Hrdlička čínská - Streptopelia chinensis Hrdlička čínská je bezesporu jednou z nejhezčích exotických hrdliček. V přírodě se vyskytuje v sedmi poddr...
Hrdlička čínská - Streptopelia chinensis
Hrdlička čínská je bezesporu jednou z nejhezčích exotických hrdliček. V přírodě se vyskytuje v sedmi poddruzích a obývá velký prostor. Žije v přední Indii, na velkém území v Číně, na Tchajwanu a blízkých ostrovech, v Indočíně, na Sumatře, Borneu a Srí Lance. Vysazena byla také v Austrálii, Kalifornii a na Havajských ostrovech.
Dává přednost kulturním oblastem, často hnízdí v parcích a zahradách v blízkosti vodních zdrojů. V Šanghaji je označována za městského ptáka. Hnízdo si staví na stromech, ale i v budovách ve výšce kolem 3–4 m.
Zbarvení má následující: hlava je šedá se světlejším čelem, vzadu je mírně načervenalá. Zobák má černý, duhovka oka je oranžová. Vzadu na krku má široký černý pás, který je posetý bílými tečkami, připomínající perly. Odtud ji někteří autoři označují jako hrdlička perlová nebo perlokrká. Horní část těla a vnitřní křídlové krovky jsou nahnědlé, zatímco vnější krovky jsou hnědomodré. Toto zbarvení vytváří skvrnky na křídlech. Letky jsou černé se světlejší obrubou. Ocasní pera jsou zbarvena v odstínech od hnědé až po černou. Hroty jsou zespodu šedé, shora bílé. Spodní část těla je vínově červená, směrem k břichu světlejší. Nohy jsou světle červené.
Holubička je zbarvena stejně jako holoubek, pouze je o něco jemnější. Velikostí je hrdlička čínská srovnatelná s hrdličkou chechtavou, některé poddruhy jsou o něco větší.
Hrdličky čínské mám ve svém chovu přibližně 15 roků. Jednalo se o potomky po hrdličkách, které byly přivezeny z Cejlonu (nyní Srí Lanka) a byly vystaveny na výstavě Exota v Olomouci. Z tohoto důvodu jsou i dnes někdy nesprávně označovány jako cejlonské.
Hrdlička divoká patří mezi nejkrásnější holubovité ptáky. Vyskytuje se ve čtyřech poddruzích v Evropě s výjimkou Skotska, Skandinávie a severních oblastí Ruska. Dále žije v Malé Asii až po Sýrii, na Kypru, Madeiře a Kanárských ostrovech, severní Africe, jihovýchodní Asii od Iráku a Iránu až po Turkemistán, Kirgizi a v některých oázách Libyjské pouště. U nás se vyskytuje zejména v nížinných oblastech, ovšem není již tak hojná, jak tomu bývalo v minulých letech. Zřejmě to souvisí se zásahy člověka do krajiny, zejména likvidací různých remízků, ve kterých tyto hrdličky s oblibou hnízdí. V našich oblastech je to tažný pták. Na své hnízdiště přilétá zpravidla až v květnu a koncem srpna opět odlétá na své zimoviště v Africe. V průběhu hnízdního období vyvádí zpravidla 2× mladé.
Zbarvena je pestře. Vrchní část hlavy a zadní část krku je šedohnědá, líce a boční část krku jsou červenošedé. Na zadní straně krku je pás černobíle tečkovaný, který je pro dospělé hrdličky typický a působí hezkým dojmem. Zobák je modročerný, obočnice tmavočervená, duhovka oranžová. Horní část těla je modrá až šedohnědá s úzkou červenohnědou obrubou peří, loketní a křídlové letky jsou šedomodré, ruční letky zase černohnědé.
Charakteristické pro tento druh hrdliček je zbarvení malých, středních a křídlových krovek. Jednotlivá pírka jsou kontrastně dvoubarevná. Mají černohnědé stvoly a širokou rezavou až červenou obrubu. Ocasní pera jsou modrošedá s bílými hroty.
Spodní část těla je světle modrošedá až bílá, na přední části krku a na prsou s červeným nádechem a fialovým leskem. Veliké jsou přibližně jako
Hrdličky chechtavé, dosahují délky kolem 28–29 cm.
Holubice je zbarvena stejně jako holub, pouze u dospělých ptáků je poněkud světlejší. Mladé hrdličky nemají černobílý pásek na krku a jejich zbarvení je celkově bledé.
V zajetí se mohou chovat ve voliérce nebo větší kleci. V ČR patří mezi chráněné ptáky a pro jejich chov je nutný souhlas referátu životního prostředí.
Hrdličky odchycené z volné přírody jsou plaché a obtížně si zvykají na chov v zajetí. Hrdličky odchované v zajetí jsou zpravidla krotké a většinou se v zajetí dobře rozmnožují. Stejně jako u všech holubovitých platí zásada, aby pár spolu harmonizoval, jinak se chov nedaří. Více párů hrdliček v jedné voliéře nedoporučuji, ovšem mám vyzkoušeno, že tolerují menší druhy holoubků. Já je chovám s holoubky diamantovými, případně dalšími menšími druhy.
Snadno zahnízdí v košíčku nebo malé bedýnce, vystlané jemným, nakrátko nastříhaným senem. Holubice snáší 2 bíle zbarvená vajíčka. Zahřívá je spolu s holubem 14–16 dnů. Pokud je chovný pár krotký, tak mu vyrušování nevadí. U plachých ptáků se může stát, že po vyrušení opustí hnízdo s vajíčky nebo i mláďaty. Pak nám v takovém případě poslouží chůvy (nejčastěji to bývají hrdličky chechtavé). Ty však musí mít vlastní, stejně stará vajíčka, případně mláďata. Vajíčka chův však v tomto případě musíme odebrat.
Starý pár zahřívá mláďata zpravidla 10–12 dnů, než jsou dobře opeřena. Přibližně po 14 dnech opustí hnízdo. Asi dalších 14 dnů je rodiče přikrmují, než jsou mláďata samostatná. Pak je dobré je oddělit, poněvadž se připravují na další hnízdění a mláďata považují již za konkurenci. V odborné literatuře je často uváděno, že mladé pronásleduje holub, ovšem mám vypozorováno, že to dělá někdy i holubice.
Hrdličky divoké krmím směsí pšenice, prosa, řepky, slunečnice, drobnější kukuřice a vaječnou míchanicí.
Na výkyvy počasí nejsou citlivé, na zimu je však doporučuji umístit do prostoru bez mrazů.
(Pokračování příště.)