Taxonomické rozdělení hroznýšovců rodu Epicrates

Hroznýšovci rodu Epicrates (Boidae) zahrnují poměrně rozsáhlou skupinu, obývající především četné ostrovy neotropické oblasti Karibiku (Antily a Bahamské ostrovy). Pouze o jediném druhu je možno hovořit jako o kontinentálním (Epicrates cenchria), neboť kromě několika karibských ostrovů obývá téměř celé území Jižní Ameriky, od Kostariky až po severovýchodní Argentinu. Jednotlivé druhy tvoří vzhledem k izolovaným ostrovním populacím celou řadu subspecií, a tak není divu, že se často jedná o typické endemity. Celý rod Epicrates (WAGLER, 1830) čítá deset většinou polytypických druhů, z nichž některé vytvářejí až deset poddruhů. Proto se jedná o taxonomicky nejrozmanitější skupinu čeledi Boidae vůbec. Navzdory tomu jsou některé druhy a poddruhy velmi vzácné a jsou známy jen podle několika náhodně odchycených jedinců z přírody. Dokonce není vyloučeno, že některé z poddruhů teprve čekají na svoje objevení a vědecké popsání. Existence celé řady ostrovních druhů je ohrožena nejenom neuváženou introdukcí hlodavců, promyk a prasat, která dokáží decimovat stavy těchto hadů přímo hrozivě, ale také díky samotné devastaci přirozeného prostředí. Hroznýšovci obecně se až na výjimky vyznačují atraktivním zbarvením, a většinou i duhovým leskem hladkých šupin, proto jsou někteří z nich velice oblíbenými chovanci terárií. Jsou to silní svalnatí škrtiči lovící drobné savce a ptáky, některé druhy jsou však přísně herpetofágní. To znamená, že se specializovaly především na lov ještěrek a ostatních plazů, případně jiných ektotermních živočichů přiměřené velikosti. Všichni hroznýšovci jsou oviviparní (vejcoživorodí), doba březosti trvá obecně od 5 do 7 měsíců.
Epicrates cenchria – Hroznýšovec duhový (Linnaeus, 1758)
Obývá obrovský areál prakticky celé Jižní Ameriky, kromě toho i ostrovy Tobago, Margareta a Trinidad. Vyhledává řidší lesy, plantáže, ale i křovinami porostlé skály. Někteří jedinci se zdržují v jeskyních, kde loví okolo letící netopýry. Vzhledem k velkému rozšíření vytváří deset subspecií, lišící se velikostí, ale především zbarvením. Existují barevně přechodné formy (v teráriích jsou to většinou mezipoddruhoví kříženci), jejichž přesné určení je bez znalosti místa výskytu téměř nemožné. Mláďata všech deseti poddruhů jsou si navíc velmi podobná, všichni mají velmi podobné atraktivní vzorování i kresbu, a lze je proto snadno zaměnit. Hroznýšovec duhový je zřejmě nejčastěji chovaný a rozmnožovaný had rodu Epicrates v teráriích.

• Nominotypický poddruh hroznýšovce duhového – Epicrates cenchria cenchria.
• foto: Michal Hýbl

Poddruhy:
Epicrates cenchria cenchria – Guyana, severní Brazílie, severní Peru
Epicrates cenchria alvarezi – Argentina (Santiago del Estero)
Epicrates cenchria assisi – Brazílie (Paraiba, Campina Grande)
Epicrates cenchria barbouri – Brazílie (ostrov Marajo)
Epicrates cenchria crassus – jižní a střední Brazílie, Paraguay, severovýchodní Argentina
Epicrates cenchria gaigei – střední a jižní Peru, Bolívie
Epicrates cenchria hygrophilus – Brazílie (Esprito Santo)
Epicrates cenchria maurus – Kostarika, Kolumbie, Venezuela, Panama, Trinidad, Tobago a Guyana
Epicrates cenchria polylepis – Brazílie (Goias, Minas Gerais)
Epicrates cenchria xerophilus – Brazílie (Ceara, Pernambuco, Piaui, Bahia)

• Ssp. E. cenchria maurus v nočním zbarvení. Přes den je jednobarevně hnědý.
• foto: Richard Horčic, privat

 

Epicrates fordii – hroznýšovec haitský (syn. hroznýšovec Fordův), (Günther, 1861)
Poměrně vzácný hroznýšovec, obývající sušší lokality na ostrově Hispaniola. V teráriích je k vidění jen zcela výjimečně. Jsou známy tři subspecie:
Epicrates fordii fordii – ostrov Hispaniola
Epicrates fordii agametus – Haiti (Mole St. Nicholas)
Epicrates fordii manototus – Haiti (Cabrit a Ile)

Epicrates chrysogaster – hroznýšovec zlatobřichý, (Cope, 1871)

Vytváří tři poddruhy:
Epicrates chrysogaster chrysogaster – Bahamy (Turks a Caicos)
Epicrates chrysogaster relicquus – Bahamy (Great Inagua, Sheep Cay)
Epicrates chrysogaster schwarzi – Bahamy (Acklin's Island, Crooked Island)
Epicrates monensis – hroznýšovec panenský (Zenneck, 1898)
Arborikolně žijící menší hroznýšovec, dorůstající jen asi 80 cm. V přírodě je již velmi vzácný a stejně tak i v terarijních populacích. Zařazen do CITES I. Vytváří dva poddruhy, z nichž E. m. granti byl popsán jen na základě pouhých dvanácti odchycených jedinců, takže patří mezi nejvzácnější hady vůbec:
Epicrates monensis monensis – ostrov Mona (Portoriko)
Epicrates monensis granti – Panenské ostrovy

Epicrates inornatus – hroznýšovec portorický, (syn. hroznýšovec Reinhardtův) (Reinhardt, 1843)
Asi 200 cm dlouhý, vzácný endemický druh, žijící v Portoriku. Zbarvení je velmi tmavé, s téměř černou hlavou a břichem. Bývá poměrně kousavý a agresivitu si obvykle zachovává i v teráriu. Poddruhy nejsou známy. Je zařazen do CITES I.

Epicrates exsul – (Netting & Goin, 1944)
Málo známý endemický hroznýšovec, jehož domovem je ostrov Great Abaco (Bahamy). V teráriích se chová jen zřídka, poddruhy nevytváří.

Epicrates subflavus – hroznýšovec jamajský, (Stejneger, 1901)

Žije na několika lokalitách Jamajky a Kozího ostrova (Goat Island), kde se zdržuje na skalnatých biotopech, nebo v jeskyních. Zbarvený je do žluta s černými tečkami, směrem k ocasu tmavne a samotný ocas je již téměř černý. Dorůstá až 200 cm, živí se drobnými savci, ptáky a netopýry. Je zařazen do přílohy CITES I.
Epicrates gracilis gracilis – (Fischer, 1888)
Jedná se o přísně arborikolního hada, vytvářejícího dva poddruhy obývající ostrovy Hispaniola a Haiti:
Epicrates gracilis gracilis – Hispaniola
Epicrates gracilis hapalus – Haiti (Tiburonský poloostrov)

• Hroznýšovec bahamský, Epicrates striatus striatus.
• foto: Zdeněk Adamka, Dominikánská republika

Epicrates striatus – hroznýšovec bahamský (syn. hroznýšovec šedý), (Fischer 1856)
Tak jako většina hroznýšovců, je i E. striatus arborikolní, jen mláďata lze občas zastihnout na zemi. Obývá mangrovníkové lesy a plantáže několika bahamských ostrovů. V přírodě loví především drobné ještěry, ale i menší savce a ptáky. Je to had s noční aktivitou. Občas bývá přistižen, jak pytlačí v domorodých vesnicích na drůbeži. Nominotypický Epicrates striatus striatus je zřejmě největším Hispaniolským hroznýšovcem. Je poměrně častým chovancem terárií a v zajetí bývá běžně rozmnožován. Protože mláďata se v přírodě živí především drobnými ještěry a žabkami, v teráriích se většinou musí uměle rozkrmit myšími holátky. Potravu však běžně začínají přijímat až po druhém svleku, to je přibližně za dva až tři týdny. V dospělosti ochotně přijímají laboratorní hlodavce. Vzhledem k arborikolnímu způsobu života, vyhovuje mu (tak jako většině hroznýšovců) prostorné terárium orientované na výšku.
Epicrates striatus striatus – Hispaniola
Epicrates striatus ailurus – Bahamy (Alligator Island, Cat Island)
Epicrates striatus fosteri – Biminy
Epicrates striatus fowleri – Bahamy (Andros)
Epicrates striatus exagistus – Haiti (Tiburonský poloostrov)
Epicrates striatus mccraniei – Bahamy (Ragged Island)
Epicrates striatus strigilatus – Bahamy (Long Island, Eleuthera, New Providence, Exuma Cays)
Epicrates striatus warreni – Hispaniola (Isle de la Tortue)

• Hroznýšovec kubánský, Epicrates angulifer.
• foto: Richard Horčic, DDM Most

Epicrates angulifer – hroznýšovec kubánský, (Bibron, 1840)
Žije na Kubě, ostrově Islas de Pinos a údajně i na malém ostrůvku Cayo Cantiles. Je blízký příbuzný E. striatus a podobné má i nároky na chov. Na biotop není náročný a lze ho nalézt jak v lesích, parcích a na třtinových plantážích, tak i ve skalách a jeskyních, kde loví savce přiměřené velkosti, ptáky a netopýry. Patří k největším zástupcům rodu Epicrates, neboť vzácně dorůstá až přes čtyři metry, čemuž by měla odpovídat i velikost terária. Obvykle však jeho velikost nepřesáhne dva a půl, až tři metry. V teráriích tito hroznýšovci s chutí přijímají laboratorní hlodavce, kuřata, případně holuby. Z Kuby k nám byli dříve hojně dováženi, a protože se dobře aklimatizují a poměrně snadno rozmnožují, je česká populace těchto hadů jednou z největších na světě mimo jejich domovinu. Mláďata se poprvé svlékají až po třetím týdnu života a obvykle dobře přijímají už odrostlé myši. Přes relativní snadnost chovu zůstávají někdy kousaví a kvůli jejich velkému množství řídkého trusu vyžaduje jejich terárium zvýšenou péči a hygienu.

Literatura:
Hroznýši a krajty – Miroslav Kocián (Polaris)
Nejedovatí hadi v přírodě a v teráriích – Ivan Kocourek (Ratio)
Systematika, chov a rozmnožování hroznýšů rodu Epicrates – Ivan Rehák (Terarista 2–3/III)
 

Richard Horčic