Polák chocholačka

Bydlím na kopci a ještě k tomu v Praze, takže ptáci, kteří si libují na vodě nebo v porostech okolo ní, nejsou mou silnou stránkou. Třeba kachny jsem se musel učit za život již několikrát, abych vůbec měl jakýs takýs přehled. Dokonce jsem před lety investoval peníze a koupil si speciální knížku v Holandsku. Je sice pěkná, ale zdaleka ne dokonalá. Jenže to nakonec není nikdo a nic. Ani naše literatura není na kachny nijak skoupá. Ale jakmile se začneme zajímat o něco hlouběji, narazíme na starý problém. Příliš mnoho věcí se opisuje, je to samé klišé, takže se nemůžete na nic opravdu spolehnout. Z dálky, někde na hladině rybníka, viděna byť i dalekohledem, vypadá polák chocholačka pro člověka, který ji má určit jako druh, jako zcela bezproblémový pták. Kačer je černobílý, kachna hnědá. Jakmile si je však vyfotíte a potom prohlížíte na obrazovce počítače, nestačíte se divit.
V současnosti je dost možná polák chocholačka druhou nejpočetnější kachnou našich vod. Hned za kachnou divokou, neboli březňačkou. Nebylo tomu tak vždycky. V dnešní době je tento druh rozšířen od Islandu na západě, přes severní Evropu a Asii až po Kamčatku na východě. Stále je to spíše severská kachna. Jako taková je to druh tažný, který zimuje v jižních krajích. Západní populace v Africe a tam nejjižněji podél Nilu až téměř k rovníku nebo v západní Evropě. Odedávna severští ptáci protahovali a protahují přes naše území, ale dříve u nás nehnízdila, anebo jenom zcela vyjímečně. O této skutečnosti starší literatura hovoří jasně. Třeba Jirsík v roce 1946 říká, že severští ptáci objevují se u nás v X., setrvávají mnohdy celou zimu, ztrácejí se ve IV., počíná u nás ve větší míře hnízditi na rybnících. Veleslav Wahl v roce 1946 říká. Že kachna chocholatá počíná u nás hnízditi teprve v nejnovější době a to hned v hojnější míře. Z Čech známe celkem sedm okrsků, kde v současné době hnízdí. Na jarním tahu se objevuje mnohem hojněji na četných místech, než na tahu podzimním. Wahl také vypočítává různá pozorování v Praze přezimujících ptáků ze čtyřicátých let minulého století. Nejvyšší počet pak byl 28 přezimujících samců a 18 samic v únoru roku 1940 v Holešovickém přístavu. Jako hnízdivce ji z Prahy ještě nezná. V osmdesátých letech minulého století však hnízdila prokazatelně na 17-ti lokalitách na území Prahy a na dalších 11-ti lokalitách bylo její hnízdění pravděpodobné. Podle Atlasu hnízdního rozšíření ptáků Prahy z roku 2002. Nejpočetnější byla v Čechách zřejmě někdy v sedmdesátých letech minulého století, kdy hnízdila v celých koloniích. Od těch dob se uvádí, že opět došlo ke snížení stavů, na druhou stranu však ptáci obsazují i daleko méně vhodné lokality. Třeba v Praze 6 – Břevnově bylo prokázáno hnízdění na docela malém rybníce, který však má okrasný ostrůvek.

• (1) Polák chocholačka – kačer.

V Evropě bylo zaznamenáno šíření tohoto druhu směrem na západ a jih, a to s fázemi o různé intenzitě od poloviny XIX. století. Na Islandu tak hnízdí od roku 1895, před dvaceti lety asi 10 000 párů. V Rakousku hnízdila poprvé v roce 1954 a pravidelně od roku 1960, zatímco v Maďarsku od roku 1965, respektive od roku 1973. Ve Francii od roku 1964. Současně s expanzí na západ se uvádí i zvyšování populací v západní Skandinávii a Finsku. U nás patří mezi lovnou zvěř, avšak atlas lovné zvěře z osmdesátých let říká, že se loví jen v nevelkém počtu. Že u nás dříve tato kachna byla jen řídkým jevem dokazuje rovněž jen malý počet českých jmen. V podstatě jde jen o dvě jména z literatury, když dříve byla uváděna jako kachna chocholatá, nyní jako polák chocholačka a jedno jméno lidové, když byla nazývána kachnou čubatou. Poslední údaje o počtu uvádí Dr. Mlíkovský. Odhaduje hnízdní populaci na 15 až 30 000 párů, počty zimujících ptáků na 2 500 až 5 000 jedinců.
Kachny, jak známo, si z praktických důvodů dělíme na dvě skupiny. Kachny plovavé nebo plovací a kachny potápivé. První skupina se sice rovněž umí potápět, ale většinou tak nečiní, na vodě jen „panáčkují.“ Ty druhé se pro svoji potravu potápějí běžně a to dokonce již káčata ještě v prachovém peří. Polák chocholačka řadí se mezi kachny potápivé. Uvádí se, že jejich potrava je většinou živočišná. V Praze se však vesele zúčastňují soubojů o potravu, kterou jim lidé hází. Jde vesměs o staré pečivo. Je zajímavé pozorovat malá káčata v prachovém peří, jakou dokáží vyvinout rychlost. Po vodě běží tak rychle, že mnohdy mají nad hladinou i břicho.

• (2) Polák chocholačka – kachna.

Pokud chceme u kachen nastudovat jejich zbarvení, potom se v literatuře setkáváme většinou jen s údaji o zbarvení v tak zvaném svatebním šatě. To je poněkud problematické, protože kachny koncem léta a začátkem podzimu pelichají do zimního šatu a kačeři se více nebo méně podobají kachnám. Avšak zase ne všichni. Třeba Hudec uvádí toto: pelichání dospělých do šatu prostého (úplné) samci VII.–VIII., samice VIII. až XI., do šatu svatebního (částečné) samci VIII.–XII., samice III.–VI. (Týká se chocholaček.) Tohle přímo volá po fotografické dokumentaci, což by v dnešní době digitálních fotoaparátů neměl být žádný problém. Kačeři se mohou začátkem zimy podobat kachnám v různé intenzitě, ale jak se zdá, mohou se jim podobat i v jiné části roku. Ale je tady ještě jeden problém. Různé kachny se mezi sebou docela často kříží a takoví Kříženci jsou asi ve velké míře dále plodní. Je tomu tak i u poláka chocholačky. Navíc je chocholačce velmi podobný i polák kaholka, který se však u nás téměř neobjevuje ani v zimě a nehnízdí u nás. Zdálky, pokud budete pozorovat chocholačky na hladině rybníka, jen stěží si vůbec něčeho povšimnete. Teprve, když jsem si začal srovnávat různé fotografie na obrazovce počítače, uvědomil jsem si malé rozdíly. V první řadě ptáci nemají chocholku. U nás se sice tvrdí, že chocholka může být přiléhavá nebo špatně viditelná a tak cosi. Na fotografii však je zřetelně patrné, že pták ji prostě nemá. Ale můžeme si všimnout i dalšího detailu, kterým je zbarvení zobáku. Pták bez chocholky nemá černou špičku zobáku, což by správně vybarvený kačer ve svatebním šatě měl mít. Ostatně černá špička zobáku je otázkou i u březňaček. Podle popisu z literatury by kačer takto zbarvenou špičku zobáku měl mít. Někteří ji však černou nemají. Já z kopců to neznám. Proč ji někteří takto zbarvenou nemají, anebo mění-li barvu zobáku i v průběhu roku, nevím. Ale myslím si, že je u nás dostatek odborníků, kteří by to měli vědět. Pokud ne, potom je to asi směr, kterým by se ornitologie měla ubírat. Přes pořádnou obrazovou dokumentaci lépe popsat naše druhy ptáků, abychom se v tom hemžení mohli lépe orientovat. A nejedná se samozřejmě jen o kachny, ale i o drobné pěvce. Možná, že se naši turisté dívají někde v Africe na naše ptáky a přitom je vůbec nepoznávají.
Problém kříženců u kachen nastínil v literatuře u nás dostupné první Svensson a Peter J. Grant v knize, která se jmenuje Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Na straně 58 až 59 je namalováno 6 případů různých kříženců. Počet různých variant vzhledu je však u kříženců téměř neomezený. Navíc zase bude záležet, v jakém právě opeření se takový kříženec nachází, jestli je ve svatebním opeření nebo v šatě prostém. A kříží se nejen druhy běžně se vyskytující v přírodě, ale i ptáci, kteří unikli ze zajetí, anebo i ptáci, kteří jen na krátký čas navštívili nějaké chovné zařízení. Jak se zdá, promiskuita mezi kachnami přímo kvete. Až nasbírám dostatečný počet dokumentačních fotek, určitě je uveřejním.

• (3) Polák chocholačka – pár.

Dnes se budeme věnovat jen chocholačkám. Předkládám celkem 6 fotografií. Ke každé bych chtěl říci jen několik slov.
Především kačer ve svatebním opeření (1), který co nejvíce odpovídá v literatuře uváděnému popisu. Má chocholku a také černou špičku zobáku, tak jak je v literatuře popisováno. Fotografie pochází z Prahy a to z konce května.

• (4) Pravděpodobný kříženec s polákem chocholačkou – kačer.

Další snímek ukazuje nepochybně kachnu (2), v době, kdy byl snímek pořízen, vodila právě asi týden stará kachňata. Snímek pochází z Prahy ze začátku července.

• (5) Kačer nebo kachna?

Na dalším snímku vidíme pár poláků chocholaček (3), jak spokojeně podřimuje na hladině rybníka. Snímek pochází opět z Prahy a to z 25. dubna.
Pro srovnání se můžeme podívat na obrázek (4) poláka chocholačky, samce, který tak docela neodpovídá uváděnému popisu a pravděpodobně může jít opravdu o křížence. Chocholku nemá a jeho zobák postrádá i černou špičku zobáku. Snímek pochází z Františkových lázní a byl pořízen začátkem června.
Následující snímek (5) nám představuje ptáka, který svým vybarvením simuluje kachnu. Pokud jej budete pozorovat na hladině rybníka, nepochybně jej jako kachnu určí každý. Když si budete pozorně prohlížet fotografii, asi vám neuniknou některé detaily, především pak čistě bílé partie na břiše a spodní krovky ocasní, jakož i výrazněji zbarvené oko než jaké můžeme vidět na snímku skutečné kachny. Jde asi o samce. Samozřejmě, musím říkat asi, protože absolutní jistotu bych mohl získat jen vykucháním toho ptáka. Ten pták však zase nemá černou špičku zobáku. Mohl by to eventuelně být i kříženec, samice, neboť chybí i náznak chocholky. Snímek pochází z Prahy a to ze začátku července.
Poslední snímek (6) představuje mládě poláka chocholačky ještě v prachovém peří a je vlastně dokladem hnízdění na malém rybníce téměř v centru Prahy. Jde o tak zvaný Pivovarský rybník v těsném sousedství břevnovského kláštera.

•(6) Polák chocholačka – mláďata v prachovém peří.

Chocholačky jsem tady pozoroval asi od poloviny dubna a to 2 samce a jednu samici. Samici s káčaty jsem pozoroval až začátkem července, ale to tady zase již nebyl žádný klasicky vybarvený samec. Tedy při fotografování té samice s káčaty. To je ovšem ošidné, protože celý den jsem tam samozřejmě neseděl a celý regiment kačerů mohl spokojeně podřimovat někde v hustém porostu malého ostrůvku.
Je to příjemná lokalita. Stačí koupit sáček piškotů a určitě si nějakou tu fotku pořídíte. Máte přitom i docela slušnou zábavu, když pozorujete, jak se ta všechna havěť pere o kousek žvance. Jako lidi, jako lidi.