S chovem panenek hnědoprsých jsem začal víceméně náhodou zhruba před čtyřmi lety. Tehdy jsem na ostravské chovatelské burze prodával nějakou tu dro...
S chovem panenek hnědoprsých jsem začal víceméně náhodou zhruba před čtyřmi lety.
Tehdy jsem na ostravské chovatelské burze prodával nějakou tu drobotinu, když ke mně přišel jeden ze starších chovatelů s nabídkou, jestli bych nevyměnil pár rýžovníků za pár panenek hnědoprsých. Z důvodu, že v jeho chovu zpěv panenek ruší kanáry.
Slovo dalo slovo a já jsem si domů odnášek své první hnědoprsky. Byl jsem ujištěn, že se jedná o 100 % pár ve stáří zhruba jednoho roku. Dnes se můžu přiznat, moc jsem tomu nevěřil. Nicméně ptáci byli v perfektní kondici a já si řekl, tak proč to nevyzkoušet. Do této doby jsem neměl téměř žádné zkušenosti s chovem jiné drobotiny než jsou zebřičky, chůvičky a rýžovníci.
Doma jsem panenky umístil do klece o rozměrech 80×40×40 cm bednového typu, kterou jsem vybavil 3 bidélky a budkou s částečně otevřenou přední stranou, do které jsem dal trochu sena a na zem jsem rozhodil sisálová vlákna.
Asi za 14 dnů se panenky zabydlely, jeden z páru stále prozpěvoval svou písničku a já se těšil, že brzy přistoupí ke stavbě hnízda. Ale namísto nějakého stavění, začaly panenky spíše bourat a intenzivně vynášely seno z budky, až byla skoro prázdná.
Byl jsem z toho hodně překvapen, ale nechtěl jsem je nijak omezovat a rušit. Asi po 10 dnech jsem si všimnul, že se jedna z panenek zdržuje v budce. Našlapoval jsem kolem nich tiše a už se těšil, že se mi snad povede nějaký odchov.
Když uběhlo 14 dnů, zvýšil jsem podíl vaječné míchanice a poslouchal u klece, zda neuslyším nějaké pípání. Jelikož se nic nedělo, tak jsem to nevydržel a provedl jsem kontrolu budky, ve které byla 4 neoplodněná vajíčka.
Moje radost byla trochu otřesena, ale na druhou stranu jsem měl jistotu, že vlastním pár. Povzbuzen předchozím, byť jen částečným úspěchem, jsem se rozhodnul, že panenky přemístím do nově postavené skleníkové voliéry o velikosti 150×100×100 cm, kterou jsem vybavil budkami stejného typu, na které byly zvyklé a budkami, které jsem vyrobil z kokosových ořechů. Všechny jsem vycpal senem a sisálem. Do voliéry jsem instaloval svazky rákosových stvolů, borové a bezové větve. Společnost jim ve voliéře dělal pár chůviček a pár holoubků diamantových, které jsem vpustil do voliéry najednou, abych zabránil nějakým neshodám.
Asi po 3 týdnech celé osazenstvo již pilně vysezovalo v budkách, včetně panenek. Nechtěl jsem to ponechat náhodě, tak jsem asi po týdnu provedl kontrolu budek. V budce bylo 5 vajíček, z nich 4 se jevila jako oplodněná.
Začal jsem postupně přidávat vaječné krmení a zkrmovat nedozrálá semena travin, jako jsou jílky, ovsíky a jiné. Po 14 dnech sezení se mi vylíhly 4 panenky hnědoprsé, i chůvičky a holoubci se mohli pochlubit pěknými odchovy.
V této době panenky preferovaly u mě v krmné dávce především nedozrálé laty ovsa a černého čiroku, zelené klasy pšenice a travin. V menším množství braly suchou směs semen všech druhů pros, lesknici, mohar a senegalské proso v klasech. Zkoušel jsem jim podávat mravenčí kukly, ale neměly o ně zájem.
Krmení mladých probíhalo bez komplikací a po 3 týdnech se na bidle ve společnosti objevil první malý ptáček, který se vůbec nepodobal svým rodičům. Během dalších dvou dnů vylétla i ostatní mláďata, která i když byla rodiči pravidelně dokrmována, čile se ihned zapojila do dění ve voliéře.
Mladí ptáci jsou až neuvěřitelně vynalézaví a hraví, dokážou se celé hodiny bavit trháním rákosových stvolů a jejich listů, hrát si s latou ovsa a prohánět se s ní po voliéře a když jim náhodou upadne do misky s vodou, tak pro ni neváhají jít do vody. Nemám tolik zkušeností s chovem drobotiny, ale u jiných druhů jsem se s ničím podobným nesetkal.
Tak proběhl celý rok a z mých prvních panenek se postupně stali ti ptáci, jak je známe z obrázků snad každé knížky o drobotině. Jelikož jsem odchov nekroužkoval, označil jsem si každého ptáčka barevnými bužírkami, abych mohl podle zpěvu určit pohlaví.
Určení pohlaví u panenek, to je kapitola sama pro sebe. Literatura sice uvádí jisté rozdíly ve zbarvení u dospělých ptáků, (samice má mít užší příčný černý pásek na hrudi a smetanově zabarvené břicho), ale tento rozdíl je silně zavádějící a je závislý na individuálním opeření každého jedince. Takže jediným a nejspolehlivějším znakem bývá zpěv samečka, který je přednášen poměrně často a intenzivně. Jenže, a v tom je ten háček, když máte pohromadě více ptáků, tak ne všichni samečci zpívají.
A tak se potom může stát a taky se už stalo, že v dobré víře složíte několik párů z nezpívajících a zpívajících ptáků a když je předáte jinému chovateli, tak u něj začne zpívat i sameček, který u vás doma ani nepípnul.
Tímto bych se chtěl ještě jednou svým kolegům omluvit, ale dosud jsem nepřišel na to, jak zbylé samce rozezpívat.
Jisté řešení se nabízí v tom, že bude nutné oddělovat zpívající samce mimo doslech ostatních a umožnit tak ostatním, aby rozvinuli svůj pěvecký talent. Další možnost jak určit pohlaví je sice velmi orientační, ale u mě se potvrzuje. Máte-li pohromadě více nepřepeřených mladých ptáků, jsou nejdříve kompletně vybarveni vždy samci a samice se dopeřují pomaleji.
Další zajímavou skutečností, kterou pozoruji v chovu panenek hnědoprsých, je poměr pohlaví u vyvedených mladých ptáků. V mém chovu se v odchovech vyskytují zhruba z 90 % samci. Nevím do jaké míry na to má vliv umístění ptáků nebo krmení, ale mám ve svém chovu pár, který za 3 chovné sezóny neodchoval jedinou mladou samičku, přestože byl střídavě umístěn v kleci, skleníkové nebo i ve venkovní voliéře.
Chtěl bych se ještě ve svém příspěvku zmínit o problému, který možná dost trápí i ostatní chovatele, a to je přerůstání drápků. U panenek je to problém docela závažný pouze v případě, když jsou ptáci chováni v klecích bez možnosti přirozeného obrušování drápků. Tady nám nezbude nic jiného, než provést ptačí manikúru. Já používám v chovatelském zařízení kolmo postavené svazky rákosových stvolů (může být i sláma z černého čiroku) a o ptačí drápky mám postaráno. Navíc si panenky pohyb ve svislých větvích velice oblíbí.
Dalším a asi největším problémem chovu panenky hnědoprsé je v současné době sestavení nepříbuzných párů. Vzhledem k zastavení všech dovozů díky šíření ptačí chřipky po celém světě, budeme brzy odkázaní na naše nebo v lepším případě evropské odchovy.
A tak se nám může v nejbližší době stát, že v krátké době vymizí spousta krásné drobotinky, protože téměř každý chová 20 forem
Amady Gouldové, ale najít dnes v inzerátech jakýkoliv druh panenek je téměř nemožné.
Odchovy, které nejsou příliš početné, se prodávají skoro pod rukou a naděje, že seženete nepříbuzné jedince se snižuje.
Nevím, jaká je situace na mezinárodních burzách exotického ptactva, zda jsou panenky zastoupeny v takovém množství jako u nás před 10 lety, kdy nebyl problém si sehnat panenky černohlavé, bledé, bělohlavé či bronzové. Dnes jsem rád, když občas zavadím o
Panenky muškátové, panenky hnědoprsé se také pomalu stávají nedostupné.
Nechci svůj příspěvek o tak krásných ptácích zakončit příliš pesimisticky, ale chtěl bych všechny své kolegy chovatele nabádat k tomu, aby si vážili každého odchovaného mláděte. Nepodlehli úplně módním trendům chovu a uvědomili si, že chov není jen touha po rychlém zisku (bez finančních prostředků to samozřejmě nejde nikdy), ale viděli ve svém chovu taky něco hlubšího. Snažit se o vytvoření těch nejlepších podmínek pro své chovance a jejich rozmnožení. Snažit se zabránit tomu, aby z našich chovů vymizely takové krásné a zajímavé druhy, jakým
Panenka hnědoprsá určitě je.