Nejznámější nemoci psů

Psinka
Není naštěstí nijak častá, přesto se stále vyskytuje. Nejčastěji se nakazí mladí psi od 3. do 7. měsíců věku. Pokud je pes nakažen, je to nejčastěji pes, který byl již oslabený, např. nedostatečně živený. Rozlišujeme několik druhů psinky. Nejzhoubnější je psinka nervová. Projevuje se horečkou 40–41 °C, skleslostí, smutkem, zimnicí. Čenich je suchý, horký a často rozpraskaný. Následuje žaludeční a střevní katar, zvracení a průjem. Nervová psinka se dostaví teprve průběhem jiných forem psinky. Může dojít i k ochrnutí zadku, k samovolnému kálení a močení a pokud pejsek přežije, mohou mu zůstat po celý život nervové záškuby na končetinách a na hlavě. Pokud pejsek umře, doporučuje se ponechat jeho obydlí delší dobu v karanténě, tedy není dobré si ihned pořídit do stejného prostředí pejska nového. Proti psince existuje očkování.

Parvoviróza
Je to nakažlivá choroba, která postihuje především velice mladá štěňata tak od 1. do 3. měsíců věku. V prvním měsíci života je štěně chráněno díky protilátkám z mateřského mléka feny a inkubační doba je okolo 10-ti dní. Původcem je virus Parvoviridae. K nakažení zvířete dojde především přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale také nepřímo hmyzem a podobně. Vyskytuje se ve dvou formách:
1) parvovirový zánět střev, který se projevuje zvracením, průjmem, který silně zapáchá a může být s příměsí krve. Pes je apatický a nemá zájem o potravu. Na základě těchto faktů jsou psi velice dehydratovaní a díky tomu dochází zpravidla do týdne k úhynu.
2) parvovirový zánět srdečního svalu. Tato forma se vyskytuje méně často. Štěňata při této formě hynou zcela nečekaně, obvykle bez příznaků. Někdy se vyskytne zvracení nebo štěně špatně dýchá.
Léčba je málo úspěšná. Ovšem tento fakt je dán díky tomu, že je štěně k veterináři odvezeno obvykle pozdě a inkubační doba je docela krátká. Je nutné nezanedbat prvotní příznaky. Očkování proti této nemoci existuje. Štěňata se očkují záhy a to mezi 6. a 8. týdnem života.

Toxoplazmóza
Je onemocnění savců a ptáků a je přenosná na člověka. Toxoplazmové oocysty vznikají pohlavním množením parazita ve střevě koček a kočkovitých šelem a pouze u nich probíhá celý vývojový cyklus. Je rozšířena po celém světe a v podstatě ji může dostat každý teplokrevný živočich. K nakažení dochází především pozřením potravy, která přišla do styku s nakaženým výkalem kočky nebo přímo pozřením infikovaného zvířete. Například hlodavce. Příznaky jsou různé, většinou však nepozorovatelné. Stoprocentní jistota je pouze na základě laboratorního vyšetření, specifikovaného na toxo.
Předejít této nákaze není snadné, právě díky velké možnosti nákazy v podstatě kdekoliv. Eliminovat ji lze zabráněním styku s možnými nositeli. Očkování se neprovádí.

Leptospiróza
Nakažlivé onemocnění přenosné též na člověka. Jedná se o drobné nitkovité útvary, tzv. leptospiry. Vyskytuje se po celém světě. Přenos je možný hlavně od hlodavců. Také dokonce zvířata, která leptospirózu prodělala, mohou po dlouhou dobu vylučovat leptospiry. Jistý druh leptospirózy – leptospira icterohaemorrhagiae – vyvolává u lidí nemoc zvanou Weilova žloutenka. Ovšem tento druh se vyskytuje jen u lišek.
Akutní forma se projevuje zažloutnutím sliznic, moč je nápadně tmavá a hustá, může se objevit průjem s krví a zvířata se straní. Pro psy existuje očkování.

Vzteklina
Smrtelné onemocnění zvířat, ale i také člověka, vyvolané virem. Průběh je akutní a rychlý. Obvykle se projevuje postižením nervového ústrojí. Existují tři stádia:
první stádium – změna chování, netečnost, zvíře hůře polyká a ztrácí plachost,
druhé stádium – nervozita, napadání jiných zvířat, zvířata v kleci hledají únik a snaží se stále do něčeho kousat a to tak silně, až si zraňují dásně a ničí zuby.
třetí stádium – zvíře ochrne, povolí čelist i ocas. Tento stav končí smrtí.
Nejčastější přenos je při poranění nakaženým zvířetem. Proti této nemoci existuje povinné očkování zvířat vybraných druhů chovaných v zajetí, tedy i psů. Provádí se též plošné očkování zvířat volně žijících.