EXOTIČTÍ HOLOUBCI, HOLUBI A HRDLIČKY (18. část)

Holub čarokrásný - Ptilinopus magnificus

Tento nádherný holub se řadí do skupiny holubů plodožravých. Ve zbarvení převládá olivově zelená barva. Hlavu a záhlaví má šedé, rovněž i boky krku a šíji. Světle šedá má i záda. Křídla jsou olivově zelená, podél středních a malých křídelních letek jsou žlutobílé skvrny, které vytváří dojem proužků. Ocasní pera jsou shora rovněž olivově zelená a na spodní části mají šedočerné zbarvení. Hrdlo, hruď i přední část břicha má temně purpurovou. Zadní část břicha až po ocas je zlatožlutě zbarvena. Oko je rybízově červené, zobák je žlutý a nohy masově červené. Holubice je stejně zbarvená jako holub, je pouze o něco drobnější. Velikostí se tito holubi mohou přirovnat k menším plemenům holuba domácího.
V přírodě žije na Nové Guineji, východní Austrálii a na několika blízkých ostrovech. Zajímavé jsou hlasové projevy tohoto holuba, poněvadž připomínají spíše krákání vrány. Ozývají se oba, holub má hlas silnější.

Jsou to velmi snášenliví ptáci a dle mých vlastních zkušeností s jejich chovem jsou i velmi krotcí. Bez problémů jsem s nimi choval i některé menší druhy holoubků. Pár těchto holubů jsem získal v roce 1991. Vzhledem k tomu, že to bylo v létě, tak jsem je umístil do venkovní voliéry společně s párem holubů Jambu (Ptilinopus Jambu) a dobře se spolu snášeli. Počáteční problém byl pouze v tom, že jsem jim musel krmivo podávat na laťku asi jeden metr nad zemí. Později však bez problémů slétávali k potravě na zem. V tu dobu ještě nebyly u nás dostupné granule pro plodožravé ptáky, jako je tomu dnes, proto jsem jim připravoval tzv. ovocnou kaši.
K mému překvapení po přemístění do zimní ubikace, kde jsem je umístil do menší voliérky společně s párem holoubků pruhovaných (Geopelia striata) holubi čarokrásní zahnízdili. Jako hnízdo jsem jim dal drátěný cedník o průměru 20 cm a ten jsem vystlal senem. Inkubace trvala 20 dnů a holubi seděli po celou dobu vzorně. V sezení se střídali tak jako všichni holubovití, holubice s holubem. Holubice tohoto druhu snáší pouze jedno bíle zbarvené vajíčko. Rovněž o mládě se dobře starali a to šestnáctý den opustilo hnízdo. Bylo velmi malé a barva jeho opeření byla převážně zelená. Krmení bylo stejné, pouze jsem holubům přidával spařené moučné červy a do ovocné kaše Gamarus (pomleté mořské ráčky). Dojemné bylo, jak se o mládě rodiče starali i po opuštění hnízda. Zahřívali ho i na zemi a na bidle, což u jiných holubovitých není běžné. Mládě se na rozdíl od holoubat zrnozobých holubů pomalu vyvíjelo a rodiče ho krmili a později přikrmovali až do stáří dvou měsíců.
Holubi čarokrásní nedělají ostudu svému českému názvu a myslím si, že potěší každého chovatele, který se pro jejich chov rozhodne.

Holub oranžovobřichý - Ptilinopus iozonus

Tento holub je ze skupiny holubů plodožravých. Velikostí se dá přirovnat k Hrdličce chechtavé. Je jen nepatrně zavalitější a má kratší ocas. Ve zbarvení převládá sytě zelená barva. Břicho je oranžové a odtud pochází název tohoto krásného holuba. Malé křídelní krovky mají modrošedé skvrny. Střední a velké křídlení krovky mají zlatobronzový lesk. Ocasní pera jsou šedozelená. Oko je šedomodré, zobák je žlutozelený, u kořene červený. Nohy jsou masově červené. Holubice je zbarvena stejně jako holub, pouze je o něco jemnější.
V přírodě žije tento holub na Nové Guineji a přilehlých ostrovech. Německý autor Raethel uvádí ve své knize Wiltauben, že se holub oranžovobřichý vyskytuje ve čtyřech rasách podle areálu výskytu.

Pár těchto holubů jsem získal do svého chovu v roce 1990 na jaře. Jde o dost nesnášenlivé ptáky. Když jsem je vypustil do voliérky (150×100×180 cm), začal jeden toho druhého tak pronásledovat, že jsem si myslel, že mám dva holuby. Proto jsem je vyměnil za jiný pár, u kterého se dalo podle nepatrných rozdílů ve velikosti předpokládat, že to pár pravděpodobně je. Situace se opakovala a proto jsem holuby musel na nějaký čas od sebe oddělit. Když jsem je dal opět dohromady, tak jsem musel holubici asi měsíc krmit odděleně (poblíž místa, které si vybojovala), poněvadž ji holub nenechal vůbec nažrat.
O tom, že se jedná o zaručený pár jsem se dozvěděl, až když jsem se rozhodl přenechat tyto holuby příteli Koláčkovi. On si současně se mnou pořídil rovněž pár těchto holubů a poněvadž mu uhynula holubice, můj pár si vzal. Když jsem pak čistil voliérku, ve které byli holubi umístěni, tak jsem v hnízdě nalezl vajíčko. Přitom jsem žádné „dvoření“ mezi holuby nepozoroval. Příteli Koláčkovi se podařilo odchovat jedno mládě a když se ukázalo, že je to holubička, tak jsem si pár vzal zpět. Tento nový pár mi začal dělat brzy radost. Sice jejich spolužití bylo rovněž poněkud „bouřlivé“, ale v listopadu 1992 jsem se dočkal prvního hnízdění. Bylo to v zimní ubikaci v malé voliérce (150×70×50 cm). První hnízdění skončilo neúspěšně, poněvadž holubi vajíčko (oplozené) asi po deseti dnech vyhodili z hnízda. Holub si totiž navykl nocovat na okraji hnízda a část trusu padala do hnízda, takže polepené vajíčko se přilepilo na peří. Aby se situace neopakovala, připevnil jsem do blízkosti hnízda bidlo a holub začal na tomto bidlu nocovat při dalším hnízdění. To začalo deset dnů po vyhození prvního vajíčka. Po celou inkubační dobu, která trvala dvacet dnů, holubi vzorně vajíčko zahřívali. Holub střídal holubici v sezení přibližně od 9–10 hod. do 16–17 hod. Vzhledem k zimnímu období prodlužuji den v zimní ubikaci od 6 hodin do 19 hodin. Holoubátko se vylíhlo dvacátý den od jeho snesení a neskutečně brzy – 11. den od vylíhnutí již opustilo hnízdo. Bylo velmi malé ( skoro jako Kanár) a nebylo ani dost opeřeno. Létat však začalo ihned, i když první dny trochu neobratně.
Má radost z tohoto holoubátka sice byla velká, ale trvala necelý týden. V tu dobu byly venku totiž dost velké mrazy a tak v zimní ubikaci klesala v noci teplota až na 5 °C. Jedno ráno jsem nalezl holoubátko téměř ztuhlé zimou na zemi. Ten den se mi ho sice podařilo zahřátím zachránit, ale dopustil jsem se velké chyby tím, že jsem ho další noc nevzal do tepla. Další ráno jsem ho již nezachránil.
Další hnízdění začalo koncem ledna. Opět pár vajíčko vzorně zahříval a dvacátý den se vylíhlo další holoubátko. Jedenáctý den opět opustilo hnízdo a aby se situace s prochlazením nemohla opakovat, topil jsem v ubikaci i přes noc. Dařilo se mi teplotu udržovat od 15 °C do 18 °C a to plně postačovalo. Přibližně za čtrnáct dní po opuštění hnízda jsem uviděl první pokus o samostatný příjem potravy. Rodiče je však nejméně dva měsíce přikrmovali. Holoubě rostlo pozvolna a velikosti dospělých docílilo až po čtyřech měsících. Koncem dubna jsem pár i s holoubátkem přemístil do venkovní voliérky.
Chov těchto holubů je zajímavý, někdy až napínavý a rozhodně by si zasloužili větší zastoupení u našich chovatelů.
(Pokračování příště.)

Zdeněk Říha