Amazona mercenarie Německy – Soldaten Amazone Anglicky – Mercenary Amazon Scaly – naped Parrot Francouzsky – Amazone militaire Každý, kdo se...
Německy – Soldaten Amazone
Anglicky – Mercenary Amazon Scaly – naped Parrot
Francouzsky – Amazone militaire
Každý, kdo se zajímá o velké papoušky, poznal, že se jejich počty v chovech trvale zvyšují. Stále častěji se setkáváme s druhy, které byly po mnoho roků velikou vzácností. Platí to i v celosvětovém měřítku nejen pro zoo-zahrady, ptačí parky, ale také pro soukromé chovatele. Je to velice potěšitelné, protože se touto cestou také podaří zachovávat ohrožené druhy těchto krasavců.
Amazoňan vojenský patří mezi ty druhy amazoňanů, které jsou nejvzácnější. Občas se dovezou jen jednotlivé kusy, zcela výjimečně jen malé skupinky. Je potvrzeno, že v současné době se vyskytuje v zajetí pouze ve známém zařízení Loro Parque na Kanárských ostrovech a u dvou soukromých chovatelů ve Švýcarsku (Margeli, 2001).
Příčinou malého výskytu amazoňanů vojenských ve volné přírodě může být mimo jiné i skutečnost, že obývají především těžko přístupné svahy And ve výškách mezi 1500 a 3000 m n. m., kde jsou lesy v subtropickém a mírném pásmu. Ráno slétají do nížin za potravou, večer se pravidelně vracejí zpět do hor, kde nocují. Jsou to velice neklidní a plaší ptáci. Svým silným hlasem se nejvíce ozývají k ránu a k večeru. Připouští se ještě jedna verze jejich vzácného výskytu u chovatelů. Prý to může být i tím, že je ze strany chovatelů o tento druh malý zájem pro jejich fádní vybarvení (viz popis) a lze předpokládat i vysokou cenu. Poznatky o jejich životě v přírodě jsou velice sporé. Pouze Juniper a Parr (1998) uvádějí, že doba hnízdění je v Kolumbii mezi březnem a květnem. Jako potrava se uvádějí fíky a plody neznámé vinné révy, která má plody velikosti baseballových míčků. Při záletech do zemědělsky obdělávaných nížin navštěvují pravidelně kukuřičná pole.
Popis
Samec a samice jsou zeleně zbarveni, pera na temeni a na plecích jsou červeně lemovaná. Okraj křídla je žlutý, loketní letky jsou zelené a na vnitřním praporu mají modrou špičku. Tři pera loketních letek tvoří na vnější straně červené křídelní zrcátko. Oko je žlutavé, zobák rohově zbarvený, horní čelist je u kořene žlutavá. Nohy jsou hnědé. Délka 330 mm, křídlo 210 mm, ocas 88 mm. Mladí ptáci jsou matnějších barev a nemají v křídle červené zrcátko.
Byly určeny dvě zeměpisné formy:
Amazoňan vojenský jižní obývá horstva severní Bolívie, podél východních svahů And v Peru.
Amazoňan vojenský severní se vyskytuje v mírném subtropickém pásmu And ve vyšším lesnatém pohoří. V Kolumbii byla tato forma pozorována v nadmořské výšce 2000 až 3500 m. První zprávy o dovozu jsou z roku 1882 do zoo v Londýně, v roce 1896 do zoo v Berlíně.
Krmení
Amazoňani vojenští jsou v Loro Parque krmeni dvakrát denně. První krmení se provádí ráno v 8 hodin a obsahuje směs ovoce a zeleniny v druzích podle ročního období. V době hnízdění se podávají vařené luštěniny obohacené přípravkem „Parrot – Dinner“ který vyrábí známá firma Versele – Laga.
Další krmení proběhne ke čtrnácté hodině. Skládá se ze suchých zrnin připravených speciálně pro amazoňany vojenské opět firmou Versele – Laga. Na doplnění se používá nezralá kukuřice a buchta, kterou pečou v kuchyni Loro Parque v době odchovu mladých. Voda se vyměňuje dvakrát denně. Dále mají amazoňani trvale k dispozici vápenný kámen, který se rovněž vyrábí přímo v Loro Parque.
Organizace chovu
Amazoňani vojenští byli v Loro Parque chováni po mnoho roků, aniž by docházelo k hnízdění. Ke stávajícímu počtu ptáků bylo možno v roce 1998 získat další tři kusy. Všichni ptáci byli umístěni po párech v závěsných voliérách tři metry dlouhých, ale ke hnízdění opět nedošlo.
Začátkem roku 2001 byly dva harmonující páry přestěhovány do speciální chovné stanice Loro Parque Fundación do společné voliéry o rozměrech 8 metrů délka×4 m šířka×3,5 m výška. V každém koutě této voliéry jsou instalovány klece o velikosti 1 m d×0,8 m š×1 m v, které jsou z přední strany otevřené. Otvor je opatřen dvířky ovládanými lankem, kterými lze v případě projevů nesnášenlivosti ohrožený pár izolovat. Při projektu se také počítalo s tím, že by se dvířka klece uzavírala v okamžiku, kdyby začal pár zahřívat snůšku. V každé z uvedených klecí je umístěna hnízdní budka o rozměrech 25×25 cm základna a 70 cm výška. Na výstelku jsou používány hobliny.
Uvedená společná voliéra má dno porostlé trávou a jsou zde vysázeny subtropické stromky a keře. Tyto porosty oštipují amazoňani velice rádi, ale protože je jejich růst celoročně bujný, nemohou je úplně zničit. Amazoňani v tomto porostu hodně odpočívají a lze je jen těžko objevit. Od stropu voliéry je zavěšeno více silných konopných lan na kterých se amazoňani pilně houpou a také šplhají. Na střeše voliéry je instalováno postřikovací zařízení, které se za bezdeštných dnů používá jako sprcha. Oba páry se v popsaném zařízení chovají vzájemně zcela harmonicky a dosud nebyla pozorována mezi nimi žádná agresivita. Ani na krmítku nedocházelo k žádným riskantním šarvátkám.
Jaro 2001 probíhalo v úplném klidu. Občas bylo možno pozorovat amazoňany, jak střídavě navštěvují budky, ale jen zcela krátce. To vše se ale změnilo v letním období. Jeden z párů se natrvalo usadil v jedné z budek a stále se v ní delší dobu zdržoval.
Teprve 17. července, v době, kdy už všechny ostatní druhy amazoňanů v Loro Parque skončily s hnízděním nebo přinejmenším hnízdění některých párů probíhalo, snesla samička amazoňanů vojenských, jako poslední ze všech chovuschopných amazoňanů, první vejce.
Po tomto zjištění byly pro klid hnízdícího páru a úspěšný průběh hnízdění omezeny kontroly hnízda na nejnutnější míru. To se také týkalo soustřeďování biologických dat. Docílení odchovu ale bylo prioritou.
Po dvou týdnech zahřívání snůšky byla ze tří snesených vajíček dvě oplozená. Jelikož samička snůšku svědomitě zahřívala, nebylo nutné přemístit vejce do inkubátoru, jak se o tom uvažovalo. Hnízdící pár a druhý dosud nehnízdící pár žily ve vzájemné shodě.
Inkubační doba trvala 27 dnů. První mládě se vylíhlo 13. 8. a druhý den (14. 8.) další. Ve stáří 20 a 21 dnů jim začínalo vyrážet peří a samička se stále častěji zdržovala mimo budku. Toho bylo využito k fotografování mláďat.
5. září byla mláďata okroužkována uzavřenými kroužky a 6. října, přesně po 54 dnech od vylíhnutí, opustilo budku první mládě a den nato následovalo druhé. Aby se předešlo případným nečekaným a nemilým překvapením, byla voliéra ještě před vylétnutím mláďat z budky vybavena velkým množstvím borových větví. Toto mělo zabránit mláďatům nekontrolovatelným pokusům v létání. Právě v tomto období by si mohla mláďata prudkým letem ve velké voliéře zlomit vaz, protože ještě nerozeznala jako překážku natažené pletivo. První pokusy s létáním proběhly úspěšně. Mláďata už brzo následovala své rodiče ke krmítkům, poznala spolehlivě zdroj potravy, kterou pak již sama vyhledávala.
Až do začátku ledna zůstala mláďata u svých rodičů a potom byla odchycena k provedení endoskopie. Jednalo se o dvě samičky. Ty byly umístěny do voliéry přístupné návštěvníkům Loro Parque, kteří si mohli prohlédnout tento vzácný odchov z blízka. A jak probíhalo další dění s amazoňany vojenskými?
V chovné sezóně 2002 a 2003 se v organizaci chovu nic nezměnilo, ale ptáci nezahnízdili. V časném jaře 2004 byl úspěšný pár přemístěn do původní voliéry, kde ihned docházelo k intenzivnímu toku. První vejce bylo sneseno 1. května 2004 a celá snůška obnášela tři vejce. Při kontrole provedené 29. 5. bylo nalezeno jedno vylíhnuté mládě a dvě oplozená vejce. Druhé mládě se vylíhlo 30. 5. a třetí 2. 6. O všechna mláďata pečovali rodiče bezvadně, takže byla úspěšně odchována k soběstačnosti. Zůstala několik měsíců ve společnosti rodičů až do odchytu k provedení endoskopie. Byly to dvě samičky a jeden sameček.
Na podzim roku 2004 byl chovný pár opět rozdělen a teprve v únoru 2005 spojen. Ačkoliv amazoňani aktivně tokali, ke snůšce nedošlo. Budoucnost by měla ukázat, v jakém chovném rytmu dochází k aktivaci páru. Zdá se, že každý rok nelze počítat s hnízděním ani se snůškou vajec. Zda je něco podobného běžné u amazoňanů vojenských v přírodě nevíme, protože informace z přírody jsou velmi ojedinělé.
Znovu si připomeneme, že popsané dva úspěšné odchovy amazoňanů vojenských jsou první docílené v péči člověka na celém světě. V budoucnu bude velmi důležité zaznamenávat průběhy hnízdění velmi podrobně a výsledky používat k rozvoji chovu těchto amazoňanů.
Obracím se na na chovatele velkých papoušků, aby v případech, kdy se setkají se zajímavými a vzácnými odchovy, naše čtenáře informovali. Děkujeme.
Literatura:
Vašíček, M. /1980/: Papoušci Nového světa Svépomoc, Praha
Vít, R. /1970/: Cizokrajní ptáci v klecích II. Papoušci, SZN, Praha
Lantermann Schlenker /1997/: Die Soldatenamazone – gegenwartiger Kenntnissstand, Gefiederte Welt Jg. 121
Reinschmidt, M. /2006/: Soldatenamazone – Welterstzucht AZN – Backnang