Výživa a krmení astrildovitých pěvců

II. krmení

V první části jsme se seznámili s řadou teoretických údajů, které se v této druhé části pokusíme využít „prakticky“, tedy získané poznatky převést do způsobu krmení astrildů.
 

Kapitola 4. Krmiva

V této kapitole musíme vycházet z potřeb astrildovitých pěvců. Základem, alespoň pro výraznou většinu z nich, jsou semena (výjimky – astrild mravenčí, černoušci apod., jsou astrildy pouze proto, „že systematik asi nevěděl kam s nimi“).
Podle původu můžeme krmiva rozdělit na: krmiva rostlinného původu, živočišného původu, krmiva průmyslová (bez ohledu na původ) a krmné doplňky.
 

Krmiva rostlinného původu

Zrniny
Jejich směs je základním krmivem po celé období roku (stádium biologické aktivity i biologického klidu). Nejprve si pojmenujeme nejdůležitější druhy semen pro krmnou dávku astrildů, pak se pokusíme sestavit jejich směs pro běžné krmení a nakonec si popíšeme jeden z možných způsobů jejich předkličování. Prosím chovatele, aby tuto část nebral jako dogma, jedná se o jednu z mnoha možností, které si chovatel může odzkoušet ve svém chovu.

Proso (Panicum miliaceum)
Bývalo dříve považováno za základní složku směsi semen pro astrildovité. Dnes již není jednoznačně považováno za nosnou zrninu a je nahrazováno jinými, drobnějšími druhy semen. Především pro importované ptáky není ideální náhradou jejich přirozené potravy a trvá poměrně dlouho, než-li si na něj zvyknou (alespoň některé druhy). Prosa existuje řada odrůd, které se liší jednak barevně (žluté, bílé či stříbrné, šedé či zelené, červené) nebo tvarem či velikostí (senegalské, japonské apod.).
Z klasických odrůd prosa se nejlépe hodí pro krmení bílé nebo drobné žluté proso, dále šedé a teprve nakonec červené, které někteří astrildi odmítají brát. To je způsobeno pravděpodobně různou tvrdostí slupek, ale možná i barevností, protože většina čerstvě importovaných astrildů preferuje zrniny žluté barvy. Velmi dobrým krmivem je senegalské proso a to jak mlácené, tak i v klasech. Ptáci jej přijímají velmi rádi a to i nově importovaní.
Osobně mám velice dobré zkušenosti s prosem japonským, které berou i druhy, klasické proso po importech odmítající (některé amady, drobní astrildi apod.). Jeho nevýhodou je poměrně vysoká cena, která znemožňuje jeho větší podíl v krmných směsích pro astrildy. I z hlediska složení, tedy podílu jednotlivých živin není proso zcela ideálním krmivem - obsah proteinů se pohybuje okolo 120 g / l, tuku asi 40 g / l a glycidů asi 600 g / kg.

Panenka muškátová
Lonchura punetulata

Mohár, čumíza (Setaria italica)
Jsou dvě odrůdy jedné zrniny, kdy čumíza je nepatrně větší moháru. Pro astrildy je to vzhledem ke své velikosti velmi vhodné krmivo. Obsah živin je také mírně příznivější než-li u prosa, ale v podstatě jej kopíruje.
Čumízu, mohár a senegalské proso by měly tvořit základ pro každou dobrou směs pro astrildovité pěvce. Jejich obsah v této směsi by neměl klesnout pod 30–40 %.

Lesknice (Phalaris canariensis)
Je velmi dobrým krmivem, s vyšším obsahem proteinů (asi 150 g / kg) a nižším obsahem glycidů‚ (500 g / kg). Z hlediska výživy je její složení velmi dobré, především poměr proteinů – glycidů (1:3–3,5) je pro astrildy příznivý (ideální stav je poměr 1:2–3). Ptáci ji velmi dobře přijímají a to i bezprostředně po transportech, především pokud je drobnější.

Rýže (Oryza sativa)
Toto krmivo má význam pro některé, především větší druhy astrildů. Jde hlavně o druhy z indomalayské oblasti (amady, některé panenky apod.), ale i některé africké druhy (louskáčci, rudoušci). Pro tyto druhy se může stát základem krmné dávky alespoň pro první dny jejich adaptace. Může mít i dietetickou funkci, protože je velmi chudá na tuky. Na druhou stranu, je i velmi chudá na vitamíny a proto je při jejím zkrmování jako nosné zrniny musíme více dotovat. Obecně je v chovech pro uvedené větší druhy astrildů vhodným doplňkem, zvláště v předklíčeném stavu.

Loupaný oves
Je při krmení astrildů použitelný pro větší druhy (rýžovníci, amady, panenky). U těchto druhů může sloužit jako náhrada za rýži po jejich importech. Zkrmuje se především v nabobtnalém stavu.

Amarant
Je drobné, biologicky velice hodnotné semeno. O tom svědčí i to, že v říši Inků je směl konzumovat (výrobky z jeho mouky) pouze panovnický rod. Pro krmení astrildů je velmi vhodný i pro obsah některých esenciálních aminokyselin. Bohužel ze své zkušenosti vím, že ptáci jej často nechtějí vůbec přijímat a pokud začnou, není k tomu z jejich strany žádná velká „ochota“. Tato moje zkušenost nemusí být ale dogmatem. Je to škoda, protože se jedná o velmi hodnotné krmivo.
Travní semena
Jedná se vlastně o přirozenou potravu astrildovitých, i když v jiném druhovém složení, než-li v jejich domovině. Jedná se o velmi dobré krmivo i pro stránce dietetické. Lze doporučit chrastici rákosovitou, srhy, psárku apod. Bohužel cenová dostupnost travních semen je poměrně špatná. Pro městské chovatele je také někdy těžké zajistit jejich přísun z volné přírody. Přesto je lze doporučit jako dobré krmivo.

Semena bylin (smetánka, jitrocel)
Jsou velmi kvalitním sezónním zpestřením krmné dávky, ale pro celoroční krmení astrildů mají jen omezený význam. Pokud chovatel přistupuje k odchovům ve vegetačním období, mohou být i přínosem pro období krmení mláďat.

Pásovník škraboškový
Poephila personata

Olejnatá semena (řepka, lněné semeno, semenec, niger)
Uvedené druhy jsem shrnul do jednoho odstavce, protože pro krmení astrildů by se měly používat pouze sporadicky, či ještě lépe nepoužívat je pro běžné krmení vůbec. Pokud tato či podobná semena ptáci v přírodě konzumují, činí tak z důvodů potřeby vytvoření tukových zásob pro období strádání. Toto období ale v klecích chovatelů prakticky neznají, protože je zde vždy „něco do zobáčku“. Zkrmování těchto semen vede, především při klecovém chovu, k obezitě a tím i k následným poruchám – plodnosti, metabolismu a může dojít i k tukové degeneraci parenchymatózních orgánů. Určitý malý význam mohou mít olejnatá semena při sezónním chovu v zahradních voliérách, kde přítomnost tuku může u ptáků zmírňovat dopady teplotních výkyvů. I zde by ale podíl olejnatých semen v krmné směsi neměl překročit 3–5 %.
To jsou tedy základní druhy semen, které používají chovatelé pro složení krmných směsí. Pro názornost zde uvedu složení dvou druhů směsí.
Směs pro amadiny (větší druhy astrildovitých): proso 45 % (bílé, drobné žluté, šedé), senegalské proso 10 %, mohur / čumíza 25 %, lesknice 15 %, japonské proso 5 %.
Směs pro astrildy (menší druhy astrildovitých): proso 30 % (bílé, drobné žluté, šedé), senegalské proso 10 %, mohár / čumíza 30 %, lesnice 15 %, proso japonské 10 %, travní semeno 5 %.
Jedná se pouze o ukázku možnosti skladby základních krmných směsí zrnin. Zde si každý chovatel může vyzkoušet a nalézt správné složení podle potřeb svého chovu a možností.

Předklíčená semena
Semena v tomto stavu se nejvíce blíží přirozené potravě astrildů ve volné přírodě. Za nejlepší považuji stav, kdy semeno nabobtná, ale ještě nedošlo k uvolnění klíčku. V tomto stavu je aktivováno nejvíce látek, škrob se stává stravitelnějším, jsou aktivovány vitamíny apod. Pokud zkrmujeme ve stádiu vyražení klíčku, dochází již k dalším pochodům, které směřují ke spotřebě uvedených látek na úkor růstu klíčku. Ale jedná se o můj názor, který nemusí sdílet všichni chovatelé.
Způsobů nakličování a nabobtnávání semen je celá řada. Před několika lety toto téma „osvěžovala“ diskuse v různých periodikách. K tomu se ale nechci vracet. Osobně si myslím, že nejvhodnějším způsobem je ten, který před lety publikoval př. Pavlovec, kdy se jedná o úpravu, kterou bych nazval předkličováním a semena jsou právě v tom stavu, jaký jsem výše uvedl. Počátkem devadesátých let jsem praktikoval metodu téměř shodnou s postupem uváděným př. Pavlovcem. S tímto způsobem jsem se seznámil v Holandsku a úspěšně jsem jej pak praktikoval. Semena se ponoří do vodní lázně o teplotě cca 60 °C a po dobu 12 hodin se ponechají v tomto prostředí. Tak se snižuje nebezpečí pro vznik plísní a to jak podpovrchových, tak i povrchových, uvedená teplota celkem spolehlivě ničí roztoče a ve vlastním semenu spustí pochody, které aktivují nejen zásobní látky (škrob), ale i enzymy, vitamíny apod. do stavu pohotovosti a tím se tyto látky dostanou ke konzumentovi a stanou se stravitelnější (škrob). V uvedené době (do 12 hod.) ještě nedojde k jejich přesunu do klíčku, čímž by se výživná hodnota opět mírně snížila. Řečeno velmi zjednodušeně. Ale každá mince má svůj rub i líc. Uvedená teplota spolehlivě likviduje plísně a roztoče, ale je téměř optimální pro zmnožení bakteriální flory (coli, clostridie apod.). Tím vzniká možné nebezpečí pro infikaci ptáků uvedenými typy bakterií. Tomuto stavu lze celkem účinně předejít, pokud zvýšíme kyselost vodní lázně, ve které předkličování provádíme. Používal jsem k tomuto účelu citrónovou šťávu, přírodní i syntetickou, vždy v množství několika kapek. Nebezpečí se dá snížit i dobrým propláchnutím před umístění do lázně.
K udržení potřebné teploty jsem používal ohřívač na dětské láhve se sunarem, původem z bývalé NDR, kde bylo možné teplotu nastavit asi do 65 °C. Večer jsem semena zalil, dal do ohřívače a ráno zkrmoval.
Jak jsem uvedl, způsobů nakličování může být řada, toto je pouze jeden z nich, který se mi opravdu osvědčil.

Zelené krmivo
Ze zeleného krmiva jsou nejčastěji používány tyto druhy: ptačinec žabinec, smetánka lékařská, salát, kopřiva, vojtěška apod. Některé druhy můžeme podávat celé (ptačinec, list salátu, čínského zelí apod.), jiné podáváme drobně nasekané (kopřiva, vojtěška), samostatně nebo jako součást vaječné směsi, kterou tím zároveň navlhčujeme. Zelené krmivo je zdrojem řady biologicky aktivních látek (vitaminů) a proto je dobré je zkrmovat pravidelně, ale v menším množství. Ve větším objemu může způsobovat průjem. Před podáním je nutné toto krmivo vždy dobře opláchnout. Je také dobré jej zajišťovat z ploch, které nejsou chemicky ošetřované, znečištěné (výkaly psů, koček apod.).
V období vegetačního klidu jsem si pěstoval zelené krmivo (pšenice, ječmen) v plastových miskách od polárkových dortů.

Ovoce, zelenina
Zde se jedná především o mrkev (karotku), kterou podáváme strouhanou a můžeme jí vlhčit suché vaječné směsi. Je dobrým zdrojem karotenu (provitaminu A).
Z ovoce jsou podávána nejčastěji jablka, hrušky nebo jižní ovoce – banán, kivi, pomeranč. Můžeme ale podávat i okurku, cuketu apod. Při zkrmování ovoce je nutná jistá opatrnost, protože ve vyšší dávce může způsobit průjem.
(Pokračování příště.)
 

text: Michal Vít,
Miroslav Příhoda