Představujeme okrasné holuby – dolnobavorské voláče

Po dlouho očekávaném uznávacím řízení, které proběhlo v Německu v roce 2004, byla obohacena plejáda plemen okrasných holubů o zbrusu nového středního voláče. Holub vznikal v průběhu posledních dvou desetiletí ve známé rodině Zausingerů v Oberhatzkofenu a tak nebylo žádným překvapením, že získal název dolnobavorský. Se šlechtěním započal již Karl Zausinger senior a po jeho skonu v roce 1989 převzal štafetu jeho syn Karl Zausinger junior, který prokázal zděděnou pevnou vůli a cílevědomost a dílo se mu podařilo dokončit. Původní myšlenka vyšlechtit tříbarevného voláče, v kombinaci bronzového, černého a bílého zbarvení, se zdařila, i když se zatím více rozšířil v dvojbarevném (bronzovém černokřídlém) provedení. Barevnost tohoto plemene je stejná jako u holubů hýlů, kteří byli hlavním výchozím plemenem do křížení. V typu by měl připomínat vzpřímeného voláče střední velikosti s důrazem na délku přední partie a krátkost partie zadní. Určitým vzorem pro utváření plemenných znaků je stavák německého šlechtění, který byl vedle štajgra také použit do křížení. Výchozí plemena byla nedávno modernizovaná přes brněnského voláče, čímž se podařilo významně snížit plachost dolnobavorských voláčů zděděnou po hýlech. Dnes jsou to voláči velmi temperamentní a přitom schopní volatost, postoj a drezúrní kumšt předvést v jakémkoliv výstavním prostředí. Ideálního dolnobavorského voláče zaznamenal na své kresbě Johann Froschmeier, kde se mu povedlo vystihnout všechny moderní charakteristiky menšího středního voláče. Do tohoto obrazu mají ovšem současní holubi přes každoroční pokroky ještě krůček.
Dolnobavorské voláče jsem viděl poprvé v roce 2000 na holubníku Karla Zausingera a vzápětí také na velkolepé norimberské výstavě, kde vyvolali velké ohlasy. Ještě větší, než bavorští a hanáčtí voláči, kterým se pan Zausinger věnuje dlouhodobě a dosahuje s nimi nejvyšších výstavních triumfů. Protože má rodina Karla Zausingera mnoho přátel i v České republice, dostávali se k nám nejdříve kříženci nevhodní do další plemenitby. Výletci, kteří nevykazovali žádnou nebo téměř žádnou volatost, byli po exportu k nám vystavováni jako normální hýli a mnohdy s velkými úspěchy, což napovídá, že do křížení byli použiti opravdu kvalitní holubi v barvě a lesku. Až teprve nedávno se k nám dostali dolnobavorští voláči v tom správném fenotypu a já si jen přeji, aby se naši chovatelé úspěšně pokusili přispět také vlastní invencí ke zdokonalení jejich volatosti, typu a v konečné fázi rovněž zbarvení.

Současný bavorský voláč je holub menší střední velikosti, štíhlé postavy, se vzpřímeným držením a hruškovitou, dobře podvázanou volatostí. Protáhlá hlava se vyznačuje lehce vystouplým čelem a špičatou chocholkou, kterou odděluje pěšinka od pozvedlých per v zadní části krku. Zbarvení očí je oranžové, obočnic načervenalé. Zobák je běžné délky, zbarven tmavě až světle rohově. Délku krku si přejeme co největší, hruď užší, křídla silná, dobře kryjící záda, s mírně zkříženými konci letek. Neopeřené běháky jsou užšího nasazení. Barva je bronzová (či zlatá, dle charakteru zbarvení jako u hýlů), s vysokým leskem. Záda, křídelní štíty a horní část ocasu jsou výrazně černé se zeleným leskem. Mezi nejčastější vady patří vodorovnější držení, hluboký postoj, široká nebo nevyvinutá chocholka, nedostatky barvy, černá stehna, chybějící lesk v křídelních štítech a zádech.
Zlepšit je nutno zbarvení a kvalitu opeření volete, neboť při nafouklém voleti vystupuje potemnělá barva dolní části per. Musí se dohlížet na zbarvení ocasu, který by měl být sytě černý, a spodní části těla. Nejvíce rozšíření jsou jako bronzoví černokřídlí, v přípravné fázi jsou zlatí černokřídlí a oba tyto rázy i jako bělokosé. Zvláštností tohoto voláče není jen zbarvení, ale také špičatá chocholka získaná po hýlovi.
Karl Zausinger senior vyšlechtil v šedesátých letech 20. století rousného bavorského voláče, který dosáhl velkého rozšíření, mimořádného stupně prošlechtění a patří k nejvýraznějším zástupcům velkých voláčů. Existují i chovy čítající přes 200 párů. Svými bíle zbarvenými rousy, postavou, letkami a voletem vyvolává velmi jemný a přitom mimořádně atraktivní efekt, kterého by ovšem nebylo dosaženo bez opravdu dokonalé prošlechtěnosti v typu, která je dnes dávána za vzor jiným velkým voláčům.
Z dalších nově vyšlechtěných voláčů se v posledních letech odborná veřejnost seznámila s holandským kudrnatým voláčem, který kombinuje typ voorburského voláče se stočeným opeřením křídelních štítů, jaké mají kudrnáči. Přesto, že tento holub nedosáhl ani zlomku prošlechtěnosti dolnobavorského voláče, již je představován i na mezinárodních školeních. Kombinace stočeného opeření křídelních štítů s typem voláče je nesmírně náročná a bude ještě dlouho trvat, že se oba tyto vzdálené znaky na jednom plemeni podaří prošlechtit alespoň tak, aby převyšovaly průměr.

foto: archiv Kamila Vajdy