Nikdy není pozdě
Koupíte si koně z ciziny. Nebude umět česky, přesto vám bude rozumět. Ne vašim slovům, jen vašim pohybům, vaší náladě a vůli. V...
Koupíte si koně z ciziny. Nebude umět česky, přesto vám bude rozumět. Ne vašim slovům, jen vašim pohybům, vaší náladě a vůli. Vám naopak může trvat určitý čas, než ho ovládnete, než mu porozumíte a stejně to nebude fungovat vždycky a v každé situaci. Co s tím? No, máme u nás přece skvělé trenéry a dobré učitele. A k tomu, jako požehnání, přišel mezi nás Milan Kovář. Chlap, který se učil v místech, kde koně žijí volně v přírodě a kde pracují s koňmi proslulí horsemani. Od koní se naučil jejich řeč a od lidí pak ji používat. Dal koním své srdce a asi proto nás přišel naučit, jak se s nimi domluvit, aby jim s námi bylo dobře. Učí, jak spolu žít ve vzájemné důvěře a ve vzájemném respektu. Milan Kovář není žádný krotitel, psycholog, nebo dokonce pohádkový zaříkávač. Asi má ten dar od boha přece jen trochu větší, ale i tak je to člověk jako my. Jenom koně asi víc vnímá a víc o nich přemýšlí. Je schopen způsobem srozumitelným pro obě strany ukázat správnou cestu.
Přiznávám, že jsem byla zpočátku trochu na pochybách. Před deseti lety jsem si koupila kobylku plemene český teplokrevník, teď jí je čtrnáct roků. Radili mi: „Nekupuj ji, je po Servátorovi, bude si dělat co bude chtít.“ Neposlechla jsem a často jsem si s ní nevěděla rady. Za těch deset let jsem vyzkoušela ledacos. Marně. Lady Sympatie je mazaná, svéhlavá, hubu má ze železa … Taky pár úrazů má na svědomí, a těch nerváků, když utekla shozenému jezdci. Taky si lehla, aby ji nedostali do přívěsu. Zkrátka: kráska se špatnou pověstí a prý i rozmazlená.
O víkendu jsme spolu absolvovaly kurz s Milanem Kovářem. Měsíc předtím s ní podle jeho metod pracovala moje přítelkyně, která se kurzů již několikrát zúčastnila. Něco už zná a umí. I já teď začínám cítit, že se naše vztahy vyjasňují a síly vyrovnávají. Kobyla ke mně přijde, když jí to její koňskou řečí naznačím. Doprovází mě ve volnosti, zatočíme, couvneme. Když jsme z kurzu odjížděly domů, sama jsem ji ve svých 65 letech naložila do přívěsu. Ještě chvíli si ji budu ze země vychovávat a znovu půjdeme k panu Kovářovi do kurzu. Už se těším, jak zase začnu v klidu normálně jezdit.
V kurzu s námi byli se svými majitelkami i dva mladí neobsednutí valaši a 16-tiletý anglický plnokrevník s pestrou minulostí. Spokojenost byla všeobecná a výsledky nečekané. Na Kovářovu výchovu koní a lidí nikdy není brzo a vlastně nikdy není pozdě. Těchto pár slov posílám vám, všem bezradným i vám všem, kdo se chcete se svými koňmi lépe sehrát. Panu Kovářovi posíláme díky.
