Výživa a krmení astrildovitých pěvců

II. krmení - Krmiva živočišného původu

Hmyz

Potemník moučný (Tenebrio molitor)
Pravděpodobně je i dnes nejčastěji podávaným hmyzem – tedy jeho larvy. Zdaleka ale není nejvhodnějším druhem. Jeho larvy mají chitinovou krustu, která je má chránit před mechanickým poškozením. A právě tento obal může způsobovat problémy trávení. Některé druhy, např. astrild pestrý, si ale umí poradit, v podstatě larvu „vysaje“ a její obal zvrátí. Pokud používáme larvy „moučných červů“, mělo by jít o menší nebo čerstvě svlečené jedince, kteří jsou stravitelnější. Domnívám se ale, že priorita tohoto druhu krmného hmyzu je přežitkem a setrvačností.

Plesnivci (Alphitobius)
Jsou daleko lepším druhem krmného hmyzu, než-li předešlý druh. A to hned z několika důvodů. Prvním je absence velmi těžko stravitelných obalů larev a tedy výrazně vyšší výživná hodnota. Dále je jejich chov jednodušší. Jsou odolnější proti napadení roztoči a nejsou tak nároční na teplotu. Také jejich cyklus je kratší a od vajíčka po brouka trvá asi 45 dnů (od vajíčka po zkrmitelnou larvu asi 35 dnů). Osobně bych řekl, že jejich chov je i vydatnější. Chovem tohoto hmyzu se zabýval článek př. R. Víta (Fauna 6 / 2003), kde je jeho technologie dostatečně popsána.

Astrild oranžovolící
Estrilda melpoda

Mravenčí kukly
Jsou výborným druhem krmiva, bohužel většinou pouze sezónním, protože s jejich konzervací jsou rozporuplné zkušenosti. Pravděpodobně nejlepším způsobem jejich uchování je jejich zmražení ve vakuovaných nádobkách. Se způsobem jejich konzervace ale nemám osobní zkušenosti. Také je třeba dodržovat zákony a nepoužívat ke krmení mravence chráněných druhů (Formica). Sám jsem používal kukly lučních mravenců (např. Myrmica), které jsou drobnější. Moji ptáci je ale brali raději, než-li kukly lesních mravenců (rodu Formica). Je pravdou, že výtěžek kukel z jednoho mraveniště není velký, ale zdrojů je v sezónně mnoho, takže sběr bývá většinou úspěšný.
Měl jsem systém, kdy jsem do staré bandasky odebral část mraveniště s kuklami, včetně hlíny a mravenců. Doma jsem měl připraveny dva hrnce (hliníkové nádoby, aby dobře vedly teplo), kdy jeden měl asi o 2 cm menší průměr. Nádoby jsem vsunul do sebe, mezeru vyplnil vodou a do menší nasypal obsah bandasky. Tuto „soupravu“ jsem postavil na plotnu a jakmile dosáhla teplota 60–70 °C, došlo k úhynu mravenců a odpařila se i část kyseliny mravenčí. Obsah (kukly s hlínou a mrtvými mravenci), pak stačilo vysypat na papír, nechat ochladnout a mohlo dojít ke zkrmení. Celá operace trvale méně než 10 minut. Takto „ošetřené“ kukly bylo možno zkrmovat 2–3 dny bez dietetických problémů.

Mšice
Jsou také velmi dobrým sezónním krmivem. Podával jsem je přímo na větvičce nebo stonku a ptáci si je sami obrali. Velmi rádi je brali amaranti a astrildi rudobřiší.

Amadina perlolící
Odontospiza caniceps

Octomilky (Drosophila)
Jsou také biologicky velmi kvalitním druhem krmného hmyzu. Jejich chov a především manipulace s nimi je však problematičtější. Stejně problematické může být i jejich zkrmování. Kdysi jsem si opatřil násadu nelétavých octomilek, namnožil si ji a přistoupil jsem k jejich zkrmování. Bohužel došlo k jejich „napadení“ obyčejnou octomilkou, chov se zvrtl a my měli byt plný létavých octomilek. Po této zkušenosti jsem od jejich zkrmování upustil. Dobrým krmivem mohou být při chovu astrildů v zahradních voliérách, kde jejich přemnožení nebo létavost nejsou problémem.

Cvrček domácí (Gryllulus domesticus)
Je také hodnotným krmivem, ale jeho chov je náročnější, především na teplotu (30–35 °C je optimální teplota pro jeho rozmnožování). Navíc podobně jako u octomilek, je nesnadná manipulace a vlastní zkrmování. Prakticky vždy nějaký jedinec unikne a pak je po delší dobu veselo při jeho koncertování. Jeho výhodou je možnost zkrmovat prakticky všechna vývojová stádia.

Smýkaný hmyz
I toto krmivo lze doporučit. Je však nutné je velikostně roztřídit podle toho, jakým druhům jej nabízíme. Pro větší druh (r. Hypargos, Pytilia apod.) to není problém, ale u malých druhů je nutné nabízet přiměřeně velký sortiment.
Dalšími, ale pouze okrajovými zdroji mohou být roupice, perloočky, u kterých je ale třeba dbát na jejich zdravotní nezávadnost a také ne všichni ptáci jsou ochotni je brát. Podobně je tomu i u „voskových molů“ (Galleria mellomella), jejichž chov vyžaduje přísun včelích voštin a celkově je jeho výtěžnost malá. S chovem tohoto krmného hmyzu nemám osobní zkušenosti, pouze několikrát jsem dostal část plástve s jeho larvami, které ale ptáci brali velmi dobře.
Pokud tedy shrneme výše uvedené informace o hmyzu jako krmivu, optimální se její chov plesnivců jako stálý zdroj s občasným využitím dalších možností (kukly, mšice apod.).

Vajíčka (klasická vaječná míchanice)
Je také zdrojem živočišných bílkovin, ale pro astrildy ne příliš vhodným, abych stav vyjádřil decentně. A to především pro špatnou stravitelnost (žloutek) a stav v jakém je nejčastěji podáván – vajíčka vařená natvrdo, kdy se jejich stravitelnost ještě zhoršuje. Jsem pevně přesvědčen, že v dnešní době není klasická vaječná míchanice nutností, ale je naopak anachronismem, protože je na trhu celá řada vhodnějších suchých vaječných směsí.
 

Krmiva průmyslová (průmyslově vyráběná)

Suché vaječné směsi
Tohoto typu směsí je dnes nabízena celá řada, od celé řady výrobců. U většiny z nich se jedná o výrobky na bázi vaječného piškotu. I těchto směsí je ale několik druhů. Některé jsou ve vysoké sušině (např. QUIKO – 98 % sušiny), jiné jsou „mastné“, tedy s vyšším obsahem tuku (olejů, ve kterých mohou být rozpuštěny konzervační látky – antioxidanty apod.) nebo s vyšším obsahem vody. Také mohou být hrubší (QUIKO) nebo jemnější (Chemivit) konzistence. Jejich výhodou je poměrně nízký obsah vaječné hmoty a také způsobem zpracování, lepší stravitelnost těchto vaječných bílkovin, oproti natvrdo uvařeným vajíčkům.
Na tyto směsi je ale třeba ptáky naučit. Pokud se to podaří, je to dobrý zdroj živočišných bílkovin, především pro domestikované druhy astrildů (řadu australských druhů – zebřičky, guldy apod., ale i panenky, stračky atd.), kde potřeba živočišného krmiva není tak vysoká. Pro ostatní druhy se jedná o okrajový, doplňkový zdroj. Pro chovatele je dobré si uvědomit, že všechny tyto směsi jsou vyráběny na prakticky stejném základu. Rozdíl může být například v dotování vitamíny a mineráliemi, podílu medu nebo jednoduchých cukrů apod., tyto rozdíly ale nejsou nikterak podstatné.

Speciální krmné směsi
Jsou krmiva, která jsou vyráběna na jiném principu. Určena jsou především pro ptáky hmyzožravé a plodožravé, ale je možné je bez obav použít i pro zpestření krmné dávky astrildovitých. Technologie jejich výroby je náročnější a tomu odpovídá také jejich cena. Velmi kvalitním krmivem tohoto typu je např. Bogena – universal. Jejím základem je ovoce (zde konkrétně fíky), dále obsahuje obilní moučky, bobuloviny, sušený hmyz, med. Jako příměsí se používá řada dalších produktů – živočišné moučky, sera, vitaminové a minerální preparáty a kvalitní rostlinný olej (palmový nebo olivový) a konzervační látky (antioxidanty apod.). Pokud na tento typ směsí ptáky naučíme, je to dobré a i u potravně náročnějších druhů tak snižujeme spotřebu živého hmyzu.

Amarant tmavý
Lagonosticta rubricata

Vitaminové a minerální preparáty
I zde je dnes velmi široký výběr. Pro praktického chovatele je ale důležité znát především složení preparátu. Většinou se jedná o multivitaminové preparáty, které obsahují celý komplex vitamínů, často doplněný o některé minerální látky, eventuelně i o aminokyseliny. To je asi nejběžnější typ těchto výrobků. Existují samozřejmě i preparáty cílenější, které již obsahují pouze některé vitaminy nebo minerálie, např. B-komplex obsahuje pouze vit. skupiny B, Combisol Selevit obsahuje pouze selen a vitamin E apod. Jsou preparáty, které obsahují především širší komplex minerálních látek, pouze doplněný o některé vitaminy (Vitamix), nebo vitaminy s obsahem aminokyselin (Promotor). Multivitaminové (multiminerální) preparáty je vhodné používat celoročně, jako základní zdroj katalytických živin a cílené preparáty používat v době jejich potřeby (nedostatečnost, zvýšená zátěž apod.). Druhou věcí, která je pro chovatele celkem důležitá, je způsob jejich aplikace, tedy zda jsou rozpuštěné ve vodě (je to lepší, protože se snadněji dávkují) nebo je nutné je přidávat do krmiva (pak je nejvhodnější zelené krmivo, mrkev nebo navlhčená suchá vaječná směs).
Velmi dobré zkušenosti mám s preparáty domácí provenience od firmy Biofaktory. Používal jsem multivitaminový Supervit (rozpuštěné ve vodě) pro drůbež tedy D, v případě rudoušků i pro savce, tedy s označení S, kde jediným rozdílem je jiný typ vitaminu D (ptáci D3, savci D2). Stejně dobrým se jevil i více minerální Vitamix (nelze dávkovat do vody). Jako doplněk s obsahem aminokyselin lze doporučit Glutamin od f. Backs – Německo.
 

Krmné doplňky

Písek
Je nezbytně nutný pro správnou činnost trávicí soustavy (svalnatého žaludku), kde má úlohu při rozmělňování potravy. Podávaný písek by měl být čistý, prostý různých zárodků (bakterií, parazitů). Na trhu je dnes dostatek kvalitních výrobků.

Dřevěné uhlí
Bývá často součástí písků pro exoty. Jeho funkce je především preventivní, kdy může v trávicím ústrojí vázat některé škodlivé látky. Ptáci jej většinou přijímají dobře.

Sépiová kost
Přírodní sépiová kost je dobrým zdrojem některých minerálií (Ca), ale obsahuje i látky, které nemusí působit vždy kladně (sůl) v metabolismu. Její výhodou je konzistence, která umožňuje ozobávání i nejmenším druhům astrildů.
Umělá sépiová kost může mít v řadě případů vyváženější složení, ale její nevýhodou je její tvrdost, která drobným exotům znesnadňuje její konzumaci.
Tolik tedy, informativně, k jednotlivým krmivům a krmným doplňkům. Každý chovatel by mohl jejich seznam rozšířit o některá další, jím používaná. Krmných zdrojů a možností je opravdu celá řada, ale postihnout je, je nad rámec možností tohoto příspěvku.
(Pokračování příště.)
 

text: Michal Vít, Miroslav Příhoda