Chov papouška červenobřichého

Rod Poicephalus je zastoupen v devíti druzích v Africe. Jsou to: Papoušek kapský(P. robustus), papoušek konžský (P. guliemi), Papoušek černooký (P. cryptoxanthus), papoušek niamský (P. crassus), papoušek senegalský (P. senegalus), papoušek žlutotemenný (P. meyeri), Papoušek hnědý (P. rueppellii), papoušek žlutočelý (P. flavifrons) a papoušek červenobřicný.
Jedná se o středně velké ptáky, zakulacené postavy, jejich křídla sahají až ke konci ocasu.
Papoušek červenobřichý se vyskytuje ve dvou zeměpisných formách (rufiventris a pallidus) v Etiopii, severním Somálsku, severní Tanganjice a východní Keni.
Byl pozorován v malých skupinách v suchých akátových porostech. V srpnu, v období zrání fíků, zaletuje do hor vysokých až 2 000 m n. m. Zdržuje se podél řek lemovaných lesy. Živí se různými semeny, ovocem, kukuřicí aj.
Hnízdí v různých ročních obdobích. Snůšky jsou nacházeny od ledna do března, od května do července, ale i v říjnu. Snůšky ukládá v dutinách vysokých stromů. V literatuře se vyskytly zprávy o nálezech hnízd ve stavbách termitů a dokonce volně na zemi.

Popis
Samec má hlavu, krk a přední část prsou světlehnědé s načervenalým nádechem. Spodní část prsou, břicho a spodní krovky křídelní jsou suříkově červené. Řiť a spodní krovky ocasní jsou světle modrozelené. Hřbet a křídlo jsou hnědé s modravým třpytem. Kostřec a vrchní krovky ocasní jsou zelenomodré. Zobák černý.
Samice má hrdlo a spodní krovky křídelní šedé, prsa a břicho zelené. Mladí ptáci se podobají samici, mladí samci mají spodní krovky křídelní a břicho oranžové. Délka je 240 mm, křídlo 150 mm.
Papoušek červenobřichý byl popsán v r. 1845 Rüppellem. O prvním dovozu do Evropy je zmínka v roce 1920. V roce 1927 jej bylo možno vidět v zoo Londýn. Všeobecně lze říci, že dovozy bývaly vždy vzácné. Důvodem jistě byla obtížná aklimatizace, vysoká citlivost a značné ztráty. V zimních měsících je bylo nutno umísťovat v teple.
První úspěšný odchovy byly ohlášeny v roce 1979 z USA, 1982 / 1983 z Německa, 1984 z Dánska. Rakouská chovatelka pí Lüwensteinová úspěšně odchovala v letech 1990 až 1993 ze šesti hnízd celkem 11 mladých. Statistika CITES udává, že do Německa bylo v letech 1996 až 2003 dovezeno celkem 88 kusů papoušků červenobřichých, z toho bylo pouze 21 kusů z odchytu.

Krmení
Papoušek červenobřichý vyžaduje k udržení zdraví pestrou potravu. Z toho pohledu vyplývá, že odchovaní papoušci nejsou příliš nároční a přijímají veškeré nabízené krmení. Základ tvoří směs zrnin, samozřejmě s malým obsahem tuků. Známá směs „Premium“ od firmy Versele Laga je konzumována téměř bezezbytku.
Před hnízděním a během hnízdění se doporučuje směs ovsa, pšenice, kukuřice, sójových bobů, kardi, dýňová semena, malé množství slunečnice, vše v naklíčeném stavu. O naklíčené mají papoušci stálý zájem. Doporučuje se vysazovat na jaře na záhon kukuřici, pšenici a oves. Zkrmovat zrniny ve stavu mléčné zralosti je velice zdravé.
Z běžných druhů ovoce a zeleniny můžeme podávat kterýkoliv druh nakrájený na malé kostičky, které v pravidelných intervalech poprášíme mineráliemi a multivitamíny.
V době odchovu mladých se doporučuje míchat ovoce, zeleninu a naklíčená semena s některým druhem hotových směsí, které ve výborné kvalitě dnes dodávají výrobci (jedná se tzv. suché vaječné směsi).
Zelené krmení je nepostradatelné. V přiměřených dávkách můžeme dávat rdesno ptačí, jitrocel větší, čekanku obecnou, lipnici roční, kokošku pastuší tobolku, ptačinec žabinec, smetánku lékařskou, řebříček obecný, semena tráv v různých stádiích zralosti a.j. K předcházení dlouhé chvíle s možnými následnými nepříjemnostmi (např. škubání peří, oštipování dřevěných dílů voliéry) se doporučuje dávat pravidelně na určité místo čerstvé větve především ovocných stromů, vrby aj. Osvědčují se také čerstvé plody hlohyně (Pyracantha), pámelníku, bezu černého, šípku aj.
Protože papoušci červenobřiší sletují ve voliérách jen zřídka na zem, je vhodné poprašovat ovoce, zeleninu, zelené krmení a zrniny gritem a jemným pískem. Tímto způsobem zajistíme ptákům zdravé zažívání. Doporučit mohu v malých dávkách vařené brambory, vařenou rýži, bílý chléb navlhčený mlékem, nastrouhané rybí nebo kuřecí vařené maso.

Hnízdění
Papouškům červenobřichým připravíme na hnízdění různé budky z kmene nebo ze silných prken. Osvědčily se také budky ve tvaru „L“. Základna budky by měla mít plochu asi 25 cm, výška (vnitřní) 50 cm. Vletový otvor o průměru 8 cm. Na dno budky nasypeme vrstvu jemných hoblin nebo granulát z bukového dřeva.
Jakmile se u papoušků projeví hnízdní aktivita, brzy si vyberou některou z připravených budek. Jelikož se tento druh papoušků dosud nezaměřil na určitou dobu hnízdění, můžeme počítat s tím, že k hnízdění v Evropě přistoupí v kteroukoliv roční dobu. Snůška čítá 3–4 vejce, doba inkubace trvá 26 dnů. V prvních dnech po vylíhnutí krmí mladé pouze samička a teprve asi po týdnu se k ní připojí také sameček. Když v prvním týdnu života opustí samička 1–2× za den mladé, aby se vyprázdnila, napila nebo něco sežrala a také se krátce proletěla, je samozřejmě stále doprovázena a samozřejmě krmena.
Po uplynutí asi dvou měsíců se mladí papoušci objevují ve vletovém otvoru, což naznačuje, že se připravují budku opustit a začít s trénováním létání. Když po počátečních neúspěších dosednou na zem voliéry, rodiče je opakovaným voláním vábí k opakování létání. Než začnou mladí papoušci spolehlivě používat křídel k létání, uplynou nejméně 2–3 dny a potom sedá celá rodina pohromadě. Když ode dne vylétnutí mladých z budky uplynou asi 3 týdny, lze pokládat mladé za soběstačné.
Připomínám, že papoušci červenobřiší, tak jako většina papoušků rodu Poicephalus, těžce snášejí kontroly hnízd. V důsledku vrozené plachosti je hnízdění silně ohroženo a proto je při neopatrném konání nutno počítat s případnými ztrátami. Takže kontroly vajec nebo vylíhlých mláďat bychom měli provádět jen tehdy, když jsou rodiče mimo budku, nejlépe na vzdáleném místě od hnízda.
Pro pár papoušků červenobřichých se doporučuje voliéra s těmito minimálními rozměry: 3 m délka, 1 m šířka a 2 m výška, propojené s vnitřní ubikací, kde je možno temperování nebo přitápění. Pro tento čilý druh papoušků nepřichází v úvahu umísťování v kleci. Pro úplnost informací je ale třeba dodat, že se někdy můžeme v odborné literatuře dočíst, že odchov nejsnáze docílíme v bednové kleci, protože v těchto podmínkách se papoušci červenobřiší cítí bezpečněji než ve velkých prostorách. Osobně s tím nemohu souhlasit, protože aktivní ptáci potřebují hodně slunce, déšť i veškeré optické i akustické impulsy právě z okolí voliéry.
Voliéra má být vybavena dvěma bidly na sedění na protilehlých stranách, tedy co nejdále od sebe. Místo jednoho z bidel můžeme použít v rohu voliéry stromek ze silnějších větviček, který umožní papouškům vyhledávané šplhání. Koupání zajistíme umístěním větší mísy na zemi nebo u stropu upevníme rozprašovací zařízení ve výletové části.
Rozměry vnitřní voliéry by měly být asi tyto: 2 m délka×1 m šířka×2 m výška. Chováme-li několik párů papoušků, měla by být na styčných stěnách neprůhledná instalace. Proč toto doporučení? Protože vnitřní voliéra slouží papouškům jako zóna klidu. Teplota ve vnitřní voliéře by neměla klesat pod hranici plus 5 stupňů. Za silných mrazů se doporučuje vypouštět papoušky červenobřiché do výletu jen na krátkou dobu. Při mírné zimě můžeme papoušky denně vypouštět do výletu. Voliéra musí být pro zimní období vybavena prodlužováním světelného dne, ale to je běžné i u jiných druhů chovaných ptáků včetně papoušků. V současnosti se u chovatelů vyskytuje papoušků červenobřichých málo. Je proto nutné s využitím stávajících stavů vybudovat stabilní populace. Tyto populace musí být nejen nepříbuzné, ale při sestavování párů by mělo být přihlíženo také k tomu, o které zeměpisné formy se jedná. Tuto činnost by mělo usnadnit zavedení chovné knihy Poisephalus.

U nás odchoval uměle v r. 1996 jednoho papouška červenobřichého L. Hovorka. Jeho chovný pár hnízdil i dále pravidelně každý rok, ale bezvýsledně. Úspěšnější byl M. Rožek. V červnu 1997 se jeho páru papoušků červenobřichých vylíhlo pět mladých. Z nich se soběstačnosti dožili tři mladí.

Použitá literatura:
Vašíček. M. (1981) Papoušci Afriky a Asie, Svépomoc, Praha
Vít. R. (1999) Papoušek červenobřichý odchován, Gefiederte Welt 12/99
Asmus. J. (2005) Rotbauchpapageien, Gefiederte Welt 11/05

Rudolf Vít