EXOTIČTÍ HOLOUBCI, HOLUBI A HRDLIČKY (19. část)

Holub vínokrký - Ptilinopus porphyreus

Tento nádherný holub ze skupiny holubů plodožravých se svým zbarvením vyrovná i těm nejkrásněji vybarveným ptákům. Svůj domov má na Sumatře, Jávě a okolních ostrovech.
Velikostí se dá přirovnat k hrdličce chechtavé. Holub má hlavu, vrchní i spodní část krku růžově červenou. Bílý proužek ve tvaru měsíčku odděluje krk od hrudi. Pod ním je proužek černošedý, střed břicha je šedý, zbývající část je olivově žlutá. Na vrchní straně převládá sytě zelená barva se zlatým žíháním. Vnější i vnitřní letky jsou zelené, černě lemované. Střední ocasní pera jsou olivově zelená, vnější zelenočerná, lemovaná šedým okrajem. Zobák je bronzově olivový, duhovka je černá a nohy jsou růžové. Holubice má barvy méně výrazné. Krk má zlatorůžový, čímž se dá dobře od holuba odlišit.

Holubice snáší jedno vajíčko, inkubace trvá 22 dnů a holoubě zůstává v hnízdě kolem 16 dnů.
Pár těchto holubů jsem získal spolu s párem holubů oranžovobřichých (Ptilinopus iozonus) v květnu roku 1990 a byli mými prvními holuby ze skupiny holubů plodožravých. První chovná sezóna v roce 1990 skončila bez známek zájmu o hnízdění. Poněvadž jsem se o jejich chovu nedozvěděl žádné údaje z literatury, zkoušel jsem různé typy hnízdních podkladů. Žádné hnízdo však nevedlo k vyprovokování snášky. Další sezóna v roce 1991 byla již nadějnější. Holubice začala snášet vejce, ale první tři vždy s odstupem jedenácti dnů snesla z bidla na zem. V tu dobu měli holubi jako podklad pro hnízdo drátěný kuchyňský cedník o průměru 15 cm, který používám u většiny holoubků a hrdliček. Čtvrté a páté vajíčko již holubice snesla do hnízda, ale holubi na vajíčko nenasedli. Zkoušel jsem tedy vajíčka podsadit pod hnízdící Hrdličky chechtavé. Holoubátka se pokaždé vylíhla, ale i když byla pod chůvami nakrmena kaší (holubím mlékem), tak vždy po dvou dnech uhynula. Z toho usuzuji, že plodožraví holubi mají zřejmě holubí kaši částečně odlišnou od holubů zrnozobých.
Sezóna v roce 1992 začala prakticky v zimní ubikaci již 25. 12. 1991. Holubice snesla vajíčko a začala ho ihned zahřívat. Seděla převážně sama a jen výjimečně ji při krmení střídal holub. Po dvacetidvou dnech se vylíhlo holoubátko. Byl jsem rád, ale má radost netrvala dlouho. Po čtyřech dnech totiž mládě uhynulo. Důvod jsem nezjistil. 23. ledna holubička opět nasedla. I tentokrát seděla na vajíčku velmi „pevně“ a hnízdo neopustila ani když jsem čistil voliérku. Za dvacet dnů se opět vylíhlo holoubátko. Tentokrát jsem obohatil krmnou ovocnou kaši (tu jsem popsal ve svém příspěvku o chovu plodožravých holubů) o glukopur a sušené dafnie. Holubička stále seděla na hnízdě, což bylo důkazem toho, že holoubátko žije. Šestnáctý den opustilo poprvé hnízdo. Bylo ještě nedokonale opeřené (převládala zelená barva), ale ihned létalo. Často se vracelo do hnízda, kde ho holubička ještě dalších čtrnáct dnů zahřívala. Když opustilo poprvé hnízdo, bylo velmi malé, ale pak rychle rostlo a v šesti týdnech bylo jen o málo menší než rodiče.
Přibližně do šesti týdnů jsem pozoroval, že ho rodiče krmili (oba) i když začínalo žrát samo. Přepeřovat začalo ve dvou měsících a podle fialově růžových pírek na krku bylo ihned zřejmé, že to bude holub. V tuto dobu jsem ho již musel oddělit od rodičů, poněvadž ho začal holub pronásledovat.
Tyto holuby jsem choval přes zimní období (od konce října do konce dubna) v zimní ubikaci ve voliérce 150×70×70 cm a tento prostor jim plně vyhovoval, což potvrdili úspěšným hnízděním. Přes letní období jsem je choval ve venkovní voliérce 150×80×180 cm. V tuto dobu jsem s nimi choval pro nedostatek místa pár holoubků diamantových a těmto neublížili. Úspěšná hnízdění následovala i po přemístění do zahradní voliérky a za celou dobu, co jsem tyto holuby choval, odchovali celkem 6 mladých.

Zdeněk Říha