Magické slovo endurance – XVI. Část

Vyprahlá zem se zkroucenými, šedými trsy řídké trávy, ne nepodobná savaně čekající na spásné období dešťů. Trhliny v zemi a šustivý pohyb hbitých ještěrek hledajících poslední živou kořist rozeklaným jazykem. Ticho a vyschlá hrdla. To je čas výzvy, čas pro připravené a odvážné, to je Endurance.

Mníšek pod Brdy

Příjemný kraj známý dříve zejména díky Kájovi Maříkovi a jeho příhodám, se v poslední době dostává stále více do povědomí díky vytrvalostnímu ježdění, závodům a stáji s arabskými plnokrevníky. V pozadí nové identity kraje, za veškerou organizační i fyzickou lopotou stojí na pohled křehká a jemná dívka, ing. Marína Slívová.
Z původně plánovaných čtyř závodů se nakonec pro malý počet přihlášených nekonal ten nejdelší na 120 km, který měl být zároveň i přeborem pražské oblasti. Zato v seznamovacím kvalifikačním předkole byla účast, jak se pomalu stává zvykem, nejhojnější. Zda však i zde bude platit druhdy oblíbené heslo masovostí za rekordy nebo jde jen o chuť říci byl jsem při tom, není zatím jasné. Kvalifikační předkolo má jen pomoci přiblížit budoucím závodníkům atmosféru a seznámit je v praxi s požadavky kladenými na jezdce, koně a doprovod zejména při veterinární kontrole, rozhodně však není závodem jako ostatní, kde se již musí prokázat určitá výkonnost a v drtivé většině vítězí ti nejlepší, co udělají nejméně chyb.
Na nejdelší trať, vzniklou sloučením odpadnuvší stodvacítky a také početně chudé devadesátky se nakonec vydaly o šesté hodině ranní pouze tři dvojice. Nejen, že soutěžících nebylo mnoho, ale bylo vcelku nezvyklé zastoupení plemen zúčastnivších se koní. Pouze jeden arabský plnokrevník Salem Aleppo s juniorkou Martinou Drásalovou, jeden líbivý menší koník Sihaska bez doložitelného plemenného původu (s největší pravděpodobností kabardinohucul) s ing. Vladimírou Šebkovou a pro nezasvěcené překvapení ve formě fjorda jménem Umon s Veronikou Myslivečkovou, z nichž ovšem ani jeden nebyl na soutěži stupně S v letošním roce nováčkem.
Příjemně nepřehřáté jitro těchto tří statečných bylo poněkud znepříjemněno neznámým škodolibým vtipálkem, který si dal tu práci, aby převěsil dostatečné množství fáborků a jako potměšilá bludička svedl z cesty první soutěžící. Přesto, že bloudění znamenalo najetí několika kilometrů navíc, nemělo žádný vliv na průběh a výsledky závodu. Po zjištění problémů pořadatel uvedl značení trati do původní podoby a další závodníci v dalších kolech již neměli žádné problémy.
První kolo absolvovaly všechny tři dvojice společně a jejich cesta se rozešla až díky rozdílné rychlosti vstupu do veterinární kontroly. Tu měl suverénně nejrychlejší arabský plnokrevník, kdy získal na obě dvojice více než pět minut. Během druhého i třetího kola měla tato dvojice nejen nejrychlejší časy na trati, ale také se nejdříve zklidňovala a vstupovala do veteriny, tudíž zaslouženě vyhrála s náskokem více než půl hodiny na své soupeře.
V přátelském dojezdu zbylých dvou dvojic v klusu do cíle rozhodčí postřehli rozdíl krátké hlavy Umona Veroniky Myslivečkové před Sihaskou s ing. Vladimírou Šebkovou. Cenu kondice získal vítězný kůň Salem Aleppo.

Šedesátka po boji

Početnější zastoupení měl závod na šedesát kilometrů, kde se na start postavilo šest dvojic. Platilo tu do slova a do písmene latinské přísloví „Nomen Omen“ neboť i zde zvítězil kůň jménem Salem. Protože v jeho sedle byla Václava Bidmonová, o prvenství se rozhodovalo v prudkém spurtu do cíle, jak se u této jezdkyně pomalu, ale jistě stává zvykem. Navíc v sedle zůstala i po projetí cílem. Druhou mocně finišující byla Jitka Schovánková s Fahtimem, která již tolik štěstí neměla a třetí doklusal o minutu a půl později Jakub Kyselý s Cenkeenou. O dalších sedmnáct minut později dojely čtvrtá Michaela Grónská s Gillou s několikavteřinovým náskokem před Slavomírou Buriánkovou na Sisi 2. Závodní pole po další zhruba čtvrt hodině uzavřela domácí Hana Turinková se Zlatou. Cenu kondice získal Fahtim. Tradičně nejpočetněji byla zastoupena nejkratší distance kvalifikačního předkola, kterého se účastnilo dvacetjedna dvojic, z nichž dvacet úspěšně dokončilo trať včetně veterinární kontroly. Zvítězil Vlastimil Rejl a Zar Al Hakim před Denisou Šlejmarovou na Azilovi a Lucií Waldhegerovou na Penelope. Zajímavostí byla účast a šesté místo nedávno importovaného plemeníka impozantního původu, devatenáctiletého plnokrevného araba Baahira z domácí stáje.

Souhrn

Poslední tropický víkend před dobou vodního světa důkladně prověřil vytrvalost a odolnost všech zúčastněných. Ačkoliv trať vedla většinou lesem a úmorné slunce tak nemohlo pronásledovat soutěžící na každém kroku, povrch byl většinou velmi tvrdý a mnohé lesní cesty byly hojně vysypány štěrkem nebo byly přímo asfaltové. Přesto ze třiceti dvojic nebyla klasifikována pouze jedna, což je i bez ohledu na terén a počasí nezvykle dobré vysvědčení zúčastněných. Příjemným a motivujícím pro většinu závodníků bylo i předávání cen, kdy elegantní úřadující mistryně republiky, pro tento den rozhodčí, MUDr. Terberová dokázala potěšit nejen věcnými cenami ale i radou a pochvalou.