O respektu a o důvěře

„Kůň potřebuje především respekt!“ S tímto názorem jsem byla konfrontována teprve nedávno. Na otázku „proč?“ mi však již dotyčný neuměl dát srozumitelnou odpověď. Viděla jsem však, jak honí koně po ohradě a nemůže ho chytit. Ten můj, podle uvážení dotyčného- bez respektu, přijde na zavolání.
Takže pro vás, kdo se ptáte stejně jako já, píši tuto úvahu. Myslím si totiž, že respekt a důvěra jsou natolik propojené, až lze v některých situacích zaměnit jedno za druhé a v podstatě říci, že rovnováha respektu a důvěry znamená splynutí obou.

Klasický příklad- malé, sotva narozené hříbátko s důvěrou následuje svoji mámu a ani jej nenapadne odporovat. Má v ni totiž absolutní důvěru a tím také absolutní respekt. To pod čím si však někteří představují respekt, bych přirovnala asi k pořádnému kopanci od maminky, sotva se hříbátko postaví na nohy. Bývá to omlouváno známým „…aby věděl, kdo je tady pánem…“, ale výsledek bývá leckdy zklamáním. Na koně s přílišným respektem není spolehnutí. Plní úkoly pod tlakem, bez dostatečné motivace a v důsledku toho přichází i ztráta chuti do práce.
V určitém věku se mladí koně snaží prosazovat se ve stádě metodou pokus- omyl. Zkusí, kdo by jim případně přenechal své místo, aby mohli postoupit výše a pokud se setkají s úspěchem, nenechají si ujít příležitost. Samozřejmě to vyzkouší i na vás. A tady je místo pro budování respektu. Jak budovat respekt? Záleží na osobnosti vaší i vašeho koně. Záleží na tom, co si chcete od koně nechat líbit a jak to zvíře chápe. A záleží také na tom, jak hodláte být důslední. Důslednost je totiž základem čitelného a srozumitelného vůdce stáda (v tomto případě stádo tvoříte vy a váš kůň).

Když váš koník:
- předbíhá při vodění a vláčí vás za sebou,
- strká do vás,
- šlape vám na nohy,
- jde si kam chce,

...má zřejmě nedostatek respektu. Nedostatek respektu však vychází z nedostatku důvěry. Málokdo má možnost být se svým koněm celé dny a noci, jak by to bylo v případě vůdce stáda nebo matky. Pokud mu navíc ještě občas dovolíte a občas nedovolíte stejné věci, případně vám „vytečou nervy“ až po několikátém pokusu vás např. odstrčit, přestože před tím jste to koni nějakou dobu tolerovali, nedivte se. Kůň totiž neví, co od vás má čekat. Někdy jste u něj v pasivní pozici podřízeného vy a jindy svým chováním uvádíte do podřízené role svého koně. Nejistota je pro koně nebezpečná. A upřímně, kdo z nás má rád nejistotu? Jak by vám bylo, kdyby vám šéf za něco slíbil povýšení a další den vás za stejnou věc pořádně seřval? A měli byste ho za to rádi? Asi ne. Naučili byste se brát ho s rezervou, jinými slovy nevěřit (či prověřit) tomu, co říká a dělá.

Kůň to vidí stejně. Bude to na vás zkoušet dokud nebudete naprosto důslední ve všem, co po něm požadujete. A i potom musíte vytrvat ve své pozici spravedlivého vůdce, jinak svého miláčka opět uvedete do nejistoty vztahu. V důslednosti je jeho jistota. Ví, co může čekat a následuje již zmíněná důvěra. Respekt pramenící z důvěry je ten, kterého se v přirozeném partnerství snažíme dosáhnout. Z něj plyne spolehlivost koně, protože my jsme se stali pro koně také spolehlivými. Respekt, pramenící z tvrdosti a neporozumění funguje jen do určité míry a nikdy si díky němu nevytvoříte partnerský vztah s koněm.

text a foto: Zuzana Prokopová