Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem
•pokračování z Fauny č. 17
Při chovu více ještěrů pohromadě musíme mít k dispozici dostatečně velký prostor nebo držet jen jednoho samce. Samci se mohou utkat a vážně zranit nebo podřízený jedinec žije v trvalém stresu někde v koutě terária. U mladého jedince se případně vůbec nevyvinou sekundární pohlavní znaky.
I u hadů téhož druhu existuje výrazná teritorialita. Uchopí-li se hadi omylem při krmení, snaží se co nejrychleji opět uvolnit. Při boji o území = prostor terária se koušou velice urputně a způsobí si hluboká poranění. Jedovatí hadi jsou odolnější proti účinku jedu svého druhu, ale úplně imunní nejsou nehledě k tomu, že dlouhé jedové zuby mohou způsobit vnitřní zranění. Mechanické odstranění jedových zubů je bezpředmětné. I normálně je hadi vyměňují a dorůstají jim nové. Občas má takový had v tlamě i čtyři jedové zuby - dva staré a dva nové. Velký smysl nemá ani podvázání vývodu jedové žlázy nebo její odstranění. Jed obsahuje určité fermenty, napomáhající trávení kořisti. Had s vyblokovanou jedovou žlázou chátrá a po čase uhyne. Zcela zřejmý není původ dny, což je ukládání povlaku urátů na povrchu vnitřních orgánů. Pravděpodobně souvisí mimo jiné s nedostatkem vitaminu A.
Metabolická disbalance se zpravidla neobjevuje u masožravých ještěrů a všech hadů. Tato zvířata obvykle nežerou kousky masa, ale celá zvířata. Velice závažná je u rostlinožravých ještěrů a je jí třeba věnovat nejvyšší pozornost. Setkáme se s ní např. u oblíbených zelených leguánů, krmených pampeliškou a salátem. Kromě nevratných deformací kostry nejsou vzácností ani četné zlomeniny.
U těchto zvířat mohou být zdrojem vápníku tvarohové sladké krémy, které vesměs milují. Opět nezapomínáme na vitamin D 3 a UV záření. Zažívací problémy může působit nevhodný podklad dna terária. Částice substrátu se nalepí na přijímanou potravu a časem se nahromadí v zažívadlech. Také živé rostliny, použité na dekoraci nádrže musí být u rostlinožravých zvířat nezávadné. Ještěři se dokonce pokoušejí sežrat rostliny umělé. Příliš jemný písek se také může dostat pod šupiny zvířat a přivodit kožní potíže.
Ještěři a hadi svlékají pokožku, ještěři po částech, hadi vcelku. V tomto úkonu jim pomáhají předměty, o které se otírají. Svlékání pomůžeme teplou koupelí s přídavkem odvaru heřmánku nebo řepíčku. Velmi nebezpečné je potření těla glycerinem nebo olejem. Koupeme-li zvíře bez dozoru, volíme jen tak vysokou hladinu, aby se neutopilo. Případně nesvlečené oči nebo retní štítky odstraníme pinzetou. Špatné svlékání může být podmíněno přítomností parazitických roztočů. Ze současných preparátů se zdá být nejbezpečnější Frontline, pro menší chovance patřičně naředěný.
Případné potíže se snesením vajec se pokoušíme vyřešit zvýšením teploty v nádrži, teplou koupelí, masáží nebo trochou oleje, vpravenou do kloaky. Oxytocin může způsobit ileus - akutní střevní neprůchodnost. Nepodaří-li se vejce vybavit, obrátíme se na veterinárního lékaře. Poměrně bezpečné je nabodnutí vajec přes tělní stěnu a odsátí obsahu stříkačkou. Prázdné skořápky se zvíře obvykle zbaví. Při operativních zákrocích v tělní dutině se vyvarujeme větší ztráty krve, plazi jsou na ní citliví.
Následkem drobných poranění bývají abscesy, nevelké tuhé útvary nacházející se volně v podkoží a vyplněné žlutobílou, sýrovitou hmotnou. Jejich odstranění nečiní potíže.
Velmi nebezpečnou parazitozou je amebiáza, přítomnost patogenních měňavek v zažívadlech, jejichž stěna je pohmatem přes tělní stěnu enormně zesílená. Uvnitř probíhá nekrotický rozpad výstelky žaludku nebo střeva. Léčí se vysokými dávkami metronidazolu, podávanými v roztoku sondou přímo do jícnu zvířete.
Ještěři i hadi snáší ivermektiny bez problémů. Pro menší jedince se ředí alkoholem nebo propylengykolem. Účinkují i na vývojová stadia parazitů, u nichž jsou plazi mezihostiteli. Tkáň malých zvířat se špatně vyrovnává s injekcemi vápníkových preparátů a vitaminů v olejových roztocích.
•pokračování ve Fauně č. 19
(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat,
připravované k vydání v nakladatelství DONA.)