Začínáme s chovem želv - 6. část

Pobyt venku a letní výběh
Ne každý chovatel má možnost zajistit želvičce letní výběh na zahradě. Ale v každém případě jí můžeme dopřát chvilkové proběhnutí po trávníku. Taková procházka udělá vašemu mazlíčkovi obrovskou radost. Uvidíte to nadšení z volného pohybu i možnosti zkoumání a ochutnávání nových rostlin. Věřte, že to co vám želva nechtěla ochutnat v teráriu, venku se zájmem ochutná. Přirozená zvědavost jí přiměje okusit vše nové a příjemně pro ni vonící. Při pobytu venku jí však hrozí určitá nebezpečí, kterým bychom se měli snažit předcházet.

• I želva občas do něčeho šlápne…

Hlodavci, dravci a jiná zvířata
Louky bývají obydlím mnoha živočichů. Musíme být ostražití a připravení v případě potřeby zasáhnout. Myši mohou být vyhládlé a taková želva je pro ně lákavá bezbranná pochoutka. Větší draví ptáci by se jistě po chvíli obhlížení nenechávali pobízet k jídlu. Zkrátka snažme se vyvarovat jakýchkoli kontaktů s dalšími zvířaty, která by mohla být pro želvu nebezpečná. Asi nejčastějším nepřítelem bývají toulavé kočky, které v želvě vidí snadnou kořist.

Parazité, klíšťata a roztoči
Při brouzdání trávou se lehce na želvím těle mohou uchytit drobní parazité. Kontrolujte želvu po každé vycházce a případné škůdce okamžitě odstraňte.

Jedovaté rostliny
Želva by měla mít zachovaný přirozený instinkt vyvarovat se pozření jedovatých rostlin. Někdy se ale může stát, že zvědavost přemůže pochyby a jedovatou rostlinu ochutná. Proto bychom měli před vypuštěním nejprve prohlédnout prostor a jedovaté rostliny buď odstranit nebo vybrat jiné volné místo pro pohyb želvy. Jiná nebezpečí
V prostoru, kde se želva pohybuje, by se neměly vyskytovat žádné odpadky, rozbité sklo, dráty apod. Vše, o co by se mohla želva poranit, nesmí být v dosahu. Dalším velkým nebezpečím mohou býti nory a jámy. Dejte pozor, aby vám někam neutekla nebo nespadla. Vždy ji mějte na očích a hlídejte, kam jde. Může se vám zdát že je pomalá, ale věřte, jakmile se jen na chvíli otočíte, želva to zpozoruje a zrychlí svůj úprk. Necítí se dobře na otevřeném prostoru, ví že je snadnou kořistí. Bude se snažit dostat pod nějaký stromek, keř, balvan či do vysoké trávy. Hrabání jí jde velice dobře a rychle, a tak dejte pozor, aby se vám nezahrabala.
Po každé vycházce ji vykoupejte, dbejte na hygienu a čistotu. I taková želva může do něčeho šlápnout …
Při pobytu venku je možné si želvu označit tak, aby na první pohled byla vidět. Ustřihněte malý kousek náplasti pro alergiky. Stačí čtvereček o rozměrech 1–2 cm2 obarvený na červeno. Přilepte jej nahoru doprostřed krunýře. Červená barva se v přírodě vyskytuje jen málo a tak se vám želva jen tak z dohledu neztratí. Kdysi jsem používala červenou mašli uvázanou okolo krunýře. Ta se ale neosvědčila. Želva se ji naučila stahovat zadníma nohama. I když na ni po úpravě končetinami nedosáhla, mašle brzy visela na nějaké větvičce, po které želva šplhala.
Pokud máme možnost vybudování trvalého letního výběhu, je to ta nejlepší varianta. Nejenže nemusíme pokaždé prohlížet a uklízet prostor od nebezpečných věcí, ale želva si zvykne na známé teritorium a je v něm klidná. Navíc výběhy bývají zabezpečené proti vniknutí jiných zvířat i proti podhrabání a tudíž je možné bez obav se vzdálit. Někteří chovatelé využívají letních výběhů po celý čas léta. Želvy nechávají ve výběhu i přes noc. Já osobně bych raději na noc vracela želvu zpět do terária. Je to bezpečnější vzhledem ke kolísání nočních teplot a následnému nastydnutí želvy. To se týká především želv, které jsou svým majitelem hýčkány ve stabilně vytápěných teráriích.

Jak by měl letní výběh vypadat
Vymezíme pro výběh prostor. Ohrazení zapuštěné do země zabrání pokusům želvy podhrabat se. Nejlépe se k ohrazení hodí pražce či prkna. Měly by být zhruba 30–80 cm zapuštěné v zemi. Nadzemní část by měla přesahovat minimálně 30 cm. Výběh by měl být zabezpečen i ze shora. Pletivo upevněné k ohrazení táhneme nad celým výběhem. Prostor ve výběhu by měl splňovat podobné podmínky jako terárium. Musí zde být místo úkrytu před sluncem. Místo pro misky s krmením a navíc i mělké brouzdaliště s vodou. V horkých dnech, kdy necháváme želvu po celý den ve výběhu, musí mít šanci se zchladit a napít. Brouzdaliště musí být želvě lehce přístupné a nesmí být hluboké. Nezapomínejte měnit znečištěnou vodu. Vhodné je umístit výběh tak, aby povrch byl co možná nejrozmanitější. Území travičky, střídané hliněným pásem, popřípadě pískem, plochy s kameny a podobně. Čím pestřejší bude povrch výběhu, tím spokojenější v něm bude naše želva.
V jarních měsících můžeme výběh připravit a o něco málo vylepšit. Pokud vám zbyly vitamínové komplexy v prášku, které již mají prošlou záruční lhůtu, nevyhazujte je. Vitamíny v nich již sice nejsou, ale minerály ano. Posypte jimi prostor s rostlinným porostem ve výběhu. Minerály se při troše štěstí naváží do půdy, ze které si je vytáhnou rostliny. A pokud ne, želva ve výběhu často požírá i malé množství hlíny, která takto bude alespoň o něco málo na minerály bohatší. Pro podobné účely je možné použít i drcené vaječné skořápky či mletý vápenec.
 

text a foto: Jana Geltnerová