Agamy – na pokračování

Druh: Brachysaura minor
Výskyt: Pákistán, Indie.
Pouštní druh agamy se soumračnou až noční aktivitou.
Popis: dorůstá do délky přibližně 20 cm a její zbarvení je nevýrazně hnědé s nádechem do zelena. Naznačeno je podélné pruhování sestávající z tmavších a světlejších skvrn. Samičky získávají v období rozmnožování červenou barvu na hlavě, bocích a ocase. Hrdélko se zbarvuje v tomto období u obou pohlaví do černé.
Chov: pro chov se hodí polosuchá až suchá terária velikosti 60×50×40 cm, s říčním pískem na dně. Několik rozpůlených květináčů nebo vhodně upravená skalka z pískovcových kamenů zajistí zvířatům dostatek úkrytů. Neopomeneme ani misku s vodou.
Denní teploty kolem 30 °C s možností vyhřátí pod žárovkou se zadním zrcadlem nebo ještě lépe pod UV žárovkou neodymidium day laight. V noci pokles teploty na pokojovou, s mírným večerním porosením. Vzhledem k soumračné aktivitě je vhodné použití nočního osvětlení na bázi modré barvy, což umožňuje nerušené pozorování zvířat.
Za potravu jim slouží jakýkoliv hmyz vhodné velikosti.

Druh: Bronchocela celebensis
Výskyt: Celebes.
Arborikolní druh žijící na okrajích lesů a v porostech podél vodních toků.
Chov: zřizujeme pro ně stojatá terária rozměrů 70×50×120 cm s pěticentimetrovou vrstvou vlhkého lignocelu na dně. Prostorem nádrže vedeme různě silné větve, které ozdobíme umělými, případně i živými rostlinami. Tyto agamy vyžadují dostatek světla a teploty kolem 28 °C s možností vyhřátí. Každý večer terárium bohatě porosíme.
Potravou jsou jim různí bezobratlí živočichové, ponejvíce pak hmyz a pavouci.

Druh: Bronchocela cristatella
Výskyt: Malajsie, jižní Myanmar, Thajsko, západní Malajsie, Singapur, Nikobary, Filipíny, Indonésie, Nová Guinea.
Jednotlivé stromy v krajině, okraje lesů, polosuché a světlé lesní porosty, stejně jako kulturní výsadba.
Popis: dorůstá délky 30–40 cm, přičemž tři čtvrtiny připadají na ocas. Vzhledem připomínají Calotesy nebo leguánky z rodu Anolis. Podobný je i jejich způsob života. Základní zbarvení je zelené, ale vyznačují se značnou schopností barvoměny.
Chov: vyhovuje jim terárium rozměrů 80×50×100 cm s podkladem směsi písku a rašeliny. Zařízením jsou různě silné větve, vhodné je i obložení zadní stěny nádrže kůrou nebo korkem. Tyto agamy vyžadují dostatek světla a průměrné teploty kolem 28 °C. Pod zdrojem by měla teplota vystupovat až na 35 °C. Miska s vodou k napájení a večerní porosení ubikace je samozřejmostí.
Loví hmyz a drobné obratlovce.

Druh: Bronchocela danieli
Výskyt: Nikobary.

Druh: Bronchocela hayeki
Výskyt: Sumatra.
Mláďata žijí v přízemní vegetaci, zatímco dospělí v keřovém a stromovém patře při okrajích lesů a ve shlucích stromů včetně jehličnatých.
Popis: je to 40–50 cm dlouhá agama, z této délky však více než tři čtvrtiny připadají na ocas. Má nízký hřbetní hřebínek, zbarvení těla je svrchu převážně zelené s jemnými bílými skvrnami. Někdy na hlavě a podél hřbetního hřebínku žluté znaky, tlamka a proužek od tlamky k uchu jsou hnědé. Spodek těla žlutozelený.
Chov: zřizujeme pro ně mírně vlhká terária stojatého typu s množstvím větví, mírně vlhčeným substrátem na dně a miskou na vodu. Ubikace může být vybavena i několika rostlinami. Vyšší intenzitu osvětlení, případně i UV záření doprovází denní teploty kolem 28 °C s možností vyhřátí. Noční pokles na teplotu pokojovou spojíme s mírným zvýšením vlhkosti. Samičky kladou po dvou vejcích, která zahrabávají, mláďata měří 10–13 cm.
Ke krmení jim předkládáme hmyz vhodné velikosti.

Druh: Bronchocela jubata
Výskyt: Indonésie, Filipíny, Indie.
Stromový druh vyhledávající okraje lesů a sekundární porosty včetně kulturní výsadby.
Popis: Je to zeleně zbarvená agama dlouhá 50–60 cm. Jako všichni zástupci rodu má ovšem značnou schopnost barvoměny, proto mohou být za určitých podmínek hnědé až černé se žlutými skvrnkami a proužky.
Chov: pro chov se hodí jako u předchozího druhu terária polosuchého lesa se zářivkovým osvětlením a teplotou kolem 28 °C. Samičky snáší po dvou vejcích velikosti 10×46 mm, která zahrabávají do předem připraveného vlhkého substrátu na bázi rašeliny a písku.
Potravou jsou jim rozliční bezobratlí a drobní obratlovci včetně ještěrů.

Druh: Bronchocela marmorata
Výskyt: Filipíny.

Druh: Bronchocela orlovi
Výskyt: jižní Vietnam.

Druh: Bronchocela smaragdina
Výskyt: Jižní Indočína, Kambodža, Vietnam.

Druh: Caimanops amphiboluroides
Výskyt: severozápadní Austrálie.
Terestricky až ve spodních patrech porostu žijící agama, která je specializovaná na lov termitů.
Popis: dorůstá délky 25 cm. Tmavé podélné pruhy zdobí jinak nenápadné pískově hnědé zbarvení těla.
Chov: vyhovují jim polosuchá terária velikosti 80×50×50 cm s podkladem písku a šikmo zapřenou větví. Napájecí misku lze doporučit stejně jako mírné každovečerní porosení celé ubikace.

Druh: Calotes andamanensis
Výskyt: Andamany

Druh: Calotes bhutanensis
Výskyt: Bhútán

Druh: Calotes calotes
Výskyt: Jižní Indie, Nikobary, Srí Lanka.
Podle oblasti je obyvatelem vlhkých i polosuchých lesů. Obsazuje střední stromové a keřové patro, s oblibou vyhledává blízkost vody.
Popis: je to 50–60 cm dlouhý ještěr jasně zelené, modrozelené, ale i hnědé barvy s ozdobou asi pěti bílých pruhů příčně přes tělo. Poměrně vysoký hřbetní hřebínek se směrem od týlu k ocasu postupně zmenšuje. Hlava samců může být při vzrušení červená či oranžová, lalok žlutý i černý.

Chov: pro jejich chov se dobře hodí vysoká terária rozměrů 100×50×120 cm s podkladem rašeliny či lignocelu. Zařízení tvoří větve, umělé a živé rostliny a přiměřeně velká miska na vodu, protože zvířata se s oblibou koupou. Denní teploty kolem 26–28 °C doplníme zářivkovým osvětlením a lokálním zdrojem, který umožňuje vyhřátí na přibližných 35–40 °C. Večerní porosení je samozřejmostí.
Samičky snáší 6–12 vajec, která zahrabávají do vlhkého substrátu, zpravidla v okolí napájecí misky. Inkubace při 26 °C trvá 65–75 dní.

Druh: Calotes ceylonensis
Výskyt: Srí Lanka

Druh: Calotes chincollium
Výskyt: Barma

Druh: Calotes ellioti
Výskyt: Indie
Druh: Calotes emma
Výskyt: jižní Čína, Indie, Barma, Thajsko, Laos, Vietnam, Malajský poloostrov, Kambodža. Obývá ponejvíce okraje lesů a světlejší lesy jako takové. Pohybuje se ve středním a vyšším stromovém a keřovém patře. Miluje slunce.
Popis: je to přibližně 40 cm dlouhý lepoještěr s červenohnědou přední polovinou těla a hnědou až černou zadní částí. Některé populace mají žlutý lalok, jiné se naopak vybarvují na hlavě do modra a to především během období páření. Dosti časté jsou i ozdobné příčné pruhy na hřbetě a ramennou. Při ohrožení vydává pískavé zvuky.
Chov: terária jako pro ostatní druhy, tedy s dostatkem větví, rašelinovým nebo rašelino–písčitým substrátem, napájecí miskou a teplotami kolem 27 °C s možností vyhřátí. Zářivkové osvětlení je podmínkou, velmi prospěšné je u celého rodu používání zářivek s UV složkou spektra.
V jedné snůšce může být od 4 do 12 vajíček velikosti 11×17 mm. Inkubace probíhá v líhni za teplot 26–28 °C a vyšší relativní vlhkosti vzduchu. Mladí se líhnou za 70 dní ve velikosti 10–12 cm.
Požírají hmyz vhodné velikosti a drobné obratlovce.

Druh: Calotes grandisquamis
Výskyt: Indie
Popis: asi 45–50 cm dlouhý calotes se základní barvou zelenou a příčnými černými pruhy. Časté je jemné oranžově červené skvrnění.
Chov: samičky snáší 6–12 vajec, která zahrabávají do jedné z jamek, jichž předem připravují několik. Podmínky v teráriu jako u předchozích druhů.

Druh: Calotes jerdoni
Výskyt: jižní Čína, Indie, Barma.
Obývá přízemní a střední vegetační patro v horských lesích, asi 1800 m. n. m.
Popis: dosahuje délky 35–40 cm. Je celkově zelený s drobnými skvrnami červené a oranžové barvy. Ramenní proužky jsou u tohoto druhu černé.
Chov: samičky snáší 6–12 vajec.

Druh: Calotes kingdonwardi
Výskyt: Čína, Barma.
Popis: až 40 cm délky dorůstající druh celkově zelené až zelenohnědé barvy, někdy s naznačenými tmavšími příčnými pruhy. V základní barvě je patrné světlejší drobné skvrnění.
Chov: pro chov tohoto druhu se hodí polosuchá až mírně vlhká terária velikosti 80×50×100 cm s vyšší vrstvou lignocelu na dně, mělkou napájecí miskou a množstvím větví, případně umělých i živých rostlin. Zářivkové osvětlení nejlépe s podílem UV nesmí chybět, denní teploty udržujeme na 27 °C s možností vyhřátí až na 40 °C. Noční pokles na 20 °C provází zvýšení vlhkosti porosením.
Samičky snáší 4–8 vajec, která zahrabávají. Mladí se z nich líhnou za 8–10 týdnů.
Tito calotesové loví stejně jako ostatní zástupci rodu především hmyz a ostatní bezobratlé. Nepohrdnou však ani svými vlastními mláďaty.

Druh: Calotes liocephalus
Výskyt: Srí Lanka.
Popis: S celkovou délkou až 35 cm patří k menším druhům. Ocas totiž zabírá tři čtvrtiny z délky každého jedince. Je zelený až modrozelený, přičemž od hlavy k ocasu zbarvení ztrácí na intenzitě. Ozdobou jsou drobné tmavé proužky napříč těla i na končetinách. Spodek těla je jasně žlutý.
Chov: pro chov zřizujeme terária rozměrů 80×50×80 cm, zařízená jako polosuchá s dostatkem větví a světla. V nárocích na teplotu se od ostatních calotesů nijak zvlášť neliší.
Samičky snáší menší počet vajec, zpravidla 3–6 kusů. Vylíhlá mláďata jsou jasně zelená s příčně pruhovanýma nohama a ocasem. Živí se hmyzem a malými ještěry.

Druh: Calotes maria
Výskyt: Indie

Druh: Calotes medogensis
Výskyt: Čína

Druh: Calotes mystaceus
Výskyt: Čína, Barma, Thajsko, Kambodža, jižní Vietnam, Laos, Indie. Světlé a slunné lesy, okraje lesů, stromy podél cest a v blízkosti lidských sídel.
Popis: může dorůst 30–40 cm, samičky jsou zpravidla menší. Přední polovina těla je zářivě modrozelená, od nozder přes tvář až po ramena vede světlý, béžový proužek. Na hřbetě má červenohnědé sedlové skvrny.
Chov: chováme je v teráriích velikosti 60×60×70 cm s podkladem lignocelu, miskou na vodu, obklady stěn kůrou nebo korkem a množstvím různě silných větví. Denní teploty průměrně 26 °C s možností vyhřátí. Nutné je zářivkové osvětlení stejně jako UV záření. Od jara zvýšíme vlhkost prostředí častějším pravidelným rosením, což zpravidla nastartuje nástup rozmnožovacího chování. Zhruba měsíc po spáření naklade samička vejce v počtu 6–10 kusů. Vajíčka jsou velká 11×17 mm a mladí se z nich při inkubační teplotě 26 °C líhnou za 66 dní. Novorozenci měří kolem 6 cm a jsou hnědí s tmavším příčným pruhováním.

Druh: Calotes nemoricola
Výskyt: Jižní Indie.
Vyhledává blízkost lidí. Obývá keřové i stromové patro parků i zahrad. Neváhá slézt na zem.
Popis: tento calotes s jasně rudým hrdelním lalokem dosahuje délky 35–40 cm. Jeho zbarvení je zelené s tmavšími podélnými pruhy po stranách hlavy.
Chov: ve způsobu chovu se neliší od ostatních zástupců, především pak od C. versicolor.
Samičky snáší kolem 10 vajec, z nichž se mladí při inkubační teplotě 26 °C líhnou za 50–60 dní. Vylíhlá mláďata měří asi 7 cm.

Druh: Calotes nigrilabris
Výskyt: Srí Lanka.
Obývá okraje lesů, skály i solitérní stromy a keře v horských krajinách kolem 2000 m. n. m.
Popis: je to asi 40 cm délky dorůstající druh jasně zelené barvy. Od oka k uchu se mu táhne tmavý pruh. Někdy jsou na jeho těle patrné i ozdoby drobných černobílých skvrn.
Chov: terárium zařízené obdobně jako pro ostatní druhy, jen s tím rozdílem, že teploty by se měly pohybovat kolem 24 °C, s možností vyhřátí na 35 °C. Terárium by mělo také obsahovat více živých rostlin a být častěji roseno. V noci vyhovuje pokles teplot na 18–20 °C.
Samičky snáší menší počet vajec, která zahrabávají do hlinitopísčitého substrátu na dně.

Druh: Calotes nigriplicatus
Výskyt: Indonésie.

Druh: Calotes rouxii
Výskyt: Indie. Obývá stromové a keřové patro jihoindických lesů.
Popis: celková délka dospělých jedinců obvykle nepřesáhne 25 cm. Jejich zbarvení je víceméně hnědé, jen v období rozmnožování se mění do kontrastně černé s červenými ozdobami na hřbetě, tlamce a přední části laloku.
Chov: terária 80×40×80 cm zařízená jako polosuchá s množstvím větví, dostatkem světla a obvyklými teplotami jako u druhu C. versicolor. Samičky kladou kolem 6 vajec.

Druh: Calotes versicolor
Výskyt: jihovýchodní Irán, Afghánistán, Pákistán, Nepál, Bhútán, Andamany, Srí Lanka, Barma, Thajsko, západní Malajsie, Vietnam, jižní Čína, Hongkong, Hainan, Sumatra, druhotně Mauritius, Madagaskar. Obývá řadu biotopů, v nichž však nikdy nesmí chybět keře a stromy. Objevuje se na okrajích lesů, stejně jako v parcích velkých měst. Žije od pobřeží po horské partie ve výškách 2000 m. n. m.
Popis: tato zhruba 40 cm délky dorůstající stromová agama má ze stran zploštělé tělo, dlouhý ocas, který zabírá až tři čtvrtiny z celkové délky zvířete a ostnitý hřbetní hřebínek, patrný zvláště u samců. Celkově okrové zbarvení se mění podle podmínek prostředí a nálady zvířete a může být jak žluté, tak červené, ale také až černé. Zvláště samci pak v době páření doslova hýří všemi možnými barvami.

Chov: tyto velmi zajímavé agamy chováme v páru, v teráriích 50×60×70 (v) cm s podkladem lignocelu a prostorem rozčleněným větvemi. Jako součást zařízení můžeme využít kůru na zadní stěně a umělé i živé rostliny.
Denní teploty vyhovují na průměrných 28 °C s možností vyhřátí pod zdrojem, nejčastěji výhřevnou žárovkou. Calotesové vyžadují vyšší intenzitu osvětlení, proto přisvěcujeme zářivkovou trubicí, s ohledem na zdravotní stav zvířat je dobře využít zářivek s částečným podílem UV složky spektra (např. Reptile D-Light). Noční pokles teplot na hodnotu pokojovou provázíme večerním porosením celé ubikace vlažnou vodou.
S ohledem k nástupu rozmnožování je vhodné naordinovat chovancům zimní klid při vypnutých zdrojích po dobu 6–8 týdnů. Samičky snáší vejce velká 8–12×14–22 mm v počtu 6–12 i více kusů a to do předem připravené jamky, jichž zkusmo vyhrabávají několik. Vajíčka je nutné přemístit do inkubátoru s teplotou 26–28 °C a vyšší vlhkostí vzduchu, kde se mláďata ve velikosti 55–70 mm líhnou přibližně za 56 dní.
Mláďata i dospělé lepoještěry krmíme hmyzem vhodné velikosti, jsou však schopni přijímat i drobné obratlovce.