Malebná obec Loučná nad Desnou v délce několika kilometrů lemuje silnici z Šumperka na Jeseník. Na samém úpatí Hrubého Jeseníku plynule přechází do...
Malebná obec Loučná nad Desnou v délce několika kilometrů lemuje silnici z Šumperka na Jeseník. Na samém úpatí Hrubého Jeseníku plynule přechází do Koutů nad Desnou, které správně spadají pod Loučnou. Místnímu zastupitelstvu se úspěšně daří zdejší region zvelebovat a propagovat. Rádi by své krásné okolí ještě více zviditelnili a přivedli do něj ještě více turistů a milovníků jesenické přírody. Konkurentem jim v tom jsou jistě nedaleké známé lázně město Velké Losiny. Kouty nad Desnou zná celá řada lidí především jako výchozí bod k naší největší přečerpávací elektrárně Dlouhé Stráně. Avšak ani mezi kynology tato obec už není neznámou. Vždyť letošní čtvrtý ročník dogtrekkingu Stezkou vlka se zde konal, pod záštitou obce, již potřetí. V minulém roce zde také s výborným zvukem proběhlo páté mistrovství republiky stopařů, zorganizované místním nevelkým, ale agilním oddílem. A tak zcela logicky letošní Stezku několika milými větami zahajoval starosta Loučné ing. Pavel Martinek, sám nadšený majitel dvou psů.
Chatu U Pelikána během čtvrtečního odpoledne a večera obklopilo slušné stanové městečko s řadou vozidel, různorodých značek. Nutno napsat, že ten den od rána hustě pršelo, což je pro Jeseníky téměř typické. Chmury na tvářích pořadatelů i účastníků měla odehnat slibná předpověď na další dny, která, jak se později ukázalo, se do puntíku naplnila. Přesto se čtvrteční počasí určitě projevilo na konečné účasti – ze 125 přihlášených týmů se na start 91 km dlouhého dogtrekkingu dostavilo nakonec „jen“ 84 nadšenců. I tak zde byla k vidění škála více jak padesáti psích plemen a kříženců, včetně milých kuriozit jako jsou
Australský ovčák,
Louisianský leopardí pes, apelzenský salašnický pes nebo
Čínský chocholatý pes a další. Díky účasti několika Slováků, získal závod i punc mezinárodnosti.
Jak meteorologové předpověděli, v pátek 1. září se dogtrekkaři a jejich psí společníci vzbudili do nádherného rána. Nad lesy se ještě vznášel mlhavý opar a vrcholky hor byly skryté v mracích, ale sluníčko už o sobě dávalo nekompromisně vědět.
Kontrola povinného vybavení na startu byla důkladná a přísná. Součástí letošního ročníku totiž byl zhruba po 54 km povinný bivak. Ten měl stmelit a pozastavit startovní pole složené jak z „běžců“, tak klasických „pohodářů“. Zároveň měl prověřit jejich připravenost na to, jak obstát a tábořit v nejistých povětrnostních podmínkách horské přírody. Tento, v českých poměrech ojedinělý, experiment s povinným bivakem, vyvolal celou řadu dotazů a diskusí. Účastníci však k němu přistoupili s rozumným respektem, což se projevilo na výbavě, rozšířené o celty, někdy i stany, náhradní oblečení či teplejší spacáky.
Trasa první etapy vyvedla psí závodníky a jejich pány nekompromisním stoupáním na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku. Míjeli chatu Švýcárnu, nejvyšší vrchol Praděd či známou Ovčárnu, to vše skryté ještě v husté mlze. Následoval náročný sestup do Karlova, odkud se trať vinula po turistických značkách lesy hemžícími se houbaři. Kontrolní zastávka na občerstvení v Nové vsi s nezbytným rumíčkem, už nabízela nádherné výhledy, díky svěžímu větříku, který rozehnal ranní mraky.
Jednu z posledních možností se najíst nabízel motorest Skřítek, pojmenovaný podle nezvyklé sošky ducha hor střežícího zdejší horské sedlo, jež odděluje Hrubý Jeseník a Hanušovickou vrchovinu. Povinný bivak situovaný na malebnou mýtinu s potůčkem, začal po třetí hodině odpolední ožívat. V minulosti zde fungoval junácký tábor a jeho dřevěná budova poskytla zázemí k posezení a poslechu výborné kapely. Nechyběla bečička piva, táborák, zpěv a časem došlo dokonce i na tanec. S noclehem se musel každý popasovat dle svého, s povinnou výbavou, kterou si přinesl. Bylo zajímavé sledovat, jak si kdo poradil. Mnozí byli dokonalí, mnozí měli co zlepšovat. Hory byly milosrdné a dodaly nádhernou teplou noc. Probuzení v lůně přírody, po boku svého čtyřnohého kamaráda, mělo své kouzlo, což většina ocenila. Někteří však měli na spánek poměrně málo času – poslední dogtrekkař totiž dorazil těsně před třetí hodinou ranní a také zábava se tak nějak protáhla.
Start s minutovými intervaly vypukl v osm hodin a probíhal svižným tempem. Dogtrekkaři měli před sebou romantickou zříceninu hradu Rabštejn, zasazenou do překrásné přírody podhůří Hrubého Jeseníku. Smyčka je přivedla kolem rašeliniště Skřítek k již dobře známému motorestu. Kdo se necítil na závěrečné náročné kilometry, měl poslední možnost zde vzdát. Naprostá většina se však pustila do náročného stoupání přes Ztracené skály k Jelení studánce. Odměnou jim byly, po celou dobu hřebenové túry, nádherné a poměrně vzácné výhledy, včetně toho na nejvyšší horu Jeseníků Praděd (1491 m nad mořem). V samotné závěru druhé 37 km dlouhé etapy, se dogtrekkaři seznámili a pokochali s dolní nádrží přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně.
V cíli na chatě U Pelikána na všechny čekal bouřlivý potlesk a originální atmosféra. Pro psy bylo organizátory ve spolupráci s firmou DIBAQ připraveno malé překvapení – totiž Raut u Voříšků, s prostřenými stoly (pardon miskami) plnými dobrot.
Valná většina účastníků dorazila v solidním čase a za světla na základnu. Byla na nich patrná únava, ale z očí jim zářila spokojenost z mnoha nových dojmů a poznaných krás.
Hodnotnými cenami odměnili sponzoři, prostřednictvím pořadatelů, podané kvalitní výkony. Sponzorům, z nichž mnozí podporují Stezku Vlka už léta, je třeba ze srdce poděkovat stejně jako nadšeným organizátorům.
A na závěr jedna dobrá zpráva: pro milý zájem všech a také velkou vstřícnost kouteckých zastupitelů začínají pořadatelé intenzivně přemýšlet nad jubilejním 5. ročníkem.