Národní Field Trial Šašovice

V neděli probíhal Národní Trial retrievrů, který pořádal RK CZ ve spolupráci s OMS Třebíč, HS Šašovice. Je to jediný trial retrievrů, který je u nás pořádaný jako vodní, tedy na kačeny. Cílem NFTR je vybrat nejlepší psy, kteří umějí dohledat střelenou a postřelenou zvěř a mají specifickou vlastnost retrievrů, zapamatovat si dopad střelené zvěře. Retriever se na svém místě nebo u nohy vůdce musí chovat klidně, musí se nechat navést na místo dopadu zvěře vůdcem, pokud to neviděl sám.
Po ránu se malá obec Šašovice halila do husté mlhy, počasí bylo vlhké a zima se vkrádala pěkně pod kůži. Ke slavnostnímu zahájení se dostavilo dvanáct vůdců z České republiky a tři zahraniční účastníci ze sousedního Rakouska. Trial samotný probíhal na nedalekém rybníce.

Současně s losováním čísla nahlásili jednotliví vůdci, jak svého psa povedou. Mohli se rozhodnout, zda půjdou volně bez řemene a obojku nebo na řemeni. Volný pes se nesmí po celou dobu zkoušek vzdálit nebo vyrazit od nohy vůdce bez povelu, s úmyslem přinést zvěř tak, že musí být povelem vůdce zastaven. Pes na řemeni musí být naprosto klidný, nesmí kňučet, nesmí se na řemeni zmítat, ani ho napínat. Vodění volně má v konečném hodnocení daleko vyšší přepočtový koeficient (pes vedený volně: známka 4×koeficient 8 = 32 bodů, pes na řemeni: známka 4×koeficient 2 = 8 bodů). Proto se většina vůdců rozhodla vést psa volně. Někteří tím hodně riskovali a některým se to opravdu nevyplatilo.
Cestou k rybníku jsme hafany nechali vyběhat na poli. Zhruba sto metrů od rybníka vrchní rozhodčí oznámil, že právě teď začínají zkoušky. Od tohoto momentu rozhodčí, určení k jednotlivým skupinám, ostřížím zrakem sledují chování po výstřelu, klid před zvěří, radost z práce, úroveň práce, přinášení, poslušnost a ovladatelnost, veškeré reakce vašich psích svěřenců. Jednotliví vůdcové se rozestoupili v půlkruhu kolem rybníka a mezi ně se vždy postavil jeden střelec.

Nejprve je nutné kačeny, které plavou na vodní hladině zvednout. Proto po celou dobu plave na rybníku pramice, ze které se snaží kačeny plašit a zvedat nad hladinu. Střílet se smí pouze tehdy, pokud je kačena dostatečně vysoko, z důvodu bezpečnosti účastníku i psů pracujících na hladině.
Již první střelba a padlé kačeny ukázala, že někteří vůdci podcenili obrovskou loveckou vášeň svých hafanů, kteří to neustáli, a bez povelu vyrazili za zvěří. Tato chyba je hodnocena jako vylučující a pozorným rozhodčím neunikla. Sledovali i vůdce. Ten musí mít psa pod svým vlivem, ale nesmí ho nijak usměrňovat rukou včetně hlazení a podobně. Pes musí vždy pracovat bez obojku, aby se za něj nezachytil v porostu a vůdce ho nemohl nenápadně podržet a usměrnit. My jsme s Akimem stáli ve vysoké trávě po kotníky ve vodě. Již při první střelbě bezprostředně před nás padly dvě kachny. Za první okamžitě vyběhl pes, druhá ležela metr před námi. Akim byl napružený, soustavně po mně mrkal a očima říkal: „Už, už?“ Když začaly padat další kačeny, ztratil nakrátko zájem o tu před námi a soustředil se na hladinu.
Myslím, že ještě nikdy nebyl tak hrrr do práce jako dnes, byl napružený, jen vyrazit. Po dvaceti minutách jsem požádala rozhodčího o to, jestli bych mohla kačenu odklidit. Ale kdepak. Rozhodčí pro ni však poslal psa z protějšího rohu. Pes to vzal přes vodu, přiběhl k nám a kačenu Akimovi před nosem odnesl. Hodně se mi ulevilo, když Akim zůstal pokojně sedět a nechal kačenu druhému psovi. Potom přišla řada na nás. První kačenu měl na dohled a bez problémů ji přinesl. Druhá kačena ležela na hladině vzdálená asi 70 metrů před námi. Akim vyrazil na povel a nechal se pěkně navádět vpřed. Jakmile kačenu uviděl, zvýšil tempo a šel pro ni. Obeplaval ji, ale nevzal. Nechápala jsem. Akim se však vrátil a kačenu přinesl a v pořádku předal.

• zleva: vítěz zkoušek Zlatý retriever Akim z Královských teras (CZ), druhé místo Labradorský retriever Conrad of Dukefield (A), třetí místo labradorský retriever Yellow Star's Sweet Heart's Dusk (A)

A tak jsme museli ještě dvakrát prokázat, že opravdu umíme, a ještě dvakrát musel přinést kačenu na větší vzdálenost. Z naší skupiny se do rozstřelu dostlali tři psi. Mohu-li posoudit labradorského retrievra rakouského vůdce, jeho práce byla opravdu velmi přesná a obdivuhodná. Naše třetí soupeřka ve skupině podala také velmi vyrovnaný a pěkný výkon. Práci psů druhé skupiny jsem neměla možnost vidět.
Do rozstřelu (disciplína, která určí vítěze v případě shodnosti bodů) se dostlalo celkem pět psů, dva goldeni a všichni tři labradoři rakouských vůdců. Rozstřel spočíval v tom, že každý vůdce musel dostat svého psa napříč rybníkem pro určenou kačenu na druhém konci, která byla více či méně vidět (ze sedmi kačen). Vylosovali jsme si pořadí a šli na to. Já jsem si vylosovala číslo dvě, a tak jsem měla možnost vidět špičkovou práci labradora, který byl s námi ve skupině. Potom jsme nastupovali my. Neměla jsem z toho příliš dobrý pocit, protože Akim nebyl na takovou vzdálenost nikdy vyslán. Když byl zhruba v polovině rybníka, zvedlo se hejno kachen a přelétlo nízko nad jeho hlavou. Nenechal se tím vyrušit a šel za svým. Přeplaval rybník, uchopil kačenu, vrátil se ke mně a v pořádku předal. Byla to nádherná práce a byl oceněn potleskem.
Rozhodčí vyhlásili výsledky rozstřelu a určili třetí až páté místo. Akim a jeho silný rakouský soupeř se měli ještě jednou utkat o vítěze zkoušek, protože jejich práce v rozstřelu byla vyrovnaná. Opět jsme si losem určili pořadí a tentokrát jsme šli první. Akimovi jsem již věřila daleko více, ale měli jsme velmi silného soupeře. Náš úkol byl podobný jako ten předchozí s tím rozdílem, že pes měl přinést kteroukoli z kačen na druhé straně. Tentokrát jsme ji ovšem neviděli, jen nám ukázali přibližně místo, kde leží. Akim nezklamal, paničku v tom nenechal. Se třemi tichými povely, kdy jsem mu rukou ukazovala směr, to bravurně zvládl. Přeplaval rybník na druhou stranu a na moment zmizel v porostu na břehu. Když se vracel, trvalo mi dost dlouho, než jsme uviděla, že se opravdu vrací s kačenou. (Chtělo to dalekohled). Kačenu v pořádku předal. Zasloužil si obdiv a velikou pochvalu. Našemu soupeři se již tak dobře nevedlo.
Akim se za svou ukázkovou práci právem stal vítězem Národního Trialu retrievrů, získal titul CACT a tím splnil i podmínky pro udělení titulu Český šampion práce.

Závěrečný ceremoniál a předání cen probíhal v místním pohostinství. Ti nejúspěšnější převzali poháry a všichni účastníci ceny, které při této příležitosti věnovala jako sponzorský dar paní Alena Juttnerová.
Vítězem zkoušek se stal zlatý retriever Akim z Královských teras (CZ), na druhém místě se umístil labradorský retriever Conrad of Dukefield (A), a třetí příčku obsadil také labradorský retriever Yellow Star's Sweet Heart's Dusk (A). Z celkového počtu patnácti psů uspělo jedenáct v první ceně, jeden v ceně druhé a tři pejsci neuspěli. Zkoušky probíhaly v přátelské atmosféře, úroveň psů byla velmi vysoká, o čemž svědčí vysoké známky v soudcovských tabulkách všech psů. Mohu-li srovnat zkoušky, kterých jsem se zde účastnila v loňském roce, myslím, že letošní ročník byl náročnější a těžší, ale připravenost a úroveň jednotlivých psů byla vyšší.
Tímto bych chtěla poděkovat pořadatelům za uspořádání zkoušek, jejich hladký, ničím nenarušený průběh a rozhodčím, za korektní posuzování a přístup k nám vůdcům a jejich svěřencům i všem nejmenovaným, kteří se o nás starali.

text: Jarmila Pokorná, foto: Radka Šťastná