Sdílet:
ŽIVÝ POKLAD Z ČECH
Přehled plemen zvířat zahrnutých do genetických zdrojů v ČR
Ráda bych vám postupně představila jednotlivé druhy zvířat, které jsou naší genovou rezer...
V každém volně navazujícím cyklu se vám pokusím přiblížit konkrétní plemeno zařazené do genových zdrojů. Stručně se zmíním o jeho původu a navštívím chovatele, kteří plemena zvířat v genové rezervě chovají. Dozvíme se od nich jistě spoustu zajímavých informací o současném chovu i vyhlídkách do budoucnosti.
Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských a užitkových zvířat, ryb a včel v České republice zahrnuje plemena:
skotu- česká červinka, český strakatý skot,
prasat- přeštické černostrakaté,
ovcí- šumavská ovce, valašská ovce,
koz- koza bílá krátkosrstá, koza hnědá krátkosrstá,
koní- starokladrubský kůň, huculský kůň, slezský norik, českomoravský belgický kůň,
drůbeže- česká slepice zlatě kropenatá, česká husa,
králíků- český strakáč, český luštič, český albín, český červený, český černopesíkatý, moravský modrý, moravský bílý hnědooký,
nutrií- přeštická vícebarevná, standardní nutrie českého typu, stříbrná nutrie,
ryb- kapr obecný, pstruh duhový, pstruh obecný forma potoční, lín obecný, sumec velký, jeseter malý, vyza velká, síh peleď, síh maréna,
včel- včela kraňská.
Přehled plemen zvířat zahrnutých do genetických zdrojů v ČR
Ráda bych vám postupně představila jednotlivé druhy zvířat, které jsou naší genovou rezervou. Co vlastně nazýváme genovou rezervou? Jsou to plemena zvířat, která u nás žijí po staletí. Je to naše národní bohatství, dědictví po našich předcích, sahající do doby Karla IV. nebo ještě dále. Je to hmatatelné spojení současnosti s dobou dávno minulou. Měli bychom si uvědomit, že tak jako chráníme hrady, zámky a jiná kulturní dědictví, tak i konkrétní druhy zvířat pocházející z naší země zasluhují pozornost. Fascinuje mě představa selských dvorů, kde tato zvířata žila a sloužila k obživě lidí již před staletími. Je zázrak, že se nám některá zachovala dodnes. Proto bychom měli usilovat o jejich zachování pro naše potomky, pro budoucí generace národa. Legislativně je ochrana genetických zdrojů dále upravena zákonem 344/2006 Sbírky a Národním programem vyhlášeným Ministerstvem zemědělství 14.6.2006, financovaným z prostředků Státního rozpočtu.V každém volně navazujícím cyklu se vám pokusím přiblížit konkrétní plemeno zařazené do genových zdrojů. Stručně se zmíním o jeho původu a navštívím chovatele, kteří plemena zvířat v genové rezervě chovají. Dozvíme se od nich jistě spoustu zajímavých informací o současném chovu i vyhlídkách do budoucnosti.
Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských a užitkových zvířat, ryb a včel v České republice zahrnuje plemena:
skotu- česká červinka, český strakatý skot,
prasat- přeštické černostrakaté,
ovcí- šumavská ovce, valašská ovce,
koz- koza bílá krátkosrstá, koza hnědá krátkosrstá,
koní- starokladrubský kůň, huculský kůň, slezský norik, českomoravský belgický kůň,
drůbeže- česká slepice zlatě kropenatá, česká husa,
králíků- český strakáč, český luštič, český albín, český červený, český černopesíkatý, moravský modrý, moravský bílý hnědooký,
nutrií- přeštická vícebarevná, standardní nutrie českého typu, stříbrná nutrie,
ryb- kapr obecný, pstruh duhový, pstruh obecný forma potoční, lín obecný, sumec velký, jeseter malý, vyza velká, síh peleď, síh maréna,
včel- včela kraňská.
ČÁST 1. ČESKÁ SLEPICE ZLATĚ KROPENATÁ
Jinak je také často nazývána česká zlatá kropenka nebo jen češka. Do genetických živočišných rezerv byla zařazena v roce 1992. Patří mezi plemena lehkého nosného typu. Je živé povahy, nenáročná na potravu. Pokud jí umožníme dostatečný výběh, velkou část denní dávky si sama nahledá. Zachovala si obezřetnost vůči dravcům a proto je vhodná k chovu ve volném výběhu.
Dospělé slepice váží 1,8–2,2 kg, kohout 2,1–2,5 kg. Vyskytuje se nejčastěji ve zbarvení zlatě kropenatém, vzácněji v stříbřitém, koroptvím a bílém. Existuje také ve zdrobnělé formě. Snáška je v průměru okolo 150 ks vajec za rok.
Vyrostl jsem mezi chovateli, můj děda a strýc byli holubáři. Mě už ale odmalička lákala drůbež. Když mě jako malého caparta rodiče hledali, zaručeně jsem byl v kurníku u slepic. Tam to všechno asi začalo.
Kdy jste začal s chovem českých slepic?
Chovat české slepice jsem začal v roce 1998, když jsem se vrátil z vojny. Nejdříve to byly zdrobnělé češky. Pak jsem začal chovat šumavanky, u kterých jsem k regeneraci používal právě české slepice zlatě kropenaté. A už jsem u nich zůstal. V současnosti se také věnuji šlechtění zdrobnělých bílých češek. Od roku 1999 jsem posuzovatel drůbeže.
První zmínka, o které vím, je z roku 1205, z doby královny Dagmar Dánské (1186–1213). Dcera našeho panovníka Přemysla Otakara I., vlastním jménem Markéta, byla provdána roku 1205 za dánského krále Valdemara II Dánského. Svatba se konala ve městě Lübeck, kde tato Přemyslovna přijala nové jméno Dagmar. Věnem dostala z Čech mimo skotu, prasat, ovcí i hejno českých slepic.
A ty jsou pravděpodobně základem populace dánských a drentských slepic. Tato plemena jsou uznána v Dánsku národním plemenem. Mají shodné zbarvení jako naše česká slepice zlatě kropenatá, jen mají bílé ušnice. Královna Dagmar byla v Dánsku velmi oblíbená, hlavně mezi rybáři, nad kterými držela ochrannou ruku. Stala se také patronkou Dánska, kterou je dodnes. Bohužel zemřela při porodu svého druhorozeného syna v pouhých 27 letech.
Díky českým slepicím také dodnes „drží“ Karlův most. Podle známé legendy se při stavbě přidávala do malty právě jejich vejce. Až do roku 1840–60, to bylo jediné plemeno slepic u nás. Poté se postupně začala do Čech dovážet i jiná plemena. Češka postupně zanikala, vytlačována jinými plemeny. Až kolem roku 1900, díky Karlu Škodovi, začalo pomalu docházet k jejímu znovuvzkříšení. Tento nadšený chovatel objížděl na své bryčce statky na Vysočině a sbíral zde poslední zbytky českých slepic. Lidé na něj pohlíželi jako na blázna, který je ochotný platit za nějaké obyčejné slepice. Tehdy vznikly dva typy českých slepic, pojmenované podle místa nálezu. Českošinsdorfský typ, který měl zbarvení koroptví a komorovický typ zlatě kropenatý.
Úspěšně je rozmnožil a byl překvapen, jak rychle kuřata vyspívají a dobře snáší. Bohužel v době I. světové války byl nucen, z nedostatku krmení, tyto dva typy smísit. Koroptví barva tak zanikla. Dnes se opět pokoušíme o její regeneraci pomocí náhodně vyštěpených slepic. Zůstalo pouze zlatě kropenaté zbarvení, které dodnes převládá mezi barevnými rázy.
Dalším významným chovatelem byl Čestmír Sedlák (původem od Plzně). Po vzoru Karla Škody posbíral zbytky českých slepic na kqlatovsku a v pošumaví. Populace se smísily a současné češky jsou zde hlavně díky těmto dvěma významným chovatelům.
Po I. Světové válce bylo toto plemeno uznané jako hospodářské. Slepice vynikaly výbornou snáškou. V 50. letech byly češky také chovány ve velkochovech. Bohužel, za účelem zvýšení snášky, byla do chovu připouštěna vlaška koroptví. V době hybridizace již česká slepice nestačila těmto plemenům a byla předána pod patronát tehdejšího ČSCH k dalšímu šlechtění.
Klub byl založen v roce 1958 na popud chovatele Františka Fürsta. Hlavním cílem klubu je udržení stávající populace českých slepic budoucím generacím v nezměněné podobě, se zachováním genetické diverzity vitality a ustálení užitkovosti.
Nejvíce chovaným barevným rázem je zlatý kropenatý, následuje ojediněle chovaný stříbřitě kropenatý ráz. Je také snaha o vzkříšení českých slepic v barevném rázu – bílá. To samé ve zdrobnělé formě.
Klub sdružuje i chovatele šumavanek. Každoročně se také pořádají speciální výstavy, kde se odebírají celé populaci vzorky DNA. Protože je populace českých slepic předmětem obecného zájmu, mají všichni členové klubu umožněno líhnutí kuřat zdarma, v mezinárodní testační stanici drůbeže v Ústrašicích u Tábora. Zde jsou také kuřata vysexována japonskou kloakální metodou. Vysexovaní kohoutci jsou přiděleni jiným chovatelům podle předem stanoveného připařovacího plánu. V tom spočívá kouzlo celého systému (práce klubu), že každý člen si může vychovat nepříbuzného kohouta podle vlastních představ.
I přes podporu, která je poskytována chovatelům českých slepic, není toto plemeno příliš rozšířené. Řádově jsou chovány pouze ve stovkách kusů.
Proč chovat právě češky?
Kromě toho, že v sobě zahrnují vlastnosti původního plemene, kterými žádné kulturní plemeno neoplývá, je pro mě fascinující jejich temperament a svobodomyslnost. Je to ideální plemeno do volných výběhů. Jejich unikátní zbarvení, které není u žádného jiného plemene na světě (pokud nepochází z českých slepic) jim dává ve volné přírodě velmi dobrý předpoklad odolnosti vůči predátorům. Osobně jsem spokojen s jejich užitkovostí, která je bohatě vyvážena jejich skromností a schopností využívat i méně hodnotná krmiva.
Děkuji Vám za poutavé vyprávění a přeji hodně chovatelských úspěchů.
Dospělé slepice váží 1,8–2,2 kg, kohout 2,1–2,5 kg. Vyskytuje se nejčastěji ve zbarvení zlatě kropenatém, vzácněji v stříbřitém, koroptvím a bílém. Existuje také ve zdrobnělé formě. Snáška je v průměru okolo 150 ks vajec za rok.
• Česká zlatá kropenka, kohout z chovu
• Česká zlatá kropenka, slepice z našeho chovu.
Vyrostl jsem mezi chovateli, můj děda a strýc byli holubáři. Mě už ale odmalička lákala drůbež. Když mě jako malého caparta rodiče hledali, zaručeně jsem byl v kurníku u slepic. Tam to všechno asi začalo.
Kdy jste začal s chovem českých slepic?
Chovat české slepice jsem začal v roce 1998, když jsem se vrátil z vojny. Nejdříve to byly zdrobnělé češky. Pak jsem začal chovat šumavanky, u kterých jsem k regeneraci používal právě české slepice zlatě kropenaté. A už jsem u nich zůstal. V současnosti se také věnuji šlechtění zdrobnělých bílých češek. Od roku 1999 jsem posuzovatel drůbeže.
• Česká zlatá kropenka, kohout z chovu autorky.
První zmínka, o které vím, je z roku 1205, z doby královny Dagmar Dánské (1186–1213). Dcera našeho panovníka Přemysla Otakara I., vlastním jménem Markéta, byla provdána roku 1205 za dánského krále Valdemara II Dánského. Svatba se konala ve městě Lübeck, kde tato Přemyslovna přijala nové jméno Dagmar. Věnem dostala z Čech mimo skotu, prasat, ovcí i hejno českých slepic.
A ty jsou pravděpodobně základem populace dánských a drentských slepic. Tato plemena jsou uznána v Dánsku národním plemenem. Mají shodné zbarvení jako naše česká slepice zlatě kropenatá, jen mají bílé ušnice. Královna Dagmar byla v Dánsku velmi oblíbená, hlavně mezi rybáři, nad kterými držela ochrannou ruku. Stala se také patronkou Dánska, kterou je dodnes. Bohužel zemřela při porodu svého druhorozeného syna v pouhých 27 letech.
Díky českým slepicím také dodnes „drží“ Karlův most. Podle známé legendy se při stavbě přidávala do malty právě jejich vejce. Až do roku 1840–60, to bylo jediné plemeno slepic u nás. Poté se postupně začala do Čech dovážet i jiná plemena. Češka postupně zanikala, vytlačována jinými plemeny. Až kolem roku 1900, díky Karlu Škodovi, začalo pomalu docházet k jejímu znovuvzkříšení. Tento nadšený chovatel objížděl na své bryčce statky na Vysočině a sbíral zde poslední zbytky českých slepic. Lidé na něj pohlíželi jako na blázna, který je ochotný platit za nějaké obyčejné slepice. Tehdy vznikly dva typy českých slepic, pojmenované podle místa nálezu. Českošinsdorfský typ, který měl zbarvení koroptví a komorovický typ zlatě kropenatý.
Úspěšně je rozmnožil a byl překvapen, jak rychle kuřata vyspívají a dobře snáší. Bohužel v době I. světové války byl nucen, z nedostatku krmení, tyto dva typy smísit. Koroptví barva tak zanikla. Dnes se opět pokoušíme o její regeneraci pomocí náhodně vyštěpených slepic. Zůstalo pouze zlatě kropenaté zbarvení, které dodnes převládá mezi barevnými rázy.
Dalším významným chovatelem byl Čestmír Sedlák (původem od Plzně). Po vzoru Karla Škody posbíral zbytky českých slepic na kqlatovsku a v pošumaví. Populace se smísily a současné češky jsou zde hlavně díky těmto dvěma významným chovatelům.
Po I. Světové válce bylo toto plemeno uznané jako hospodářské. Slepice vynikaly výbornou snáškou. V 50. letech byly češky také chovány ve velkochovech. Bohužel, za účelem zvýšení snášky, byla do chovu připouštěna vlaška koroptví. V době hybridizace již česká slepice nestačila těmto plemenům a byla předána pod patronát tehdejšího ČSCH k dalšímu šlechtění.
• Kuřátka – 3. den.
Klub byl založen v roce 1958 na popud chovatele Františka Fürsta. Hlavním cílem klubu je udržení stávající populace českých slepic budoucím generacím v nezměněné podobě, se zachováním genetické diverzity vitality a ustálení užitkovosti.
Nejvíce chovaným barevným rázem je zlatý kropenatý, následuje ojediněle chovaný stříbřitě kropenatý ráz. Je také snaha o vzkříšení českých slepic v barevném rázu – bílá. To samé ve zdrobnělé formě.
Klub sdružuje i chovatele šumavanek. Každoročně se také pořádají speciální výstavy, kde se odebírají celé populaci vzorky DNA. Protože je populace českých slepic předmětem obecného zájmu, mají všichni členové klubu umožněno líhnutí kuřat zdarma, v mezinárodní testační stanici drůbeže v Ústrašicích u Tábora. Zde jsou také kuřata vysexována japonskou kloakální metodou. Vysexovaní kohoutci jsou přiděleni jiným chovatelům podle předem stanoveného připařovacího plánu. V tom spočívá kouzlo celého systému (práce klubu), že každý člen si může vychovat nepříbuzného kohouta podle vlastních představ.
• Kohout, detail hlavy.
I přes podporu, která je poskytována chovatelům českých slepic, není toto plemeno příliš rozšířené. Řádově jsou chovány pouze ve stovkách kusů.
Proč chovat právě češky?
Kromě toho, že v sobě zahrnují vlastnosti původního plemene, kterými žádné kulturní plemeno neoplývá, je pro mě fascinující jejich temperament a svobodomyslnost. Je to ideální plemeno do volných výběhů. Jejich unikátní zbarvení, které není u žádného jiného plemene na světě (pokud nepochází z českých slepic) jim dává ve volné přírodě velmi dobrý předpoklad odolnosti vůči predátorům. Osobně jsem spokojen s jejich užitkovostí, která je bohatě vyvážena jejich skromností a schopností využívat i méně hodnotná krmiva.
Děkuji Vám za poutavé vyprávění a přeji hodně chovatelských úspěchů.
text a foto: Bc. Daniela Bukovská, zoofarma@seznam.cz
Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
