EXOTIČTÍ HOLOUBCI, HOLUBI A HRDLIČKY (16. část)

Hrdlička chechtavá je v zajetí rozšířena téměř po celém světě. Jen málokterý chovatel těchto hrdliček si uvědomuje, že náleží k exotickým ptákům. Její divoká forma žije v přírodě především v severní Africe (od Mauretánie až po Etiopii) a na jihozápadě Arabského poloostrova. Uměle byla vysazena např. v U.S.A. v Kalifornii a výborně se jí tam daří. V přírodě se zdržuje v blízkosti řek, hustých porostů a křovin.
V zajetí je chována velmi dlouho a po holubovi domácím je nejrozšířenějším zástupcem holubovitých ptáků chovaných v zajetí. V Evropě je její značné rozšíření zaznamenáváno od počátku dvacátého století. Za dlouhou dobu chovu této půvabné hrdličky byla v zajetí vyšlechtěna celá řada mutací. Poněvadž se nespecializuji pouze na chov hrdliček, nedokážu všechny mutace vyjmenovat. Uvedu alespoň některé:
jako první to byla hrdlička bílá, později bílá s černým páskem na krku, dále to byly různé straky a to buď s černým páskem na krku nebo bez pásku. Jsou mutace skořicové, bělokosé, červené, kadeřavé a nově jsou známé hrdličky chechtavé s chocholkou na hlavě. Údajně byla vyšlechtěna i černá mutace, tu jsem však doposud neviděl.

V přírodě žijící hrdličky jsou smetanově žluté. Vnitřní křídelní krovky a ocasní pera jsou tmavší. Hlava, volátko a spodní část těla jsou světlejší. Pásek na krku je černý. Zobák má zbarvení od černé až po rohovou barvu. Nohy jsou masově červené a drápky na prstech jsou černé.
Velikost dosahuje kolem 25 cm délky a holub i holubice jsou stejně zbarveni. Holubice u dospělých ptáků je v postavě trochu jemnější než holub. Holoubata jsou ve zbarvení matnější než dospělí ptáci a nemají černý pásek na krku. Přepeřování do „šatu“ dospělých ptáků trvá tři až čtyři měsíce. Chov hrdličky chechtavé je poměrně snadný a lze ho doporučit i začínajícím chovatelům. Samozřejmě, že dodržení základních zoohygienických podmínek chovu je nezbytné, aby ptáci netrpěli.
Hrdličky chechtavé se mohou chovat a také se většinou chovají v klecích. Tomuto ustájení se již plně přizpůsobily a úspěšně se v klecích rozmnožují. Samozřejmě, že klec by měla mít určité minimální rozměry. Délka kolem jednoho metru a šířka a výška by měla být kolem půl metru. Záleží to na možnostech chovatele.
Hrdličky chechtavé se v zajetí snadno rozmnožují. Dobrý pár odchová za sezónu až pětkrát po dvou holoubátkách. Holubice hrdličky chechtavé snáší ob den dvě bíle zbarvená vajíčka, na kterých se v sezení střídá s holubem 14 dnů. Holubice sedí většinu inkubační doby, pouze přes den ji na několik hodin vystřídá holub. O holoubátka se rovněž starají oba rodiče. Prvních 5 až 7 dnů je krmí tzv. holubím mlékem. Je to kašička, která se rodičům vytváří před předpokládaným líhnutím holoubátka ve sliznici volátka. Později přechází rodiče ke krmení natrávenou potravou z volátka. Krmení se děje tak, že rodiče vyvrhují potravu do zobáku a holoubátka ji odtud nasávají. Rodiče krmí a později přikrmují svá holoubátka přibližně 14 dnů po opuštění hnízda. Jakmile jsou samostatná, je dobré je oddělit, poněvadž u některých párů je holub začne pronásledovat.
I když někteří chovatelé chovají tyto hrdličky celoročně venku, já osobně nejsem příznivcem tohoto chovu. I když hrdličky zpravidla zimu přečkají, tak se nezřídka stává, že jim omrzají prsty na nohou. Pokud je již někdo chová celoročně venku, tak by měl dát hrdličkám na hřadování silnější bidla, aby si zahřály prsty na nohou a klec, případně voliérka by měla být chráněna zejména proti studeným severním větrům. Ideální je ovšem přezimování těchto hrdliček v prostoru alespoň bez mrazů.
Hlasový projev hrdliček chechtavých, tzv. cukrování, je příjemné na poslech a v mnoha případech jsou pro tyto hlasové projevy chováni jen samečci. V dobrých podmínkách se jednotlivci dožívají 15-ti i více roků.
Hrdličky chechtavé jsou pro své vynikající rodičovské vlastnosti často používány jako chůvy pro nespolehlivě hnízdící, přibližně stejně velké, exotické hrdličky nebo holuby.
(Pokračování příště.)

Zdeněk Říha