Vše o gupkách - část 2.

Je nutné kvalitně krmit a sledovat parametry vody

 Za optimální považuji teplotu vody kolem 20 - 25 °C, pH kolem neutrálu nebo mírně alkalickou, celková tvrdost střední kolem 10°N. Vyšší teplota urychluje růst a dospívání rybek, mnohdy je ale výhodnější teplota nižší, kdy rybky dorůstají a dospívají později, ale celkově jsou větší. Tolerance k chemickému složení vody, ale i teplotě je značná, rybky si snadno zvyknou, v tom problémy nejsou a nemá smysl se tím dále zabývat. Přizpůsobivost je zjevně dána ostrovním původem. Rybky žijí v relativně malých, tedy nestabilních, dosti se lišících biotopech s kolísáním teplot, se střídavým chemismem vody, mnohdy i vody mořské, s nestálým výskytem predátorů. Podle některých zpráv byly odchyceny i na volném moři, daleko od pevniny. Že je to možné potvrzují i experimenty v zajetí. Nedávno zesnulý přítel a také autor AT Jarda Mařan, přivykl rybky na čistě mořskou vodu a choval je ve společnosti korálových ryb.

Běžné živorodky mají značnou spotřebu krmiva při jeho špatném trávení. Jejich výkaly ještě hnijí a zatěžují prostředí akvária víc než je běžné u jiných druhů. Navíc jsou gupky dosti citlivé na dusíkaté látky a proto vyžadují častou výměnu vody. Především je nutné nepřerybňovat, udržovat počet rybek úměrný velikosti nádrže, na jednu dospělou rybku počítat s cca 2 litry vody, na samečky i méně. Domněnka, že rybkám připravíme lepší prostředí při menším zarybnění je opodstatněná jen z hlediska rychlosti s jakou se zhoršuje kvalita vody. Rybky představují společenství a lépe se cítí v hejnu. To je u zvířat vystavených vyžíracímu tlaku dravců vcelku běžné. V hejnu ještě funguje cosi jako “davová psychóza” či “napodobovací reflex”. Rybky přijmou více potravy a také různorodější a všimnou si i toho druhu potravy o který by jinak příliš nedbaly.

Vztah mezi rybami a prostředím ve kterém žijí

Naprostá většina neúspěchů má původ ve špatném prostředí, tedy v chovatelských chybách či nedůslednosti. V akvarijním prostředí vždy žijí zárodky mnoha různých organismů - plísní, bakterií, prvoků, hlístů či parazitů. Zdravá ryba, žijící ve vhodných podmínkách vytváří obranné látky, je rezistantní. Nastává rovnováha mezi rybí osádkou a původci nemocí. Tato rovnováha je ale velmi labilní, snadno se poruší a propukne nemoc. Důraz tedy dávám na prevenci.

Samozřejmostí je čistota prostředí a krmiv. Za rozhodující považuji čistotu dna. Gupky totiž na dně akvária spí a pokud není dokonale čisté poskytuje to živnou půdu bakteriím. Ploutve rybek pokud leží celou noc v nečistotě, pak snáze podlehnou bakteriální nákaze. Léčba antibiotiky bývá problematická, vytváří rezistentní kmeny bakterií a celkově poškozuje zdraví ryb, které nikdy nedosáhnou původní krásy. Rozpady ploutví, jejich opakované roztřepení a slepení často odradilo i jinak zkušeného akvaristu. Čistotu dna lze nejlépe zajistit výkonnou filtrací a častým odsáváním. Zejména u starších, bohatě oploutvených samců určených pro výstavy lze doporučit užití roštu. Na něm pak ryba spí i odpočívá a nepřijde do styku s vlastním dnem akvária.

Vedle pro gupky specifického rozpadu ploutví trpí více než jiné druhy všemi běžnými nemocemi. Léčení bývá obtížné s nejistým výsledkem. K odstranění plísní a vnějších parazitů je nejlepší kuchyňská, lépe mořská sůl. Její přednost vidím v tom, že nemá prakticky žádné vedlejší účinky a gupky dobře snášejí i velmi vysoké koncentrace, trvale i 1 kg na 100 l vody, v krátkodobé cca 10 min. koupely dvojnásobek. Pokud neuspěje sůl, můžeme se pokusit o léčbu přípravkem FMC (formalín, malachitová zeleň, brometylová modř) v běžných koncentracích. Pokud ani to neuspěje, doporučuji likvidaci a dokonalou dezinfekci celé nádrže nejlépe kysličníkem a její vyschnutí alespoň na týden.

Špatné trávení a hnití výkalů

Vzhledem ke zmíněnému špatnému trávení a hnití výkalů bývá někdy doporučována přítomnost plžů nebo ryb dna zejména sumců, zpravidla rodu Corydoras nebo Ancistrus. Toto doporučení je problematické i když zkonzumování nedostatečně strávených výkalů je prospěšné. Přikláním se k názoru, že užitek z přítomnosti těchto živočichů je menší než rizika, která přinášejí. Je známo, že plži a ryby dna mohou být hostiteli či mezihostiteli řady parazitů. Jejich životní koloběh probíhá tak, že určitý cyklus vyžaduje mezihostitele na dně akvária, kam se dostávají vajíčka parazita. Ryby dna či plži jsou rezistentní, choroba se na nich neprojeví, ale invazní stadia parazita nakazí volně plovoucí ryby. Ty buď podlehnou a propuká onemocnění, nebo se třeba i s invazí vyrovnávají za cenu špatného vzhledu či skomírání a my marně pátráme po příčině. Takže gupky, pokud je chceme šlechtit a dosáhnout dobrých výsledků, chovat raději samostatně a s vědomím, že jde o vysoce náročné rybky.

Přítomnost rostlin v nádrži

Diskutována bývá také přítomnost rostlin v nádrži. Jejich odpůrci zdůrazňují obtížnější udržování čistoty a hygieny prostředí, příznivci připomínají blahodárné působení na chemismus vody, poskytování úkrytů a estetický vzhled nádrže. Přikláním se k názoru, že by v akváriu rostliny být měly a měly by bohatě vegetovat. K tomu ovšem vyžadují dostatek světla a nádrž tak musíme umístit na světlém místě nebo jí hodně osvětlovat. Může to být i slunečním světlem, které podporuje růst zelených řas, které rybky konzumují. Pokud začnou zelené řasy nadměrně bujet, nebo i zelenat voda, hledejte nejprve příčinu v množství dusíkatých látek, než začnete nádrž clonit. Z druhů užitých rostlin nemohu doporučit jemnolisté a pomalu rostoucí druhy. Jemnolisté jsou nadměrně poškozovány častou manipulací a čistěním, a pomalu rostoucí nedostatečně ovlivňují vodní prostředí. Za ideální považuji rychle rostoucí Echinodory, zejména E. amazonikus či bleherae. Rod zahrnuje i druhy vyrůstající nad hladinu vody, ale uvedené druhy to nedělají a rostou trvale pod vodou. Nejlépe je rostliny umístit v květináči a ponechat věšinu skleněného dna nezakrytého, což usnadní čistění a zvýší hygienu. Často užívaná Cryptocoryne affinis vhodná není, ovlivňuje vodu směrem ke kyselosti, sice je dekorativní a dobře roste, ale při přídavku soli trpí rozpadem listů. Platí stará zásada, vyzkoušet více druhů a volit ten, který v daných podmínkách roste nejlépe.