Exotičtí holoubci, holubi a hrdličky (14. část)

Tito zvláštní holubi, připomínající spíše bažanty, mají svůj domov na Nové Guinei a ostrovech Ferguson a Arurských, kde vytváří čtyři poddruhy.
Základní forma má hlavu černozelenou s nepatrnou chocholkou na záhlaví. Horní část těla a křídel je kaštanově hnědá, rovněž i ocasní pera jsou stejně zbarvena. Krk mají vzadu bronzově zelený, na bocích ve středu černozelený kovový lesk. Zbývající část těla je černozelená s modrým leskem na břichu. Duhovku má červenou, zobák je karmínově červený. Běháky má žluté. Jedná se o větší holuby dosahující délky kolem 50 cm a hmotnost je uváděna kolem 500 g.

Vzhledem k velikosti vyžadují pro chov v zajetí poměrně větší prostor. Dno voliéry by mělo být členité s trsy trávy, kameny a nízkými keříky. Tito holubi totiž hnízdí zpravidla na zemi, takže jim k tomu musíme vytvořit vhodné podmínky.
Holubice snáší jedno bíle zbarvené vajíčko. Inkubace je uváděna 26–28 dnů. V sezení se střídají stejně jako jiní holubovití oba partneři. Holoubě se pomalu vyvíjí a plně samostatné je až kolem 4 měsíců stáří.
Holuby bažantí krmíme směsí zrnin – pšenice, kukuřice, slunečnice, kardi, řepky, prosa. Toto podáváme i naklíčené a důležité je i podávání živočišné složky potravy, např. vaječnou míchanici a různých hmyz.
Vzhledem k místu jejich výskytu v přírodě je nutné jejich umístění v zimním období ve vytápěném prostoru. Úspěšný odchov se podařil příteli Gavendovi.

Holub má peří na hlavě krátké černohnědé. Kořen zobáku je šedý, vpředu nažloutlý s měkkým kulatým výrůstkem. Obočnice je purpurově červená a duhovka červenohnědá. Na zadní a bočních stranách krku má dlouhé peří, které se zlatě nebo zeleně leskne. Toto peří vypadá jako hříva a proto se tomuto holubovi říká také hřivnatý. Horní část těla je kovově zelená a toto zbarvení zvláště vynikne při ozáření slunečními paprsky. Křídla, přední část krku, prsa a břicho jsou černozelené. Krátký ocas a spodní ocasní krovky jsou čistě bílé. Nohy má karmínově načervenalé.
Je to větší holub a velikostí se dá přirovnat k holubovi hřivnáčovi. Holubice je stejně zbarvena jako holub, je pouze o něco menší a má rovněž menší výrůstek na kořeni zobáku. Popis je podle prof. H. Datheho.
V přírodě se tento holub vyskytuje v indoaustralské oblasti na západ až po Nikobarské ostrovy, Šalamounovy ostrovy a Novou Guineu.
Dle kusých údajů získaných v literatuře hnízdí tento pták v koloniích a při chovu v zajetí vyžaduje větší voliéru vysokou nejméně 4 metry. Mé zkušenosti získané při jejich chovu tomu nenasvědčují. Postavil jsem jim voliéru 1,5 m širokou, 3 m dlouhou a 1,7 m vysokou. Společně s nimi jsem choval pár křepelů korunkatých a pár holoubků diamantových. Ptáci se vzájemně tolerovali. I přes informace, že tito holubi pokud jsou jen v páru nezahnízdí, můj pár dokázal, že to je možné.
Jako podklad pro hnízdo jsem jim ve výši jednoho metru připevnil větší proutěný košík a ten jsem jim vystlal senem. Holuby jsem do voliéry přemístil ze zimní ubikace 12. května. Koncem května jsem pozoroval, že mají o sebe větší zájem a počátkem června již holub „lákal“ holubici do hnízda. Zajímavý je hlasový projev těchto holubů. Je to jakési brumlání, které v ničem nepřipomíná holuby. Když jsem zjistil, že holub má snahu nosit do hnízda další hnízdní materiál, předložil jsem mu krátké slabé větvičky. Ihned je začal nosit holubici do hnízda.

První vajíčko se objevilo v hnízdě 17. června. Vajíčko těchto holubů je poměrně velké, bílé a holubice snáší pouze jedno. Inkubace je dlouhá, trvá 30 dnů. Do 15. dne se holubi v sezení na vejci vzorně střídali, ovšem pro mne z nepochopitelných důvodů od 15. dne seděl na vejci pouze holub a holubici na hnízdo vůbec nepustil. Takto to trvalo až do 25. dne, kdy přestal vajíčko zahřívat. Vejce jsem proto holubům odebral a podložil je pod holuby domácí. 30. den jsem zjistil, že holoubátko naklovalo skořápku. Zřejmě však došlo během inkubace k podchlazení embrya a holoubátko již nemělo sílu se z vajíčka dostat ven. Když jsem mu chtěl další den pomoci, tak již bylo pozdě.
Holubi nikobarští opět nasedli 24. července, dále ještě 8. srpna a 2. září, ale ani jedno hnízdění nedopadlo tento rok úspěšně. Všechna tři další vajíčka byla také oplozena, ale situace v sezení páru se opakovala, pouze s tím rozdílem, že holub nepustil holubici na hnízdo ve druhém případě po třech dnech, ve třetím po týdnu a ve čtvrtém také po týdnu. Poněvadž se jednalo o mladý pár, tak jsem věřil, že se to v příští sezóně upraví.
Z podložených vajíček se mi ani v jednom případě nepodařilo docílit vylíhnutí holoubátka. Jedno vajíčko chůvy rozmačkaly a ve dvou zárodky odumřely asi vinou podchlazení, ke kterému došlo asi dříve, než jsem je holubům nikobarským odebral.
Až na dobu, kterou jsem popsal, se holubi k sobě chovali přátelsky a ono chování holuba při hnízdění bylo možná způsobeno silným pudem a jistou žárlivostí při střežení hnízda.
Částečného úspěchu bylo dosaženo v následující sezóně. Sezení na vajíčku se sice opakovalo, ovšem jedno holoubátko se vylíhlo pod chůvami (párem holuba domácího). Žilo však pouze 7 dnů. Holubi nikobarští krmí svá mláďata asi delší dobu tzv. holubím mlékem, než holubi domácí. Ti po týdnu přechází ke krmení natrávenou potravou a to bylo holoubátku holuba nikobarského asi osudné.
Holuby nikobarské krmím směsí pšenice, slunečnice, kukuřice, prosa, řepky a vaječnou míchanicí. Mimo to dostávají i nastrouhaná jablka, další ovoce, vařenou rýži a naklíčenou pšenici. Vitamíny a minerální látky dostávají jako ostatní druhy holoubků a hrdliček.
Chov těchto krásných holubů mohu chovatelům doporučit.
(Pokračování příště.)