Magické slovo endurance – XIX. Část

Být při tom, jak říkal pan Coubertin. Možná vysmívané heslo na oblastních závodech najednou má zcela jiný náboj. Opravdu celý svět, Argentina, Japonsko, Nový Zéland, Jižní Afrika, Malajsie, Spojené státy Americké, koně a lidé ze všech koutů zeměkoule a všichni rozumí jedné touze, všichni chtějí a také dokáží čelit neuvěřitelné výzvě. Můj kůň, já a cesta, to je ta touha, to je ta vášeň, to je Endurance. Jordánská princezna Haza bint Al Husein – prezidentka FEI, svým projevem na zahajovacím ceremoniálu Světových jezdeckých her v německých Cáchách dne 20. srpna 2006 otevřela mistrovství světa v sedmi jezdeckých disciplínách a největší koňařská událost roku tak byla odstartována. Hned druhý den her – 21. 8. jeli svoje mistrovství světa jezdci endurance na nejdelší možné jednodenní 160 km dlouhé trati. České reprezentační družstvo tvořily dvojice – Helena Terberová s Korynou, Ludmila Matějčková se Safírem, Jaromír Široký s Manfredem a Petr Jadlovský se Sumikou. S Jardou „Dagem“ Širokým jsem si hned po jeho návratu z her domluvil schůzku a velmi příjemně popovídal.

Nikdo nedojel

Z internetu, Eurosportu, nebo novin víme, že start našeho družstva se nepodařil tak, jak jste si zřejmě představovali?
Ano, je to tak, všechny nás to hodně rozhodilo, že nikdo nedojede s tím opravdu nikdo nepočítal. Po letošním mistrovství republiky, kdy všechny dvojice se splněnou kvalifikací na MS podaly vyrovnaný a z hlediska zajetého průměru i velice kvalitní výkon, jsme doufali, že jako družstvo bychom mohli reálně pomýšlet na umístění kolem 15. místa, což by v konkurenci 42 států bylo skvělé.

Ovšem závod se pro naše barvy vyvíjel hned z počátku velmi, velmi nepříznivě.
Musím předeslat, že pro věc jsme všichni udělali maximum. Vstávali jsme již ve tři hodiny ráno, šéf ekipy Tonda Terber měl zajištěn opravdu kvalitní a početný servis po trati z řad asi 25 dobrovolníků, kteří dorazili z ČR v předvečer závodu, povolal dva veterináře i vlastního kováře, na místě byl již čtyři dny před závodem. I vstupní veteriny proběhly stoprocentně v klidu a přesto se všechno nepříznivě zvrtlo.
Ti, kdo sledovali průběh na internetu viděli, že v prvním kole jste byli právě vy dva ve 163 členném poli hodně vpředu, na šestnáctém místě. Nebyl tento úvod příliš rychlý a tím pádem se právě toto tempo později vymstilo?
Myslím, že to nebylo nějak zvlášť rychlé. Průměrem 16–17 kilometrů v hodině jelo téměř celé startovní pole. V případě Koryny a Sumiky, které vypadly na kulhání již po první etapě, to byla věc smůly. Co se týče Safíra Lidky Matějčkové, tak to se jednalo o metabolickou záležitost, kůň zřejmě málo pil i močil, únava nastoupila poměrně brzy, již na 90. kilometru. V případě mého Manfreda šlo o dlouho zadržované močení. Kůň neměl, přes veškerou naši snahu, odpovídající klid, i v odpočinkové zóně byl neustálý mumraj. Proto při opakované kontrole, tzv. RE-CHECK, deset minut před startem do posledního kola, mu puls kolísal mezi 60–68, což znamenalo samozřejmě eliminaci. Na klinice, kam byl kvůli kontrolnímu odběru krve hned odveden, se konečně vymočil a tep mu rázem klesl na 56.

Můžeš si tedy stěžovat na nadměrnou přísnost veterinářů či rozhodčích?
To vůbec ne. Byli sice přísní ale pokud vím, tak na všechny zúčastněné stejně, bez ohledu na jméno nebo státní příslušnost. Byli korektní, poslechli si názor nebo zdůvodnění jezdce a také mu řekli svůj verdikt včetně zdůvodnění proč. Bylo zde jasně vidět, že zdraví koně je na prvním místě. Byli jste vyřazeni po 120 km, to zcela jistě přijde hodně líto. Z našich závodníků jsi tedy dojel nejdál a tudíž viděl téměř celou trať. Můžeš ji stručně popsat?

I. etapa – 28 km po žluté z Cách do holandské Vaals, kde byly potom další čtyři uzávěry,

II. etapa – 29 km po červené po Belgii,

III. etapa – 34 km po modré po Německu,

IV. etapa – 29 km znovu po červené,

V. etapa – 27 km zpět po žluté do Cách na stadion,

VI. etapa – 13 km okolo stadionu.

Vaals je bod, kde se stýkají hranice Belgie, Holandska a Německa. Nejobtížnější byl III. úsek. Zde bylo hodně, sice krátkých, ale strmých stoupání i klesání. Jinak v otevřené krajině blátivo (celý týden přeháňky a 13 stupňů Celsia) v lesích štěrk a makadam, čili hodně tvrdo.

Krása neběhá

Jaký to byl pocit jet po boku nejlepších jezdců světa? Co například závodníci z arabských zemí, kteří mají největší finanční možnosti a právě tento sport je pro ně výzvou, touhou i náboženstvím?
Ti na mě zrovna nejlepší dojem neudělali. Jednak téměř všichni vypadli, nejlepší byl 9. a to jezdec z Bahrajnu, a mnozí vypadali jako by jeli na koni poprvé. Proti týmovému duchu dokonale vyježděných Francouzů nebo Španělů neměli nárok. Trochu mě mrazilo, když okolo cválali jezdci s nápisy BRAZIL, ARGENTINA, NAMIBIA, NEW ZELAND a další. Najednou tu byl celý svět na dosah ruky.

Jak se Ti líbili koně v soutěži a nakolik se lišili třeba v plemenném zastoupení od těch, se kterými se setkáváme na závodech u nás?
To je jednoduché, 90 % arabští plnokrevníci, zbytek shagya arabové, angloarabové, jedna apaloosa (dokončila na 36. místě) a jeden dokončivší achaltekinec (50.). Čili jednoznačně dominující arabové nebo jejich kříženci. Nebylo ale vidět klasického nádherného araba. Potvrdilo se, že všichni se dívají na výkonnost, exteriér je až na posledním místě. Krása neběhá.

A co divácká kulisa? Chladní Němci nebo pokračování vstřícného fotbalového mistrovství?
Fantazie – na startu, kde to mimochodem rolovalo a vřelo jako ve mlýnici, odhaduji kolem 1500 diváků, po trati spousta lidí, neustálý potlesk a povzbuzování úplně všech závodníků, včetně skandování jejich jmen vyhledávaných ve startovní listině. A samozřejmě bouřlivý cíl. Bohužel už ne pro nás.

Také jsi říkal, že s vítězným koněm jste sdíleli společnou stáj.
Ano, naše družstvo obývalo hangár č. 12, kde byla rovněž výprava Španělů a zde, pod číslem 59, stál ve svém boxu, hned vedle našich koní, budoucí mistr světa, osmiletý valach arabského plnokrevníka, Hungar. Koho by napadlo, že právě on zvítězí.

Celý závod byl nejen nesmírně obtížný, ale také šlo jistě o mimořádné a silné zážitky. Samozřejmě, MS se nejezdí každý den a je-li součástí Světových jezdeckých her tím spíš. Myslím, že takový úvodní ceremoniál, kdy nastupovalo pod svými vlajkami 60 zemí a tomu přihlíželo na padesát tisíc diváků, zanechá v člověku neopakovatelný dojem. O to víc nás všechny mrzí průběh závodu a že jsme chtěli dosáhnout podstatně lepších výsledků a také příznivcům endurance u nás doma udělat větší radost, snad ani nemusím dodávat. Doufám, že se to podaří někdy příště. Děkuji Ti za rozhovor i za čtenáře Fauny, že jsi se podělil o své dojmy a přeji Ti mnoho úspěchů v další činnosti.

Výsledky MS

Výsledky MS: 160 km startovalo 163 jezdců, dokončilo 65

Jednotlivci:

1. Miguel Vila Ubach s Hungar, ESP, 9:12:27 h.

2. Virginie Agter s Kangoo d´Aurabele, FRA

3. Elodie LeLabourier s Sagno Limousian, FRA

Družstva:

1. FRANCIE 28:11:27 h.

2. ŠVÝCARSKO

3. PORTUGALSKO