Sýkora azurová (Parus cyanus) – další poznatky z chovu

V loňském roce vyšel ve Fauně č. 18/2005 můj první článek o těchto ptácích. Myslím si, že byl docela podrobný a chtěl bych tímto na něj navázat, zvláště proto, že letošní sezóna byla ještě úspěšnější.

Chovný pár je po celý rok chován ve své voliéře o rozměrech: 4,5×1×1,8 m. Budku, ve které hnízdily jsem vyčistil a zavěsil zpátky na původní místo. Ze čtyř odchovaných mláďat jsem si dvě ponechal a s nimi i lichou samičku. Přezimovaly všechny společně. S blížící se zimou jsem omezoval krmení hmyzem a přecházel více na semena – celá černá slunečnice, celý semenec, Niger, mletá černá slunečnice, mletý semenec, ptačí zob, kousky vyloupaných vlašských ořechů a suché míchanice – Witte Moelen – žlutá i zelený mák, Cé-Dé – univerzál. V oblibě byly celé dozrávající slunečnice, rozmražené klasy pšenice v mléčné zralosti.

V zimě kytice pelyňku, kopřiv. V období mrazů z hmyzí potravy pouze několik moučných červů. Při teplotách nad nulou i rozmražené muší larvy (Pinkís), mravenčí (luční) kukly, občas stříhané nebo celé zophobasy. Nelétavé octomilky až při teplotách kolem +12 stupňů Celsia (jinak hned hynou). Stále mají k dispozici lasturový písek s anýzem a sépiovou kost.

V dubnu letošního roku (2006) jsem chovný pár ponechal v jejich voliéře a volnou samičku se dvěmi odchovanými sýkorkami přemístil do sousední velké voliéry oddělené dvojitým pletivem (9×3,5×1,75 m). I zde jsem zavěsil na různá místa několik budek. Ze tří kusů se vytvořil pár, který jsem ponechal ve velké voliéře. Začátkem května jsem k nim přidal ještě skupinu (2,4) snovačů černobřichých, pár snovačů taha, astrildy vlnkované, modroušky rudoocasé, Amady tříbarvé. V tomto složení ptáků je jednoznačně dominantní chovný samec snovačů černobřichých, ale nikomu, ani sýkorkám neublíží. Koncem května sýkory obsadily podobnou budku jako chovný pár (z prken s vletovým otvorem nastaveným dutou větví).

28. 5. už měly hnízdo téměř hotové. Použily na něj sisál, mech a více bílého peří než chovný pár. Vzájemné krmení jsem u nich nepozoroval.
4. 6. se objevilo první vejce. Samice vždy po snesení vajíčko v budce zamaskovala (zahrabala). Celkem snůška obsahovala 11 vajec. Samička nasedla asi od devátého vejce.
25. 6. jsem bohužel zjistil, že celá snůška je neoplozená. Mladý odchovaný samec nepářil… Byl však v této době krotký a přibližoval se ke mně na půl metru, aby zjistil, co jim nesu dobrého.
13. 5. chovný pár dokončil hnízdo v osvědčené budce. Budka byla celá naplněna mechem, sisálem a kokosovým vláknem, uprostřed důlek.

Následovala snůška.
17. 5. první vejce.
28. 5. bylo sneseno poslední – dvanácté vejce. (Vloni 10 vajec.) Samička nasedla od desátého vejce.
2. 6. jsem při kontrole zjistil, že téměř celá snůška – 10 vajec, je oplozená.

Samozřejmě jsem měl radost, ale začal jsem si uvědomovat co mě čeká…
Nevěděl jsem, jestli krmení takového počtu mladých zvládnu.
Po 13–14 dnech nastalo líhnutí:

9. 6. – 4 mláďata ráno,
9. 6. – odpoledne páté mládě,
10. 6. – ráno už jsem v budce zjistil 8 mláďat,
10. 6. – večer deváté,
11. 6. – odpoledne – 10 mláďat.

Zpočátku sýkory krmily mláďata především drobným hmyzem – smýkaným, nelétavými octomilkami. Také jsem sypal po částech luční mraveniště s kuklami. Větší i střední housenky a pavouky sýkory „rozsekaly“ na menší části. Se stářím mláďat rostla i spotřeba hmyzu. O luční kobylky a některé chlupaté housenky nejevily azurky zájem. Největší spotřeba hmyzu byla mezi sedmým až sedmnáctým dnem stáří mláďat. Samec stejně jako v loni úplně malá mláďata nekrmil, hmyz předával samici. Ale čtvrtý den po líhnutí už je také zalétával krmit do budky. Na loukách jsem smýkal 3× až 4× denně a rozdělil krmení až na 8 dávek. Z posledního smýkání jsem část hmyzu nechal v chladnějším prostředí na první ranní krmení. Rozmanitý hmyz i s trochou travních semen – to bylo to nejlepší, co jsem pro tyto ptáky mohl opatřit. Naštěstí počasí mně přálo (nepršelo) a tak smýkaný hmyz tvořil asi 70 % krmné dávky. Zbytek luční mravenci, octomilky, mouční červi – o ně letos neměly příliš zájem. Teprve po vylétnutí mladých jsem zjistil trochu větší konzumaci „moučňáků“. Pro případ nepříznivého počasí jsem měl připraveny mražené kukly lučních mravenců, nelétavé octomilky, mražené kukly lučních mravenců, mražené muší larvy (Pinkís) a zavíječe voskové. Sýkory konzumují larvy i motýly zavíječů. Naštěstí pršelo málokdy a tak jsem využil maximálně krmení smýkaným hmyzem, což mě nezatěžovalo finančně, ale fyzicky a časově, 3× až 4× denně výjezdy na kole na louky. Na zpestření jídelníčku azurovým sýkorám jsem občas dovezl ztrouchnivělý pařez nebo větev a lesní hrabanku – což náležitě prohledávaly a vybíraly hmyz. Alespoň v něčem máme my chovatelé na venkově výhodu. Naše výplaty jsou většinou žalostné, ale můžeme ptákům zajistit kvalitní krmivo z přírody.
Asi tři dny před vylétnutím mladých sýkorek rodiče lákali mláďata s krmením v zobáku do vstupní chodby budky, což je v tomto případě dutá větev. 28. 6. odpoledne po návratu z práce mě uchvátil krásný pohled na voliéru. Bidélka byla plná bílých (světlých) sýkorek – jako když nachumelí. Takže mláďata vylétla ve stáří 19 až 20 dní. Pouze nejmladší (desáté) mládě vylétlo o tři dny později. Nyní rodiče sbírali i větší moučné červy, pavouky, rozmražené muší larvy, aniž by je „porcovali“. Při kroužkování takového množství sýkorek jsem se docela zapotil (kroužky s vnitřním průměrem 3 mm – po vylétnutí mladých). Mladým ještě nožky zesílily a kroužky nejdou stáhnout. Asi týden se ještě mláďata nechala zcela krmit od rodičů. Potom se zkoušela živit sama. Což už skoro dokázala 14 dní po vylítnutí. Nyní se podobají rodičům. Odlišují se tím, že na vrchu hlavy mají šedé skvrny, kdežto rodiče mají hlavu bílou. Dostávají se do fáze přepeřování. Na kontroly budky nejsou sýkory citlivé, takže jsem je mohl provádět i 2× denně a fotografovat. Nyní část krmné dávky tvoří i semena dozrávajících lučních trav – bojínek, srha řízňačka (v kyticích na kolíčku), rozkrájené jablko, salátové okurky, proso a pšenice v mléčné zralosti, mletý semenec, slunečnice, niger. Trochu žluté míchanice All-Pet. Přešel jsem na krmení 4× denně.
V druhé sousední voliéře mám nyní oliváčky běločelé. Na závěr mohu konstatovat, že určit pohlaví těchto sýkor lze v době líhnutí, kdy samec má výraznější kresbu a bílé partie těla jsou krásně sněhobílé. V této době ptáci trochu zkrotnou. Při chovu více kusů (samozřejmě celoročně venku) je třeba na jaře (v dubnu) oddělit páry zvlášť do voliér. Páry ještě tolerují v blízkosti lichou samičku, ale lichý samec by mohl přijít o život (dle mých zkušeností). Budu rád, když se chovem sýkor bude zabývat více chovatelů. Raději asi budeme chovat asijské druhy (jsou však obtížněji k sehnání), než evropské, které musíme registrovat a žádat o výjimky k chovu.

text a foto: Petr Malinský