Výživa a krmení astrildovitých pěvců

II. krmení

Kapitola 5: Způsob krmení astrildovitých
Způsobů krmení astrildovitých existuje celá řada. Dalo by se říci, co chovatel, to jiný způsob krmení. V tomto příspěvku se budeme snažit ukázat některé možnosti, jak technikou (způsobem) krmení ovlivňovat jednotlivé části ročního biologického cyklu. Potrava astrildů v přírodě se v jednotlivých částech tohoto ročního cyklu mění a to podle řady různých faktorů – teplota, vlhkost. V rámci těchto cyklů se mění nejen potravní zdroje, ale jak již bylo uvedeno i klimatické podmínky a následně i etologie astrildů.
Na počátku této kapitoly si musíme položit otázku, co vlastně víme o astrildovitých ptácích a jejich potravě?
Astrildovití pěvci jsou v převážné většině zrnožraví ptáci. Tedy větší část jejich potravy tvoří semena, především trav a bylin. Existují samozřejmě výjimky, např. rod Parmoptila nebo Nigrita, kde převládající složkou přirozené potravy bude asi hmyz. Ale tyto výjimky nejsou z hlediska chovu astrildů významné. Nicméně ani u ostatních druhů není ona exkluzivita semen v jejich krmné dávce tak velká, jak se dříve uvádělo. Ve všech obdobích biologického cyklu představuje ale hodnotu nad 50 % přijímaných krmiv. Odlišnosti jsou především v jejich kvalitě, tedy semen. Většinou se jedná o semena v trochu jiné podobě, než-li jsou jim předkládána v klecích chovatelů. Jde o semena nedozrálá nebo v mléčné zralosti, v jiném období zase o semena naklíčená nebo klíčící. S vyzrálými zrny, v podobě, jak jsou předkládány v chovech, se setkávají pouze v určitém a poměrně krátkém období a některé druhy, žijící mimo stepní biotopy tato semena neznají prakticky vůbec.
Pokud chce chovatel dosáhnout úspěchu – tedy odchovu – musí do určité míry respektovat nároky jednotlivých druhů astrildů. Na druhou stranu je schopnost adaptace na podmínky chovu u těchto ptáků poměrně vysoká, takže možnost přizpůsobení je asi padesát na padesát (ptáci – chovatel). Alespoň u většiny druhů. U náročnějších druhů musí (rudoušci, černoušci apod.) vyjít chovatel vstříc jejich požadavkům v trochu větší míře.
Krmení, jeho kvalita, pestrost apod., má odpovídat jak momentálním požadavkům – hnízdění, přepeřování – (to především), ale musí být také v souladu s dlouhodobějším výhledem (krmení v době biologického klidu by mělo být orientováno na nadcházející fázi aktivity – zamezení tloustnutí, dopeření apod.). V zásadě jsou dva typy přístupu ke krmení. Prvním je běžné krmení v chovu, druhým speciální krmení v době adaptace, nemoci apod.
Běžné krmení se sestává ze tří oddílů:
1. fáze biologické aktivity
2. fáze biologického klidu
3. fáze přechodů (jeden přechod sestupný aktivita = klid, druhý vzestupný klid = aktivita)

Na první pohled to vypadá složitě, ale ve skutečnosti je to ještě o trošku složitější. Jak již bylo uvedeno, ne všechny druhy astrildů žijí ve stejných podmínkách. Průběh ročního cyklu je tedy různý a v některých případech jsou rozdíly velké. Tento biologický cyklus je ovlivňován řadou faktorů, jak jsme již poznali. Zdroje krmení a jejich dostupnost jsou faktorem limitujícím. Na rozdíl od podobných skupin ptáků v palearktické oblasti (Evropa, Asie), kde je jejich biologie řízena především délkou světelného dne, u astrildů je toto řízeno dostupností potravních zdrojů, tedy dobou sucha (klidové stádium) a dešťů (aktivní stádium).
To je dělení ročního biologického cyklu, ale neplatí zcela dogmaticky, právě pro různost biotopů, které astrildi obývají. Z pohledu krmení je možné si, ale pouze pracovně, rozdělit astrildy do dvou skupin – na druhy stepní (obývají stepi a savany) a druhy ostatní (jejich biotopem jsou lesy, okraje tropických deštných pralesů, horské biotopy). Jak jsem uvedl, jedná se pouze o orientační rozdělení.
Stepní druhy, jejich biologický rytmus řídí výše uvedené zákonitosti. Začne pršet a ptáci se rychle dostávají do přechodu na období biologické aktivity. Vědí, že bude dostatek až přebytek dostupných zdrojů potravy a vody. V období dešťů a krátce po jeho konci ptáci hnízdí. Pozvolna, jak ubývá potravních zdrojů, končí jejich biologická aktivita a nastává přechodné období (sestupné), ze stádia aktivity do klidového, ve kterém ptáci přepeří a přejdou do biologického klidu, kdy je potravy a vody nedostatek a za zdroji musí migrovat. Takto se jejich biologické cykly opakují.
Stepní ptáci jsou poměrně odolní, dobře se adaptují na chov v zajetí a pro chovatele jsou velmi vhodní. Patří sem většina australských druhů, panenky, řada druhů r. Estrilda, Lagonosticta, Hypargos, Pytilia, Amandava, Spermestes apod.
Ostatní druhy nemají jednotlivá období tak ostře ohraničena, protože v jejich biotopu nedochází ke změnám prudce a vlastně po celý rok zde není nouze o zdroje potravy a vody. U druhů, žijících v oblastech rovníku se tento cyklus může opakovat dvakrát ročně, jak přechází období dešťů. Tyto druhy jsou chovatelsky náročnější, ptáci nejsou tak odolní, protože nejsou vystaveni tvrdšímu selekčnímu tlaku, jejich chov ani odchov není jednoduchý. Patří sem řada amad, rudoušci, astrildi r. Cryptospiza, některé druhy r. Estrilda, Nesocharis apod.

Jak tyto uvedené poznatky převést do chovatelské praxe?
U stepních druhů je to celkem jednoduché. Těmto ptákům musíme připravit dvě výrazně různá období, která simulují periodu přebytku a nedostatku potravních zdrojů. Obdobně, jak je to mu v přírodě. Samozřejmě k tomu patří k období přechodu z jedné periody do periody druhé (vzestupný i sestupný přechod). Znovu podotýkám, že toto schéma nelimituje pouze krmení, ale i klimatické podmínky, etologie apod. Těchto druhů stepních astrildů je v chovatelských zařízeních většina a proto se u nich zdržíme déle.
Pro lepší orientaci uvedu mezníky jednotlivých částí cyklu tak, jak je možné je chápat v chovatelské praxi.
Období biologické aktivity začíná zasednutím na první snůšku. Této periodě předchází vzestupné přechodné období (asi 4 týdny), kdy se ptáci spárují, vyhledají místo pro hnízdění a postaví hnízdo. Období biologické aktivity (4–5 měsíců) končí odstavem mláďat z posledního (v chovu nejčastěji 2. nebo 3.) hnízdění. Nastává další přechodné období, tentokrát sestupné, ve kterém ptáci přepeří (4–8 týdnů). Období biologického klidu začíná po přepeření a trvá až do přechodu na hnízdní sezónu (3–4 měsíce). Zde je důležité si uvědomit, že techniku krmení musíme plánovat s dlouhodobějším výhledem, abychom např. ve vrcholu aktivní periody měli v zásobě dostatek zdrojů např. živého krmiva a podobně.

Panenka černohlavá východní
Lonchura malacca
atricapilla

Standardně krmíme astrildy v období biologického klidu dosti chudě. Základem je suchá kvalitní směs zrnin, kterou podáváme denně v dávce ad libitum. Tato směs by měla obsahovat co nejméně olejnatých semen, ještě lépe je, pokud tato semena nepodáváme vůbec. Jednou týdně podáváme vaječnou směs a to hlavně pro uchování návyku k její konzumaci. Zhruba 2× týdně multivitaminový preparát (Supervit), 1× měsíčně pak kalcium (vápník v dávce asi 1 ml / litr vody), Selevit (1 ml / litr vody), jód (kalium iodati 1 ml / litr vody) a sůl (asi 2 g / litr vody).
Představme si nyní, že jsme na konci klidové periody. Chceme tedy začít chovnou sezónu. Zhruba měsíc před zamýšleným začátkem chovné sezóny zahájíme u ptáků přechod do aktivní periody. Tento přechod může být poměrně rychlý, protože tak se tomu děje i ve volné přírodě. Začneme tedy přidávat i nadstandardní složky krmné dávky. Především předklíčená semena, která každý týden zvyšujeme o jednu až dvě denní dávky. Tedy tak, aby po zhruba čtyřech týdnech byla podávána denně v celkovém množství asi 50 % podílu semen v krmivu. Dále zvýšíme podobně dávky vaječné směsi – tedy suché vaječné směsi, vlhčené mrkví, zeleným krmivem apod. Postupně také zvyšujeme dávkování multivitaminového preparátu tak, aby po zhruba měsíci byl aplikován 5–7× týdně (podle momentálního stavu). Zhruba v polovině tohoto přechodného období sesadíme páry (pokud je „přezimujeme“ odděleně) a umístíme je do prostor, ve kterých mají vyhnízdit. V tuto dobu zvýšíme dávky kalcia (vápníku) a zhruba týden je můžeme podávat denně. Je to důležité hlavně pro samice, jako zdroj tohoto důležitého prvku pro tvorbu vaječné skořápky. Ostatní vitaminové a minerální preparáty ponecháme v původní podobě dávkování. V přechodném období začneme, u druhů, které to vyžadují, podávat i živé krmení. Toto ale dávkujeme opatrně a stejně opatrně dávky zvyšujeme. Při tomto postupu je pravděpodobné, že ptáci během 2 týdnů (2–3) přistoupí ke hnízdění. Jakmile dojde ke snůšce prvního vajíčka, mírně omezíme dotaci vitaminů a vaječných směsí. Po zasednutí zhruba na týden až 10 dnů také zastavíme podávání živé potravy. Spočítáme si datum pravděpodobného líhnutí mláďat a nejméně tři dny před tímto termínem doplníme krmnou dávku na její maximum. Pouze u živého krmiva si počkáme až na den líhnutí (nebo den pře líhnutím.). Toto omezení provádíme pouze při prvním hnízdění, aby nedošlo k „předimenzování“ chovných ptáků (především samců) a tím znovu k toku a ztrátě prvního hnízda. Také u starších již vyzkoušených ptáků toto nemusíme provádět, pokud k tomu není bezprostřední příčina.
Od vylíhnutí mláďat podáváme živé krmivo denně. Tedy u druhů, které jej vyžadují. Ne pro všechny astrildy je tato složka krmné dávky nezbytná. Některým druhům (panenky, guldy apod.) jsem se živé krmivo snažil nabízet celkem marně. U guld se mi zdálo, že ptáci se předložených larev plesnivců bojí. Pro jiné druhy je tato složka naopak nezbytná a těm musí být poskytnuta v potřebném množství. Stanovit potřebu živého krmiva pro jeden pár je otázkou individuelní zkušenosti. Obecně lze říci, že pro pár astrildů, druhů s normálními nároky na potřebu živého krmiva (vločkovníci, amaranti) se dávka pohybuje, při normálním počtu mláďat (3–5) na 30–40 larvách plesnivců denně nebo ekvivalentu odpovídajícímu tomuto množství v jiném krmném hmyzu. Toto množství by mělo být rozděleno na několik (alespoň 2, lépe 4) menší dávky. Podával jsem asi 40 larev plesnivců ve čtyřech dávkách (ráno, kolem poledne, asi v 16 hodin a večer). Tento harmonogram by měl odpovídat potřebě v prvním týdnu života mláďat, kdy je spotřeba této složky nejvyšší. Další týden jsem podával 30 larev ve třech dávkách a třetí už jenom 20 ve dvou dávkách. Po vylétnutí mláďat můžeme živé krmivo postupně ještě více tlumit a není nutné jej podávat denně. Tento sestup ale musí být pozvolný a vždy je nutné reagovat na momentální situaci. Také bych rád zdůraznil, že zde uvedené počty, eventuelně denní dávky, nejsou žádnou konstantou, kolik živého krmiva musí být denně servírováno. Pouze ukazují trend, kdy v prvních dnech po vylíhnutí je potřeba stavebních živin (bílkovin a minerálních látek, především Ca) pro mláďata velice důležitá. V tomto období (1. týden) dochází k jejich maximálnímu růstu a proto tomu musí odpovídat i potřeba stavebních látek. Ve druhém týdnu se již růst výrazněji zpomaluje a živiny jsou využívány především pro tvorbu opeření. Opět je toto časování u každého druhu mírně odlišné (nebo alespoň u skupinek druhů). Zde musí chovatel postupovat podle potřeb ptáků v tom konkrétním případě. K tomu je ale zapotřebí již určitých zkušeností.
Vysvětlili jsme si tedy podávání živých krmiv. V prvním týdnu života mláďat se nemusíme obávat podat alespoň třikrát týdně kalcium, protože jeho potřeba u mláďat je vysoká (tvorba kostry) a krmí je převážně samice, kde vzhledem k předešlé snůšce, také není tohoto prvku v organismu velká zásoba. Je dobré v prvním týdnu podat i Selevit, tedy kombinaci selenu s vitaminem E. Tím zvyšujeme obranyschopnost mláďat. Ve druhém týdnu jsem s úspěchem jednorázově podával vitamin B 12 v injekční formě, kterou jsem aplikoval do pitné vody. Tím se část vitaminu znehodnotila, ale podával jsem v dávce 10 ml na asi 1 litru vody, takže lze předpokládat, že určité množství se k ptákům dostalo. Po vylétnutí mláďat již má v potravě převažovat rostlinná složka, tedy semena, nejlépe předklíčená.
Tímto způsobem rodiče krmíme až do posledního hnízdění, odstavená mláďata až do jejich přepeření.
(Pokračování příště.)
 

text: Michal Vít,
Miroslav Příhoda