TURAKO FIALOVÝ – CHOV A ODCHOV

Turako fialový patří do čeledi turakovitých (Musophagidae). Tato čeleď byla donedávna zařazována do řádu kukaček (Cuculiformes). Podle posledních výzkumů, založených zejména na studiu DNA, se turakové řadí do samostatného řádu Musophagiformes, do blízkosti sov a lelků. Všech 25 stálých druhů turaků žije v Africe jižně od Sahary. Turakové jsou středně velcí ptáci (40–75 cm) s dlouhým krkem a ocasem, s kratšími křídly a výrazným širokým zobákem. Většina z nich má na hlavě chocholku. Nejsou příliš obratní letci, v letu připomínají datla, zato se neobyčejně ladně a obratně pohybují po větvích. Dorozumívají se mezi sebou drsnými, nikoliv však nepříjemnými zvuky. Peří většiny z nich obsahuje barviva, která se u žádných jiných živočichů nevyskytují: turakoverdin, zbarvující peří do zelena a turacin, který způsobuje purpurové zbarvení letek. Obě barviva obsahují měď a jsou rozpustná ve vodě, takže turakové při koupání vodu zbarvují. Někteří autoři uvádějí, že z červeného peří jednoho turaka lze „vytěžit“ až 8 mg mědi. Pestré zbarvení je charakteristické pro turaka žijícího v lesích, druhy žijící v otevřené krajině mají zbarvení převážně šedé, hnědé či bělavé. Všichni turakové jsou býložravci, ale v hnízdní době nepohrdnou ani hmyzem. Samice snáší 2–3 vejce do jednoduchého plochého hnízda, podobného hnízdu holubů, vysoko v korunách stromů. Vejce inkubuje od prvního dne snášky, dle druhu 16 až 31 dní. Hnízdo mláďata opouštějí za 10 až 12 dní. Nejsou však samostatná a rodiče je přikrmují vyvrženou potravou asi po dobu 6 týdnů. V přírodě se turakové vyskytují většinou v párech, jsou monogamní. Hnízdní období probíhá v průběhu celého roku.
Turako fialový se vyskytuje v západní části rovníkové Afriky, v úzkém pruhu mezi Senegalem a Kamerunem. Obývá pralesy, lesy i jejich okraje, staré parky a zahrady s vysokými, hustými stromy. Rád se zdržuje v blízkosti vodních toků, často se koupe. Jeho hmotnost je asi 0,3–0,4 kg, délka těla až 50 cm a rozpětí křídel asi 40 cm. Turako fialový má zvláštní tvar zobáku – rohovina horní části je prodloužená a pokrývá téměř celé čelo. Jeho peří je velmi pestře zbarveno – modrá, fialová, zelená, červená, žlutá, hnědá, bílá a černá barva. Samice snáší dvě kulatá šedavě bílá vejce (připomínající pingpongový míček), která jsou inkubována 24–26 dní. První odchov Turaka fialového se podařil v roce 1984 v USA, kde je chován v několika zoologických zahradách a ve více než desítce soukromých chovů. Do Evropy se dováží a chová jen velmi sporadicky. V SRN se první odchov podařil v roce 1986 a v průběhu deseti let zde bylo odchováno 11 mláďat.

Chovný pár turake.

ODCHOV V ČESKÉ REPUBLICE
24 mláďat od jednoho páru
za 3 roky

V roce 2003 jsme získali nepříbuzný pár Turak fialových. Jednalo se o samečka z odchovu a samičku z odchytu. Ptáci byli umístěni do skleníku o rozměrech asi 8×3×3 m. Celou severní stěnu tvoří umělá skála s vodopádem a jezírkem. Jižní prosklená část je opatřena pletivem a je otevíratelná. Ve skleníku je zajištěno vytápění (topné kabely ve stěně skály a jezírka), ventilace (okno ve stropě, el. větráky), mlžení (rozvod mikrotrysek pod lexanovým stropem), světelný režim (den, večer, noc). V zimě teploty neklesají pod 18 °C, vzdušná vlhkost je 70–80 %. Tyto hodnoty jsou pro turaka „zbytečně luxusní“ a jsou ve skleníku udržovány kvůli rostlinám a ostatním živočichům. Skleník je hustě zarostlý vegetací (různé druhy fikusů, bambusy, tilandsie, bromelie, apod.). Kromě ryb, žab a želv, obývá skleník ještě několik druhů ptáků (Lori mošusový, Loriček Edwardsův, Květomil modrý, Kruhoočko východní, Kruhoočko kikuyu, Drozdík bělohlavý, Křepelka korunkatá a několik druhů astrildů). Kromě několika silných kmenů, lián a větví jsou ve skleníku umístěny 4 budky z dutých kmenů a proutěná hnízda.

• Samička s mládětem na hnízdě.

Pár turak si během několika prvních dnů obsadil proutěné hnízdo umístěné v koutě skleníku na nejvyšším možném místě a okamžitě začal hnízdit. Hnízdí téměř nepřetržitě již třetím rokem a za tuto dobu vyvedl 24 mláďat. Pár se k sobě chová velmi ohleduplně a pozorně, rovněž k ostatním obyvatelům skleníku je snášenlivý. Nevšímá si vegetace ani ostatních hnízdících ptáků. V době hnízdění velmi urputně brání své hnízdo, vetřelce však pouze odežene z jeho okolí a dále na něj neútočí.
Při každém hnízdění snesla samička dvě vajíčka, na kterých hned od prvního dne seděla. Na rozdíl od literatury, kde se uvádí, že se rodiče na hnízdě střídají, jsme zde samečka nikdy nepozorovali. Sameček se často zdržoval v okolí hnízda, někdy samičku krmil a hnízdo po celou dobu bránil i proti chovateli. Pouze v době líhnutí, 25.–26. den, seděli na hnízdě vždy oba rodiče společně.

• Mladý sameček.

Pár odchoval až na dvě výjimky vždy dvě mláďata, přičemž se vždy jednalo o samičku a samečka. Pouze dvakrát pár odchoval jen jedno mládě. Jednou muselo být druhé mládě utraceno pro komplikovanou zlomeninu končetiny. V druhém případě pár jedno mládě předčasně přestal krmit.

• Mládě po opuštění hnízda.

I když již v době růstu mláďat lze usuzovat na pohlaví (mohutnost kostry, tvar lebky), spolehlivě je lze určit pouze endoskopicky nebo šetrněji, analýzou DNA. Zejména u dospělých odchycených ptáků, u kterých není znám věk a není možno srovnání, není určování pohlaví dle tělesných rozměrů možné.
Mláďata opouštěla hnízdo postupně v průběhu až několika dnů. Zpravidla mezi 12.–17. dnem po vylíhnutí. Další asi dva týdny se zdržovala v těsné blízkosti hnízda, do kterého se stále vracela. Postupně se mláďata pouštěla na delší výpravy za doprovodu rodičů, kteří jim ukazovali potravu a stále je dokrmovali vývržky.
Mláďata se líhnou černá a dlouho se rodičům nepodobají. Podoba se začíná objevovat asi až v šesti týdnech. Ještě v této době je rodiče dokrmují a stále se v této době vracejí na hnízdo, na kterém již samička často sedí na dalších dvou vejcích. Na hnízdo se přestávají vracet asi v 8 týdnech, kdy jsou samostatná a podobná rodičům. Mláďata Turak fialových se hlasově nijak neprojevují. Hlasové projevy jsme zaznamenali jen u dospělých ptáků a to pouze v době jejich páření. Samec i samička vydávají naprosto shodné, těžko popsatelné zvuky, které asi nejvíce připomínají zvuk řehtačky. Jinak jsou velmi tiší.
Krmení turak je v některé literatuře popisováno tak složitě, že od chovu těchto krásných a bezproblémových ptáků přímo odrazuje (několikrát denně čerstvá voda, na čtverečky nakrájená jablka, hrušky, fíky, švestky, jahody, ovocné saláty, zavařované ovoce, třešně, rybíz, vejce, maso, tvaroh, mrkev, vitamínové doplňky, umělá barviva, siran měďnatý …).
Téměř nic z výše uvedeného naše turaka nemají. Voda, kterou pijí, je pouze ta v jezírku (je upravována filtrací a germicidní lampou, neboť je neustále znečišťována trusem všech obyvatel skleníku a zbytky potravy). Ve skleníku je stále k dispozici komerčně vyráběná granulovaná směs pro plodožravé pátky a komerčně vyráběná směs pro hmyzožravé. Na větvích jsou napíchané půlky jablek, banánů, někdy hrušek. Pro zpestření kiwi, hroznové víno, granátové jablíčko, čínské zelí. Turaka upřednostňují jablka, která „okusují“ a směs pro plodožravé. V době krmení mláďat přidáváme moučné červy. Pouze v tuto dobu jsou ptáci ochotni sbírat potravu i ze země, kam normálně vůbec neslétají. Žádná barviva, vitamíny ani minerální látky nepřidáváme. Ve skleníku je pouze grit pro exoty a holuby, ale ani zde jsme turaka nikdy nepozorovali. Dle našich zkušeností není krmení Turak fialových nijak složité, zejména pak u ptáků z odchovů, kteří jsou zvyklí přijímat granulované směsi. Pro chov a zejména úspěšný odchov je mnohem důležitější dopřát chovnému páru dostatek prostoru a světla v zimním období. Turako fialový je jak svým vzhledem, tak i způsobem života pozoruhodný pták. Nepoškozuje vegetaci, je snášenlivý s ostatními ptáky a neznečišťuje voliéru, jako jiní plodožraví ptáci, neboť vyměšuje pod sebe a většinou na místech, kde se zdržuje při odpočinku. Ke svému chovateli je velmi důvěřivý a svým způsobem i ochočitelný, bere potravu z ruky.