on. Nedopadne o nic lépe než vy, a tak se se svojí křivdou stáhnete do ústraní a žehráte na paní rozhodčí, jak ublížila právě vašemu nej. Do soutěže o pořadí s velmi dobrou nejdete, dostanete posudek a ven z kola. Jdete pejska odměnit za to, že se pěkně předvedl. Když zklamání vší silou ze své mysli odeženete, přijde další rána. Nenastoupili jste o pořadí a tím jste svému hafanovi předem zmařili šanci na umístění. Jo, kdo zaváhá …
A teď vážně. Opravdu řekla rozhodčí výborný a opravdu to stojí i v katalogu, kam si to zapsala vedoucí kruhu. Opravdu máte v posudku velmi dobrý a opravdu se to na této klubovce stalo. O pořadí jste tedy nešli, protože jste neposlouchali, když volali do kruhu jedince se známkou výborná. To člověka zamrzí, ale všechno se přece dá napravit.
Dá? Paní rozhodčí si při takovém počtu psů nemůže pamatovat jak rozhodla. Takže jeden zápis proti druhému. Tak to v katalogu opravíme, aby nebyl další problém. Šance na pořadí je tatam a nakonec vám zůstane i to „védéčko“.
Dá se takový hrubý omyl omluvit v očích chovatele, který se před tím slušně a s pokorou přišel zeptat a byl odbyt jako hmyz?
Jako chovatel, který motivoval páníčky svých štěňat k prezentaci, nenacházíte slova omluvy pro to, co se stalo. Snažíte se, těmto právem rozhořčeným chovatelům vysvětlit, že jedna vlaštovka jaro nedělá, a že váš tolik úspěšný jedinec také občas vyfasoval velmi dobrý. Prostě koukáte celou situaci trošičku zlehčit.
Když se však stane další a další hrubý přehmat, jste pobouření, ať se vás to týká nebo ne. Když si v kruhu pletou VD s V a natropí tak další nevratné křivdy, jste rozhořčeni (velmi mírně řečeno). Když vás ve třídě veteránů porazí pouze „nadějný veterán“, to už nechápete zhola nic. Být poražen „velmi nadějným“ veteránem není sice také žádné terno, ale budiž. Hlavní přece je, že se nám kvalita veteránů lepší, a že se vrací zpět do štěněcích let. Hlavně, aby nám nakonec nezačali dělat doma loužičky.
Čas plyne. V kruhu zlaťaček posuzování pomalu končí, v ostatních kruzích již posuzování skončilo také. Ve stejném čase se v kruhu zlaťáků – psů teprve rozhodlo o pořadí mezitřídy a připravuje se třída otevřená. Závěrečné soutěže se posouvají do té doby, než budou hotovi všichni goldeni, tedy ještě třída otevřená, pracovní a vítězů.
Je pozdě večer, lidé i psi jsou značně znavení a upřímně řečeno velmi rozladění. Začínají reptat, ptát se co s tím hodlají organizátoři dělat. Odpovědi se nedočkají. Nad námi se zatahují těžké mraky plné deště a před námi je zhruba 30 neposouzených psů. Je dvacet minut po páté.
Před promoknutím, rýmou a nachlazením nás už nezachrání ani spásný nápad přesunout psy zlaťáků třídy pracovní a vítězů do vedlejšího kruhu a nechat je posoudit rozhodčí, která skončila posuzování fen.
Intenzivně prší. Vaši chovatelé se s vámi loučí a prchají. Není divu, že nevydrželi do závěrečných soutěží o nejlepší skupinu či nejlepšího plemeníka. Konečně začínají soutěže a slavnostní vyhlášení výsledků. Slavnostní? Opravdu jsem napsala slavnostní? Konec a závěrečné defilé se koná za pokračujícího organizačního chaosu v pokročilých večerních hodinách a za neutuchajícího deště. Nikdo nic neví. Raději se na nic neptejte, nebo budete okřiknuti. Stojíte za bílým stanem, pod kterým se choulí rozhodčí a vedení klubu. A opět napínáte uši, abyste se dověděli další průběh už tak utrápené výstavy. Letmo zaslechnete ironickou poznámku na adresu čekajících vystavovatelů, tedy i na vaši: „Co by ještě chtěli, dostanou ceny, poháry a ještě jsou nespokojení“.
Nejlepší zástupci svého plemene jsou ve finále. Potlesk je malý. Není divu. Ta hrstka zmoklých diváků, majitelů těch nej si vzájemně tleskají. Jak se soutěže blíží do finále, řídnou i řady diváků, kteří už prchají k autům. Takže vítězům tleská už jen hrstka vytrvalců.
Poslední se vyhlašuje nejlepší pes / fena Retriever klubu CZ 2005. Těmto krasavcům patří potlesk nejmenší. Jak by taky ne. Prší, je tma a v zámeckém parku pod Konopištěm už zůstali jen rozhodčí, činovníci klubu a ti, kteří k těmto oceněným patří. To jste dopadli krasavci!
Výstava skončila těsně před devátou hodinou. Čeká vás daleká cesta domů. Stále prší. V autě vládne špatná nálada. Jste unavení, zklamaní a zlobíte se. Na koho? No přece na sebe. Ptáte se sami sebe, jestli vám to stojí za to. Jestli se tento den nedal strávit daleko příjemněji, někde v přírodě, na chatě, mezi přáteli, bez stresu a napětí. Jistě by bylo lépe i vašim pejskům.
Vaši čtyřnozí miláčci padli únavou a lidská osádka už také spí. Jste sedmnáct hodin na nohou a před sebou máte ještě čtyři hodiny cesty. A tak máte dost času popřemýšlet. O čem? Jak napravit nezapomenutelné dojmy z této „prestižní klubové záležitosti“. Jak znovu motivovat vaše začínající chovatele k tomu, aby své psí kamarády ještě někdy předvedli na výstavě.
Klubová výstava na Konopišti byla naprosto demotivující. Podotýkám, že z pohledu chovatele goldenů.
Co říct závěrem: celkově selhala organizace s ohledem na extrémní počet přihlášených psů. Organizátoři nezajistili dostatečný počet rozhodčích, mezi které by jednotlivé třídy rozdělili. Stejně tak nezajistili překladatele, protože posudky fen jsou v anglickém jazyce. V kruhu goldenů psů byl chaos ve známkování a nikdo neví čí vinou. Jestli špatným, nedbalým překladem nebo zásadní nevědomostí paní rozhodčí. Nebyla řešena možnost náhradních prostor pro případ nepřízně počasí. Úroveň závěrečného slavnostního předání cen ponechám raději bez komentáře.
Pokud se tato kritika nelíbí organizátorům, pak vězte, že je určena právě vám. Kdo se mnou nesouhlasí, ať přidá svou lepší trošku do mlýna, protože letošní klubová výstava měla jistě i kladné stránky. Jen si nemohu na žádné vzpomenout.