(Linnaeus, 1758) Naposledy jsme mluvili o některých krkavcovitých a tito ptáci se mi vracejí do mého podvědomí tak vtíravě, že jsem se rozhodl ješt...
(Linnaeus, 1758)
Naposledy jsme mluvili o některých krkavcovitých a tito ptáci se mi vracejí do mého podvědomí tak vtíravě, že jsem se rozhodl ještě o jednom druhu něco napsat, abych se takových myšlenek alespoň na nějaký čas zbavil. Straka je zcela nevybíravá škodná, která decimuje svoje okolí. To nám přeci nemůže být jedno. Jsou to neobyčejně chytří ptáci, kteří se v posledních letech rozmnožili natolik, že si tohoto jevu všímají i lidé, kteří jinak ptákům nevěnují žádnou pozornost. I straky totiž objevily kouzlo života ve velkoměstě a jsou dnes lidem natolik blízko, že si jich prostě všimnout musíte, i když ony se vyhýbají lidem s velikou důsledností. Bude vám sedět třeba jen metr nad hlavou, ale bude se chovat tak, aby byla pro vaše oči pokud možno neviditelná. Jenže, v takové blízkosti člověka, v jaké se dnes straky ve městech vyskytují, to dost dobře možné není.
Abych ukázal, jak se s nimi dnes mohou lidé také setkat, povím vám historku, kterou mi vyprávěl jeden můj známý, který chodí okolo našeho domu venčit psa. Je to takový obří dobrák, tedy ten pes, vlkodav. Svoji misku prý má na verandě. A to je právě ten kámen úrazu. Straky tam chodí na snídani. Nejenže kradou tomu chlupatýmu granule z misky, ale jak brzy ráno chodí po oplechované římse, budí tím páníčka. Je jich vždy celá skupina. Zatímco jedna vzbudí pozornost majitele misky, který se jí snaží zahnat, ostatní vesele kradou jeho granule. Kampak na organizovaný zločin. Alespoň vidíte, že taková činnost není žádný lidský výmysl, člověk to jenom prostě odkoukal. Straky byly přeci na světě dřív než člověk, aspoň to tvrdí pan Darwin.
Ačkoliv tedy straky dnes bydlí prakticky v každé naší ulici, ani zdaleka o nich všechno nevíme. Přitom by jsme jejich život a chování měli studovat velmi pilně, chceme-li dění v přírodě trochu rozumět.
Typické stračí hnízdo.
Rod Pica, který nese v češtině jméno straka, zahrnuje podle nového českého názvosloví sice jen čtyři druhy ptáků, které jsou rovnoměrně rozšířeny po celé severní polokouli, ale existují další rody velmi příbuzných ptáků, které rovněž nesou rodové jméno straka. Je to dalších jedenáct různých druhů. A velmi podobní ptáci jsou pak strakule, řazené do dvou dalších rodů. Můžeme říci, že straky jsou ptáci tří kontinentů. Nejvíce rozšířené jsou v Asii, ale žijí i v Evropě, Severní Americe a Africe. Straka obecná je rozšířena na největším území a druh vytváří celkem 12 různých zeměpisných forem. Jsou to všežravci, kteří se živí jak rostlinou, tak i živočišnou potravou. Zvláštní oblibu však mají v mase. Živí se jak rozlišnými mršinami a různým hmyzem, se zvláštní oblibou však vybírají mláďata jiných ptáků z hnízd a vypíjí jejich vejce, snaží se rovněž lovit i ptáky již létající, zvláště pak ještě v letu neobratná mláďata. Známý chovatel a kroužkovatel V. Jakubíček mi vyprávěl, jak pozoroval straky lovící mladé břehule u vchodů do hnízdních nor. Vzrostlejší mláďata čekají totiž na rodiče přinášející jim potravu blízko vchodů mimo hnízdní kotlinku a při zatmění otvoru tělem ptáka žadoní o potravu. Toho využívají straky a jsou při takovém lovu velmi úspěšné. Když je pozoruji, s jakou pečlivostí prolézají okapy a nahlíží pod každou tašku, jsem přesvědčen o tom, že i straky mají velký podíl na úbytku vrabců domácích, kteří právě hnízdí na podobných místech. Straka každopádně dokáže hnízda vrabců důkladně vyplenit. Jsou také velmi systematické. Vědí o téměř každém hnízdě kosů ve svém rajónu, ale obvykle je nevyplení okamžitě. Čekají na dobu až mladí budou jak se patří vykrmení. Jakmile by měla druhým dnem takovým mláďatům vyrazit první brka, straky takové hnízdo vyplení. Všimnul jsem si tohoto jevu, když jsem chtěl vyfotit kosího samce u hnízda. Mám jenom kosici. V dřívějších časech jsem pochopitelně dával přednost jiným ptákům, protože jsem si říkal, že kosa vyfotím vždycky. Ale ouha, kosů je nyní velmi málo a dávno přestali svoje hnízda stavět tak bezstarostně nekrytá jako dříve. Zpočátku najednou kosové začali stavět hnízda velmi nízko, často i v přízemních ostružinách. Zdálo se, že tato taktika má úspěch. V krátkém čase však sojky a straky tuto taktiku prohlédly. Potom slavila úspěch taktika stavby hnízd v popínavých rostlinách na zdech domů, kam straky usedají s většími obtížemi. V té době bylo na každé světové straně našeho domu porostlého psím vínem nejméně jedno kosí hnízdo. Letos zatím nic. Každodenně však zastihnu nějakou straku, jak si shora, z okapu, pečlivě prohlíží každou stěnu a do míst, která vzbudí její pozornost potom naletuje. Ani hnízda postavená v opravdu hustých částech keřů nemají předem zaručenou úspěšnost, že se mláďata dožijí vzletnosti. Pozoroval jsem straku, jak si prohlíží keře stejným způsobem jako já, když se snažím najít nějaké hnízdo. Chodila dole po zemi a dívala se nahoru proti světlu. Je natolik chytrá, aby bezpečně rozeznala okrouhlou stavbu hnízda a věděla, že to je to místo, kde na ni čeká lahůdka, po které touží. Jinak však straky sbírají různý hmyz převážně někde na sekaných trávnících, po kterých chodí rozvážným krokem a ocas nosí zdvižený. Pokud však chtějí svůj pohyb zrychlit, udělají několik rychlých skoků. Rovněž tak hledají všelijaký hmyz na hliněných plochách, třeba na okrajích polí a cest, velice často při hnojištích, které zemědělci naváží na pole, aby je rozmetali až později.
Straky byly dříve domovem spíše v zemědělské krajině nižších poloh. Takhle na východ od Prahy, podél železniční trati v Polabské nížině. Vždycky jsem se díval z okna vlaku a přemýšlel, jak to narafičit a vyfotit je u hnízda. Tam někde v těch místech co jsou Roztoklaty nebo Tuklaty, hnízdily straky poměrně nízko v trnkových keřích podél trati. Naštěstí jsem se k tomu nikdy nedostal. A taky jsem nikdy neviděl straku vyfocenou přímo u hnízda. Byl by to asi zázrak a opravdu nesmírná práce, protože straka je jako capo di tutti capi, neboli šéf všech mafiánů, ty se taky neradi fotěj! Když jsem začal někdy v roce 1980 jezdit do Ledče nad Sázavou, straky tam ještě nebyly. První se objevily až asi o 10 let později a nejdříve na okraji města. Teprve potom se začaly šířit po okolí. Vůbec první straku v této lokalitě jsem našel na hnízdě výrů, respektive jenom její peří. A hele, na základě toho jsem začal pátrat. Byly tam. Potom najednou v koruně břízy se objevilo hnízdo. Jezdil jsem pod ním autem, ale straku neviděl. Je tam taková strž, vedle lom, naproti se jezdí motokros. Nad tou břízou byla taková náhorní rovinka, takže do hnízda bylo vidět. Ideální příležitost, říkal jsem si. Kdepak. Přišel jsem k tomu hnízdu několikrát, ale straku na něm nikdy nezastihnul. Jen jsem jí viděl v dáli odlétat. Tak jsem si udělal různé značky, kolíčky a potom se plížil po břiše až k okraji srázu a rychle vystrčil hlavu přes jeho okraj. Straka byla již na odletu. Vypadne z hnízda jako kámen a letí, kličkujíc těsně při zemi. Vidět mě nemohla, ale vždycky byla rychlejší. Od té doby jsem si začal strak a jejich hnízd více všímat.
Straka obecná
Straky mají nepochybně nějakou společenskou provázanost, nějaké vzájemné společenské postavení a důležitost. A to jak jednotlivci, tak i páry. Projevuje se to i na jejich hnízdech. Některá hnízda mohou být obsazena delší dobu, straky v nich pravidelně hnízdí a tyto stavby bývají mohutné a zdá se, že takový pár ovládá i široké okolí. V blízkosti opravdu velkého hnízda nebývají další velká hnízda. Nanejvýš nějaká menší a skrytější. Taková, která vypadají jako tomu největšímu hnízdu poddaná. Je to však ještě komplikovanější. Straky totiž staví hnízd několik a to dosti intenzivně, ale nakonec v nich nehnízdí. Tato, nakonec neobsazená hnízda nemívají stříšku.
Straky obvykle hnízdí jen jednou ročně, což naštěstí dává menším ptákům šanci nakonec nějaká mláďata vychovat, protože straky později tlumí svou chuť na maso a dávají přednost spíše ovoci. Ani nevím, jak se vyjadřují ke strace myslivecké předpisy. Je to nakonec jedno, protože rozhodně nevyžadují striktně její tlumení a náboje jsou drahé. Jestliže ještě v osmdesátých letech minulého století se uvádělo, že ročně se u nás střelí na 60 tisíc strak, potom v dnešní době to je jen hudba minulosti. Také v oblastech s velkým výskytem strak, sojek a krahujců již zmizely některé druhy ptáků, přesně podle klíče uváděného Dr. Jirsíkem před padesáti lety. Vrabce v okolí mého bydliště spočítám na prstech jedné ruky. Drozd zpěvný se nevyskytuje, stavy pěnkav jsou asi na čtvrtinové úrovni, skřivani vůbec. A to i na typických polních příměstských lokalitách, jaké najdeme na východ od Prahy. V posledním roce došlo i na kosa. Jeho stavy jsou o mnoho nižší. I obyčejní lidé si začínají všímat, že kromě strak mnoho jiných ptáků ve svém okolí nevidí. Jestliže v novinách již vyšel článek: Zabij srnku, zachráníš strom, který otevřel názorový střet mezi ochranářským hnutím Duha a myslivci, potom by se tedy ochranáři měli rychle zaměřit i na straky a sojky. Přinejmenším. Ponechme zatím stranou srnky, protože načasování kampaně proti přemnožené zvěři je po letošní tuhé zimě překvapivé, neboť zvěř utrpěla značné ztráty. Pokud jde však jen o útok na myslivce, potom jsou počty strak také dobrou municí!
Straka na pozorovatelně.
Chování strak stojí za pozornost i v zimě, nejen v letním období. V zimě se straky shlukují do větších skupin než v letních měsících a jsou také pro lidské oči mnohem viditelnější. Takové skupiny však nejsou klasická, společně létající hejna jako u havranů nebo kavek. Zpočátku je nejspíš zvýšený počet strak dán zdrojem potravy. Třeba u třešní, kde nejsou jinak rušeny, jich může být značný počet. Na podzim a v zimě pak straky vyhledávají společná nocoviště. Taková místa mohou mít mnohaletou historii a straky je vyhledávají každoročně. Bývají to rozsáhlejší porosty starých keřů nebo staré, neudržované sady. Tak je tomu v okrajových částech Prahy, na jiných místech to mohou být jiné druhy porostů. V pozdních odpoledních hodinách si můžete všimnout, že straky létají v určité oblasti jedním směrem. Nejprve si ptáci sedají na vyvýšená místa, jako jsou špičky starých stromů nebo hromosvody, na dohled od nocoviště. Potom se jednotlivě přesouvají na konečné stanoviště. Ale často již za tmy se ještě malé skupiny přesouvají jinam nebo naopak jiné opět přilétají. Ke spánku pak jednotliví ptáci zalézají až do hustých koncových větviček. Jednou jsem pozoroval s dalekohledem takové nocoviště v hustém a rozlehlém keřovém porostu u pražské Ladronky a snažil jsem se dopídit nějakého počtu. Něčeho se dopočítat. Jen tak s pomocí vlastní paměti se rozhodně nedopočítáte. Je tam totiž neustálý pohyb. Chtělo by to větší organizovanost a účast více osob a každý pěkně tužtičku a zapisovat. Když jsem to počítal já, jen tak soukromě, dopočítal jsem se tenkrát asi šedesáti strak. Když vtom vběhl do těch keřů pes, ohař a zvedl najednou dobře okolo stopadesáti strak do vzduchu. Některé jenom přelétly na druhý konec keřů, některé zamířily docela jinam, pryč. Některé však zůstaly sedět na svých místech, jak jsem viděl dalekohledem. Někteří ptáci zřejmě používají taková společná nocoviště pravidelně, jiní však mezi nocovišti migrují. Doslechl jsem se, že v Praze byl již nějaký výzkum zahájen a někteří ptáci dostali dokonce i vysílačku. Tak se podařilo objevit i straku, která jednu noc spala na jednom břehu Vltavy a hned noc následující pak na druhém břehu, přičemž obě nocoviště byla dosti vzdálená, rozhodně ne na dohled.
Zajímavé jsou rovněž i úvahy o šíření strak. V současné době je straka v Praze všudypřítomná a to i v samém středu města. V minulém století tady vůbec nebyla. Jen Wahl pozoroval dva páry v okolí Tróje a předpokládal, že tady i hnízdí. To bylo roku 1945. Ještě v roce 1976 uvádějí Hanzák a Kruis, že straky hnízdí jen v Šárce a Prokopském údolí. K silnému početnímu vzrůstu a obsazování města došlo až v osmdesátých letech a to bylo právě v době, kdy myslivci přestali straky intenzivně hubit. Respektive byli zproštěni povinnosti „odevzdávat zobáky“. Dá se i tvrdit, že přestali hospodařit. Domnívám se, že i některé stavby silně napomáhají šíření strak. Mám na mysli především dálnice. Podél dálnic jsou zakládány nebo vznikají samovolně přesně takové keřové porosty, jaké strakám nejlépe vyhovují. A pokud jsem si všimnul, straky se v těchto místech rády zdržují od Holandska, přes celé Německo až k nám. Jsou to takové přímky, podél nichž můžeme narýsovat nejpravděpodobnější směry šíření strak.
Stračí hnízdo nad rušnou pražskou ulicí.
Je nad slunce jasnější, že mohutné šíření straky obecné, když ne zapříčinil, tedy alespoň silně podpořil člověk. Je tedy právě na čase přemýšlet o tom, jak tento svůj příspěvek poněkud utlumit nebo ještě lépe napravit. Ochrana přírody přeci vůbec nemůže znamenat, že všemu a všem necháme volný průchod, o tom by bylo možné uvažovat jen v tom případě, pokud bychom nenesli svou vlastní vinu. Ale tady člověk svou vinu zřetelně nese! Máme-li na každém místně příslušném úřadě orgány ochrany přírody, měly by se také starat o to, co se jim děje za okny. Ti lidé tam přeci sedí proto, aby chránili přírodu, ne kvůli dobrému bydlu.