Co všechno se může stát …

Každý, kdo prodává koťata, štěňata a jiná mláďata – výsledky svých odchovů, hledá pro ně nové páníčky co nejzodpovědněji. Telefonuje, trpělivě vysvětluje, vyptává se. Přesto přese všechno, i ten nejzodpovědnější chovatel někdy může „šlápnout vedle“.
I mně se před nějakým časem ozvala paní, která měla zájem o kocourka na chov. Po několika telefonických hovorech se mi paní zdála hodná. Já si moc nepotrpím na povídání o tom kdo a co, spíše mne zajímá, jestli zájemce ví, co chov ušlechtilých koček obnáší a jestli je schopen zvířeti poskytnout odpovídající péči. Vcelku mne přesvědčila, docela hezky vyprávěla o svých dvou kočičkách, jednu z nich si dokonce pamatuji z výstav. Tehdy ji ještě předváděla původní majitelka, známá chovatelka. Říkala jsem si, že když ona této paní koťátko prodala, tak to bude v pořádku, protože nezodpovědnému člověku by je určitě nenechala. A tak jsem kocourka slíbila.
Když paní přijela, hezky se ke kocourkovi měla. Slíbila mi, že mne bude pravidelně informovat o tom, jak si kocourek zvyká na nové prostředí a nový kolektiv. Měla jsem již trochu obavy, protože mezi řečí jsem se dozvěděla, že členy domácnosti jsou ještě 2 kokří slečny. Přeci jen se mi to zdálo trochu moc.

První den proběhl vcelku dobře. Kocourek byl plachý, ale s tím jsem počítala. Ze zkušenosti vím, že první 3 dny u nového majitele nejsou nic moc. Koťátko je smutné, nejí, schovává se. Vždycky novému majiteli říkám, ať nechá koťátko v klidu, aby si mohlo prohlídnout nové prostory, zafixovat si umístění WC, misky s jídlem a postupně získávat důvěru. Moje kočky jsou zvyklé na postel, takže pokud koťátko v noci přijde na své oblíbené místečko, je to polovina úspěchu. Třetí den bývá již vše OK, koťátko začne mít pořádný hlad, zná již celou domácnost a začíná mít zájem o hru a lumpačiny.
Ale to jsem trochu odbočila. Druhý den mi paní volala, že se ráno vzbudila mírně oteklá, a že kocourek je zalezlý v „díře“ (?) za WC. Okamžitě jsem se paní zeptala, proč mi o alergii na zvířecí srst nic neřekla a projevila jsem zájem okamžitě kocourka vzít zpět, na nic nečekat. Paní odmítla. Začaly polemiky o působení pudru, o tom, že peršanům teče z očíček. Bohužel, výstavní zvíře se musí pudrovat, a z oček peršanům skutečně teče. Pokud je to však čirá tekutina, je to normální, peršani mají hodně zkrácenou nosní partii a slzení je důsledkem. Neměla jsem se nechat odbýt, mohla jsem se tak vyhnout nespočetným hovorům a SMS, které si vzájemně odporovaly.
Po 3 dnech mi paní kocourka dovezla zpět. A výsledek 3 denního pobytu: onemocnění očiček, které si vyžádalo veterinární léčbu – podle veterináře se jedná o reakci na nevhodné prostředí. Dodnes jsem nepochopila, nač paní kocourka vlastně chtěla. Napadá mne, jestli dopředu nepočítala s jeho vrácením, jestli si nemyslela, že kocourek nakryje její kočičku a pak že jej vrátí? Nabyla jsem dojmu, že paní je zřejmě nevyrovnané povahy, bez zodpovědnosti. Nemyslím, že by prostor za WC byl vhodným příbytkem pro kotě, a ani si to neumím představit. V paneláku je to skutečně „díra“ plná špíny a prachu, kudy vedou plynové a vodovodní trubky.
Jsem přesvědčena, že o podobných případech by se mělo psát, protože takové jednání hraničí podle mne s týráním zvířat. Mnohá z nich v těchto podmínkách totiž skutečně přežívají. Není lehké se s něčím podobným se svěřit, ale je třeba ostatní upozornit. Podobné jednání není hodno chovatele.