Exotičtí holoubci, holubi a hrdličky (14. část)

Holub pestrý - Geortygon versicolor

Tito půvabní holubi mají svůj domov na ostrově Jamajka. Jedná se o zemní holuby, kteří se zdržují větší část dne na zemi, kde hledají různá semínka, bobule a různý hmyz.
Pro tyto holuby je typická chocholka na zadní části temene hlavy, která je zbarvena žlutohnědě. Čelo má šedé, rovněž volátko a horní část břicha až po nohy. Zadní část břicha má rezavě hnědou. Rezavě hnědá jsou i křídla, která u konce přechází k tmavohnědé. Tmavě hnědá jsou i ocasní pera. Zobák má rohově šedý, oko je rybízově červené. Nohy má masově červené a drápky jsou černé. Holubice se neliší od holuba, pouze je jako u většiny holubovitých v postavě jemnější.

Poněvadž se jedná o větší holuby (dají se přirovnat k menším plemenům holuba domácího), doporučuji chov ve voliérce, v kleci by se necítili dobře.
Holubice holuba jamajského snáší obvykle dvě vajíčka. Inkubace trvá 16 dnů a holoubata přibližně po 14 dnech opouští hnízdo. Oba partneři se střídají v sezení na vejcích a společně pečují o mladé. Na hnízdo jim poslouží košíček o průměru 20 cm, který umístíme do odlehlého rohu voliéry přibližně 40 cm od stropu.
Holuby jamajské krmíme směsí zrnin – pšenice, prosa, řepky, slunečnice, kardi a kukuřice. Uvedené zrniny podáváme i naklíčené. Mimo to jim podáváme vaječnou míchanici a vařenou rýži. Mají v oblibě i spařené moučné červy.
Další péče je obdobná jako u jiných zemních holubů. Zimní období musí přečkat v prostoru vytápěném alespoň na 10–15 °C.
 

Holub zelenokřídlý - Chalcophaps indica

Holub zelenokřídlý žije v přírodě na velmi rozsáhlém teritoriu a dle prof. H. Datheho se vyskytuje v deseti poddruzích. Není možno vyjmenovat všechny oblasti, ve kterých je popisován jeho výskyt. Uvedu alespoň některé. Je to Indie, Indočína, Filipíny, na Suluzském souostroví, Velkých a Malých Sundách, na Molukách, Srí Lance, Vánočním ostrově, Austrálii, Nové Guineji a ještě na řadě dalších míst.
Zdržuje se ve světlých místech pralesů a bambusových džunglí. Živí se různými semeny, bobulemi a hmyzem. Zdržuje se převážně na zemi a nebezpečí se nejčastěji vyhýbá během. Hnízdí ve větvích stromů nebo bambusových trsech, zpravidla 3–4× za sebou. Doba hnízdění spadá do klimaticky příznivého období, které je dle areálu rozšíření různé.
Poddruh, který mám ve svém chovu, má následující zbarvení. Hlava, hruď a krk jsou zbarveny vínově, s purpurovým nádechem na týlu a zadní části krku. Záda, loketní letky a krovky křídel se vyznačují zlatě zeleným zbarvením s měděným leskem. Břicho je šedé, ruční letky jsou hnědé, ocas šedočerný a vrch hlavy je modravě šedý. Čelo, pruh nad okem a ohbí křídel je bílé. Zobák a nohy jsou červené. Holubice nemá bílé čelo a ohbí křídel. Bílá barva je zde nahrazena šedou. Holoubata mají matné zbarvení.
Délka dospělého ptáka je kolem 27 cm a hmotnost je asi 10 dkg.

Tito nádherní ptáci nejsou chovatelsky nároční. Úspěšně je lze chovat i v prostornější kleci i když voliéra je samozřejmě vhodnější. Já je chovám v zimním období (od poloviny října do poloviny dubna) ve voliérce 1×1×1,7 m, společně se dvěma páry menších holoubků. Přes letní období pak ve voliérce 1×1,5×1,7 m a rovněž společně s jedním párem menších holoubků a ještě k nim přidávám pár malých exotů (amadin, astrildů nebo kanárů).
Zelenokřídlí holubi jsou totiž snášenliví vůči jiným holubovitým a to je jejich velká přednost. Dokonce se mi několikrát stalo, že v jednom hnízdě úspěšně hnízdili holubi zelenokřídlí a holoubci kapští.
Jako hnízdní podklad jim poslouží košíček o průměru kolem 15 cm. Holubice snese ob den dvě krémově zbarvená vajíčka, na kterých se v sezení střídá 15 dnů s holubem. Holoubátka jsou velmi tmavá a toto je příčinou, proč se obtížněji odchovávají pod chůvami. Pouze velmi pečlivý pár chův je schopen mláďata těchto holubů vychovat. Naštěstí tito holubi jsou velmi dobrými rodiči, takže „pomoc chův“ zpravidla není nutná. Důležité je ovšem sestavit dobrý pár a to již tak snadné není. Mé páry hnízdí velmi spolehlivě a zpravidla odchová každý pár za rok kolem deseti mladých. Hnízdí prakticky celý rok a když jim chci umožnit „přestávku“, tak je musím rozdělit.
Holuby zelenokřídlé krmím směsí pšenice (i naklíčené), prosa, slunečnice, drobné kukuřice, semencem a vaječnou míchanicí.
Ještě se mi nestalo, že by holubi ztučněli, jsou stále v dobré kondici. Důležitá je čerstvá nezávadná voda, doplňování vitamínů (zejména A+D3, E, C, B komplex) a také minerální látky a čistý říční písek, který slouží k rozmělňování potravy v žaludku.

(Pokračování příště.)