Papoušek krátkoocasý, klenot z jihovýchodní Asie

Vlastí tohoto papouška je jihozápadní Thajsko, jižní Barma včetně Malajsie, Bornea a Sumatry v Indonésii. Obývá zalesněná území, mangrovníkové porosty kolem řek, zaletuje na plantáže a do sadů, kde způsobuje značné škody. Živí se převážně ovocem, různými semeny a květy stromů. V Malajsii hnízdí od února do května, na Borneu od června do září. Hnízda byla nalezena v dutinách vysokých stromů.
Snůška čítá obvykle 2–3 vajíčka. V době hnízdění je v místech výskytu teplota okolo 35 stupňů a stálá vlhkost 90 %. Pro své zbarvení nejsou papoušci ve vysokých stromech téměř vidět, navíc se chovají velice tiše a flegmaticky. Opakovanými ostrými zvuky se ohlašují pouze za letu.
Papoušek krátkoocasý (Psittinus cyanurus, Forster, 1795) zahrnuje pouze jeden druh se třemi poddruhy (cyanurus, pontius, obboti).

Popis
1,0 – hlava šedomodrá, čelo a temeno jasnější, hrdlo a spodní partie bledě šedoolivová. Plášť a horní záda modročerná, spodní záda, kostřec a vrchní krovky ocasní tmavě modré. Ohbí křídla červené, skvrna na lopatkách kaštanově červená. Letky loketní a velké krovky křídelní tmavě zelené, žlutozeleně lemované. Letky ruční tmavě zelené, boky a spodní krovky křídelní červené. Holenní peří a spodní krovky ocasní žlutavě zelené se slabým žlutým lemem. Ocasní pera zelenavě žlutá.
0,1 – hlava hnědá, příuší s olivovým odstínem. Horní partie zelené, spodní žlutavě zelené.
Délka 18 cm.
Papoušek krátkoocasý byl do Evropy poprvé dovezen již v letech 1866–1867 a to do Anglie a Německa. Po této době až do 70. let minulého století dovozy těchto papoušků stagnovaly. Po uvedené době byli občas nabízeni v Anglii a v některých dalších evropských zemích. Udržet importované ptáky delší dobu v chovech nebylo snadné, protože se jedná o ptáky náročné a velice choulostivé.
Pokud jde o odchovy, jejich určení není snadné zjistit. Ve Švýcarsku se mělo v letech osmdesátých podařit několik odchovů u významného chovatele a milovníka papoušků pana dr. Burkarda. Známý park Walsrode zaznamenal v r. 1986 jeden odchov. Velice úspěšnou chovatelkou je paní J. Apples z Holandska. O své práci napsala pojednání do známého německého časopisu Gefiederte Welt 11/03.
Chovatelka Applesová chová papoušky krátkoocasé, kteří byli dovezeni z Thajska, již deset let. V současné době má 21 kusů, z nich sama odchovala 17 kusů. Každý den se této skupině věnuje 6 hodin.
Jsou umístěni v prostorách v domě. Protože jsou to velice tiší ptáci, svojí přítomností nikoho neruší a návštěvník si jich takřka nevšimne. Od doby co s chovem papoušků krátkoocasých začala, podobně jako většina chovatelů, měla někdy štěstí, jindy smůlu. Hlavní příčinou toho bylo, že v odborné literatuře marně sháněla potřebné informace.

Papoušci krátkoocasí dospívají pohlavně teprve ve stáří 3–4 let. Pár musí spolu dokonale harmonovat a proto je velice výhodné, mohou-li se partneři sami vyhledat. Velice důležité je, aby sestavené páry byly nepříbuzné.
Hnízdní budky mohou mít různé formy. Osvědčily se budky zhotovené ze silnějších prken, výška 50 cm, základna 20×20 cm, nebo výška 45 cm, základna 21×21 cm. Vletové otvory mohou mít průměr 7 cm. Chovatel Jordan /USA/ používá budky ve tvaru „L“. Je výhodné, nabídnete-li různé budky, aby si papoušci mohli vybrat. Na výstelku doporučuje paní A. čerstvé hobliny, případně piliny smíchané se senem.
Snůška čítá až 6 vajec, doba inkubace je 23 dnů. Vylíhlá mláďata jsou po vylíhnutí téměř holá. Oba rodiče je dobře krmí.
Chovatelka Applesová krmí své papoušky krátkoocasé čtyřikrát za den. Ráno v 6.30 dává především čistou vodu, hodnotnou vaječnou míchanici s na kousky rozkrájenými červenými paprikami, zmrazenými klasy kukuřice, vařenou hnědou rýží, nakrájeným hlávkovým salátem, naklíčenými semeny poprášenými mineráliemi a posypané mušími larvami.
Druhé krmení provádí paní A. v 11.00. Opět nejdříve vymění pitnou vodu, podá směs semen pro papoušky a čerstvé, na malé kousky nakrájené kiwi, nektarinky, dále bílé hrozny, šípky, maliny a další. Jelikož se tito papoušci nekoupou v plochých mísách, chovatelka je ve 14.00 hodin postříká vlahou vodou pomocí rozprašovače, což mají velice rádi.
V 17.00 dá opět čerstvou vodu a krmení stejného složení jako v 11.00. Mladí papoušci dostávají ještě vaječnou míchanici, stejnou jako ráno v 6.30.
Ještě bych pro zajímavost a porovnání uvedl, jak krmí papoušky krátkoocasé R. Harrisová (USA). Celoročně mají k dispozici slunečnicové semeno střední velikosti, semena šafránu a 43 % směsi pro kanáry. V jiné misce papoušci dostávají čerstvé, na malé kousky rozkrájené ovoce, zeleninu různých druhů a vyzkoušené zelené krmení. Kukuřici z klasu a brusinky konzumovali papoušci přednostně. Bylo až neuvěřitelné, v jak krátkém čase tito malí papoušci stačili „zhltnout“ celý nezralý klas kukuřice. Určitě by se, kdyby měli možnost, pustili ihned i do druhého.
Ještě si připomeňme, že se papoušek krátkoocasý živí především ovocem, slunečnicí, prosem (i máčeným), čerstvou nebo vařenou kukuřicí, piškotem, změklými fíky, burskými oříšky, jablky, šípky, jeřabinami, lesknicí, menším množstvím konopného semene a nigru. R. Lowová dále doporučuje dávat semena borovic, plody hlohu, bezinky, pomeranče, hrušky, švestky, hrozny.

Pro porovnání ještě uvedu způsob, jak krmil své papoušky krátkoocasé jiný chovatel: nabobtnalá semena různých druhů, různé ovoce, žabinec ptačinec, máčená kukuřice posypaná glukózou s vitaminem B12 v tekutém stavu. Oblíbené jsou také větve stromů a jejich výhonky, především borovic včetně jehličí a kůry.
Další chovatel nabízel svým papouškům krátkoocasým také houby, larvy hmyzu, moučné červy, žížaly, kousky syrového masa, natvrdo vařená vejce a syrový vaječný žloutek rozmixovaný se semeny, vitamíny a rozdrcenými mineráliemi. S jakou odezvou se nabídka uvedených, méně běžných krmiv u papoušků setkala, autor bohužel neuvádí.

Použití literatura:
Vašíček M. (1982): papoušci Oceánie, vyd. Svépomoc
Applesová J. (2003): Zucht mit Rotachselpapageien, Gefiederte Welt (2003)
Vít R, (1970): Cizokrajní ptáci v klecích II., Papoušci, vydává ČSCHDZ, Praha