Jak jsem dělal líheň z mikrovlnky

Když jsem si přečetl na internetu několik článků o stavbě líhně z mikrovlnky, řekl jsem si, že to musím určitě vyzkoušet. Po nějaké době jsem se do toho skutečně pustil. Od kamaráda, opraváře mikrovlnek, myček sporáků a podobných strojů a přístrojů jsem získal větší mikrovlnku bez zářiče, neměl jsem tedy problém, co s nebezpečným odpadem. Pokud by jste se chtěli pustit do podobné akce, dopředu si zjistěte, co s mikrovlnným zářičem. Přece jen je to nebezpečný odpad.

Mikrovlnku jsem rozebral a důkladně vyčistil od mastnoty a špíny. Veškerou elektroinstalaci zevnitř, kromě mikrospínačů a původní přívodní šňůry, jsem odstranil. Stávající ovládání jsem hodlal ponechat, jen je upravit pro své potřeby. Proto se instalované mikrospínače na dveřích a jednom z ovládacích prvků hodily. Z vnitřního prostoru ústila mřížka do prostoru elektroinstalace, což mi z důvodu kondenzace vody naprosto nevyhovovalo. Původně sloužila částečně pro odvětrávání, částečně pro osvětlení, za ní byla totiž umístěna žárovka. Proto jsem otvor pro případné odvětrávání vytvořil na opačné straně. Běžnou vrtačkou a vrtákem o průměru 4 mm jsem vyvrtal na levé straně (při pohledu zepředu) pole děr. Což tedy znamená, asi deset řádků o dvanácti otvorech.
Prostor mezi vnitřním a vnějším pláštěm jsem vyplnil polystyrenem a zalepil silikonem. Tento prostor je místy až třícentimetrový, místy jen poměrně slabý, asi půlcentimetrový. Vše jsem důkladně olepil pláty a odřezky polystyrenu. Na to jsem použil běžný sanitární silikon a běžný polystyren. Tato izolace se projevila z hlediska tepelné vodivosti jako výborná. Přelepil jsem i původní odvětrávání, naopak nové větrání jsem ponechal volné. Nevím, ještě nakolik ho bude třeba, ale zalepit se dá vždy a bylo by chybou na něj nemyslet.

Líheň jsem měl v úmyslu zbudovat klasickou, s vodní lázní. Tedy vespod nádržka s vodou, na ní perforovaná plexisklová deska a na ní miska s vajíčky. Nad tím vším zešikmená stříška, po které bude stékat kondenzovaná voda. Přes veškeré úsilí a hledání jsem nikde v žádném obchodě neobjevil vhodnou misku pro zmiňovanou vodní lázeň. Misky hranatého tvaru se téměř nedělají a když, tak to samozřejmě není potřebný rozměr. Vytvořil jsem si ji tedy sám. Ve sklenářství jsem si nechal uříznout několik kousků skla a z nich misku slepil tak, aby pasovala přesně do mikrovlnky a byla vysoká asi 10 cm. Všechny kousky skla měly sražené ostré hrany. Tloušťku skla jsem volil 5 mm, vzhledem k bezpečnosti a bezproblémové manipulaci s miskou plnou vody. Na misku jsem měl v úmyslu umístit perforované plexisklo. To jsem si vyrobil z kousku běžného plexiskla, do kterého jsem stojanovou vrtačkou vyvrtal onu zmiňovanou perforaci – pole děr o průměru 3 mm, vzdálených 1 cm od sebe. Plexisklo pasovalo přesně na misku s vodou, takže nebylo třeba žádných dalších úprav. Jen jsem udělal pilníkem na boku zářez pro kabel akvarijního topítka. V zadní části jsem 15 cm nad dnem nalepil na obě boční stěny gumové podložky z dětské stavebnice Merkur. Na ně položím nižší část šikmo položeného plexiskla, po kterém bude stékat kondenzovaná voda. Voda tedy bude stékat dozadu. Vpředu jsem toto šikmé plexisklo umístil nad dvířka, kde jsem do kousku volného plechu vyvrtal díru a pomocí šroubku s křídlovou maticí jsem si opět pomohl kouskem stavebnice Merkur. Přišrouboval jsem tam kovový pásek se třemi otvory (prostřední otvor) tak, aby šel otáčet a mohl jsem tedy šikmé plexisklo volně oddělávat.
Misku na vajíčka jsem, oproti misce na vodní lázeň, sehnal lehce. Jde o běžnou plastovou misku do mikrovlnné trouby, odolávající vyšším teplotám.

Pokračoval jsem elektroinstalací. Přívodní kabel jsem ponechal, jen jsem jej přivedl na svorkovnici „čokoládu“, a odtud rozváděl proud dále přes jistič 6 A. Původně jsem použil starou keramickou pojistku, nakonec ale zvítězil jistič, už proto, že jsem jej koupil asi za 70 Kč. Schéma je nakresleno na obrázku. K regulaci teploty jsem použil polský termostat RS2, který jsem jen mírně upravil. Původní miniaturní potenciometr (nastavovací člen) jsem odpájel, vyvedl dráty na hlavní panel a nahradil novým, klasickým, který se mi hodil do stávajícího panelu mikrovlnné trouby a pasoval (s mírnou úpravou délky) na něj i původní otočný knoflík. Termostat spíná akvarijní topítko, které je umístěno ve skleněné nádržce s vodou v hlavním prostoru líhně (mikrovlnky). Topítko má nastavenou o něco vyšší teplotu než termostat. Teplota je tak hlídána hned dvakrát. Hlavní spínání obstarává termostat RS2, pokud by selhal, topítko má nastavenou „svou“ maximální teplotu. Ve schématu jsem pamatoval i na malou žárovku dovnitř do prostoru líhně. Ta slouží pouze k prosvěcování, nikoli k vyhřívání. Původně jsem měl v úmyslu žárovku spínat dvěma nezávislými okruhy. Tedy jedním otočným knoflíkem přes již zmiňovaný mikrospínač – tak by bylo možné se přesvědčit i při zavřených dvířkách, zda je vše v pořádku. Druhý okruh by spínal žárovku otevřením dvířek, proto jsem ponechal původní mikrospínače dveří na svém místě. Bohužel se ukázalo, že tyto mikrospínače jsou pouze rozpínací, a tedy pro záměr nevhodné. Druhý okruh jsem tedy vynechal. Pokud si budu chtít přisvětlovat i při otevřených dvířkách, prostě jen otočím knoflíkem na straně. Na původní mikrovlnce jsou tři otočné knoflíky: spodní jsem použil na spínání osvětlení, prostřední je trvale zalepený a horní je použitý na regulaci teploty.
Do hlavního prostoru líhně jsem ještě vyvrtal tři otvory. První pro kabel akvarijního topítka, druhý pro kabel žárovky, třetí pro čidlo termostatu. Všechny otvory jsem pečlivě zalepil silikonem.

To je vše. Do skleněné misky zbývá nalít vodu, do plastové dát vlhký vermikulit. Než jsem líheň vyzkoušel „naostro“, pár dnů jsem ji testoval. Zkoušel jsem nastavit teplotu, a taky jestli kondenzovaná voda nebude vytékat ven. Všechno dopadlo dobře. Teplota jde bez problémů nastavit v rozmezí asi 25–33 °C a výtok vody je nepatrný.
Případné kutily ještě upozorňuji, že se jedná o práci s nebezpečným napětím a měl by ji tedy dělat člověk, proškolený vyhláškou 50.

Dnes už mám líheň vyzkoušenou. Úspěšně jsem inkuboval vejce Elaphe guttata. Proto je na přiložených fotografiích vidět, že zařízení bylo používáno a misky jsou od vodního kamene.
Případné připomínky či dotazy rád zodpovím.

text a foto: Petr Totek, e-mail: Petr.Ja@seznam.cz