O PSANÍ A RADOSTI Z OZVĚNY

Nikdy jsem nebyl ten typ člověka, kterému se rozzáří oči a dokáže říci, jaká že je to krásná disciplina, když náhodou přijde řeč na matematiku. Ovládám mírně základní počty, že existuje něco, čemu se říká matematika vyšší, sotva tuším. Ovšemže takové lidi obdivuji, ale jak jim mám věřit? Ačkoliv tedy matematiku nemiluji, denně musím počítat a to v titěrných číslech, což je obzvlášť protivné. Denně musím kontrolovat, jestli mi ještě něco zbývá na kontě, protože jakmile vám právě nemohou odečíst účet za elektřinu, potom dochází k takovému cirkusu, že výbuch jakési supernovy je proti tomu nějaká legrace z biografu. Nezbývá tedy nic jiného než na ten účet nějakou tu sumu občas dostrkat, neboť nejste vláda, která může mít účet v mínusu a utrácet z ničeho. To našinec nemůže. Tak já píšu a prodávám k tomu nějaké ty fotky. Někdy mě chytne i pocit, že jako konečně by mohlo i něco přebývat, ale již je tady pošťák a s ním i další složenka, co jiného? Jestli se tomuhle říká důstojné stáří, tak to jsem spíše královnou včel než českým důchodcem.
Když pak pošťák přinese i něco jiného než tak důvěrně známé složenky, tak se potom nedivte, že mám příjemný pocit. A jestli je to dopis, kde vám jeho autor sděluje, jak souhlasí s názory, které jste se odvážil napsat, pak musím přiznat, je to pohlazení na duši.
Na adresu FAUNY přišly takové dopisy dva a když se potom objevily v mé schránce na dopisy, radost jsem měl. Jeden z těch dopisů byl psán rukou a autor popsal celé dvě stránky. Když si tedy takovou práci dá, je to prostě pocta, nic jiného. Byla by to vlastně pocta, i kdyby vám nadával, když ne, tak tuplem. Dopis je psán krásnou češtinou a autor používá i takové neobvyklé slovní obraty, pro které svůj rodný jazyk miluji. Říká třeba, že jeho synovec si přivodil titul inženýra. Je rovněž pozorovatelem přírody a shodujeme se v pohledu na krajinu, jaká je a jaká bývala. A také se shodujeme v pohledu na tak zvanou ochranu přírody. Závěr dopisu je pak natolik pozoruhodný, že jsem se rozhodl jej reprodukovat. Tak tedy:
„Jsou i mladí, kteří mají poněkud jiný názor. Třeba takový můj synovec, co před pár týdny vystudoval na inženýra, podotýkám, že ekologie. Ne každému se povede přivodit si takový titul. A tak mne napadlo, zeptat se ho, co dobrého hodlá vykonat pro zem, jež ho nechala vystudovat. Odpovědi se mi dostalo pozoruhodné, co stojí za zaznamenání. Milý strejdo, pro zem, kde se za posledních sedmdesát let plocha lesního porostu zdvojnásobila, pro zem, kde každoročně přirůstají desítky procent takových ploch, ale téměř dvacet procent jich nikdo nedokáže vytěžit, pro zem, kde každý rok shnijí tisíce kubíků dřeva, ale uvažuje se o pěstování šťovíku na topení, tak pro tak blbou zem nehodlám udělat nic. Nanejvýš občas přijedu utratit něco z toho, co si vydělám někde úplně jinde.“

Druhý dopis reaguje na dva články a to na článek o špačcích a článek o sojce. Protože obsahuje konkrétní ornitologická pozorování a to z oblastí, která sám přímo neznám, dovoluji si jej citovat v plném znění. On ten dopis jenom potvrzuje skutečnosti, které jsem pozoroval i někde jinde. O některé věci bychom se mohli zajímat asi i hlouběji. Třeba u celoročního hájení sojky, které je možné považovat za opravdu nesmyslné, by někdo mohl vystopovat konkrétní jména, která za tím stojí. Totiž. Pokud je vydáno nějaké zákonné nařízení, ať již sám zákon nebo nějaká prováděcí vyhláška, potom musí někdo opravdu konkrétní s takovým návrhem přijít, někdo jej musí posoudit a zdůvodnit a pod tím vším musí být někdo podepsán. Myslím si, že by nebylo na škodu, kdybychom znali konkrétní jména autorů a hlavně jejich vysvětlení. To by bylo opravdu zajímavé, protože tato zákonná úprava je přinejmenším zcestná. Druhý dopis zní takto:

Špaček
Špaček se změnil přemnožením z posla jara v jednoho z největších škůdců hmyzožravých ptáků. Zahrada o výměře půl hektaru dosti hustě porostlá ovocnými stromy a keři, jsou zde dvě staré jabloně, v jejich dutinách hnízdili strakapud malý, rehek zahradní, sýkorky. Na povodí řeky Olše pod Náměští jsou některé úseky lesa vyhlášeny jako přírodní rezervace a je zde zakázána těžba. Zde mimo jiné hnízdili lejsci bělokrcí. Toto je již minulost, všechny dutiny obsazují špačci. Rozhlédneme-li se po ptačím světě, zjistíme, že ubylo právě těch druhů, kteří potřebují k hnízdění dutiny. Povolení střílet špačky na vinicích je dobré, ale nemá velký vliv na jeho přemnožení. Jeho škodlivost spočívá hlavně v době hnízdění. Nedovedu pochopit, že špaček za tohoto stavu je postaven na úroveň hmyzožravých ptáků.

Sojka
Zahrada sousedí s lesem. Největší škodlivost sojky spočívá v tom, že krmí svoje mláďata holátky zpěvavých ptáků. Několikrát jsem pozoroval jak šmejdí po stromech a hledají hnízda. Když uvážíme, že se jí podaří vyplenit dvě hnízda denně, při jejím přemnožení je to katastrofa pro ptačí svět. Na zahradě hnízdili stehlíci, konopky, zvonci, zvonohlíci, pěnkavy, drozdi, černohlávci. Když na podzim spadlo listí, byl jsem vždy překvapen množstvím hnízd. Letos zahnízdil pár drozdů dvakrát, ale žádné mladé nevyvedli. Z uvedených druhů v poslední době nehnízdí nic. Na zahradě je napajedlo na 10 l vody. Dříve jsem musel dávat každý druhý den čistou vodu, letos nejsou žádní ptáci, kteří by vodu vypili nebo koupáním znečistili. Dá se říct, že krajina, kde žiji, je stejná jako ostatní části naší republiky a celá věc se mi jeví jako snaha o silnou regulaci našeho ptactva. Kdo zná trochu přírodu, ví, že špaček a sojka jsou nezničitelní, nepotřebují žádnou ochranu. Je pouze nutné držet je v přírodě v takovém množství, aby nebyli pohromou pro ostatní užitečné ptáky. Jediný, kdo dokázal udržet v přírodě sojku v určitých mezích byl výr, dnes tato tíha spočívá na člověku rozumném. Ornitologické zkoušky jsem složil v Brněnském státním muzeu u Dr. Kukse.
Kamil Peslar

Jak vidno, hlas autora není hlasem amatéra a také k tomu co napsal vlastně není co dodat. Snad jen tolik, že to všechno se již dávno a dávno vědělo. A dokonce se na to i písemně velmi dávno upozorňovalo. Již Dr. Jirsík psal o tom, že špaček je škodlivý především tím, že obsadí všechny hnízdní dutiny, do kterých je schopen se nasoukat, škodlivost sojky pak není nutné komentovat. V tomto případě jde opravdu jen o nehorázný experiment. Ano, existují skupiny lidí, kteří tvrdí, že příroda si pomůže sama, ale již sami nevědí jak? Protože krajina okolo mne byla hustě osídlena a tím i ovlivňována člověkem nejméně před šesti tisíci lety, jak dokazují archeologické výzkumy, musí také člověk nést svůj díl odpovědnosti. Tak jak se to děje v poslední době pod ochranářskou taktovkou se však svojí odpovědnosti právě naopak zbavuje. Jinak se na to nemůžete dívat. O tom by se dalo psát do nekonečna. Takže mi nezbývá nic jiného než oběma pánům poděkovat, že v sobě našli tolik sil, napsali a také podpořili moje pozorování. Děkuji.