Výživa a krmení astrildovitých pěvců

V této kapitole se alespoň velmi zjednodušeně seznámíme se složením trávicího ústrojí ptáků. Záměrem tohoto příspěvku není seznamovat chovatele podrobně s anatomickou stavbou alimentárního ústrojí, ale pro dobré pochopení následujících kapitol poukázat na jeho nejdůležitější části.

Dutina zobáková
Podkladem dutiny zobákové je kostra spodního (dolního) a horního zobáku a ve stropním úseku ještě patrové kosti. Na kostru zobáku přechází zevní kůže, jejíž pokožková vrstva je silně zrohovatělá a mění se v zobákový toulec. Tvrdost toulce je různá, podle jednotlivých skupin a druhů ptáků. U některých druhů se v různých částech zobáku vyskytují citlivá, měkčí místa (lamely).
Při kořeni horního zobáku mají některé skupiny lem měkkého ozobí (ceroma).

Hltan (Pharyngs)
Strop dutiny zobákové přechází plynule ve strop hltanu. Zde sliznice vytváří několik příčných řad papil a několik podélných lišt. Ve stropě části společné dutiny zobákové a hltanové je podélná štěrbina, která je ústím choan (dvě ústní nosní dutiny do hltanu). Za ní je krátká nálevkovitá slizniční vchlipka, kam ústí obě Eustachovy trubice. Na spodině zobákové leží jazyk upevněný na velmi pohyblivé jazylce, jejíž střední část – kost jazyková – tvoří výztuž. Tvar jazyka je uzpůsoben tvaru zobáku. Sliznice jazyka může být více či méně silně zrohovatělá. V místech slabšího zrohovatění bývají umístěny chuťové pohárky, ale jenom velice sporadicky. Lze říci, že ptáci jsou schopni rozeznávat jenom velmi omezený sortiment chutí a pro jejich krmení nemá chuť prakticky žádný význam.
Do dutiny zobákové a hltanové (jsou z velké části společné) ústí řada žláz. Jejich počet ale zdaleka nedosahuje počtů, obvyklých u savců. Žlázy patrové mají povahu především hlenových žlázek. Podčelistní slinné žlázy ústí řadou drobných vývodů podél kořene jazyka.
Za kořenem jazyka je štěrbinový vstup do hrtanu, vroubený podkovovitým slizničním valem, zakončeným řadou papil.

Jícen (Oesophagus)
Dutina hltanová (Cavum pharingis) přechází ve své zadní části postupně v jícen. Oesophagus je širší a tažnější, než-li u savců. Probíhá nejprve nad průdušnicí, ale v druhé polovině krku se stáčí na pravou stranu. Po vstupu do hrudníku se jícen vkládá mezi plíce, zužuje se a přechází v proventriculus. U astrildovitých pěvců (a velké řady dalších ptáků) se jícen před vstupem do hrudníku vychlypuje v prostorné vole (ingluvies), uložené více k pravé straně. Za života je vole rozděleno mělkou, podélnou brázdou na pravý a levý vak.
Svalovina jícnu je v celém jeho průběhu tvořena pouze hladkou svalovinou. Sliznice jícnu, i když je kryta vrstevnatým dlaždicovitým epitelem obsahuje četné hlenové žlázky. Podslizniční vazivo je bohaté na elastická vlákna, která umožňují velkou tažnost jícnu.
Podobně jako stěna jícnu je utvářena i stěna volete. Sliznice je ale většinou bez žláz, krom okrsku při přechodu z jícnu. Obalová vrstva volete obsahuje příčně pruhovaná svalová vlákna, která tam vrůstají převážně z podkožních svalů.

Žaludek (ventriculus)
U ptáků je žaludek rozdělen na žaludek žláznatý (pars glandularis, proventriculus) a žaludek svalnatý (para muscularis, ventriculus, gaster).
Žaludek žláznatý (proventriculus)
Jícen v něj přechází bez ostré hranice. Je poměrně malý, vřetenovitý a leží poněkud k levé straně mezi laloky jater, k nimž přirůstá. Na přechodu do svalnatého žaludku se náhlým zesílením kruhové svaloviny zužuje. V této části bývá také poněkud světlejší. Svalovinu žláznatého žaludku (mimo svalovou vrstvu slizniční) tvoří zevní, tenká vrstva svaloviny podélná a hluboká vrstva kruhové svaloviny. Na povrchu je serosa (pobřišnice) a na dutinové straně poměrně tlustá sliznice. Má narůžovělou barvu a vytváří četné záhyby a lišty. Jsou v ní uloženy četné žlázy, povrchové i hluboké, ústící na malých bradavkách.
V přechodném úseku mezi žláznatým a svalnatým žaludkem (v intermediální zóně), bradavky nejsou, chybějí tam i hluboké žlázy, sliznice je hladká a světlejší.

astrild pestrý

Žaludek svalnatý (ventriculus)
Je uložen ve spodním úseku sinistrální poloviny tělní dutiny za játry, která jej částečně překrývají. Má čočkovitý tvar. Jeho svalovina je zvlášť mohutně vyvinutá u zrnožravých ptáků, jejich žaludek má také poměrně velkou kapacitu. Svalovinu žaludku tvoří dva mohutné postranní svaly, které jsou spojeny silnou rozprostřenou šlachou a představují hlavní složku těla žaludku. Vpředu a vzadu doplňují žaludeční stěny dva slabší vmezeřené svaly, které ohraničují dva slepé vaky. Do kraniálního vaku ústí žláznatý žaludek a v jeho blízkosti, při přechodu stěny kraniálního vaku v postranní ventrální vak vystupuje dvanáctník (duodeum). Stěna kaudálního vaku přechází plynule ve svalovinu postranního vaku dorzálního.
Na dutinové straně je sliznice žaludku pokryta tuhou rohovitou vrstvou, která bývá zbarvena zeleně až hnědozeleně. Tato vrstva je vlastně ztuhlým výměškem trubicovitých žlázek své slizniční podložky. Rohovitá vrstva je zvlášť silná a rýhovaná v oblasti postranních svalů. Ve slepých vacích je tato vrstva slabší a výrazné rýhy na ní vytvářejí mřížkování.

Střevo (intestinum)
Tuto část trávicí soustavy rozdělujeme na:
tenké střevo (intestinum tenue) – dvanáctník, lačník, kyčelník
tlusté střevo (intestinum crassum) – slepá střeva, tračník, kloaka – konečník.

Dvanáctník (duodeum)
Vystupuje z kraniálního slepého vaku svalnatého žaludku a tvoří dlouhou kličku. Slohu, která postupuje od žaludku dozadu, je možno označit jako sestupný dvanáctník. Slohu, která se po otočení vrací k přednímu okraji svalnatého žaludku, kde přechází v lačník, představuje dvanáctník vzestupný. Obě slohy jsou spojeny vazem, který je sevřen v kličce dvanáctníku. V něm je také upevněna slinivka (pankreas). Celá klička je volně uložena v dutině tělní.

Lačník (jejunum)
Je zavěšen ke stropu tělní dutiny na dlouhém okruží a vytváří četné kličky, které se vkládají mezi jednotlivé vzdušné vaky.

Kyčelník (ileum)
Je krátký, konečný úsek tenkého střeva, který probíhá přibližně rovnoběžně s dvanáctníkem. Po stranách kyčelníku jsou uložena slepá střeva, se kterými je po celé délce spojen podbřišniční řasou. Na přechodu do tlustého střeva se kyčelník poněkud zužuje. Je to v úseku, kde v bezprostřední blízkosti ústí slepých střev je kruhová řasa, která je vlastní hranicí, od které začíná tlusté střevo.

Slepá střeva (caeca)
Bývají dvě a probíhají společně s kyčelníkem. Šířka slepých střev je závislá především na tom, zda jsou naplněna. Po vyprázdnění jsou poměrně tenká, poněkud rozšířená ke hrotu. Naplněná dosahují síly lačníku, jejich stěna je neobyčejně tažná.

Tračník (colon)
Je krátký a nebývá širší, než-li tenké střevo. Je upevněn ke stropu dutiny tělní na poměrně dlouhém a tenkém okruží a probíhá rovně dozadu, kde konečníkem přechází do kloaky.
Střevní stěna je na povrchu tvořena pobřišnicí, pod ní je hladká svalovina (zevní podélná, v hloubce cirkulární) a na straně dutinové sliznice. Ta v celém rozsahu střeva obsahuje žlázky. Ve dvanáctníku ale chybějí podslizniční (Brunnerovy) žlázky. Slizniční klky jsou i v tlustém střevě.

Kloaka
Je rozšířený, konečný úsek trávicí trubice, kam ústí i vývody pohlavní a močové. Uvnitř je neúplně rozdělena dvěma kruhovými slizničními řasami na tři oddíly uložené za sebou. Přední oddíl (coprodeum) je v podstatě rozšířený konečník. Do středního oddílu (urodeum) ústí oba močovody a podle pohlaví buď oba chámovody nebo vejcovod. Zadní úsek (proctodeum) se navenek otevírá řitním otvorem.

Do trávicího ústrojí jsou zahrnovány i dva další orgány – játra a slinivka.

Játra (hepar)
Jsou značně velká. Mají tmavohnědou barvu. Skládají se z pravého a levého laloku, spojených zpravidla jen úzkým můstkem jaterní tkáně. Levý lalok bývá většinou menší než pravý. Játra leží za srdcem, které se svým hrotem zasouvá za oba laloky. Játra se bezprostředně dotýkají srdce, protože ptáci nemají bránici, která by rozdělovala dutinu tělní na samostatnou dutinu hrudní a dutinu břišní (bránice je pouze rudimentální). Konvexní plochou spočívají játra převážně na kosti hrudní, konkávní (útrobní) plochou jsou přivrácena k vnitřnostem. Podbřišnice, která na játra přestupuje z okolí, vytváří nejen jejich serosní obaly, ale i vazy, které játra fixují.
Na konkávní ploše pravého laloku jater je uložen žlučník (ne u všech druhů). Sem je sváděna žluč, ale pouze z pravého laloku, z levého vystupuje samostatný vývod žluče. U ptáků, kteří nemají žlučník ústí jeden vývod do dvanáctníku vzestupného a druhý do dvanáctníku sestupného.

Slinivka (pankreas)
Leží mezi oběma slohami dvanáctníku. Je úzká, bledě žlutá nebo narůžovělá. Jsou rozpoznatelné dva nebo tři laloky. Mívá zpravidla dva vývody, které ústí do vzestupné kličky dvanáctníku.

Tolik tedy popis jednotlivých částí a orgánů trávicí soustavy. Dále si v obecné rovině uvedeme jejich funkci při trávení potravy. Podrobněji se tím budeme zabývat v následující kapitole, alespoň u hlavních živin – bílkovin, glycidů a lipidů, kde si o jejich metabolismu uvedeme více údajů.

panenka tříbarvá

Schéma trávení
V dutině zobákové nedochází k žádnému štěpení živin, protože sliny ptáků neobsahují žádné trávicí enzymy.
Vole slouží především jako zásobárna potravy, protože oba oddíly žaludku nemají příliš velký objem. Mimo to zde potrava bobtná. Ve voleti také může docházet k jejímu částečnému natrávení (ve velmi malém rozsahu) díky možnosti průchodu trávicích látek z nižších částí zažívacího ústrojí. Samotné žlázky, které jsou ve voleti, nemají charakter producentů trávicích látek, jedná se především o žlázky (hlenové), které zlepšují průchod potravy do dalších částí trávicí trubice.
Ve žláznatém žaludku se potrava přisunovaná z volete prosycuje výměškem slizničních žláz, který obsahuje kyselinu solnou a pepsin. Enzymatický rozklad potravy probíhá ve žláznatém žaludku jen v omezené míře. Potrava sem přichází mechanicky nezpracovaná a poměrně rychle tento oddíl opouští.
Ve svalnatém žaludku jsou již podmínky pro peptické trávení bílkovin příznivější. Potrava se zde rychle mělní a také se zde zdrží delší dobu. Je zde započato trávení bílkovin a pravděpodobně v menší míře i tuků, díky průchodu pankreatické lipázy z dvanáctníku.
Ve dvanáctníku (tenké střevo) dochází k hlavnímu působení enzymů. Je sem přiváděna pankreatická šťáva, ve které jsou obsaženy enzymy rozkládající glycidy, lipidy i aminy. Dále do duodea ústí i vývod jater (žlučovody). Žluč emulguje a „předštěpuje“ lipidy. Trávicí proces ale probíhá i v dalších oddílech tenkého střeva a pokračuje i ve střevě tlustém (i když ve velmi omezené míře). V těchto dalších oddílech střev dochází ke vstřebávání živin, které jsou dopravovány krví do jater nebo přecházejí přímo do krevního oběhu. Pokud jsou transportovány do jater, zde dochází k jejich dalšímu zpracování, uskladnění eventuelně další distribuci.

V této kapitole jsme se seznámili se složením trávicího (alimentárního) ústrojí a obecným schématem trávení živin.
(Pokračování příště.)