Turkmenský agaran

Pro svůj vznešený vzhled, mimořádné letové schopnosti, částečně i pro svou nedostupnost a výjimečnost, je toto plemeno holubů považováno za jedno z nejcennějších mezi výkonnými rejdiči. Patří k typickým představitelům holubích plemen Turkmenistánu, o čemž svědčí stále užívaný přívlastek „turkmenský“ a tamní chovatelé holubů jsou na něj náležitě hrdí, ale i velice citliví, stejně jako na dodržování starých rituálů a tradic.
Význam slova „turkmenský“ není třeba blíže vysvětlovat, kdežto pojem „AGARAN“ je pro nás zcela neznámý, snad i nepřeložitelný a tím i nenahraditelný. Agaran znamená v původní řeči označení pro smetanu z velbloudího mléka a v přeneseném významu vyjadřuje nejvyšší kvalitu či hodnotu. Jednoduše řečeno, smetana je kvalitnější než mléko a stejně tak je agaran považován za nejlepšího mezi holuby.

Většina z nás asi nedokáže posoudit, zda tomu tak opravdu je a zda se nepřihlíží pouze k symbolickému vyjádření kvality velbloudí smetany nebo i zbarvení této pochutiny sehrálo v pojmenování holubů určitou roli. Využili jsme našich přátel z Kazachstánu a při jedné z návštěv jsme je požádali o bližší objasnění. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že obě alternativy by mohly být pro stanovení názvu plemene využity, ale jednoznačně to však nelze stanovit. Smetana z velbloudího mléka je mimořádně kvalitní, vyhledávána gurmány a chovateli holubů používána na dokrmování holoubat. Stejně tak zbarvení smetany je velice blízké barvě těchto holubů. V každém případě, jediný a správný název pro toto zajímavé a mimořádné plemeno holubů je Turkmenský Agaran. Každý jiný název je nesprávný a doufejme, že se již nesetkáme s různými „přesmyčkami“ tohoto názvu, jako např. v odborném chovatelském měsíčníku, kde vznikl název „aragan.“ Doufejme, že šlo jen o technickou chybu, ale přesto nás na to přátelé z Taškentu upozornili.
Agaran patří mezi velice dobré letce s mimořádnými projevy akrobacie a řadíme jej do skupiny holubů tleskačů. Někteří chovatelé v Rusku uvádějí určitou příbuznost s uzbeckými plemeny holubů, charakter letu je však odlišný. Agarani dosahují při letu velice vysokých výšek, tleskají křídly, dělají přemety přes hlavu dozadu a létají sloupovým letem. V letu jsou poměrně vytrvalí a trénovaní holubi dokáži létat až 6 hodin. (V tamních klimatických podmínkách!)
V zemi svého původu není toto plemeno v původním rázu až tolik rozšířeno. V České republice a okolních zemích patří k opravdovým vzácnostem. Přesto se nám, díky nadšenému chovateli holubů ze Slovenska Andreji Margetínovi, podařilo nemožné – mít tyto holuby na našem holubníku, za což mu i touto cestou ještě jednou děkujeme. Následně jsme navázali kontakt s chovateli v Rusku a získali tak především mnoho důležitých informací o chovu, ale především příslib přenechání několika kusů těchto holubích krasavců do našeho chovu. Ruka osudu však tomu nepřála a vše zastavila lavina euforie a zákazů kolem ptačí chřipky. Tak snad až někdy jindy.

Naše prvotní informace pochází z osobní korespondence od chovatelů a přátel z Ruska, Kazachstánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu aj. a především od chovatelů původem z městečka Kizil-Arvate v Turkmenistánu, nyní žijících v Rusku. I oni získávali své první holuby velice těžce po území celého Turkmenistánu a to po jednotlivých kusech a zakládali chov těchto vzácných holubů, v té době v Moskvě zcela neznámých. (Mimo jiné začali s chovem již v roce 1956 a nyní převzal tuto štafetu syn.) Začátek byl velice těžký a složitý. Naráželo se na mnoho problémů jak v otázce správného zbarvení, které bylo v různých odstínech, nestejné, zašedlé s náznaky mramorování a černými skvrnami, tak v typu a především letu. Vzhledem k tomu, že na území střední Asie se preferovalo dosažení co nejlepších letových schopností, zůstalo tak v pozadí udržení barvy, kresby a typu. Někteří holubi měli kulatou a nevelkou hlavu s krátkým zobákem, někteří zase úzkou a protáhlou hlavu a dlouhý zobák. K docíleni jednotného typu, kresby, barvy, za udržení akrobatických projevů letu, vedla velice složitá, náročná a dlouhá cesta.
Mladí agarani vylétají do veliké výšky už ve věku 3 měsíců stáří a snaží se „sedat na ocas“, někteří jedinci dokonce zvládnou první a neumělé přemety. Létají sólově či v málopočetných skupinkách, většinou za doprovodu starého a zkušeného holuba. Po dosažení určité výšky se rozptýlí po celé obloze a takto si dokáží „hrát“ a učit se. Mladí a nezkušení holubi se někdy z letu nevrátí, protože se dostanou příliš vysoko, ztratí orientaci, či kontakt se starým a zkušeným holubem nebo je zastihne špatné počasí.
Chovatelé rušili chovy jiných tleskačů a věnovali se pouze agaranům, prováděli různé experimenty pro udržení a zlepšení barvy, kresby, tvaru těla, opeření a upevnění letových vlastností a tak přistupovali i ke křížení s modrými a hnědými agarany, ale taky s holuby jiných plemen, jako kavkazskými žlutými tleskači, uzbeckými OK-MALLJA aj.
Popsat vše, co jsme se od chovatelů z bývalého SSSR dozvěděli o těchto holubech by bylo na několik stránek. Jsou to zajímavosti o používaných chovatelských zařízeních, technologii chovu, krmení, napájení, hodnocení exteriéru na výstavách i vlastního letu, ale především o způsobu trénování holubů pro létání, což je z našeho pohledu doslova „vysoká škola létání.“ A že chov tohoto plemene holubů není vůbec jednoduchý, svědčí i vyjádření jednoho z nejzkušenějších chovatelů v Rusku, který říká, že za úspěch považuje, vychová-li jeden pár agaranů dvě silná a dalšího chovu schopná mláďata za jednu sezónu. Takovýto pár holubů je vysoce ceněn a stává se skutečným rodinným pokladem a bohatstvím se všemi vymoženostmi a ochranou. V některých případech má dobrý agaran hodnotu i několika dostihových koní. Ale o tom a dalších zajímavostech až příště, nyní ještě krátký popis turkmenského agarana.

Celkový vzhled:
holub střední velikosti (36 až 38 cm), harmonicky laděných tělesných tvarů a stavby těla, se silným, širokým a dobře opeřeným tělem, hrdého postoje na bohatě opeřených nohou střední délky. Hruď je lehce vyklenutá, vyjadřující energii a chuť k vzlétnutí.

Hlava:
hladká, bez pernatých ozdob, střední velikosti se širokým, zřetelně strmým čelem. Uznávaný je i druhý typ agarana se zlehka protaženou, k zobáku zúženou hlavou s neširokým čelem.

Oči:
střední velikosti, výrazné, umístěné ve středu obličeje, světlé šedé, perlové, nebo matně slámově – žluté, odpovídající základní barvě opeření. Obočnice je slabá, úzká, hladká, bělavé nebo tělové barvy.
Zobák:
střední délky a šířky, rovný, dobře k sobě přiléhající, světle nebo tělově zbarvený, ozobí nevelké, světlé, dobře přiléhající. Není žádoucí, aby mezi ozobím a čelem byla viditelná neopeřená proláklina – holá ploška. Opeření musí tvořit součást celkově harmonické linie přechodu od ozobí k čelu a to jak u „širokohlavého“ typu, tak i u „úzkohlavého „ typu.

Krk:
střední délky, harmonicky a plynule přecházející k hlavě, může být lehce prohnutý směrem dozadu a se zaoblením v horní třetině.

Křídla:
delší, pružná, dobře přisedající k tělu, ležící na ocase, někdy dosahující jeho konce, nekříží se a nedotýkají se svými konci. U žlutých a světle šedých agaranů jsou křídla skoro bílá, u šedých a hnědých barevnější.

Ocas:
přiměřeně dlouhý, rovný, složený z 12 rýdovacích pér, ve výjimečných a ojedinělých případech může mít do 16-ti pér. Působí širším dojmem, se zády tvoří rovnou linii. U světle šedých a žlutých je ocasní peří skoro bílé, u žlutých je přípustný žlutý ocasní pruh – lenta. U šedých a hnědých je ocas stejnoměrně barevný, toleruje se tmavší odstín.

Barva a kresba:
u základního typu je barva hrdla, hrudi a pruhů v různé intenzitě od zlatě-žluté po světle oranžovou. Uznány jsou ještě barevné rázy: světle šedý, světle modrošedý a světle hnědý. Barva musí být čistá, ladit a přecházet plynule od jasné, svitné se zářivým leskem na hrudi k bledším a jemným odstínům hlavy a okolí ocasu. U modrošedých je barva spíše světlejšího odstínu. U hnědých je vadou špinavě šedý odstín, u světle šedých hruď a pruhy nesmí být příliš světlé až neznatelné. Štíty křídel musí být, pokud možno, co nejvíce světlé s kontrastními a výraznými pruhy. Rousy u žlutých a světle šedých jsou bílé, u šedých a hnědých i barevné. Ocas žlutých a světle šedých je bílý, u šedých a světle hnědých barevný s výrazným tmavým ocasním pruhem.

Malé – přípustné vady:
• náznaky nepravidelného tvaru hlavy a hranatá hlava,
• ploché temeno,
• příliš tenký a dlouhý zobák,
• tmavý (šedý) zobák u žlutých a světle šedých,
• příliš široká obočnice,
• jednotlivá světlá nebo tmavá místa se skvrnkami na opeření hlavy a těla,
• slabě vyvinutá, načervenalá obočnice,
• tmavé oko,
• tmavý odstín hlavy a okolí ocasu u žlutých, nebo naopak příliš světlé, bělavá hlava, hruď nestejného odstínu,
• rozmazané a nejasné pruhy, náznak třetího pruhu,
• silný barevný odstín barvy ve štítech a tím nekontrastní a splývající pruhy,
• u žlutých ocasní pruh nebo barva pér ocasu šedá s tmavými skvrnkami.

Velké – nepřípustné vady:
• chybějící opeření nohou nebo velmi slabé opeření,
• červená obočnice,
• červené oko,
• různorodost zbarvení očí,
• velké nerovnosti v obrysu v místě spojení zobáku s čelem,
• chybějící pruhy na štítech křídel, skvrnitost štítu křídel,
• znatelně tmavá až černá nebo naopak velmi světlá místa se skvrnkami na hlavě a na těle.